Američtí republikáni stále nenašli přesvědčivého lídra

Neopanuje-li Mitt Romney nebo Rick Santorum dění, zasáhne do republikánského souboje o nominaci na prezidenta někdo nový? Možné to je.

Rick Santorum (vlevo) a Mitt Romney během diskuse 22. února ve městě Mesa před republikánskými primárkami ve státě Arizona. foto: © REUTERSČeská pozice

Rick Santorum (vlevo) a Mitt Romney během diskuse 22. února ve městě Mesa před republikánskými primárkami ve státě Arizona.

Republikánské primárky, z nichž by měl vzejít vyzyvatel Baracka Obamy v listopadových prezidentských volbách, jsou v plném proudu. Zatím však není nic jasné. Z nabídky se profilují dva hlavní kandidáti, středový Mitt Romney a konzervativní Rick Santorum. Mezi nimi se bude rozhodovat i v kláních v úterý 28. února ve státech Michigan a Arizona. Jednoznačným lídrem republikánů však zatím není ani jeden z nich, nemluvě o Newtu Gingrichovi a Ronu Paulovi v závěsu. Navíc všichni tito republikánští kandidáti v celoamerických průzkumech prohrávají se svým hlavním protivníkem, demokratem Obamou.

Současná situace republikány silně znepokojuje. A samozřejmě nahrává demokratům. Rozhádaná a nejednotná protistrana, žádný super volitelný republikán na krámě, navíc zlepšené ekonomické výsledky země – Barack Obama se zatím nemusí strachovat o vítězství. Dokonce by si prý přál utkat se s Romneym, což je stále největší favorit na republikánskou nominaci. Proč asi?

Nelze se tedy divit, že to v Republikánské straně vře a stále častěji se hovoří o tom, že by se měl objevit někdo jiný. Někdo, kdo bude schopný Obamu porazit. Je však vůbec ještě možné, aby se takový adept zapojil do amerických primárek? Vždyť už v lednu zazněly hlasy, že je na takovou alternativu pozdě. Možné to však teoreticky je, a není to úplná utopie. Otázkou zůstává, zda lze takto dospět ke kýženému cíli – aby republikán vyhrál v listopadu volby.

Magické číslo 1144

Primární volby jsou poměrně složitým procesem, jenž se navíc u republikánů a demokratů trochu liší. Stručně a zjednodušeně řečeno, každému kandidátovi jde o to získat v průběhu primárek a stranických shromáždění v celých USA na svou stranu nadpoloviční většinu delegátů, kteří pak dotyčného na nominační stranické konferenci (takzvaném konventu) zvolí kandidátem na prezidenta; v případě republikánů to bude v srpnu v Tampě na Floridě.

Magický počet delegátů k získání nominace je letos 1144. V roce 2008 jich měl John McCain k dispozici dostatečný počet již v březnu, ale Barack Obama jej po souboji s Hillary Clintonovou dosáhl až v červnu. Jaký je současný stav souboje republikánů před Michiganem a Arizonou? Podle agentury AP vede Romney se 105 delegáty na své straně, následuje Santorum (71), Gingrich (29) a Paul (18). Jinak řečeno, podle této projekce je ve hře ještě víc než dva tisíce delegátů.

I z jiných čísel je zřejmé, že v tuto chvíli jsou primárky vlastně téměř na začátku. Do takzvaného volebního superúterý 6. března, kdy se hlasuje v deseti státech a v sázce je celkem 419 delegátů, bude rozděleno jen zhruba 15 procent delegátů a do konce března pak celkem 51 procent. Téměř ještě o polovinu delegátů se kandidáti utkají v dubnu, květnu a v červnu.

Kampaň stojí hodně peněz, a ty má především Romney, což nelze opominout. Současně však lidé mají sklon volit vítěze, a proto ten, kdo například výrazně uspěje v magickém superúterý, může se vézt na vítězné vlně a primárky opanovat. Klidně Santorum, nebo Romney. Hlavně někdo.

Co je největší noční můrou Republikánské strany na konci února 2012? Že primárky na konci června skončí bez vítěze.

Noční můra v Tampě?

Co je totiž největší noční můrou Republikánské strany na konci února 2012? Že primárky na konci června skončí bez vítěze a souboj se skutečně, nikoli formálně, rozhodne až na nominačním konventu v srpnu. V takovém případě pak na něm delegáti mohou hlasovat pro kohokoli a nemusejí se řídit tím, jak v jejich státě dopadly primárky či stranická shromáždění.

Politik, který až dosud neohlásil kandidaturu, má tedy podle The Washington Examiner stále tři možnosti, jak získat prezidentskou nominaci:

  • Ještě po 6. březnu lze podle listu získat 252 delegátů vzešlých již dříve ze stranických shromáždění a 520 delegátů, kteří budou k mání ve státech, v nichž uzávěrka přihlášek končí v březnu. Síla téměř 800 hlasů by pak mohla přesvědčit i dostatek dalších na konventu v Tampě k získání nominace.
  • Je rovněž možné nechat současné kandidáty, aby se podělili o delegáty tak, že vítěz jasný nebude. A nastoupit až v červnu v jednom nebo ve dvou státech, vyhrát (a přesvědčit o svých schopnostech) například v lidnaté Kalifornii s jejími 172 delegáty (hlasuje se 5. června) a na konventu přesvědčit ostatní o své jedinečnosti.
  • Existuje i varianta, že nakonec nominovaný se nemusí zúčastnit ani jedněch primárek a nezískat před konventem ani jednoho delegáta. Straničtí stratégové se mohou rozhodnout pro úplně novou tvář až na konventu. A ta většinu delegátů přesvědčí.

Mezi potenciálními kandidáty a zachránci figurují: bývalý floridský guvernér Jeb Bush, guvernér Indiany Mitch Daniels, kongresman Paul Ryan a guvernér New Jersey Chris Christie, jenž z průzkumů vychází nejlépe. Vtip je v tom, že všichni, a to jednoznačně, kandidaturu odmítli. Ale že by o tom nepřemýšleli?

Jak řekl minulý týden bývalý předseda Republikánské strany Haley Barbour: „Jestliže se budou primárky nadále vyvíjet tak, že nikdo nebude schopný získat většinu delegátů, je šance, že se objeví někdo další.“

Nejspíš si však ani Barbour takový sled událostí ve skrytu duše nepřeje, protože by to jen potvrdilo krizi Republikánské strany. Ta potřebuje, aby byl soupeř Baracka Obamy jasný co nejdříve a soustředil se na souboj se současným prezidentem, nikoli na házení špíny na stranické oponenty. Nebo republikáni věří na zázraky? Asi těžko.