Až budeme bez prezidenta…

Kdyby snad volbu odsunul soudní verdikt, strany by měly vzít rozum do hrsti a nečinit nic, co by rozkolísalo vládu a znehybnělo sněmovnu.

foto: © ČESKÁ POZICE, UrbČeská pozice

Jak se dalo čekat, přímá volba hlavy státu narazila na problém. Ne že by se nenašel Klausův nástupce, ale dost možná se to nestihne do 7. března 2013, na kteréžto Masarykovo výročí vyprší dosluhujícímu prezidentovi jeho mandát.

Není to překvapení. Po 1. říjnu, kdy vstoupila v platnost příslušná novela ústavy a zároveň s ní prováděcí zákon k přímé volbě prezidenta, opakovaně upozorňoval na možná rizika v novinách i v televizi předseda Ústavního soudu Pavel Rychetský.

Na paškál si vzal zejména prováděcí zákon, jenž podle něj obsahuje vedle šibeničních termínů i řadu nedokonalostí a výkladových nejasností. „Prováděcí zákon (…) svěřil celý přezkumný proces Nejvyššímu správnímu soudu, proti jehož rozhodnutí je samozřejmě přípustná ústavní stížnost. Bojím se proto situace, kdy bude Ústavní soud na základě ústavní stížnosti nucen k vydání předběžného opatření a oddálení voleb. V lepším případě se tak může stát ve fázi registrace kandidátek, v nejhorším případě až ve fázi hlasování. Na Ústavní soud se navíc může obrátit kterýkoli volič s ústavní stížností na regulérnost voleb a z toho plynoucího porušení jeho aktivního volebního práva,“ napsal předseda Ústavního soudu 4. října 2012 v Právu.

Kandidáti aby se modlili

Až na pár jednotlivců nikdo z tvůrců zákona, z politiků, z poslanců ani ze senátorů, kteří zákon schválili, na Rychetského varování nereagoval. Věci už byly v běhu, stále ještě neoficiální kandidáti už sbírali podpisy na petiční archy, a bylo tudíž pozdě honit Bycha. Teď ovšem Bych dohání nás!

Shrňme informace posledních dní a možné bezprostřední důsledky: Čtvrteční MF Dnes s odvoláním na dva vedoucí pracovníky ministerstva vnitra uvedla, že všech osm kandidátů na prezidenta, kteří odevzdali petici s 50 a více tisíci podpisy, má problém s falešnými, neúplnými či z jiného důvodu neplatnými údaji na petičních arších. U každého z těchto osmi uchazečů o Hrad zkoumalo vnitro náhodně vybraný vzorek údajů u 8500 podepsaných občanů a podle zdroje MF Dnes zjistilo u všech osmi kandidátů chyby u víc jak 3 procent podepsaných. Prováděcí zákon v takovémto případě ukládá náhodně odebrat z petičních listin oněch osmi kandidátů opět po 8500 údajích.

Pokud tento „druhý kontrolní vzorek“ vykáže menší než tříprocentní chybovost, ministerstvo vnitra nezapočítá vadné záznamy občanů z obou kontrolních vzorků do celkového počtu petentů. Bude-li však v „druhém kontrolním vzorku“ chybných údajů 3 procenta a více, kandidátovi vnitro odečte tolik podpisů z jeho petičních listin, kolik procentuálně odpovídá chybovosti v obou vzorcích. Teoreticky je to něco přes 6 procent podpisů a více, což znamená riziko pro ty kandidáty, kteří nad povinné minimum 50 000 podpisů nenasbírali dostatečnou rezervu. Strhne-li jim vnitro pár tisíc podpisů, spadnou pod kritickou hranici a jako kandidáti na prezidenta tentokrát skončí.

Ohrožení se týká asi zejména Jany Bobošíkové, jejíž petiční listiny obsahují přibližně jen 55 000 podpisů, a možná také Vladimíra Dlouhého a Tomia Okamury, kteří jich „dodali“ o pět šest tisíc více.

Jana Bobošíková už zvažuje trestní oznámení a nejspíš by nebyla sama, pokud si vnitro troufne kandidátní listiny některých uchazečů o Hrad nezaregistrovat. Bez obav mohou být leda Jiří Dienstbier (ČSSD), Karel Schwarzenberg (TOP 09 a STAN) a Přemysl Sobotka (ODS), oficiální straničtí kandidáti mající podporu poslanců (musí jich být nejméně 20) nebo senátorů (minimálně 10).

„Prezidentské“ petiční archy si z obchodního rejstříku či podobného zdroje mohli kandidáti snadno doplnit

Kontrolu petičních archů v naskenované podobě má na starosti speciální tým ministerstva vnitra. Pod prsty mu při tom nikdo nevidí, poněvadž petiční archy, byť by to v internetovém věku nebyl technicky vzato problém, jsou veřejnosti nedostupné. Ostatně, i kdyby to bývali zákonodárci umožnili, Úřad pro ochranu osobních údajů by nejspíš vyskočil jak Bertík z krabičky a byli bychom na tom stejně jako nyní. Například v obchodním rejstříku i jinde jsou ale údaje vyžadované na petičních listinách (jméno, příjmení, datum narození a místo trvalého pobytu) volně přístupné po tisících a poněvadž vnitro nekontroluje (a ani nemůže) pravost vlastnoručního podpisu, „prezidentské“ petiční archy si z obchodního rejstříku či podobného zdroje mohli kandidáti snadno doplnit.

Před nějakou dobou na takovouto možnost veřejně upozornila i známá advokátka Klára Samková, tehdy rovněž uvažující o kandidatuře. Ti, kteří se těší na první kolo prezidentské volby 11. a 12. ledna 2013, by se měli modlit, aby ministerstvo vnitra nakonec kandidátní listinu žádného z uchazečů o Hrad neodmítlo, neboť v opačném případě dojde na soudy a „jízdní řád“ první přímé volby prezidenta se ocitne v časové tísni.

Až k Ústavnímu soudu...

Ministerstvem vnitra případně odmítnutí kandidáti (oficiálně to ministerstvo sdělí 23. listopadu) mají právo se odvolat k Nejvyššímu správnímu soudu (NSS). Musejí tak ovšem učinit v šibeniční lhůtě dvou pracovních dní. Pavel Rychetský k tomu poznamenává: „Ústavní soud již před třemi lety ve svém nálezu sp. zn. PL ÚS 17/09 konstatoval, že i sedmidenní lhůta pro podání správní žaloby je v rozporu s ústavou zaručeným právem na přístup k soudu.“ Jakoby se stalo, že ano?

Čili i kdyby ministerstvem vnitra odmítnutý kandidát neuspěl u Nejvyššího správního soudu (ten má rozhodnout do 13. prosince), může se kvůli jen dvoudenní odvolací lhůtě vydat cestou ústavní stížnosti. Na Ústavní soud má ostatně právo obrátit se kterýkoli občan ČR, pokud by se mu samotný způsob navrhování kandidátů pro přímou volbu prezidenta jevil v rozporu s ústavním principem rovnosti. Mimochodem – prakticky v kterémkoli okamžiku – připadá v úvahu ústavní stížnost ústící v odklad, anebo dokonce v dodatečné zneplatnění výsledků voleb.

Pro Nejvyšší správní soud by to bylo mnoho bezesných nocí, kdyby například musel zkontrolovat pár desítek tisíc údajů na petičních listinách a rozhodnout, zdali byl zamítavý verdikt ministerstva vnitra oprávněný. Jak už bylo řečeno, tak či onak by to ale měl stihnout do 13. prosince, pokud by si nějaké mimořádně závažné okolnosti nevynutily prodloužení přezkumného řízení.

Prakticky v kterémkoli okamžiku připadá v úvahu ústavní stížnost ústící v odklad, anebo dokonce v dodatečné zneplatnění výsledků voleb

Ústavní soud, k němuž se lze odvolat také proti rozhodnutí NSS, však žádnými lhůtami vázán není! Přitom z prováděcího zákona vyplývá, že voliči se musejí dovědět jména všech kandidátů nejpozději 20 dní před prvním kolem volby prezidenta.

Připočtěme k tomu Vánoce a fakt, že počátkem ledna skončí mandát dalšímu ústavnímu soudci, takže jich namísto 15 bude jen 12. Vyjde nám, že do „dne D“ se to prostě nemusí stihnout.

Jeden z obou kompetentních soudů, buď Nejvyšší správní, anebo Ústavní, by pak musel termín voleb, který vyhlašuje předseda Senátu, zrušit. Prováděcí zákon o přímé volbě prezidenta však s takovou situací vůbec nepočítá, upozorňuje v citovaném článku Pavel Rychetský. Právě od Ústavního soudu přitom nelze očekávat, že by ustoupil před očekávatelnými vnějšími tlaky a ústava neústava rozhodl tak, aby prezidentská volba mohla proběhnout 11. a 12. ledna a její druhé kolo o dva týdny později. Už to ostatně předvedl v létě 2009, kdy dal za pravdu ústavní stížnosti poslance Melčáka, čímž padlo konání voleb do Poslanecké sněmovny v předčasném říjnovém termínu.

Omezené právo kandidátů

Třeba na soudní přezkumy nedojde, i když schopný právník, pokud si to jeho klient bude přát, v nedokonalém zákonu snadno najde důvod pro podání. Třeba ale „druhé kontrolní vzorky“ před bdělým okem vnitra milostivě obstojí a žádný z kandidátů nespadne pod předepsané minimum.

Týmy kandidátů přitom ani nemohly pravost údajů na petičních listinách bezpečně ověřovat, nemajíce právo požádat podepisující se občany o předložení průkazu totožnosti, ani přístup do centrálních registrů. Jana Bobošíková k tomu řekla, že její tým vyškrtal takové podpisy jako Chocholoušek, Bohnice nebo Kačer Donald, Disneyland, vytřídiv tak asi sedm tisíc chybných údajů, avšak víc učinit nemohl. Podobně uvedl-li někdo svoje místo pobytu, a ne trvalého bydliště, sběrači takovou chybu rovněž nemohli odhalit. Při zdejší politické „kultuře“ si lze navíc představit i svého druhu diverzní nájezdy na některé kandidáty. Vpašovat konkurentovi na jeho petiční listiny pár set či několik tisíc chybných údajů a tím jej poškodit musela být docela hračka!

Žádná tragédie, komplikace ano

Je před námi první přímá volba prezidenta, cosi vymykajícího se zdejší tradici. Nečasova koalice ji z iniciativy Věcí veřejných zařadila do svého vládního programu, ale že přímá volba zákonodárným mlýnem projde, v to asi sama nevěřila. Při velkém tlaku opoziční ČSSD k příslušné ústavní změně nicméně došlo, leč prováděcí zákon byl – jak se zdá – zpracováván až na poslední chvíli, a proto není kvalitní. Je v něm hned několik mezer a otazníků, jež mohou premiéru přímé volby prezidenta pokazit hlavně tím, že ji oddálí. Předseda Senátu by pak musel nejspíš vyhlásit nové datum voleb a celá procedura, počínaje registrací kandidátů, by se začala odvíjet od počátku.

Anžto 7. března vyprší mandát prezidenta Václava Klause, byli bychom v případě odkladu volby pár týdnů či měsíců bez hlavy státu. K nepřímé volbě Parlamentem ČR bychom se přitom vrátit nemohli, neboť 1. října letošního roku vstoupila v platnost novela ústavy zavádějící přímou volbu všemi občany. Mít republiku bez nejvyššího ústavního činitele by sice nebylo nic, čím bychom se mohli chlubit, ale tragédie, pokud by ono interregnum trvalo jen pár týdnů, by to také nebyla. Komplikace – a možná vážná – ano, to bezesporu!

K nepřímé volbě Parlamentem ČR bychom se vrátit nemohli, neboť 1. října letošního roku vstoupila v platnost novela ústavy zavádějící přímou volbu prezidenta všemi občany

Nečas, Němcová, Štěch

Článek 66 ústavy říká, že uvolní-li se úřad prezidenta republiky a nový prezident ještě nebyl zvolen, anebo dosud nesložil slib, přísluší výkon jeho funkcí částečně předsedovi vlády a částečně předsedovi Poslanecké sněmovny, případně předsedovi Senátu. Kdo touží po podrobnostech, má je mít, ale varujeme, že to bude trochu nudný výčet. S nějakým „mezi jiným“ však nevystačíme, máme-li si učinit alespoň trochu plastickou představu.

Nuže tedy, na předsedu vlády, tedy aktuálně na Petra Nečase, by přešly následující prezidentské kompetence:

  • zastupoval by stát navenek,
  • sjednával a ratifikoval by mezinárodní smlouvy,
  • byl by vrchním velitelem ozbrojených sil,
  • přijímal by vedoucí zastupitelských misí,
  • pověřoval a odvolával by vedoucí zastupitelských misí,
  • propůjčoval a uděloval by státní vyznamenání,
  • jmenoval by soudce,
  • měl by právo udělovat amnestie
  • a konečně by mu příslušelo vykonávat i pravomoci, které nejsou výslovně v ústavním zákoně uvedeny, pokud by tak stanovil zákon.

Na předsedu vlády by naopak nepřešlo právo prezidenta vyhlašovat volby do Poslanecké sněmovny a do Senátu ani jmenování a povyšování generálů.

Po dobu, kdy by předseda vlády vykonával vymezené funkce prezidenta republiky, by část kompetencí hlavy státu přešla na předsedu Poslanecké sněmovny čili na Miroslavu Němcovou.

  • Jmenovala a odvolávala by předsedu vlády a přijímala by jejich demisi, a odvolávala by vládu a přijímala její demisi,
  • svolávala by zasedání Poslanecké sněmovny,
  • rozpouštěla by Poslaneckou sněmovnu,
  • pověřovala by vládu, jejíž demisi přijala nebo kterou odvolala, vykonáváním jejich funkcí prozatímně až do jmenování nové vlády,
  • jmenovala by soudce Ústavního soudu, jeho předsedu a místopředsedy,
  • měla by právo vrátit Parlamentu přijatý zákon s výjimkou zákona ústavního,
  • jmenovala by členy Bankovní rady ČNB,
  • vyhlašovala by referendum o přistoupení České republiky k Evropské unii a vyhlašovala by jeho výsledek.

Předsedkyně sněmovny by ale nemohla jmenovat předsedu a místopředsedy Nejvyššího soudu a odpouštět či nezmírňovat tresty uložené soudem či nařizovat, aby se trestní řízení nezahajovalo nebo aby se v něm nepokračovalo. Bylo by trpce pikantní, kdyby se Miroslavě Němcové přihodilo, že by musela rozpustit sněmovnu, jejíž je předsedkyní, což by nastalo, kdyby se na svém rozpuštění dolní komora usnesla třípětinovou většinou.

Konečně na předsedu Senátu by přešly pravomoci prezidenta republiky v době, kdy by byla Poslanecká sněmovna rozpuštěna. Poněvadž právo rozpouštět Poslaneckou sněmovnu náleží v době, kdy je Hrad bez pána, právě předsedovi sněmovny, toho času Miroslavě Němcové, zničující varianta, že bychom byli současně bez hlavy státu i bez jedné komory parlamentu jistě nenastane ani v naší zemi téměř neomezených možností. Kdybychom však jakýmsi ďábelským úradkem neměli v jednu chvíli ani prezidenta ani vládu a ani sněmovnu, kompetence hlavy státu by přešly na předsedu Senátu. Milan Štěch by se stal čímsi jako demokraticky zvoleným diktátorem. Že je to divoká spekulace? Ano – a doufejme, že jen u spekulace zůstane!

Sečteno a podtrženo: I kdyby první přímou volbu prezidenta odsunul verdikt Nejvyššího správního či Ústavního soudu, parlamentní strany by měly vzít rozum do hrsti a nečinit nic, co by rozkolísalo vládu a znehybnělo Poslaneckou sněmovnu. Bez prezidenta se v nejhorším případě chvíli obejdeme, ale spoutat stát totální ústavní krizí by bylo neodpustitelné. 

Autor je komentátor Českého rozhlasu 1-Radiožurnálu.