Ceska Pozice

Až energie z jádra ukončí zelené řeči o mezích růstu a úspornosti…

Obnovitelné zdroje na rozdíl od jaderné energie posilují závislost člověka na přírodě. Jádro umožňuje vyrovnat se s klimatickými změnami, aniž by bylo třeba radikálně změnit společnost či ekonomiku.

jaderná energie | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy jaderná energie | foto: Reprofoto
jaderná energie

Jsme prý v ekologické krizi. Budoucnost je teď, proto musíme jednat. Navzdory tomu se nic neděje. Kdo může za nicnedělání? Politické elity. Nenastavují však svou liknavostí údajně hyperaktivní společnosti pouze zrcadlo? Brzdí environmentální politikupředevším lobbing fosilního průmyslu a kapitál? Není vinna také společnost, jež jádro přinejlepším toleruje?

„Současná koncepce udržitelného rozvoje je jen mlhavým příslibem, že pokud se budeme všichni hodně snažit, situace se bude zhoršovat o něco pomaleji. Planeta není dimenzována na šest miliard lidí s konzumem na úrovni průměrného Kanaďana či Američana. Ví se jen to, že Američan ani Kanaďan ze své životní úrovně nesleví a ti ostatní je budou chtít dohnat. Nemohu si pomoci, ale ‚peklo‘ je skutečně nejvýstižnější symbol pro situaci, která pak nastane,“ napsal environmentalista Jan Keller.

Brzdí environmentální politiku především lobbing fosilního průmyslu a kapitál? Není vinna také společnost, jež jádro přinejlepším toleruje?

Dle Kellera jsou zdroje Země omezené a dané. Proto rozvoj musí být udržitelný. Vezmeme-li Kellera do důsledků, je třeba politiku odpolitizovat neboli redukovat na utahování opasků, šetření, efektivitu, ekonomizaci a úsporná opatření. S americkým konzumem se to totiž přehnalo. I sociální stát se však musí uskrovnit, snížit výdaje a investice. Nepřekročitelná čára byla překročena. Proto je třeba se vrátit. Stát musí přejít k „trvale udržitelnému rozvoji“.

„Neoliberálně zelený rozvoj“ musí ukončit neudržitelný „růst růstu“, jejž kritizuje filozof Václav Bělohradský. Existují přece „meze růstu“. Zelená levice v čele s Kellerem a Bělohradským spolkla pravicový neoliberalismus i s navijákem. Zdiskreditované malthusiánství, mimo jiné původce ekologické politiky sociálního darwinismu,vědecká teorie z 19. století, že omezené zdroje Země nemohou lidstvo uživit, je zpět v plné síle a jmenuje se environmentální neoliberalismus.

Osvobození od přírody

Nelze se proto divit, že roste politický odpor vůči této falešné odpovědnosti, jež všechnu vinu za úsporná opatření svaluje například na „objektivní danost“, „meze růstu“, „ekonomickou nutnost“ či „omezené zdroje planety“. Nepřekvapuje, že tento politický odpor je označován za populistický a že vypadá „reakčně“ či „autoritářsky“ a „nedemokraticky“, protože ignoruje dané „meze růstu“.

Neměl by se však tento populistický odpor proti nezodpovědnému establishmentu, jenž se zaklíná úsporností, udržitelností, efektivitou a smart přístupy, změnit v boj za ideál humanity a svobody, který osvobozuje od daného, čemu se zdánlivě nezbývá než přizpůsobit – od přírody? Má-li být člověk osvobozen od přírody, nastal čas, protože změny klimatu znamenají, že se příroda vrátila, a dokončuje přípravy na blitzkrieg. Reakční usmiřování přírody musí skončit a nahradit ho osvobození člověka od ní.

Má-li být člověk osvobozen od přírody, nastal čas, protože změny klimatu znamenají, že se příroda vrátila, a dokončuje přípravy na blitzkrieg. Reakční usmiřování přírody musí skončit a nahradit ho osvobození člověka od ní.

Populistický odpor se změní v progresivní, vyprovokuje-li zeleně neoliberální establishment „nezodpovědným“ rozvojem jaderné energie považované za eticky kontroverzní a nezodpovědnou především kvůli Černobylu a radioaktivnímu odpadu. Věříme-li Mezivládnímu panelu pro klimatické změny (IPCC), pak bychom měli i zjištění Světové zdravotnické organizace (WHO), dle nějž černobylská tragédie usmrtila celkem zhruba padesát lidí. Větrníky a soláry mají na svědomí mnohem více obětí.

Desetitisíce či podle některých environmentálních organizací až miliony obětí černobylské havárie vycházejí z lineárního bezprahového modelu (LNT), dle nějž i sebemenší dávka radioaktivity zvyšuje pravděpodobnost onemocnění rakovinou. A stačí tuto pravděpodobnost vynásobit desítkami milionů lidí žijících pod radioaktivním mrakem rozfoukaným po Evropě. Nepřekvapuje, že vědci tuto úvahu považují za nevědeckou.

Co se týče jaderného odpadu, jde o jeden z největších fake news environmentální propagandy. Kdyby totiž bylo pravdou, že s ním nelze nic jiného udělat než jej někam uložit na tisíce let, nesměly by existovat rychlé reaktory. Jinými slovy, 98 procent radioaktivního odpadu je palivo a zbylá dvě procenta skutečný odpad, který sice zůstane radioaktivní, ale jen únosných 300 let.

Naděje na přežití

Radioaktivní odpad, respektive Černobyl a Fukušima, jen zakrývá pravý důvod, proč je jaderná energie zavrhovaná. Jádro totiž dává možnost přírodu, kterou jedni drancují a druzí o ni chtějí pečovat a udržovat ji, či dokonce uctívat, jako by byla posvátná, přehlížet. Drancující stojí proti pečovatelům, ale jádro je nad oběma skupinami. Proto ho všichni nenávidí, včetně uhlobaronů a solárních baronů.

Jádro je zavrhované, protože dává naději, že lidská civilizace přežije i v přírodě zpustošené klimatickými změnami, a člověk se nestane se zvířetem, které je zajatcem prostředí, do kterého se narodilo a jemuž se přizpůsobilo

Jádro umožňuje vyrovnat se s klimatickými změnami, aniž by bylo třeba radikálně změnit společnost či ekonomiku, a osvobodit člověka od závislosti na přírodě. Je lékem na politiku, která ho s ní chce harmonizovat, přestože tento zelený harmonický a udržitelný vztah, který vzhlíží k přírodě jako Poutník nad mořem mlhy na obrazu Caspara Davida Friedricha, neexistuje, či téměř neexistuje.

Jádro je zavrhované, protože dává naději, že lidská civilizace přežije i v přírodě zpustošené klimatickými změnami, a člověk se nestane se zvířetem, které je zajatcem prostředí, do kterého se narodilo a jemuž se přizpůsobilo. Člověk se od zvířete neliší podmínkami, v nichž žije, ale tím, že si vytváří vlastní prostředí, kterému říká svět. Jádro tvoří základ přesvědčení, že když příroda zahájí blitzkrieg, lidská civilizace odolá a bude na ní dostatečně nezávislá – umožňuje říct jí sbohem, což mnozí, i Friedrichův poutník, dělají.

Tím, že jádro mnohem více než uhlí osamostatňuje lidskou civilizaci a činí ji nezávislou na přírodě, vyžaduje po člověku největší možnou odpovědnost za svět, nikoli za přírodu. Zelená odpovědnost za přírodu je zanedbatelná oproti odpovědnosti učinit lidstvo a jím vytvořený svět nezávislým na přírodě. Ostatně, příroda po člověku nic jiného nežádá, vyhrožuje-li mu smrtí.

Začátek budoucnosti

Tvrzení, že budoucnost je teď a že se mění klima, někteří berou vážně, ale jiní se mu vysmívají. A právem, protože jen činy, a nikoli řeči ukazují, zda si uvědomujeme ekologickou krizi. Dokud tímto činem bude snaha přírodu si udobřit, pak budoucnost zůstane zítřkem, neboť dnes ještě příroda nezaútočila. Teprve přijetí jádra bude znamenat uvědomění, že příroda zaútočila a budoucnost začala.

Dokud činem bude snaha přírodu si udobřit, pak budoucnost zůstane zítřkem, neboť dnes ještě příroda nezaútočila. Teprve přijetí jádra bude znamenat uvědomění, že příroda zaútočila a budoucnost začala.

Obnovitelné zdroje energie na rozdíl od jádra posilují závislost člověka na přírodě. Navíc jsou dle účtů za elektřinu v Německu drahé, čímž přispívají k energetické chudobě, tudíž asociální. A také eurocentrické – pokud jsou i pro Němce, kteří se zaklínají úsporností a efektivitou, drahé, co pro Indy?

Proti reakčnímu eurocentrismu větrníků a solárů je třeba postavit progresivní eurocentrismus jaderné energie, která umožní celému lidstvu osvobodit se od přírody a západní svobodu. Energie z jádra ukončí řeči o mezích růstu, úspornosti a efektivitě. V jaderném odpadu je palivo na několik tisíc let. Ať jádro dokončí příslib průmyslové revoluce.

zpět na článek


© 2020 MAFRA, a.s., ISSN 1213-1385 © Copyright ČTK, Reuters, AFP. Publikování nebo šíření obsahu je zakázáno bez předchozího souhlasu.