Babiš dostal dvojitou nakládačku

Podnikatel Andrej Babiš obdržel k Mikuláši šest článků: z Bakalova Respektu a z týdeníku Euro, které se loučí se skupinou PPF.

Martin Rychlík 6.12.2011

Ekonomický týdeník Euro věnoval podnikateli Andreji Babišovi a začínajícímu politikovi 15 stránek a čtyři texty, týdeník Respekt má v obálkovém speciálu jen dva babišovské články. foto: © repro Euro, RespektČeská pozice

Ekonomický týdeník Euro věnoval podnikateli Andreji Babišovi a začínajícímu politikovi 15 stránek a čtyři texty, týdeník Respekt má v obálkovém speciálu jen dva babišovské články.

Dva týdeníky a šest článků o podnikateli Andreji Babišovi. Taková je pondělní nabídka časopisů Euro a Respekt. Co píší? Ekonomický magazín představuje miliardáře, který se rozhodl vlétnout do politiky, titulkem Babiš spasitel: Muž, který zřejmě ztratil paměť a klade důraz na jeho zemědělský i chemický byznys. Přináší i doklady o Babišově spolupráci s StB, jak už jsme informovali. Týdeník Respekt čtenářům slibuje svým mnohosnubným titulkem Co nám dluží Babiš nějaké parádní objevy, jež nepřicházejí.

Souboj týdeníků vyhrálo Euro nad Respektem poměrem 4:2Nekonzistentně vystupující byznysman, jenž tvrdil, že nejde do politiky, aby pak v Mladé frontě Dnes oznámil, že je „lídr a jiné šance není“, dostal od obou týdeníků pěkně za uši. Poměrem článků vyhrává Euro 4:2. A nutno říci, že rovněž kvalitou textů. Babiše v Euru rozebral kvartet novinářů, v Respektu dva. Euro se nedávno oficiálně „vymanilo“ z finanční skupiny PPF (když je koupil spřízněný podnikatel Milan Procházka), Respekt patří do rodiny titulů vydavatelství Economia podnikatele Zdeňka Bakaly. ČESKÁ POZICE vybírá podstatné pasáže.

Euro #1 aneb Válka o Palermo

Úvodník si v Euru vzal na starost šéfredaktor Pavel Páral, dle nějž Babiš volí „příliš silná slova na to, jak mlhavou má minulost“:

Babiš dobře ví, jak se obchoduje se státem, protože většina jeho nejvýnosnějších aktiv při budování impéria připlula pod křídla Agrofertu ze státního přístavu a za okolností, které jsou obdobně nejasné a nedovysvětlené jako Babišovy dnešní řeči o Palermu všude kolem nás. Opravdu chce využít tuhle svoji zkušenost k boji proti korupci? Zatím to spíše vypadá jako válka klanů o křeslo palermského starosty.

Impérium Agrofertu bylo budováno prozíravě, bez fatálních omylů, ale také v příšeří, v němž se doposud nerozsvítilo. Například ovládnutí chemiček sdružených v holdingu Aliachem bez vynaložení jediné vlastní koruny v dobách korupční říše Stanislava Grosse musí u běžného pozorovatele vyvolávat pochybnosti, zda by něco takového zvládl kdokoli, kdo nemá opravdu „nadstandardní“ vztahy s erárem.

Podnikání Agrofertu se z velké části odehrává v silně monopolizovaném, a proto i státem silně regulovaném prostředí a tomu, kdo zlobí, obviňuje a bez skrupulí šíří drby, které neumí podepřít doložitelnými fakty, se obvykle růžemi nestele. Letošní osmimiliardové zisky se zdaleka nemusejí opakovat.

Euro #2 a Svědci Babišovi

Redaktorka Táňa Králová, specialistka na zemědělství a potravinářství, přináší v tom všem babišovském mediální šílení dosud nejkomplexnější přehled Babišova agrobyznysu:

Jak lidé vytuší, že platí to, co právě říká, a druhý den to nebude obráceně? Nevyznají se v tom ani ti, kteří myšlenkové pochody majitele impéria mají možnost z větší či menší blízkosti sledovat. Ze skupiny se toho moc nevynese, i „pěšáci“ podepisují doložku, že rok po odchodu z Agrofertem ovládaných firem nebudou nikde nic vyprávět. Od těch, kteří prostředí důvěrně znají, uslyšíte, že je to podobné jako v sektě, kritika se tam nenosí. Kdo donáší, je oblíbený.

Nedělal jsem byznys se státem, tvrdí majitel Agrofertu. Na byznysu se státem přitom do značné míry postavil své impérium a chce jej posilovat dál, třeba prostřednictvím zakázek státních lesů. Andrej Babiš rád říká A, aniž by dodal B. „Za rok 2010 jsme zaplatili na daních šest set milionů korun,“ opakuje často v posledních týdnech. Mlčí ovšem už o tom, co se píše ve výroční zprávě Agrofertu. A sice že na dotacích přišla do skupiny skoro stejná suma jako na odvedených daních, tedy přesně 595 milionů korun.

Impérium Andreje Babiše drží prvenství, o kterém se příliš nemluví. Skupina Agrofert provedla vůbec největší počet vytěsnění minoritních akcionářů. Od roku 2005 šlo o zhruba padesát nucených výkupů, ve kterých Babiš vyplatil drobným podílníkům více než 330 milionů korun. A kvůli tomu čelí několika žalobám. Z vyjádření Agrofertu vyplývá, že počet soudních sporů aktuálně není vyšší než pět.

Na venkově působí jako velká realitka, která sceluje zemědělský majetek, a zvyšuje tím jeho hodnotu. K rozvoji venkova, jaký se Evropa snaží prostřednictvím dotací podporovat, ale rozmach Agrofertu příliš nepřispívá. Jeho síla, jak ji vnímají i bankéři, je v řetězci od vidlí po vidličku, který uvnitř skupiny umožňuje různé manévry. Třeba stahovat peníze z jednotlivých firem na splátky úvěrů.

Euro #3 a Žonglér na chemické hraně

Editorka Blanka Růžičková, někdejší mluvčí koncernu Unipetrol, dostala za úkol zkontrolovat Babišův petrochemický byznys:

Období vlády sociální demokracie bylo pro Babiše štastným obdobím. Grégrovou zásluhou dostal Aliachem, který chtěla v konkurzu po pádu impéria Chemapol převzít i Konsolidační banka. Za předlužený podnik, jehož součástí byly nynější Babišovy firmy Synthesia a Fatra, v roce 2001 zaplatil 815 milionů korun. Brzy nato však s podporou ministra obrany Jaroslava Tvrdíka přesvědčil ostatní členy vlády o strategickém významu jedné z jeho částí, závodu na výrobu výbušnin Explosia, kterou pak předal do rukou státu, a zajistil si tak snížení dluhu o 700 milionů korun.

Babiš blízké vztahy s politiky sociální demokracie nepopírá, tvrdí však, že mu k vítězství v tendrech nepomohly. Kolem privatizace Unipetrolu proběhla řada šetření, z nichž možná vyplývá, že Babiš dokázal Grosse, Zemana či Paroubka ovlivnit, žádnou korupci mu však neprokázala. Kabinety ČSSD se v každém případě poprvé jen málo zajímaly o tehdejší vlastnickou strukturu Agrofertu i o to, kdo privatizaci zaplatí. (Unipetrol nakonec skončil v rukách polské PKN Orlen - poznámka ČESKÉ POZICE)

Andrej Babiš ve svém životopise na stránkách ANO 2011 uvádí, že Lovochemie byla jedinou problematickou kauzou v jeho životě. Způsob, jakým tuto firmu ovládl, skutečně vyšetřovala policie, případ však již podle Babiše uzavřela. Jeho partneři z původní společnosti Proferta ho obvinili, že se zasadil o to, aby se jejich firma nezúčastnila navyšování kapitálu v Lovochemii, a pak Profertu poslal do likvidace. Naplnění skutkové podstaty zneužití informací v obchodním styku a porušení práv při správě cizího majetku se měl dopustit tím, že byl v době transakce předsedou představenstva všech tří dotčených podniků (Proferty, Agrobohemie a Lovochemie).

Euro #4 a Amnézie ambiciózního mogula

Politický reportér Jan Hrbáček přinesl detailnější informace o Babišově spolupráci s StB (která se v médiích propírala už v době privatizace Unipetrolu - poznámka ČESKÉ POZICE), což během víkendu mnohokrát citovala česká média:

V Ústavu paměti národa v Bratislavě je dodnes archivován Babišův svazek pod krycím jménem Bureš. Do kategorie „Důvěrníka“, tedy spolupracovníka, který nemusel o své spolupráci s StB vědět, a kategorie, jež nepodléhá lustračnímu zákonu, si jej StB zavedla 12. listopadu 1980.

Jedenáctého listopadu 1982 se v centru Bratislavy ve vinárně U obuvníka scházejí tři muži: kapitán Rastislav Mátray, poručík Július Šuman a zástupce ředitele jednoho z odborů podniku zahraničního obchodu Petrimex Andrej Babiš. Z přísně tajného dokumentu, pořízeného ze setkání, vyplývá, že se z důvěrníka StB stal agent. Podle tehdejšího hlášení tajné policie v době od 16.30 do 18 hodin podepsal takzvaný vázací akt, tedy závazek ke spolupráci.

Ze zachovaného evidenčního listu výdajů se dá vyčíst, že si příslušníci StB účtovali náklady za občerstvení z celkem 17 schůzek s agentem Burešem v průběhu let 1982 až 1985. Což je ale v rozporu s tím, co dnes Andrej Babiš tvrdí. „Můj vztah k StB je podrobně popsaný v mém životopise na www.ano2011.cz. Opakuji, nebyl jsem agentem StB a činím v této věci právní kroky. Právníci podají příslušnou žalobu proti Ústavu paměti národa Slovenské republiky na ochranu osobnosti,“ zareagoval na otázku ohledně spolupráce.

Respekt #1 a Systém Babiš

Redaktor Respektu Jaroslav Spurný se zamýšlí, kam míří kroky potravinářského magnáta:

Andrej Babiš nepřichází s žádným receptem, jak proti korupci systémově bojovat. Přitom jde o člověka, který se třináct let pohybuje na samotné špičce této společnosti a měl velmi blízko k řadě – po stránce údajného dotyku s korupcí velmi proslulých – politiků, počínaje Stanislavem Grossem a konče Ivanem Langrem. Babiš samozřejmě ví, jak to v politice i byznysu chodí, jeho obchodní propojení se státními podniky začalo v roce 1999 vytvářet jeho současné impérium. Kdyby se rozhodl promluvit, co na své cestě za majetkem za zavřenými dveřmi vládních kanceláří zažil, mohlo by to pro chobotnici opravdu znamenat podstatný zásah. Babiš to neudělal, protože by ohrozil také sám sebe.

Současné poměry nejsou dobré, ale nedají se srovnat s marasmem doby opoziční smlouvy a vlády Miloše Zemana. S dobou, kdy na politiku získávali nezakrytý vliv mafiánští bossové typu Radovana Krejčíře a Františka Mrázka. S dobou, kdy smluvně svázaný tandem politiků ČSSD a ODS neprůhledně privatizoval petrochemické podniky, významné stavební firmy nebo prodal podezřelým podnikatelům stomiliardový ruský dluh, během jehož splacení se ztratilo třicet miliard korun. V tu dobu tvořil Andrej Babiš dvojici s ministrem průmyslu Miroslavem Grégrem a tehdy začala strmě stoupat i jeho podnikatelská hvězda.

Pokud volby jeho strana někdy vyhraje, můžeme si bez rizika vsadit, že jeho politikou bude hlavně získávání informací. Je vcelku jedno, jestli půjde o kompromitující materiály na konkurenty nebo o tajná data o státu a jeho obchodních dohodách.

Respekt #2 aneb Co nám dluží Babiš

Následuje text Ondřeje Kundry. Jeho článek, že Babiš „má příliš mnoho tajemství“, kolísá od reportáže z auly VŠE až po dojmy z dobrodružné cestu do centrály Agrofertu v „samém nitru“ kamerami i čipy střeženého Chodova:

Ale to, co vnější pozorovatelé sledovali poněkud zaskočeně a s analýzou, že situace musí být už skutečně vážná, když se rozhodl vystoupit „i Babiš“, nebylo pro jeho spolupracovníky žádnou novinkou. Jak totiž popisují mimo mikrofon, Babiš možnost nějak se angažovat v politice uvnitř své firmy naznačoval delší dobu s tím, že ho svět politiky přitahuje. V čem ta přitažlivost spočívá, však už nikdo nedokáže říct a neříká to ani sám Babiš.

Za celou tuhle dobu přitom není spjatý s žádným korupčním skandálem, kdy by jako manažeři Mostecké uhelné čelil podezření, že impérium postavil díky konkrétním úplatkům politiků. Zároveň to byl ale právě on, kdo se tu vždy v korupčním prostředí uměl velmi mrštně a dravě pohybovat. Jak přesně a za co vlastně Babiš své podnikatelské impérium vybudoval, není každopádně moc čitelné. V kuloárech má nicméně pověst obratného lobbisty, který u politiků dokáže dojednat, co právě potřebuje.

„Co po mně chcete? Zase ty vaše sračky?“ zahajuje Babiš domluvený rozhovor. Vzhledem k tomu, že v minulosti dojednával svůj byznys s nejtěžšími váhami zdejšího mafiánského světa, jako byli Tomáš Pitr nebo František Mrázek, prošel i v komunikaci tou největší zatěžkávací zkouškou a prokazuje jistou školenost.

O ČESKÉ POZICI

Tolik výběr z obou týdeníků. Pozoruhodná je Kundrova pasáž, kde píše o ČESKÉ POZICI. „Z tohoto pohledu tak například nyní dává větší logiku Babišova loňská investice do rozjezdu zpravodajského serveru Česká pozice, který teď věnuje hodně energie pravidelným – a pochvalným – informacím o jeho aktivitách,“ píše Kundra.

Babiš se skutečně opakovaně přihlásil k podpořenému rozjezdu našeho serveru, ale v Ekonomu či Českém rozhlase připomenul, že stejně tak učinili i další byznysmeni. A je třeba zopakovat, co jsme už napsali v některých komentářích pod články: ČESKÁ POZICE je standardní mediální projekt, jehož startovní kapitál vznikl obvyklými obchodními mechanismy. V tomto – a jen v tomto – duchu lze hovořit o vazbách mezi ČESKOU POZICÍ a řadou českých byznysmenů, mezi něž i Andrej Babiš patří.

Váženému kolegovi z Respektu bychom rádi sdělili, že místo svých přečetných výletů do studia České televize, kde glosuje cokoliv od Mostecké uhelné, odchodu policistů či případů státních zástupců (a dokonce kauz jiných médií) by měl věnovat více péče sledování něčeho, o čem mluví.

Jeho slova o babišovském chválení nejsou přesná. Na rozdíl od jiných médií ČESKÁ POZICE v drtivé většině řádně citovala Babišova slova, jež padla jinde: v Hospodářských novinách, České televizi, na Aktuálně.cz či v Lidových novinách, jako tak činíme u všech podstatných věcí, které právě hýbou Českou republikou. A například že Andrej Babiš vzhledem ke své minulosti není ideální figurou do čela občanské iniciativy, už kvůli tomu, že bude velmi obtížně přesvědčovat širokou veřejnost o své důvěryhodnosti, jsme psali už v září.

Kolegům z Eura a z Respektu se nicméně sluší za pečlivou bombáž Andreje Babiše poděkovat. Aby ale byly materiály vnímány úplně vážně a plnohodnotně, měly by týdeníky Euro a Respekt v dohledné době přijít také s mnohostránkovými speciály například o Petru Kellnerovi či Zdeňku Bakalovi. Klidně i ve stejný den – třeba už v nějakém tom lednovém miliardářském pondělí.

Související články: