Bizarní detaily daně z finančních transakcí

Daň z finančních transakcí měla být jedním z velkolepých projektů, který Evropě zajistí pozici globálního lídra. Nyní už nadšení opadá.

Jan Žižka 26.4.2013

Počáteční všeobecné nadšení nad velkým novým projektem, které často nebývá tak úplně upřímné, zase jednou střídá lavina kritiky. A to ve chvíli, kdy se zveřejňují detaily, jak má takový projekt fungovat. Tentokrát hovoříme o evropském projektu daně z finančních transakcí. V první fázi se k němu hodlá připojit jedenáct zemí EU včetně Německa, Francie, Itálie a Španělska. Nikoho asi neudiví, že Velká Británie ani Česko mezi nimi nejsou.

Týdeník The Economist v nejnovějším vydání popsal bizarní situaci, která by mohla v důsledku nové daně nastat. Broker z Ameriky nebo Singapuru (stejně jako „nezúčastněného“ finančního centra v Londýně), který sice obchoduje s akciemi firmy některé ze zmíněných jedenácti zemí, ale třeba na hongkongské burze, by stejně musel zaplatit daň v kontinentální Evropě. Jak je to možné? „Evropské“ finanční transakce mají být podle návrhu Bruselu zdaněny celosvětově, ať už se obchoduje kdekoliv.

Obchod s akciemi a obligacemi by přitom mohl být zdaněn už od příštího roku desetinou procenta, obchod s deriváty setinou procenta. Ve velkých objemech nicméně půjde o nezanedbatelné částky.

Je nutné přiznat, že přístup bruselské Evropské komise má určitou logiku. Kdyby se daň vztahovala pouze na transakce realizované v dotčených zemích, hrozily by daňové úniky – obchodování by se jednoduše přeneslo do zahraničí. Ale podívejme se na širší kontext.

Obliba ve velkých projektech

Stále více kritiků časem poukazuje na to, že pozice lídra v různých - zpočátku oslavovaných - projektech je nakonec Evropě k ničemu

Evropská unie mívá oblibu v projektech, díky nimž se v příslušné oblasti stává globálním lídrem. Typickým příkladem je boj proti emisím oxidu uhličitého. Jenže stále více kritiků poukazuje na to, že pozice lídra v různých takových – zpočátku oslavovaných – projektech je nakonec k ničemu. Že celosvětovému snižování emisí nepomůže a jen v globální konkurenci oslabí evropský průmysl.

I v případě zdanění finančních transakcí se třeba z Evropského parlamentu ozývá volání, aby se EU ujala pozice lídra, byť podobné zdanění v různých formách existuje i jinde. Evropská komise - zřejmě poučena předchozími chybami - zároveň usiluje o to, aby daní nezpůsobila evropskému finančnímu sektoru konkurenční nevýhodu . Proto také onen „globální“ dosah daně.

Jenže kritici jsou beztak přesvědčeni, že banky zmíněných jedenácti zemi budou kvůli nové dani v konkurenčním boji ztrácet. Například proto, že by mohly být zdaněny transakce v jejich zahraničních pobočkách a to i v takových případech, kdy se daň na konkurenty z jiných států vztahovat nebude. A mluví se o mnoha dalších podobných „ďáblících v detailu“.

Pak se samozřejmě také můžeme ptát, zda má daň vůbec smysl a zda (podle očekávání svých zastánců) opravdu omezí nežádoucí spekulace na trzích, které by mohly vést k novým krizím. Taková Česká národní banka v tom má kupříkladu jasno. „Odmítám předpoklad, že se vyhneme budoucím finančním krizím, pokud začneme regulovat odměny bankéřů, administrativně určovat politiku bank, zdaňovat banky a všechny finanční transakce. Budoucím krizím se vyhnout nelze, vždy tady budou. A když všechno zregulujeme a zdaníme, spíše životaschopnost finančního sektoru ochromíme,“ řekl v nedávném rozhovoru pro ČESKOU POZICI viceguvernér Vladimír Tomšík.

I když připustíme, že názory na tuto záležitost mohou být různé, pravděpodobnost, že Evropa se svým mesiášství zase nedopadne nejlépe, je vysoká dost.