Australané letos oživí český trh. Nahrazují Němce a Francouze.

Západoevropské firmy řeší vlastní problémy a stahují se ze střední Evropy. Zájem o Česko ale projevili investoři v čele s bankou Macquarie.

foto: © Česká Pozice, Alessandro CanuČeská pozice

Stává se Česko opět součástí nezajímavé střední Evropy, po které západoevropský pes ani neštěkne? Minimálně na první pohled tomu mnohé nasvědčuje a potvrzují to i zprávy z konce minulého roku. Své podíly v regionálních plynárenských společnostech, jejichž hodnota se počítá v miliardách korun, prodávají německá firma E.ON i francouzská GDF Suez.

Právě tyto společnosti se zbavují ještě většího aktiva na Slovensku – opouštějí tamní Slovenský plynárenský průmysl (SPP), který byl považován za zlaté vejce. A slovenský premiér Robert Fico jim ostře vyčítá, že byly pěknými vyžírkami. Z SPP údajně vyždímaly, co mohly. Podíly v maďarských energetických společnostech zase prodává další německá firma EnBW.

Pokud jde o prodej velkých plynárenských aktiv, Česko se Slovensku podobá. Německá RWE prodává páteřní plynovody Net4Gas, což bude obchod za desítky miliard korun. Právě RWE se už dříve vzdala plánu na výstavbu plynové elektrárny, stejně jako švýcarský Alpiq, který se nyní zbavuje tepláren v Kladně a ve Zlíně.

Rozdíl je v tom, že v České republice si ve vládních kruzích naopak součinnost s RWE při přípravě prodeje plynovodů pochvalují. Stát se při privatizaci plynárenství jakéhokoliv vlivu do budoucna vzdal, a může být tedy rád, když ho Němci alespoň informují o svých krocích.

Nástup klokanů

Co ale toto vše říká o vyhlídkách českého trhu? Přímá úměra mezi odchodem některých investorů a českým hospodářským úpadkem naštěstí neexistuje. Zvláště v případě německých energetických firem jako RWE a E.ON platí, že je jim bližší košile než kabát. Musejí řešit finanční potíže kvůli rozhodnutí Berlína o postupném odstavování jaderných elektráren. Peníze, které utrží za česká, slovenská nebo maďarská aktiva, se jim tudíž budou hodit.

Přímá úměra mezi odchodem některých investorů a českým hospodářským úpadkem naštěstí neexistujePro strategické investory ze západní Evropy vůbec platí, že je hospodářská krize dohnala k tomu, aby si primárně řešili vlastní problémy doma – v zemích, kde sídlí mateřské společnosti. I kdyby se jim teoreticky vyplatila aktivita ve střední Evropě víc, spíše se jí za této situace vzdají.

Naštěstí jsou tu i pozitivní signály. Více života do toho umírání na českém trhu vnášejí paradoxně protinožci. Ti z australské investiční skupiny Macquarie se zde podle oznámení z konce minulého roku pouštějí do transakce za více než deset miliard korun. Jde o jeden z největších obchodů, který byl loni oznámen.

Podíly GDF Suez, E.ON a také SPP v českých regionálních plynárenských společnostech odkoupí skupina fondů řízená australskou bankou Macquarie. Tím celá transakce neskončí – Macquarie se bude podílet na konsolidaci aktivit tuzemské plynárenské jedničky RWE a získané podíly vymění za spoluvlastnictví nové dceřiné firmy RWE Grid Holding ve výši  35 procent. Tato společnost sloučí veškeré aktivity RWE, které se týkají distribuce zemního plynu.

Zájem Australanů nás přivádí ke zcela jinému pohledu na budoucnost investic v Česku. „Je to pozitivní zpráva. Vyhodnocují atraktivitu tohoto regionu a investují do infrastruktury,“ řekl ČESKÉ POZICI výkonný šéf společnosti Patria Finance Petr Kováč. Ta je finančním poradcem transakce kolem RWE Grid.

Od radiokomunikací po Net4Gas

Není to ostatně poprvé, co se fondy ze skupiny Macquarie v Česku pustily do nákupů. Před dvěma lety se rozhodly pro velmi viditelnou akvizici – sta procent Českých Radiokomunikací za více než 14 miliard korun.

A rozlet Australanů nekončí ani podílem v RWE Grid. Podle posledních informací figurovali mezi zájemci o páteřní plynovody Net4Gas, což má být v příštích měsících vůbec největší obchodní transakce na českém trhu – odhadem mezi třiceti a čtyřiceti miliardami korun.

Rozlet Australanů nekončí ani podílem v RWE Grid. Figurují mezi zájemci o páteřní plynovody Net4Gas, což má být letos největší obchodní transakce.

Mluvit pouze o Australanech je samozřejmě zjednodušením, protože Macquarie láká do svých fondů další investory. Macquarie je ovšem tím subjektem, který peníze investorů spravuje a vyhodnocuje jednotlivé investice.

A právě na evropském trhu dokáže Macquarie určovat směr, je považována za zásadního hráče, pokud jde o fúze a akvizice v oblasti infrastruktury. Plynárenství přitom patří k prioritám. Macquarie již koupila od RWE síť plynovodů Thyssengas v přepočtu za více než dvanáct miliard korun, a také vedla konsorcium, které zvítězilo v tendru na koupi další sítě Open Grid Europe od společnosti E.ON.

Silná konkurence

Stane se tedy nákup podílu v regionálních plynovodech odrazovým můstkem pro Australany k tomu největšímu českému soustu – páteřním plynovodům Net4Gas? Skupina RWE zdůrazňuje, že mezi oběma transakcemi žádná souvislost neexistuje. Z jejího pohledu to je pravda. Skutečně jde o dva různé obchody, přičemž v jednom případě je RWE v roli prodejce (Net4Gas), zatímco ve druhém společně s Macquarie buduje přehlednější byznysovou strukturu (RWE Grid).

Pohled australských investorů ovšem může být odlišný. Když už se pustili do nákupu podílů v regionálních plynovodech, jeví se jako logický jejich zájem o páteřní přepravní síť. A lze spekulovat, zda nyní budou ochotni finanční nabídku pro RWE ještě navýšit.

Ve výběrovém řízení na koupi Net4Gas se ovšem podle posledních známých zpráv sešla poměrně silná konkurence včetně českých miliardářů. Podnikatelé Petr Kellner a Daniel Křetínský navíc zřejmě budou posíleni koupí podílu ve Slovenském plynárenském průmyslu. Jejich zájem na propojení s českou sítí je enormní, Energetický a průmyslový holding řízený právě Křetínským je považován za favorita.

Investoři z Macquarie nechtějí ztratit reputaci schopných správců aktiv. Nechtějí mít pověst pouhých bankéřů, kteří čas od času vybírají zisky.

Pak jsou tu další soupeři: skupina KKCG dalšího českého podnikatele Karla Komárka, německá pojišťovna Allianz a newyorský investiční fond Global Infrastructure Partners. Není vyloučeno ani to, že se někteří tito zájemci spojí a o podíly v plynovodech podělí. Ve hře je i varianta, že RWE neprodá celou společnost Net4Gas, ale ponechá si v ní třeba minoritní podíl – případně i s manažerskou kontrolou.

A jak by se k dalšímu nástupu Australanů postavil český stát? Uvítal by příchod investorů z Macquarie do strategické české infrastruktury? Pokud by se RWE (třeba po dohodě s českým státem) teoreticky rozhodla plynovody Net4Gas prodávat pouze čistě strategickému investorovi přímo z oboru, byly by fondy Macquarie předem vyloučeny.

Jenže na druhé straně platí, že Macquarie – byť jde o finančního investora – se opírá o své dlouhodobé zkušenosti se správou dopravní a energetické infrastruktury.

Agentura Reuters před časem citovala nejmenovaného bankéře, který mluvil o tom, čeho se manažeři Macquarie děsí ze všeho nejvíce. Podle tohoto postřehu především nechtějí ztratit reputaci schopných správců aktiv. Nechtějí mít pověst pouhých bankéřů, kteří čas od času vybírají zisky.

Rozdíl mezi strategickým a finančním investorem se v tomto smyslu stírá. A mimochodem – když se český stát (či přesněji vláda Petra Nečase) loni definitivně rozhodl, že sám o žádný podíl v plynovodech Net4Gas usilovat nebude, sotva může soukromým subjektům určovat vlastní preference.

Pokud poběží vše podle plánu, o nových vlastnících nejen regionálních, ale také páteřních plynovodů by mělo být jasno už na jaře.