Alfa samec Steinbrück: Kancléřský kandidát klopýtá od nehody k nehodě

Sociálnědemokratický lídr si proti sobě dokázal poštvat média a velkou část veřejnosti. Může ještě v předvolebním boji potrápit Merkelovou?

Zuzana Lizcová 23.8.2013
Málokdo dokáže být pro německá média stejně skvělým terčem komentátorského ostrovtipu jako neobratný kancléřský kandidát sociální demokracie Peer Steinbrück. | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy Málokdo dokáže být pro německá média stejně skvělým terčem komentátorského ostrovtipu jako neobratný kancléřský kandidát sociální demokracie Peer Steinbrück. | foto: © ReutersČeská pozice
Málokdo dokáže být pro německá média stejně skvělým terčem komentátorského ostrovtipu jako neobratný kancléřský kandidát sociální demokracie Peer Steinbrück.

Kdyby německá média neměla Peera Steinbrücka, musela by si ho snad vymyslet. Málokdo dokáže být stejně skvělým terčem komentátorského ostrovtipu jako neobratný kancléřský kandidát sociální demokracie (SPD). Pokaždé, když v předvolebním boji šlápne vedle, jsou z toho skvělé titulky. Jeho skutečné zásluhy a politické vize zajímají málokoho. Vždyť proti silné Angele Merkelové nemá prakticky šanci. Tak proč se na jeho účet alespoň trochu nepobavit?

Peer Steinbrück, původem z Hamburku, není na německé politické scéně zelenáčem. Od poloviny sedmdesátých let minulého století působil na různých místech ve státní správě, členem SPD je 44 let. Od roku 2002 do léta 2005 byl v čele nejlidnatější spolkové země Severní Porýní-Vestfálsko. Během další legislativní periody zachraňoval jako ministr financí velké koalice po boku Angely Merkelové euro, potažmo celou Evropskou unii.

Ve dva roky starém žebříčku magazínu Der Stern figuroval jako nejdůvěryhodnější německý politik. Podle průzkumu Deutschlandtrend televizní stanice ARD mu v srpnu 2011 němečtí voliči v přímém srovnání jednoznačně dali přednost před Merkelovou – měl podporu 46 procent z nich. Jeho konkurentka za ním zaostávala o osm procentních bodů.

A dnes? Podle aktuálního průzkumu ARD si přeje setrvání Merkelové v úřadu 62 procent Němců, Steinbrückovi fandí méně než třetina voličů. Za vhodného kandidáta na kancléře ho považuje jen těsná většina samotných příznivců sociální demokracie a pouhých 30 procent voličů Zelených, se kterými by v ideálním případě chtěl vytvořit vládu. Co se stalo?

Především jsou Němci s nynější exekutivou – a zejména s kancléřkou – výjimečně spokojeni. Časté hádky liberálů (FDP) a křesťanských demokratů (CDU) jsou zapomenuty. A především – většina lidí hodnotí velmi dobře ekonomickou situaci státu i vlastních rodin. Po letech nejistoty se ukazuje, že Německo proplulo krizí se ctí. A mnozí to vidí jako zásluhu Angely Merkelové. Že to není úplná pravda? To zajímá málokoho. Především neriskovat a neměnit. Kůň, který dobře táhne, se přece nepřepřahá.

Sociálnědemokratický milionář

Zejména, když konkurenční tahoun klopýtá od jedné nehody ke druhé. Už vstup Peera Steinbrücka do souboje o kancléřský úřad nebyl šťastný. Místo jeho pověstného temperamentu a odborné kompetence se dalekosáhle řešilo, že si k poslaneckému mandátu léta „přivydělával“ vysoce honorovanými přednáškami pro velké firmy a peněžní instituce. Vzniklo podezření, že kvůli tomu zanedbával povinnosti v parlamentu, a dokonce, že některé soukromé podniky jako ministr financí zvýhodňoval.

Nic z toho se neprokázalo, pachuť ale zůstala. Steinbrück se nechal královsky platit institucemi, všeobecně považovanými za viníky hospodářské krize. Jeho činnost částečně znevěrohodnila i slavnostně vyhlášený plán SPD na budoucí regulaci finanční sféry.

Steinbrück se nechal královsky platit institucemi, všeobecně považovanými za viníky hospodářské krizeVyvstaly také otazníky, zda je člověk s milionovými příjmy vhodným reprezentantem strany, tradičně zastávající zájmy nejchudších vrstev. Steinbrück tyto pochyby jen potvrdil hloupou poznámkou, že by si opravdu nekoupil láhev vína za pouhých pět eur (130 korun). Dále přilil oleje do ohně svým nevhodným vyjádřením, že spolkový kancléř má (ve srovnání s manažery v soukromé sféře) příliš nízký plat. A postěžoval si, že Angela Merkelová má oproti němu v předvolebním boji neférovou výhodu, jakýsi „ženský bonus“.

Někteří členové sociální demokracie sice kroutili nad počínáním svého kancléřského pretendenta hlavou, nezbylo jim však než semknout řady a za Steinbrücka se postavit. Stejně ho neměli kým nahradit. Poté, co kandidaturu jasně odmítla premiérka Severního-Porýní Vestfálska Hannelore Kraftová, rozhodovalo se mezi silnou vedoucí „trojkou“ SPD. Z té vyšel vylučovací metodou jako vítěz právě Steinbrück – šéf strany Siegmar Gabriel není právě oblíbený a zoufale postrádá charisma a bývalý ministr zahraničí Frank-Walter Steinmeier se nezvládl zbavit stigmatu z posledních voleb, ve kterých SPD pod jeho vedením totálně propadla.

Málo prostoru na levici

Peer Steinbrück, rázný politik ze staré školy a vtipný, trochu neotesaný rétor, se zdál ideální protiváhou studené, pragmatické a technokratické kancléřky. Výrazně mu měla pomoci i jeho ekonomická erudice. Zpočátku se zdálo, že to půjde. Letos v lednu se sociálním demokratům a Zeleným podařilo uspět v důležitých volbách v Dolním Sasku, v březnu se pak – pro SPD vhodně – vyhrotila ekonomická krize na Kypru. Opoziční akcie začaly mírně stoupat. Ale brzy se situace – naneštěstí pro sociální demokraty – uklidnila. Merkelová se mohla znovu prezentovat jako zachránkyně Evropy a předvolební preference se vrátily do zajetých kolejí.

V mezičase zvládl Steinbrück urazit italské politiky Silvia Berluconiho a Beppe Grilla, kteří vyšli úspěšně z únorových parlamentních voleb. Poté, co je nazval „klauny“, s ním zrušil italský prezident Giorgio Napolitano plánovanou schůzku.

Strana nedokáže těžit z toho, že současná hospodářská stabilita a nízká nezaměstnanost pramení z velké části z úspěchů její dřívější politikyMimoto se ukázalo, že pro Steinbrücka, potažmo celou SPD, není snadné na Merkelovou jakkoli zaútočit. Kancléřka totiž v poslední době dokázala prolomit řadu tabu své strany (namátkou trvání na atomové energii, odpor k minimální mzdě a profesionální armádě) a přetvořit CDU v neideologickou středovou sílu, která umí účinně sbírat hlasy velké masy voličů („catch all“ party). Nalevo od ní zbývá pro SPD, tísněnou i další konkurencí, jen málo místa.

Strana navíc vůbec nedokáže těžit z toho, že současná hospodářská stabilita a nízká německá nezaměstnanost z velké části pramení z úspěchů její politiky – z reforem, které v rámci Agendy 2010 zavedl za vlády rudo-zelené koalice v letech 1998 až 2005 kancléř Gerhard Schröder. Ani Peer Steinbrück, kdysi jeden hlavních zastánců Agendy, se k ní dnes nehlásí. Schröderův politický kurz kdysi nadělal hodně zlé krve a dal mimo jiné vyrůst Straně levice. SPD jej proto opustila a vrátila se do tradičních programových vod. Ovšem s důsledkem, že dnes nechává Merkelovou sklízet plody své práce.

Štěstí nepřinesly ani moderní technologie

Ani sázka na Steinbrückovu osobnost, v mnohém protikladnou vůči kancléřce, se evidentně nevyplatila. V současném Německu, zdá se, není po alfa samcích jeho typu velká poptávka. Zejména pokud se chovají jako sloni v porcelánu.

Naposledy, když chtěl napadnout Merkelovou, podařilo se Steinbrückovi jen urazit východní Němce. To když se pokusil zkritizovat fakt, že šéfka německé vlády zatím nepředstavila žádnou jasnou vizi evropské politiky. Její údajně vlažný zápal pro integraci Starého kontinentu nepochopitelně vysvětlil tím, že vyrůstala v bývalé NDR.

Odezva na jeho slova byla silná – a výrazně negativní. Politik, který se uchází o nejvýznamnější post ve státě, si podle obecného mínění zkrátka nemůže dovolit neznat historii, trapně paušalizovat a šířit ničím nepodložené předsudky.

Agent ze západního Německa?

Steinbrück v poslední době také čelil podezření, že se zapletl s východoněmeckou tajnou policií, která ho v letech 1980 až 1989 vedla jako možného kandidáta na spolupráci. V uplynulém týdnu se politik pokusil tyto spekulace utnout tím, že inkriminované dokumenty Stasi umístil na svých webových stránkách. Podle Steinbrücka, který v osmdesátých letech působil v tehdejším západním Německu jako politický referent na řadě ministerstev na zemské i spolkové úrovni a v aparátu poslanecké frakce SPD, materiály neobsahují „žádné zásadní informace“.

Málo štěstí přinesl Steinbrückovi, který si prý moc netyká s moderními technologiemi, i pokus přiblížit se „internetové“ generaci. Předvolební blog, který si přes prostředníka založil, byl opakovaně terčem hackerských útoků, a nakonec jej politik definitivně stáhl. Ještě než se to stalo, však vyšlo najevo, že tvůrci blogu získávali prostředky od anonymních sponzorů a vzniklo podezření, že jde o skryté financování předvolební kampaně.

Do letošních německých voleb zbývá zhruba měsíc. Peer Steinbrück se ještě může pokusit Angelu Merkelovou potrápit, například v televiznímu duelu plánovaném na 1. září. Velkou naději, že bude předsedou příští vlády, však již nemá. Skutečnost, že si proti sobě již dokázal poštvat média a velkou část veřejnosti, mu navíc v cílové rovince rozhodně nepomůže.