Bude v Egyptě přechod k demokracii úspěšný?

V současné chvíli vládnou v zemi tři síly: demokraticky zvolený parlament, Nejvyšší rada ozbrojených sil a pouliční aktivisté.

V sobotu 11. února uplynul přesně rok od chvíle, kdy po masových demonstracích oznámil rezignaci po 30 letech u moci tehdejší egyptský prezident Husní Mubarak. V Egyptě tím začalo komplikované budování nového politického systému.

První skutečně svobodné a demokratické volby přinesly většinu v parlamentu islamistům, a nikoli sekularizovaným silám, které vyvolaly demonstrace na káhirském náměstí Tahrír, čímž svržení Mubarakova režimu zahájily. Strana Svobody a spravedlnosti Muslimského bratrstva v těchto volbách získala téměř 44 procent křesel a salafisté, kteří prosazují přísné dodržování islámského práva, přibližně 20 procent. Kdo však v současnosti v Egyptě vládne?

Změna Ústavy

V této souvislosti se objevují tři síly: pouliční aktivisté, vláda Nejvyšší rady ozbrojených sil a parlament. Egypťané si pravděpodobně dobře uvědomují, že Mubarakovo odstoupení vyvolala revoluce a vojenský převrat. V této chvíli v zemi v podstatě vládne armáda. Současně však v ní funguje parlament – zvolený 40 miliony Egypťanů –, který stále podléhá staré Ústavě, v důsledku čehož nemá téměř žádné pravomoci. Těmi disponuje přechodný vojenský režim, tedy Nejvyšší rada ozbrojených sil, jež by je v příštích měsících měla předat parlamentu a prezidentovi zvolenému v první polovině letošního roku. Pravomoci parlamentu a prezidenta by pak měla vyřešit Ústava, jež se však teprve musí změnit.

V této chvíli v Egyptě v podstatě vládne armáda. Současně však v něm funguje parlament, který stále podléhá staré Ústavě, v důsledku čehož nemá téměř žádné pravomoci.

Armáda sice stále drží moc, ale parlament vedený islamisty by měl jmenovat komisi, která navrhne novou Ústavu. Tu by pak měli Egypťané schválit v referendu, jež se má uskutečnit současně s volbou nového prezidenta. Na prvním zasedání egyptského parlamentu letos 23. ledna se však ukázalo, že přetrvávají velké problémy.

Například spor ohledně předsedy parlamentu se proměnil v ostré slovní souboje. Sekularizovaní egyptští zákonodárci, kteří jsou v parlamentu v menšině, pak měli výhrady k požadavku některých salafistů, aby součástí poslaneckého slibu byla loajalita k islámskému právu. Pozitivní zprávou však je, že po masakru v Port Saídu, kdy po fotbalovém utkání zahynulo 70 fanoušků, dal parlament podnět k zahájení trestního stíhání ministra vnitra za zanedbání povinností. Bylo to poprvé v dějinách egyptského parlamentu.

Tři nejdůležitější problémy

S pomalým postupem parlamentních změn a s pokračujícím řízením země Nejvyšší radou ozbrojených sil nejsou spokojení nezvolení pouliční aktivisté. V důsledku toho pak roste napětí mezi institucionální a pouliční politikou, přičemž tito aktivisté stále dokážou zmobilizovat desítky tisíc demonstrantů. Vzhledem k absenci jejich jednotného vedení a organizačních struktur je však pravděpodobné, že se napětí bude nadále zvyšovat, což je nebezpečné.

Parlament, jenž je jedinou zvolenou institucí, bude muset vyřešit tři nejdůležitější problémy:

  1. Provést reformu bezpečnostních služeb a vyřešit dohled nad nimi.
  2. Nejvyšší radě ozbrojených sil musí navrhnout, jak by se mohla vzdát práv, jimiž disponuje – nepostižitelnosti zákony, ekonomická autonomie a právo veta ve vysoké politice.
  3. Začít jednat s pouličními aktivisty a snažit se utlumit jejich činnost.

Jak se jí tyto tři vzájemně propojené problémy podaří vyřešit, rozhodne o tom, zda bude přechod Egypta k demokracii úspěšný, nebo neúspěšný.