Bělohradský o protestech kvůli holému přežití

Hlubší zamyšlení filozofa nad motivy současných protestních hnutí a demonstrací přinesl deník Právo.

Kilometry „nad terénem“ většiny komentářů a diskusí na téma sobotní odborové demonstrace se pohybuje text filozofa Václava Bělohradského, který uveřejnilo úterní Právo pod titulkem Rakovina možná, hlad jistý: o protestech této doby. Vedle handrkování o to, zda odborový předák Zavadil měl, či neměl jít s ministrem Kalouskem na pivo, nebo o to, kolik poctivých pracujících urazil kardinál Duka, když varoval před lůzovládou, abychom jmenovali aspoň mediální atrakce, se Bělohradského nadhled i naléhavost blíží otevření okna v zahulené putyce. Bez ohledu na míru souhlasu či vůle porozumět.

Zhutnit rozsáhlý text filozofa do zkratky je ovšem vyloučeno, vybíráme klíčovou myšlenkovou linku. Bělohradský zpozoroval určitý dějinný obrat. Připomíná, že postindustriální společnost se „liší od společností předešlých tím, že se v ní otevřel prostor pro hodnoty postmaterialistické, na které člověk doby industriální, sužovaný nedostatkem, musel rezignovat“. Lidé „začínají masově hledat smysl v tom, co dělají – volí ne vyšší mzdu, ale zajímavější život, ne větší spotřebu, ale větší kvalitu života, ne více moci, ale více uznání druhými, ne více konkurence, ale více solidarity“. Hojnost konzumní společnosti podle Bělohradského „otevřela prostor pro otázky smyslu, které člověk průmyslové doby, hnaný strachem o přežití, neměl možnost klást“.

Bělohradský upozorňuje, že mnoho protestů od šedesátých let minulého století nesměrovali jejich protagonisté proti nedostatku, ale proti jednání, v němž cítili nedostatek smyslu. A konfrontuje-li tento postřeh s nejhlasitějšími požadavky protestů roku 2012, musí konstatovat „obrat doby“, jehož kořeny shledává v devadesátých letech, kdy se globalizace stala „černou dírou, do níž se demokracie, sociální práva a postindustriální ,humanizace kapitalismu‘ začaly rychle propadat“.

Výsledkem je dle Václava Bělohradského změna priorit protestujících: „Hlavně abychom měli své platy, otázka smyslu je výsadou privilegovaných tříd, ,reálným‘ problémem společnosti jsou opět důsledky nedostatku! Strach z nedostatku a hněv odtrhuje protesty od otázky smyslu.“ Autor výslovně označuje tento obrat „od otázky smyslu k otázce holého přežití“ za nebezpečný a poukazuje na to, že platí i o odborových protestech, které uspořádaly minulou sobotu odbory v Praze.

Nynější společenské problémy přičítá Bělohradský vlně škrtání a následného nedostatku a oslabení demokracie. Varuje, že „vytlačení otázky smyslu ze hry pod heslem ,dnes máme problémy reálnější‘ dělá krizi neřešitelnou“.

Celý text Václava Bělohradského přineslo úterní vydání deníku Právo. Na titulní straně téhož vydání začíná článek, který informuje, že podle Českého statistického úřadu se již téměř desetina české populace nachází v pásmu příjmové chudoby...