Budou stavby a kácení stromů v Praze posuzovat úředníci z Černošic?

Nejvyšší správní soud rozhodne, jak se postavit k možné podjatosti úředníků, pokud řeší záležitosti vlastní obce.

foto: © ČESKÁ POZICE, Richard CortésČeská pozice

Soudci Nejvyššího správního soudu (NSS) v Brně mají už nějakou dobu na stole zajímavý případ, jehož rozřešení může vést na první pohled k absurdní situaci. Ve správních řízeních, jejichž účastníkem je například milionové hlavní město Praha nebo jeho městské části, by mohli začít rozhodovat úředníci z Černošic, šestitisícového městečka u Berounky na západním okraji Prahy. Důvod? Možná podjatost úředníků při posuzování žádostí jejich zaměstnavatele.

U NSS se sešly dva prakticky totožné návrhy. Žalobcem je v obou případech pražské občanské sdružení Ateliér pro životní prostředí (AŽP), které pokaždé napadalo to samé – podjatost pražských úředníků v situaci, kdy rozhodovali ve správním řízení, v němž žadatelem byl jejich zaměstnavatel, neboli úřad městské části či přímo hlavní město Praha.

Kousání ruky, která krmí

Konkrétně šlo o výstavbu části pražského silničního okruhu. Úředníci z Prahy 6 a 7 kvůli projektu nařídili ve svých čtvrtích kácení stromů a keřů. To se AŽP nelíbilo a po právních tahanicích s pražskými úředníky se věc dostala k soudu. Nejprve k Městskému soudu v Praze, který námitky AŽP neuznal, a poté k NSS v Brně. Podobé problémy se však mohou týkat prakticky jakékoli jiné obce v ČR. Leitmotivem návrhů tak byla v obou situacích zjednodušeně řečeno otázka: Může správní orgán vůbec rozhodovat ve své vlastní věci?

Situace, kdy úředník může rozhodovat v záležitosti, na jejímž určitém vyřízení má eminentní zájem jeho zaměstnavatel, vzniká kvůli takzvané přenesené působnosti obcí a krajů. Ty v Česku nevykonávají pouze vlastní samosprávu, ale v některých případech fungují i jako orgány státní správy. Což byl právě tento případ, kdy pražští úředníci rozhodovali o pokácení stromů a keřů podle zákona o ochraně přírody a krajiny. Teoreticky by se v té chvíli měli co nejvíce oprostit od role městských úředníků a rozhodovat zcela nestranně. Jenže: je něco takového vůbec možné? Mohou úředníci nadneseně řečeno kousat ruku, která je krmí?

Odklon od judikátu

Soudci NSS se nyní rozhodli otázku postoupit svému rozšířenému sedmičlennému senátu, protože o této věci už NSS před sedmi lety rozhodoval. Tehdy ale tříčlenný senát stanovil, že pokud úředníci vedou správní řízení, v němž se rozhoduje o obci či kraji, jejichž jsou zaměstnanci, není v tom problém, neboť přesně taková byla vůle zákonodárce. „Pouze tato situace, která je zákonem výslovně připuštěna, předpokládána a vyžadována, nemůže být bez dalšího důvodem podjatosti pracovníka orgánu územně samosprávného celku, a to i přes pracovní či jistý obdobný vztah k takovému celku jakožto účastníkovi řízení či z toho plynoucí jistou finanční závislost,“ konstatovali tehdy soudci.

Proč by se úředníkům mělo měřit mírnějším metrem než soudcům, u kterých jsou pravidla pro vyloučení při podjatosti striktně dána?A pokračovali: Aby se dalo o podjatosti hovořit, muselo by k prostému faktu, že úředník je zaměstnanec dotyčné obce či kraje, přistoupit ještě něco navíc. Třeba „důvodná obava z ovlivňování úředníka ze strany jeho zaměstnavatele v konkrétním případě“.

Teď to ale vypadá, že po sedmi letech by se NSS na věc mohl začít dívat jinak. Svědčí o tom dva klíčové argumenty v usneseních, jimiž soudci věc „poslali“ rozšířenému senátu. Zaprvé: závislost na subjektu, v jehož věci úředníci rozhodují, způsobuje jejich podjatost už principiálně. A zadruhé: není důvod, proč by se úředníkům mělo měřit mírnějším metrem než soudcům, u kterých jsou pravidla pro vyloučení při podjatosti striktně dána. Je evidentní, že tyto argumenty znamenají názorový obrat o 180 stupňů. Mimochodem, jak již ČESKÁ POZICE informovala, otázku podjatosti správního orgánu, byť v trochu jiném kontextu, bude zanedlouho řešit i Ústavní soud.

Tlaky na posouzení nezmizí

Rozšířený senát NSS se nicméně od původního rozsudku odklonit nemusí. Pokud tak přesto učiní, je otázkou, co bude jeho rozhodnutí znamenat v praxi. De facto by to vedlo k „vyloučení všech úředních osob“, kvůli čemuž by správní orgány v daném místě nebyly způsobilé věci projednávat a rozhodovat o nich. Pak by byl rozhodováním pověřen úřad sousední „trojkové“ obce, tedy obce s rozšířenou působností. V případě Prahy by mohlo jít o zmíněné Černošice.

Myšlenkový posun soudců NSS bude bezpochyby zajímavé sledovat. Už teď ale někteří právníci, například na blogu Jiné právo, vidí v jejich nové argumentaci slabiny. Týkají se mimo jiné toho, zda soud může svým názorem obcházet zjevnou vůli zákonodárce.

ČESKÁ POZICE se s pochybami přidává: pomineme-li technické otázky (těžko si lze představit, že by šestitisícová obec standardně vyřizovala státní správu v přenesené působnosti pro více než milionové město), nebude případná změna spíše kosmetického rázu? Jinými slovy, kurz, který by NSS nově nastolil, by mohl vést pouze k tomu, že se  – v případě Prahy – možné byznysové či politické tlaky na určitý výsledek správního řízení jednoduše přesunou třeba dvacet kilometrů na jihozápad od Mariánského náměstí. Jejich prosazení se ztíží, ale nezmizí úplně. Splnil by v takovém případě rozsudek svůj smysl?

I takové věci bude sedmero soudců z rozšířeného senátu, mezi nimiž je i předseda NSS Josef Baxa, muset zvažovat. Jaký postoj nakonec zvítězí, zatím není jasné.