Berlín může podat Putinovi ruku

Německá diplomacie se nevyhýbá ostrým proklamacím, jedním dechem ale dodává, že mezinárodní izolace a sankce vůči Rusku vyřeší jen málo.

Vztahy mezi Angelou Merkelovou a Vladimirem Putinem nikdy nebyly žádnou idylou, Německo a Rusko však vědí, jak hodně jsou na sobě závislé. | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy Vztahy mezi Angelou Merkelovou a Vladimirem Putinem nikdy nebyly žádnou idylou, Německo a Rusko však vědí, jak hodně jsou na sobě závislé. | foto: © ISIFAČeská pozice
Vztahy mezi Angelou Merkelovou a Vladimirem Putinem nikdy nebyly žádnou idylou, Německo a Rusko však vědí, jak hodně jsou na sobě závislé.

Jednota. To je slovo, které v uplynulých dnech skloňovali ve vztahu k Moskvě západní politici. Navzdory tomu je zřejmé, že se diplomaté jednotlivých mocností zásadně rozcházejí v představách, jak řešit krizi na Krymu. Německá diplomacie se nevyhýbá ostrým proklamacím, jedním dechem ale dodává, že mezinárodní izolace a sankce vůči Rusku vyřeší jen málo.

V čele se sociálnědemokratickým ministrem zahraničí Frankem-Walterem Steinmeierem sází Německo především na intenzivní dialog s Kremlem. Kancléřka Angelová Merkelová si i ve středu telefonovala s ruským prezidentem Vladimirem Putinem.

Merkelová versus Putin – žádná idyla

Německé vztahy s Ruskem přitom nebyly v uplynulých letech právě idylické. Není žádným tajemstvím, že kancléřku Merkelovou nepojí s Vladimirem Putinem velké osobní sympatie. Spolkový sněm přijal na podzim roku 2012 z iniciativy tehdy vládních poslanců CDU/CSU a FDP celkem ostrou rezoluci, která se kriticky vyjadřovala k zacházení Kremlu s opozicí a z ruské strany byla přijata s neskrývanou nelibostí.

Kreml prý nadále sleduje vlastní cíle. Zároveň se ale zdá, že kancléřku a jejího nového ministra zahraničí „bere vážně“.Pronásledování Putinových odpůrců, například odsouzení členek punkové skupiny Pussy Riot či razie u zahraničních neziskových organizací, neváhala kancléřka tematizovat osobně a zcela otevřeně. Ke zlepšení atmosféry rozhodně nepřispěl ani dlouholetý pověřenec Merkelové pro vztahy s Ruskem Andreas Schockenhoff (CDU), který se opakovanými připomínkami limitů ruského právního státu stal v Moskvě personou non grata.

Nálada mezi Ruskem a Německem se v letech 2009–2013 skutečně zhoršila. Důvěra zeslábla, možnosti působit na Putinovu administrativu se zmenšily,“ sdělil ČESKÉ POZICI historik Hans-Henning Schröder, který v Německu platí za předního odborníka na ruskou problematiku. „Krátkodobě neměl (německý postup) žádný vliv na ruskou vnitřní politiku,“ shrnuje Schröder. Mnoho se na tom prý nezměnilo ani nyní – Kreml prý nadále sleduje vlastní cíle. Zároveň se ale zdá, že kancléřku a jejího nového ministra zahraničí „bere vážně“.

Označení „nový“ není v případě Franka-Waltera Steinmeiera úplně přesné. V čele německé diplomacie byl už za první velké koalice vedené Merkelovou v letech 2005 až 2009. Předtím řídil kancléřský úřad svého blízkého spojence Gerharda Schrödera, který proslul přátelstvím s Putinem a po svém odchodu z politiky přešel do vedení akciové společnosti Nord Stream, v níž má většinový podíl ruský Gazprom.

Se Steinmeierovým návratem do vlády se pojila velká naděje na zlepšení vztahů s Moskvou. Sociální demokraté prosadili loni na podzim do koaliční smlouvy s CDU/CSU samostatnou pasáž o „rozšíření a prohloubení“ styků s „největším a nejdůležitějším sousedem Evropské unie“, a to nejen na vysoké státní úrovni, ale i na úrovni občanských struktur obou zemí – mezi studenty, podnikateli a vědci.

V koaliční smlouvě německé vlády se uvádí, že „bezpečnosti pro Evropu a v ní lze dosáhnout pouze s Ruskem, nikoli proti němu“Právě rozvíjení této spolupráce „zdola“, na níž se podílejí různé odborné, kulturní a vzdělávací instituce a nadace, má na starosti vládní koordinátor pro Rusko (a státy Střední Asie a země takzvaného Východního partnerství). Na této pozici nahradil nepohodlného Schockenhoffa k Moskvě mnohem vstřícnější sociální demokrat Gernot Erler, 70letý politický veterán a bývalý státní tajemník na ministerstvu zahraničí. Erler hovoří plynně rusky a v oblasti, která mu bylo svěřena, prý disponuje řadou důležitých kontaktů na všech úrovních.

Zvláštní spojení už od časů Willyho Brandta

Za současné situace na Ukrajině se zvláštní a na mezinárodní scéně často kritizované spojení Moskvy a Berlína, které má podle některých interpretací původ už v době východní politiky západoněmeckého kancléře Willyho Brandta (1969–1974), může velmi hodit.

V koaliční smlouvě současné vlády se uvádí formulace, že „bezpečnosti pro Evropu a v ní lze dosáhnout pouze s Ruskem, nikoli proti němu“. Předseda prestižní Mnichovské bezpečnostní konference Wolfgang Ischinger k tomu dodává, že bez Ruska nelze řešit ani velké mezinárodní problémy, jako je válka v Sýrii či íránský jaderný program.

Přerušením ekonomické výměny s Ruskem by se Německo (respektive celá EU) zřejmě střelilo do vlastní nohyCitovaný historik Schröder popisuje porozumění mezi Berlínem a Moskvou, dvěma těžkými váhami evropské politiky, v rozhovoru pro televizní stanici ARD slovy: „Rusové mají pocit, že jejich zájmům nasloucháme a přinejmenším jim rozumíme. A v Moskvě mají pochopení pro naše zájmy.“

Německo je podle něho jednou z mála zemí, která může mluvit s oběma stranami aktuálního konfliktu – s Rusy i Ukrajinci. „Na základě dobrých německo-ruských vztahů máme nyní výjimečnou roli a můžeme hodně přispět k deeskalaci situace,“ dodal Schröder.

Ministr zahraničí Steinmeier je v současnosti mimořádně aktivní. V ulynulých dnech a týdnech křižoval po Evropě a v pondělí osobně v Ženevě jednal se svým ruským protějškem. Zasazuje se o angažování Organizace pro bezpečnost a spolupráci v Evropě (OBSE) při řešení konfliktu a snaží se i o vytvoření kontaktní skupiny, v jejímž rámci by Ukrajinci a Rusové společně zasedli za jednací stůl.

Odmítá návrhy Washingtonu na vyloučení Ruska ze skupiny G8 (je prý jednou z posledních platforem, v jejichž rámci lze s Putinovým vedením přímo hovořit) i další pokusy o izolaci Moskvy, které by údajně současnou situaci spíše zhoršily, než uklidnily.

Berlín nemá zájem ani na ekonomických sankcích vůči Kremlu. Hospodářské oživení v Evropské unii je stále křehké. Pro Německo je Rusko desátým nejdůležitějším obchodním partnerem a dováží z něho bezmála třetinu své spotřeby zemního plynu. Objem vzájemného obchodu činí ročně okolo 80 miliard eur (více než dva biliony korun). V Rusku působí na šest tisíc německých podniků. Přerušením ekonomické výměny s ním by se Spolková republika Německo (respektive celá EU) zřejmě střelila do vlastní nohy.

Byl Putin zatlačen do kouta?

V současné situaci Berlín rozhodně nebude postupovat sólově. „Německo může hrát roli pouze jako součást EU,“ potvrzuje historik Schröder, „ale v rámci unie se bude samozřejmě pokoušet přetavit svoje představy do většinového názoru.“ Znamená to, že bude při řešení ukrajinské krize nadále velmi aktivní.

Podle Schrödera ve skutečnosti neexistují mezi kancléřkou Merkelovou a jejím ministrem zahraničí Steinmeierem výrazné rozdíly v přístupu k Rusku, které občas rozebírají německá média. „Nevidím žádné zásadní neshody. Oba dobře spolupracují, stejně jako už za koalice v letech 2005 až 2009,“ míní německý historik.
Ve skutečnosti prý neexistují mezi kancléřkou a jejím ministrem zahraničí výrazné rozdíly v přístupu k Rusku

Padl i návrh, aby se do současného diplomatického maratonu osobně zapojil exkancléř Gerhard Schröder. Ten sice potvrdil, že se svým přítelem Putinem čas od času mluví (ale ne po telefonu, ty jsou odposlouchávány!), roli zprostředkovatele však nepřijal. V současné situaci je podle něho vhodnější angažovat při jednání celou organizaci (například OBSE), nikoli jednotlivce.

Schröder zároveň chválí dosavadní německý postoj a zdůrazňuje, že nyní je nutné zejména nelít dál olej do ohně a intenzivně komunikovat. Bylo podle něho chybou postavit natolik rozdělenou zemi, jako je Ukrajina, před volbu mezi Ruskem a EU a nyní je třeba spravit to, co se pokazilo. Postup Kremlu na Krymu Schröder jasně odmítl přímo kritizovat.

Německý ministr zahraničí hovořil v tomto týdnu o Ukrajině jako o kolébce ruského pravoslaví a o Krymu jako o strategické základně ruské černomořské flotily. Částečné pochopení pro zájmy Moskvy v oblasti jasně sdílejí i někteří komentátoři německých médií.

Jakob Augstein na Spiegelu Online až překvapivě ostře zkritizoval dosavadní strategii EU a Berlína ve vztahu k Ukrajině, která prý zemi přivedla až na pokraj rozdělení a války. Kai Küstner, bruselský korespondent ARD, podobně jako Ulf Poschardt v deníku Die Welt zdůraznili, že Putin byl svým způsobem zatlačen do kouta a Evropa by mu nyní měla dovolit ze vzniklé krize důstojně vycouvat. Pokud o to má skutečně zájem, Berlín mu podá ruku. Zda je tento postup správný, ukáže teprve čas.

  • Tento článek vznikl ve spolupráci České pozice a deníku Lidové noviny.