Argentina: Prezidentem chudých zřejmě bude jeden z bohatých

V prezidentských volbách na konci října se střetne primátor Buenos Aires Mauricio Macri a guvernér stejnojmenného státu Daniel Osvald Scioli. Tito příslušníci argentinské smetánky chtějí ekonomickou krizí postižené obyvatele přesvědčit, že jsou z lidu.

Guvernér státu Buenos Aires Daniel Osvaldo Scioli (vlevo) a primátor Buenos... | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy Guvernér státu Buenos Aires Daniel Osvaldo Scioli (vlevo) a primátor Buenos... | foto: Montáž Richard CortésČeská pozice
Guvernér státu Buenos Aires Daniel Osvaldo Scioli (vlevo) a primátor Buenos...

Daniel Osvaldo Scioli od dětství miloval sport – dobře plaval, hrál tenis, basketbal i fotbal. V dospělosti ho kamarád pozval na závod motorových člunů do Mar del Plata. Nováček, vždy hrdý na svou zdatnost, byl poslední. „Hrozně mě to naštvalo, a proto jsem se rozhodl tvrdě trénovat, abych začal vyhrávat. Nakonec jsem se stal mistrem světa,“ líčí novinářům 58letý Scioli.

Nyní stejně zarputile míří za vítězstvím v argentinských prezidentských volbách na konci října. Nikoli proto, aby prosazoval nějaký program, jen chce vyhrát, protože si v minulosti řekl, že to dokáže. Vše nasvědčuje tomu, že mu jeho argentinští spoluobčané tento životní triumf umožní.

Nevypadat jako politik

Scioli se narodil do dobře situované rodiny majitele buenosairského obchodu s potřebami pro elektrikáře. Nedokončil sice univerzitní studia, ale uchytil se jako reprezentant firmy Electrolux pro Argentinu. Díky svému úspěšnému závodění na motorových člunech a sňatku s bývalou modelkou Karinou Raboliniovou se stal celebritou. Když bývalý argentinský prezident Carlos Menem v roce 1997 hledal slavné tváře na kandidátku, které by mu pomohly zamaskovat špatné výsledky, sáhl i po Sciolim.

Prezidentský kandidát Daniel Osvaldo Scioli byl od roku 1997 poslancem, ministrem sportu, guvernérem státu Buenos Aires a dokonce i viceprezidentem Argentiny, navzdory tomu stále dokáže vytvářet dojem, že není politik

Ten od té doby stihl být poslancem, ministrem sportu, guvernérem státu Buenos Aires a dokonce i viceprezidentem Argentiny, navzdory tomu stále dokáže vytvářet dojem, že není politik. Využívá toho i v současné kampani, kdy se stylizuje do role správného chlápka odvedle, který ví, že Argentinu povede dobře.

Na ideologii, kterou se bude řídit, se ho neptejte. Nejprve – za Menemových časů – patřil do skupiny pravicových peronistů, pro které byl zásah státu do ekonomiky svatokrádeží. Když tato politika dovedla Argentinu ke krachu, Scioli sice zůstal peronistou, ale zařadil se mezi ty, kteří si z kontroverzní doby vládnutí diktátora Juana Peróna vzali jen jeho myšlenky o nezbytnosti státních intervencí do ekonomiky. Není za tím Scioliho prozření, ale chladnokrevná úvaha, že levice bude po bankrotu pro jeho kariéru perspektivnější.

Věčně populární

Potvrdilo se mu to okamžitě. Nejvýraznější stoupenec tohoto směru v rozplizlém peronistickém hnutí Néstor Kichner si ho vybral na kandidátku jako viceprezidenta – jen proto, že sportovec byl u veřejnosti velmi populární. Jejich tandem volby v roce 2003 vyhrál. Jinak s ním ale Kirchner příliš nepočítal.

Ze všech potenciálních kandidátů na prezidenta se ve straně současné prezidentky Fernándezová pouze Scioli může pochlubit velkou popularitou v průzkumech veřejného mínění

Skutečným viceprezidentem byla první dáma Cristina Fernándezová, která Scioliho opravdu nemá ráda. Když se roku 2007 postavila do čela Argentiny, odklonila ho na významný post guvernéra státu Buenos Aires. Snažila se ho sice na tomto zodpovědném postu zostudit, ale Scioli přežil všechno, včetně obviňování, že je příliš otevřený k požadavkům věřitelů, u kterých má Maradonova vlast horentní dluhy.

Fernándezová si nevychovala žádného nástupce, byť její 38letý syn Máximo pošilhává po politických postech. Evidentně doufala, že se ji podaří získat takovou sílu v parlamentu, aby jí poslanci odsouhlasili změnu ústavy. Díky ní by pak mohla vládnout déle než povolené dva čtyřleté mandáty. Nepodařilo se jí to však.

Nakonec ji letos uprostřed roku nezbylo, než se smířit s tím, že kandidátem na hlavu Argentiny za její uskupení Fronta za vítězství bude Daniel Scioli – a ze stejného důvodu jako vždy. Ze všech potenciálních kandidátů na prezidenta v její straně se pouze on může pochlubit velkou popularitou v průzkumech veřejného mínění.

Vyhrajeme, a pak se uvidí

Scioli slibuje každému, co chce slyšet. Velkopodnikatelům, že po letech vlády manželů Kirchnerových, kdy stát získal v ekonomice navrch, podnikání zase normalizuje. Na mítinku strany ale tvrdí, že v Argentině splní sen venezuelského autoritáře Huga Cháveze o socialismus 21. století.

Jeden Scioliho spolupracovník řekl: „Takový je peronismus. Nejdříve vyhrajeme, a pak uvidíme, co dál. Ti, kdo diskutují, co dělat, aniž by předtím vyhráli, jsou radikálové.“

Jeden jeho spolupracovník pro španělský deník El País řekl: „Takový je peronismus. Nejdříve vyhrajeme, a pak uvidíme, co dál. Ti, kdo diskutují, co dělat, aniž by předtím vyhráli, jsou radikálové.“ Naráží tím na tradiční středolevicovou stranu, která se k vládnutí nedostala už od osmdesátých let.

Každopádně Fernándezová nechce čekat, co se ze Scioliho v prezidentském Růžovém domě vyklube. Souhlasila, že mu dá podporu svoji i strany, pokud si za svého zástupce nechá jejího věrného spolupracovníka Carlose Zanninniho. Také narychlo prosadila zákon, který zakazuje vládě prodávat privátním investorům státní společnosti, pokud k tomu nedostane souhlas dvou třetin poslanců. Co kdyby v sobě Scioli objevil dávné sklony k privatizaci...

Trpitel bez paže

Scioli vše přijímá bez protestů. Nyní mu jde o vítězství. Využívá k tomu více svého přirozeného šarmu než argumenty – tak ale kampaně fungují nejen v Latinské Americe. Lidi více než debaty o zastavení inflace, která je jedním z hlavních problémů současné Argentiny, zaujme, že si aspirant na vůdcovství dokáže v televizní show zavázat kravatu jednou rukou.

Scioli své chybějící paže používá jako argument, aby ho Argentinci považovali za celoživotního trpitele, který dokázal vše zlé překonat při cestě za svým snem

Není to jen eskamotérský kousek, ale pro Scioliho po osobní tragédii nezbytnost. V roce 1989 během jízdy na člunu měl nehodu, při níž přišel o pravou ruku. Navzdory tomu se k závodění s protézou vrátil a zase začal vyhrávat. Právě chybějící paže používá jako argument, aby ho Argentinci považovali za celoživotního trpitele, který dokázal vše zlé překonat při cestě za svým snem.

Scioli vysokoškolská studia marketingu sice nedokončil, ale v praxi jej umí používat dokonale. Veřejnosti třeba dokázal vsugerovat, že je obyčejný člověk z lidu. Navzdory tomu, že si před domem vybudoval hřiště na futsal pro svůj tým, který vlastními penězi vytáhl do první ligy a v rozhodnutých zápasech za něj občas i nastoupí.

Ještě bohatší kandidát

K okázalé lidovosti Sciolimu především pomáhá, že jeho hlavním protikandidátem je 56letý Mauricio Macri z jedné z nejbohatších argentinských rodin, jejíž majetek pochází především ze stavebnictví. Nynější primátor hlavního města Buenos Aires, kterých studoval stavební inženýrství a obchod v Argentině i USA, také pracoval v manažerských postech rodinné firmy SIDECO.

K okázalé lidovosti Sciolimu především pomáhá, že jeho hlavním protikandidátem je 56letý Mauricio Macri z jedné z nejbohatších argentinských rodin, jejíž majetek pochází především ze stavebnictví

Hlavním úspěchem Macriho však bylo, že se v roce 1995 stal na dvanáct let prezidentem fotbalového klubu Boca Juniors. Pod jeho vedením zažil tým z Buenos Aires jedno z nejúspěšnějších období své historie, během něhož získal 17 různých titulů. V Argentině posedlé fotbalem se něco takového počítá.

O tom, že se jednou dá Macri na politiku, se rozhodl v roce 1991, kdy ho dvanáct dní zadržovali členové organizovaného zločinu. Zavázal se k tomu sám, když nevěděl, zda únos přežije. Jeho dnešní prezidentský protivník Scioli má také zkušenost s únosem. V roce 1977 jeho rodinu vydírali žádostí o výkupné za propuštění bratra Josého levicoví aktivisté z hnutí Monteneros, jehož ideologičtí pohrobci dnes patří k hlavním oporám vlády Cristiny Fernándezové.

Naděje pravice

Po zaplacení vysokého výkupného (údajně v milionech dolarů) Macri dlouho vyčkával, než v roce 2003 založil pravicovou stranu Závazek ke změně. A okamžitě se pokusil dobýt radnici argentinské metropole. Poprvé to nevyšlo, ale v roce 2007 uspěl a od té doby je v postu primátora Buenos Aires, v němž žije čtvrtina argentinské populace, jedním z nejmocnějších mužů v zemi.

Už v roce 2011 pravicoví politici Macriho vyzývali, aby se pokusil získat Růžový dům, ale správně si vyhodnotil, že tehdy Fernándezovou – posílenou cynickým marketingem o smutek po nečekané smrti jejího manžela Néstora Kirchnera – nelze porazit

Macri má za sebou dobré výsledky především ve zlepšení dopravní obslužnosti Buenos Aires – například modernizoval metro či vybudoval siť cyklostezek. Už v roce 2011 ho pravicoví politici vyzývali, aby se pokusil získat Růžový dům, ale správně si vyhodnotil, že tehdy Fernándezovou – posílenou cynickým marketingem o smutek po nečekané smrti jejího manžela Néstora Kirchnera – nelze porazit.

V roce 2015 už se nemohl zodpovědnosti vzdát, ale jeho síla byla omezená pouze na metropoli. V provinciích byl generálem bez vojska – než se dohodl s vysmívanými radikály. Ti navzdory mnoha odlišným názorům nepostaví svého prezidentského kandidáta a plně svou organizační strukturou od řeky Paraná na severu až po Ohňovou zemi na jihu podpoří Macriho.

Otec čtyř dětí se na veřejnosti choval vždy odměřeněji než Scioli, rodič nemanželské a dlouho odmítané dcery, ale kvůli úspěchu ve volbách se i Macri musel trochu odvázat. Ve stejné show, v níž jeho protivník Scioli zabodoval jednoručním uvázáním kravaty, divoce křepčil se svým dvojníkem a nechal svoji manželku vykládat, jak se z uhlazeného gentlemana v posteli stává divoch.

Možná už v prvním kole

Nezdá se však, že by to na Scioliho mohlo stačit. Tento politik, kterého nepotopilo ani to, že v průběhu velkých záplav ve své provincii byl na dovolené v Itálii, má ve všech průzkumech veřejného mínění značný náskok – takový, že by mohl vyhrát už v prvním kole 25. října. A nepotřebuje ani nadpoloviční počet hlasů.

Podle argentinských volebních pravidel se prezidentem může stát vítěz prvního kola, pokud získá více než 40 procent hlasů a před nejbližším pronásledovatelem má náskok nejméně deseti procent

Podle argentinských volebních pravidel se totiž prezidentem může stát vítěz prvního kola, pokud získá více než 40 procent hlasů a před nejbližším pronásledovatelem má náskok nejméně deseti procent. Pokud se to nenastane, odehraje se o měsíc později druhé kolo, v němž však už Scioli nemá úspěch jistý, protože se opozice, která se v prvním kole není schopná domluvit, může sjednotit bez ohledu na své ideologické a personální spory pod heslem Všichni proti Sciolimu.

Argentinská vláda se proto snaží, aby prezidentské volby k druhému kolu nedospěly. Maskuje ekonomické problémy zvyšováním důchodů a platů státních zaměstnanců v tempu inflace, což je sice neřeší, ale jejich řešení lze uskutečnit až po výhře v hlasování. Scioli ani nevystoupí v první předvolební debatě prezidentských kandidátů, aby se v ní neshodil trapasem, který by nešlo zamaskovat obratným uvázáním kravaty.

Počet příspěvků: 1, poslední 6.10.2015 07:57 Zobrazuji posledních 1 příspěvků.