Ceska Pozice

Amerika těží, Evropa se pohoršuje. A závidí.

Evropě chybí skutečně jednotný trh v energetice. Ale právě to by mohlo cenu energií na starém kontinentu podstatně srazit.

Obdaroval pánbůh Ameriku větší měrou než Evropu? Řeč je o břidlicovém plynu (a také ropě), který z USA dělá novodobou surovinovou velmoc. A také zemi, kde jsou náklady na energie podstatně nižší než v Evropě, což znamená nespornou konkurenční výhodu v globální hospodářské soutěži.

Je ale jasné, že hlavní rozdíl nebude v „božských darech“. O možnosti těžit břidlicový plyn se mluví i na starém kontinentu, ale taková vize naráží jak na odpor ekologů, tak na lobbying konkurence, která profituje z konkurenčních energetických zdrojů. Evropa je v posledních letech známa tím, že dává přednost dražším cestám k zajištění energií kvůli svým ideálům. Ty se některým jejím obyvatelům líbí, jiným stále méně.

Připusťme, že těžit břidlicový plyn – s využitím chemikálií – v podmínkách hustě osídlené Evropy je skutečně problém. Také ale musíme počítat s tím, že ekologický zisk může přinášet ekonomické a sociální ztráty. Minimálně v krátkodobém měřítku. A to je v době hospodářského marasmu čím dál větší problém. Těžba břidlicového plynu ve Spojených státech se logicky stává tématem pro nynější summit Evropské unie o energetice, stejně jako vysoké evropské náklady na podporu obnovitelných zdrojů.

Jednotlivé evropské země se ve skutečnosti příliš neohlížejí na ostatní státy, slova o jednotném trhu jsou dost vzdálená realitěStarý kontinent se dnes opět poohlíží po zemi za oceánem, což mnohé Evropany bezesporu musí iritovat. Pohoršení nad tamní pochybnou těžbou střídá více či méně skrytá závist. Navíc jde o energetiku, tedy oblast, v níž Evropa v minulých letech přicházela s řadou velkolepě vyhlašovaných politik. Jenže se ukazuje, že právě v tom je ten největší problém – množství opatření, v nichž se už pomalu nikdo nevyzná a která jsou často protichůdná, vytváří zmatek a narušuje trh. Typickým příkladem je současný krach systému emisních povolenek, jenž neplní svůj účel – vzhledem k nízkým cenám povolenek ani nemotivuje k investicím do nízkoemisních elektráren.

Jednotlivé evropské země se ve skutečnosti příliš neohlížejí na ostatní státy, slova o jednotném trhu jsou sice pěkná, ale dost vzdálená realitě. Příklad: Ať už se na odchod Německa od jaderné energetiky díváme jakkoliv, faktem je, že Berlín postavil ostatní Evropany před hotovou věc. Pokud pomineme, že kromě obnovitelných zdrojů tak opět (snad dočasně) povzbudil výrobu elektřiny z uhlí, také donutil své sousedy, aby na hranicích chystali ochranná opatření proti náhlým návalům proudu z obnovitelných zdrojů. Jako cesta ke skutečně jednotnému trhu to nevypadá.

Těžba břidlicového plynu je pro Evropu hodně citlivé téma s nejistými výsledky, ale právě jednotnější energetický trh by podle různých analýz mohl cenu energií v Evropě podstatně srazit. Přitom možná ještě více než o „jednotnost“ jde o to, aby to byl opravdu „trh“.

Na summitu EU teď o dobrých úmyslech uslyšíme hodně. Ale stejně jako dříve v minulosti máme důvod se obávat, že po čase zase prohlásíme to pověstné: „skutek utek“.

zpět na článek


© 2022 MAFRA, a.s., ISSN 1213-1385 © Copyright ČTK, Reuters, AFP. Publikování nebo šíření obsahu je zakázáno bez předchozího souhlasu.