Ceska Pozice

Bude Kim Čong-un poslední ve své dynastii?

Nevyzpytatelnost severokorejského režimu vyplývá z toho, že vnější agresí reaguje na vnitřní problémy, což lze zvnějšku obtížně poznat.

Vít Kučík 24.4.2013

foto: © ČESKÁ POZICE, Richard CortésČeská pozice

Ze sociologického hlediska bylo v historii mnoho podobných hierarchických uspořádání, jako je dnešní severokorejský režim. Z chování a nejnovějších činů kliky okolo současného vůdce Kim Čong-una lze usuzovat, že se v tomto režimu odehrávají vážné vnitřní konflikty a přibližuje se oslabení diktátorovy moci.

Severokorejský režimu je extrémně uzavřený, a proto jej můžete analyzovat, pouze jste-li buď členem hrstky zasvěcených, kteří mají přístup k přímým zdrojům zpravodajských služeb, nebo musíte vycházet z vnějších, sporadických a nepřímých informací, jež se ze Severní Koreje různými cestami dostávají. V tomto ohledu mají všichni analytici stejnou šanci, neboť žádné hodnověrné statistiky nebo jiná data o severokorejské společnosti neexistují.

Jedním ze způsobů, jak se severokorejským režimem při nedostatku přesných informací vyrovnat, je nahlédnout na jeho společnost prostřednictvím sociologické hierarchie a chování této společnosti srovnat s podobnými hierarchiemi v historii. Přitom je třeba vycházet z předpokladu, že tyto společenské struktury mají alespoň některé vlastnosti shodné.

Podobně jako ve feudalismu

Společenská hierarchie Severní Koreje je extrémně centralizovaná, izolovaná, autoritativní a zároveň masívní – má více než 20 milionů obyvatel. A tvarem se spíše podobá obrácenému T než pyramidě. Úzká elita zakončená „zlatou jehlou“, rodinou absolutistického vládce, ovládá širokou základnu porobených na víceméně stejné úrovni.

Společenská hierarchie Severní Koreje je extrémně centralizovaná a autoritativní – svým tvarem se spíše podobá obrácenému T než pyramidě

Taková struktura má předvídatelné vlastnosti, protože bez nich by se rychle zhroutila. Patří k nim mimo jiné brutálně vynucovaná uniformita, obrovský sociální a mocenský rozdíl mezi nepatrnou vládnoucí elitou a masou porobené populace, neexistence střední třídy, nevolnické upoutání nižších vrstev k místu výkonu práce či jejich izolace od možnosti komunikace a příjmu informací. Bez nich by severokorejský režim nebyl schopný v dané formě přežít.

Podobná hierarchická uspořádání společnosti jsou dnes vzácná, byla běžná spíše ve feudálních časech. Použiji proto feudální terminologii, která je pro její popis výstižnější, jakkoliv se může zdát pojem komunistická monarchie pikantní. A „Zlatým stolcem“ či „Zlatou jehlou“ nazvu absolutistického panovníka a jeho nejbližší příbuzné, u nichž se soustřeďuje absolutní moc.

Hrot jehly má evokovat jednak nepatrnost – jde o nejvyšší okruh jednotek až desítek lidí –, jednak jejich obrovský odstup od ovládané populace. Prvním a posledním zájmem „Zlaté jehly“ je udržet si moc. Vše ostatní, například vnější bezpečnost země, síla armády, hospodářský růst či důraz na legitimitu následnictví, vychází z tohoto jediného cíle.

Odlišné zájmy vyšší šlechty

Sociologická hierarchie vyžaduje existenci vrstvy, kterou lze nazvat „vyšší šlechtou“. Ta je širší, tvoří ji několik desítek až stovek osob a „Zlatá jehla“ ji nutně potřebuje k prosazení moci v regionech a armádě.

Střední a nižší šlechta, kterou by mohly představovat severokorejské komunistické a vojenské kádry a odpovídala by střední třídě, má malý vliv

Zájmy vyšší šlechty se však liší od těch „Zlatého stolce“. Chce především lokální moc a zredukovat centrální moc jen na zajištění vnější bezpečnosti. V dějinách světových monarchií lze uvést mnoho příkladů několik století vedených bojů krále se šlechtou o dělbu moci. Střední a nižší šlechta, kterou by mohly představovat severokorejské komunistické a vojenské kádry a odpovídala by střední třídě v moderních společnostech, má v Severní Koreji zanedbatelný vliv.

Vládnoucí dynastii se podařila kuriozita – skloubit antickou formu despocie s průmyslovou společností, s pomocí poměrně moderních technických prostředků a krutovlády kontroluje populaci, aniž by musela delegovat moc na střední část hierarchického uspořádání. Tato střední třída sice existuje, ale pouze jako jednosměrný převodce příkazů „shora“, bez vlastní emancipace a vlivu.

Příklad Číny

Jádrem dynamiky všech monarchií v minulosti byl vztah vyšší šlechty a krále. To platí i pro Severní Koreu. Nejnižší a nejširší sociální třída nepředstavuje problém – je zbídačená, apatická a rezignovaná. Masivně se nebouří, ojedinělé lokální „selské vzpoury“ jsou potlačované a režim neohrožují.

Severokorejská vyšší šlechta má sice zájem, aby byl režim zachován, ale nikoli aby byla upevňována absolutistická moc „Zlaté jehly“Vliv nižších zemanů a střední šlechty je malý, protože společenský střed je extrémně úzký a vlastnictví půdy a výrobních prostředků centralizované do rukou státu („Zlatého stolce“), který je spravuje prostřednictvím vyšší šlechty. Ta má navíc nesmírně lákavý příklad v Číně – oslabením centra a oživením ekonomiky by mohla získat obrovskou lokální moc.

Čínští rudí regionální bossové jsou dolaroví milionáři, kteří se mohou nezávisle pohybovat, komunikovat a legálně vlastnit obrovské majetky. Čínskou společnost nespravuje jediný vládce, ale rudá obdoba zemského sněmu. Severokorejská vyšší šlechta má sice zájem, aby byl režim zachován, ale nikoli aby byla upevňována absolutistická moc „Zlaté jehly“. A dynastická změna vždy představuje příležitost, jak dynastii oslabit.

Nejvyšší míra kompromisu

„Zlatý stolec“ nyní haraší zbraněmi a extrémně vyhrocuje napětí se zahraničními sousedy, přičemž mu ze zahraničí žádné akutní nebezpečí nehrozí. Jižní Korea ani USA, natož Japonsko, invazi nechystají a v appeasementu zacházejí dokonce natolik daleko, že zavírají oči před jakýmkoliv zvěrstvem, pokud ho rudá monarchie páchá ve skrytu doma. V uplynulých letech to svými ústupky a kompromisy mnohokrát dokázaly.

Přelety amerických bombardérů či společná jihokorejsko-americká vojenská cvičení nelze chápat jako náznaky útoku, ale opačně – jako poselství nejvyšší míry kompromisu. Zmíněné země ze škály možností demonstrují jen nejtěžší strategické zbraně, čímž Severokorejcům sdělují, že je nechají zajít až do extrému – můžete si dělat, co se vám líbí, budeme se bránit pouze v nejkrajnějším případě, překročíte-li všechny meze. To není agresivní politika a „Zlatý stolec“ si to uvědomuje.

Zvyšováním mezinárodního napětí se Kim Čong-un také snaží vyšší šlechtě demonstrovat svou nepostradatelnost pro zajištění vnější bezpečnosti

Zvyšováním mezinárodního napětí se Kim Čong-un mimo jiné snaží vyšší šlechtě demonstrovat svou nepostradatelnost pro zajištění vnější bezpečnosti a mobilizací proti nepříteli zvnějšku ji odpoutat od snění o vlastních zájmech podle čínského vzoru. Žádného jiného skutečně akutního nepřítele „Zlatá jehla“ nemá.

Nevyzpytatelnost severokorejského režimu vyplývá z toho, že vnější agresí reaguje na vnitřní problémy, což však pozorovatel zvnějšku jen obtížně pozná. Míra napětí a harašení jadernými zbraněmi však vypovídá nejen o naléhavosti zvnějšku neviditelného konfliktu panovníka s vyšší šlechtou, ale i o blížících se budoucích změnách. Pokud Kim Čong-un podle čínského vzoru nepředá část moci rudé šlechtě, příliš dlouho vládnout nebude a nejspíš se stane poslední ve své dynastii.

zpět na článek


© 2022 MAFRA, a.s., ISSN 1213-1385 © Copyright ČTK, Reuters, AFP. Publikování nebo šíření obsahu je zakázáno bez předchozího souhlasu.