Brazilské São Paulo čeká na déšť. Nastane společenský chaos?

Největší jihoamerické město a stát São Paulo už několik měsíců sužuje sucho, a proto se připravují na život bez vody. Hrozí katastrofa způsobená klimatem i teror v důsledku nedostatku potravin a elektřiny.

Amazonský prales ohrožuje sucho | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy Amazonský prales ohrožuje sucho | foto: Shutterstock
Amazonský prales ohrožuje sucho

Situace v brazilském státě São Paulo, v němž leží i stejnojmenné největší město Jižní Ameriky, vypadá jako prolog ke katastrofickému filmu „Den, kdy planetě došla voda“. V regionu na jihu Brazílie, který je hospodářským motorem celého kontinentu, jsou už tři roky za sebou podprůměrné srážky.

Hrozí katastrofa způsobená klimatem. Dokonce brazilská armáda začíná připravovat na krizové scénáře, kdyby nedostatek vody vyvolal sociální nepokoje. Nemusejí být příliš daleko poté, co předloni země zažila největší protesty od konce vojenské diktatury počátkem osmdesátých let.

Scénář pro konec světa

Brazílii vystrašilo město Itu vzdálené sto kilometrů od São Paula, v němž rodiny ze slumů v kopcích několik týdnů nedostaly vodu z vodovodu. Jedinou možností pro ně byly čtyřhodinové fronty u zaneřáděného potůčku, u kterého si lidé kradli kanystry. Nakonec to nevydrželi a začali protestovat. A ne právě klidně, protože kameny zaútočili na zvolené představitele. Cisterny, které nakonec začaly vodu rozvážet, musely mít ozbrojenou ochranu, aby se její rozdělování nezměnilo ve rvačku.

Brazílii vystrašilo město Itu vzdálené sto kilometrů od São Paula, v němž rodiny ze slumů v kopcích několik týdnů nedostaly vodu z vodovodu

„Jestliže se v městečku, jako je Itu, mohla situace natolik rychle utrhnout ze řetězu, představte si, co by nastalo ve městě rozměrů São Paula,“ uvádí španělský deník El País Paula Massata, který je ve státní společnosti Sabesp odpovědný za distribuci vody. A nastiňuje nejčernější scénář: „Byl by to teror. Neměli bychom potraviny ani elektřinu. Byl by to scénář pro konec světa. Problém se dotýká tisíců osob a snadno se může změnit ve společenský chaos.“

Podobně se obává v článku britského deníku The Guardian, který se tématem detailně zabývá, 33letá grafička Isabela Bergerová. Nežije ve slumu, ale v luxusním sãopaulském činžovním domě, jehož nájemníci mají k dispozici i bazén. Její kondominium bylo počátkem února bez předchozího ohlášení čtyři dny bez vody. Díky dobré finanční situaci sprchu nahradila vlhkými ubrousky a stravovala se v restauracích. Jak ale vyřešit zápach z nespláchnutého záchodu? Nakonec všem 192 partajím posloužila voda z bazénu.

Útěk před suchem

To bylo poslední, na čem se činžovní dům dohodl. Během oněch pouhých čtyř dnů se nájemníci stihli pohádat i o to, jak se podělit o náklady za dovoz cisterny. Někteří bizarně brojili za to, aby více platili ti, kdo mají doma psy a kočky, protože jim dávají pít a koupou je. „Viděla jsem, že lidé v našem domě se k sobě chovali jako zvířata, a teď si představte, že je na tom stejně 20 milionů obyvatel města,“ líčí Bergerová vyděšeně.

Má nyní doma zásobu vlhkých kapesníků, plné kanystry a v případě přetrvávajících výpadků je odhodlána se odstěhovat tam, kde se po otočení kohoutku neozývá skučení naprázdno. Jenže všichni ze São Paula utéct nemohou. Navíc nejde jen o tuto megapoli, ale i o přilehlé státy Minas Gerais a Rio de Janeiro, které zasáhlo největší sucho za uplynulých 80 let, jež může zasáhnout až čtvrtinu z 200milionové brazilské populace.

Největší sucho za uplynulých 80 let může zasáhnout až čtvrtinu z 200milionové brazilské populace

Přitom Brazílie má dvanáct procent světových zásob sladké vody a sucha se týkala především vnitrozemí na severovýchodě země. Samotnému São Paulu se pak paradoxně kvůli jeho tradičně uplakanému počasí přezdívá „město mrholení“. Jenže časy se mění.

Odborníci za hlavní příčinu současného sucha považují odlesnění Brazílie. Atlantický prales, který před kolonizací pokrýval téměř celý jih země, se až na několik kapes národních parků úplně „vypařil“ a odlesnění rychle postupuje i v Amazonii. Zmizení milionů stromů ovlivnilo klima natolik, že k São Paulu nedoplují mraky obtěžkané vláhou.

Příliš lidí, továren i zemědělství

Zatímco koncem 19. století bylo São Paulo ospalým zapadákovem, nyní je po rychlém růstu populace největším městem Jižní Ameriky. A všichni jeho rezidenti spotřebovávají vodu při pití, jídle, osobní hygieně, praní či úklidu svých příbytků. Populační růst předstihl všechny urbanizační plány, takže pro tuto masu lidí nejsou zajištěny dostatečné rezervy.

Situaci komplikuje nekvalitní a neudržovaná síť, ze které se hektolitry drahocenné tekutiny vsakují do půdy. Obyvatelé postiženého města, navíc neumějí vodou šetřit. Podle anglického týdeníku The Economist jí denně spotřebovávají o třetinu víc než průměrně Evropané.

São Paulo představuje základnu brazilské ekonomiky, přičemž i průmysl je velkým „pijanem“, přestože majitelé továren reagují nejflexibilněji a snaží se úpravami výrobního procesu spotřebu vody minimalizovat

Navíc São Paulo představuje základnu brazilské ekonomiky, přičemž i průmysl je velkým „pijanem“, přestože majitelé továren reagují nejflexibilněji a snaží se úpravami výrobního procesu spotřebu vody minimalizovat. Například pivovarnický gigant Ambev dnes na výrobu jednoho piva nespotřebuje pět litrů vody jako v roce 2002, ale jen 3,3 litru. Management dobře ví, že nebude-li dost vody, nebudou ani moci zapnout stroje, protože v této rozlehlé zemi dodávají elektrický proud především hydroelektrárny.

To, co není zastavěné domy, nebo továrnami, se využívá k intenzivnímu zemědělství. Brazílie si v uplynulých 20 letech určila roli světové zahrady, do rozvoje svého agroprůmyslu mohutně investovala a zmodernizovala jej na špičkovou úroveň. Stala se světovým šampiónem mimo jiné v produkci sóji, kuřat nebo pomerančové šťávy. Nemluvě o masivním pěstování cukrové třtiny kvůli nakrmení aut etanolem, v jehož využívání je rovněž globálním lídrem.

Výsledkem uvedeného je, že po třech letech podprůměrných srážek se São Paulo ocitá na suchu. Zatím ždímá poslední zásoby, ale situace se může změnit ve zmíněný katastrofický film, pokud v říjnu, na začátku období dešťů, nezačne pršet, jak má.

Vítejte v poušti Cantareira

Situaci nejtrefněji vystihl sprejer Thiago Mundano. Na dně vysychající přehrady Cantareira, která v nejhorších dnech počátkem února byla jen na šesti procentech své kapacity, pomaloval auto, jež tam kdysi někdo utopil, nápisem: „Vítejte v poušti Cantareira.“ Fotografie vraku na vedrem praskající půdě od té doby doprovázejí většinu textů, které se tématu věnují.

Sprejer Thiago Mundano na dně vysychající přehrady Cantareira pomaloval auto, jež tam kdysi někdo utopil, nápisem: „Vítejte v poušti Cantareira“

Vodárenská společnost Sabesp několikrát snížila tlak v potrubích, což omezilo dodávky především pro lidi na kopcích a ve vyšších patrech domů. Restaurace nakoupily jednorázové příbory a talíře, aby při dalším omezení dodávek nemusely „plýtvat“ vodou na mytí nádobí. Vážně se mluvilo o tom, že bude na příděly a poteče jen dva dny v týdnu.

Prozatím nejčernější scénáře zarazily prudké deště v únoru a v březnu. Hladinu v Cantaneiře sice zvedly, ale ani zdaleka na žádanou úroveň. Srážky byly natolik prudké, že v mnoha místech po povrchu vyschlém na beton sjely. Usadily se jako obří louže v nevhodných místech, kde se staly líhní pro komáry přenášející nebezpečnou horečku dengue.

Problém mentality

Na Brazílii jako by nyní dopadala rána za ranou. Politickou scénou otřásají odhalení, že je v podstatě celá zkorumpovaná. Prezidentce Dilmě Rousseffové, jejíž lidé jsou od skandálu státní ropařské společnosti Petrobras ušpinění, nezbývá čas řešit vážné problémy – vedle sucha třeba hospodářskou stagnaci, která zemi zasáhla po období neobvyklé hojnosti na začátku tisíciletí.

Z dob optimismu si Brazílie vleče finanční závaží v podobě přípravy letní olympiády v příštím roce. Je to druhá rána pro rozpočet po loňském předraženém fotbalovém mistrovství světa, na němž navíc domácí tým ostudně deklasovalo Německo sedm ku jedné. Brazilci si navíc stěžují, že peníze na výstavbu dvanácti fotbalových stadionů mohly být použity třeba na opravy vodovodů.

Radnice São Paula prosazuje zavedení měřičů vody do každé domácnosti. Bez nich je totiž nesmyslné slibovat snížení vodného a stočného těm, kdo omezí spotřebu. Stejně jako pokuty těm, kdo vodou plýtvají.

Každopádně Brazílii současné sucho důrazně varovalo, že může být ještě hůř. Dlouholetý guvernér státu São Paulo Geraldo Alckmin, který měl sklon problémy s vláhou podceňovat, se nyní snaží úpadek svého regionu nedopustit. Tlačí na rychlejší dostavbu dávno zahájených projektů na zvýšení vodních zásob z jiných řek.

Radnice São Paula prosazuje zavedení měřičů vody do každé domácnosti, a nejen k jednotlivým domům, jak je nyní v zemi obvyklé. Bez nich je totiž nesmyslné slibovat snížení vodného a stočného těm, kdo omezí spotřebu. Stejně jako pokuty těm, kdo jí plýtvají.

S podobnými potížemi se dlouhodobě potýkají například města na jihozápadě USA a daří se jim zmíněná opatření zavádět – stačí je jen okopírovat. Pokud však v říjnu zaprší, problémem může být mentalita politiků, úřadů i občanů. Na vyschlém brazilském severovýchodě totiž mají pořekadlo: „První věc, kterou déšť spláchne, je vzpomínka na sucho.

Diskuse neobsahuje žádné příspěvky.

Autor

Tomáš Nídr

Tomáš Nídr. | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy

Další autorovy články

Donald Trump versus Portoriko

27.11.2017 - 18.08