Agáta, šifrovací telefony a neviditelná ruka

Haha, panáčci, mobilní odposlouchávací zařízení se ledaskomu vyplatí i za miliony. A dobré promo funguje...  

foto: © Česká poziceČeská pozice

KOMENTÁŘ Jana Schneidera / Člen sněmovní odposlechové komise Jan Vidím (ODS) se vyjádřil, že je strašné, že se zločincům vyplatí pořizovat si nákladnou odposlechovou techniku. Vidím a nespecifikované další osoby si prý myslely, že nákladnost této techniky se vzhledem objemu získaných informací nevyplatí. Konkrétně se mluví o mysteriózním mobilním zařízení zvaném „Agáta“, které prý umí lokalizovat mobily, jakož je i kdekoliv odposlouchávat, je-li v dostatečné blízkosti od telefonujícího - uschováno nejspíše v bílém Fordu Transit - jak nás zpravují někteří ze své vševědoucnosti vyděšení novináři.

Haha, panáčku, můžeme Vidímovi kontrovat, tomuto se říká fungování neviditelné ruky trhu, jímž jste se vy, experimentální trhovci, kdysi zaklínali. Trhu, jehož skryté imanentní moudrosti se nesměly klást žádné překážky do cesty, o svěrací kazajce nějakých regulativů ani nemluvě, aby se mohla plně rozvinout. A nyní se rozvinula. Údiv není na místě.

Působením všech těch kmotrů a kmotřenců se totiž značná část obchodů veřejné správy začala odehrávat velmi netransparentně. Tím se významně zvýšil objem přecitlivých obchodních informací. Proto začalo být velmi výnosné tyto informace vyhledávat, zejména pomocí odposlechů. A tak se stalo, že se profesionálům, pracujícím na jakoukoliv objednávku, či příslušně mohovitým podnikatelům, prostě už vyplatilo pár milionů do Agáty investovat. A my máme šanci alespoň vzdáleně získat tušení, v jakých objemech se asi odposlouchávané informace obchodují.

Sofistikované promo?

Podobně mohou být ti ortodoxní trhovci bez přívlastku překvapeni, jak krásně zafungovala neviditelná ruka trhu po zveřejnění docela starých a obsahově bezvýznamných odposlechů mezi exprimátorem Pavlem Bémem a tycoonem Romanem Janouškem. Jejich kabaretní vyznění mělo jednu velevýznamnou pointu. Odposlechnutí mluvčí se totiž občas zmínili o tom, že by si určité věci měli říci po jiném telefonu. A ty věci, co si řekli po tom malém (šifrovaném) telefonu, odposlechnuty nebyly.

Pro cílovou skupinu to mohlo být docela sofistikované promo výrobců šifrovaných telefonů. Normálnímu občanovi to nedojde, protože nedělá habaďůry, kudy chodí. Různí pokmotřenci však ano. Jistě se rychle dokázali vcítit do pozice odposlouchávaných, rychle pochopili onu pointu, ono implicitní doporučení využít služeb šifrovaného telefonu. Bylo-li to promo, bylo bezchybně cíleno a znamenitě psychologicky zpracováno. O jeho dlouhodobé působení se pak postarají nestále přiživované a široce medializované spory, zda ty odposlechy unikly z BIS, nebo snad je v pozadí všemocná detektivní agentura ABL. Nemusí to být ani tak, ani tak.

Pointa celé odposlechové kauzy „Kolibřík“ může být ryze obchodní

Pointa celé odposlechové kauzy „Kolibřík“ může být skutečně ryze obchodní. Jak uvedly HN, jednička na trhu šifrovaných telefonů má za třetinu letošního roku tržby větší než za celý rok loňský a také ostatní prodejci si taky přišli na své. A že z dané situace hodlají vyždímat maximum, o tom svědčí promotion v celostátním médiu s názvem „Chvála šifrovacích mobilů“. Nad exponenciálně rostoucím byznysem se šifrovacími telefony prý není třeba se pohoršovat, ba naopak. V článku se uvádí, že počet odposlechů opět vzrostl. To je ovšem brnkání na odposlechovou hysterii, protože důležitý údaj by byl, kolik osob je odposloucháváno, a ne kolik mobilů odposlouchávané osoby dohromady používají. Nadto prý BIS a policie nedokáží zabránit úniku odposlechů. Pokud je mi známo, na sto procent se to nepovedlo nikdy nikomu, takže ani to není relevantní argument.

Výhoda čistého svědomí?

Křečovitost této těžko zastírané promo akce vysvitne z následující moralitky. Je založena na kritice bývalého policejního prezidenta Jiřího Koláře, jehož výrok je zcela tendenčně, velmi uboze a nenápaditě pejoratizován coby „megamyšlenka“.

Prezident Václav Klaus kdysi „vběhl do odposlechu“, když si telefonoval s nějakým drbanem, na něhož byl odposlech povolen soudem. Klaus se (pochopitelně dotčen) rozčiloval. Proti Klausovi zazněly hlasy, že si má každý rozmyslet, s kým si volá. A na druhou stranu, že když nechystá žádné šmé, nemůže mu to přece vadit. Tak přemýšlelo i zhruba 80 procent Američanů, když po útocích v USA (9/11) souhlasilo se zvýšením počtu odposlechů v rámci boje proti terorismu, i za cenu, že by byli odposloucháváni sami. A policejní prezident Jiří Kolář řekl, že kdo nic špatného nedělá, nemusí mu vadit, že je odposloucháván. Komentář HN pak tento výrok vyhodnotil jako „mentalitu bolševického fízlování“.

Vybavení soukromých agentur přesně odpovídá neviditelné ruce trhu

Vyvodit tento závěr z Kolářova výroku, to musí člověk zatnout nejen zuby, ale i mozek. Jde-li totiž o mentalitu bolševickou, pak je tedy 80 procent Američanů bolševiků. Za druhé, Kolář nehoruje pro fízlování, ale hovoří o situaci, kdy je člověk odposloucháván. A naznačuje výhodu čistého svědomí. Opravdu těžko skandalizovat člověka, který nechystá óbrpodvody s veřejnými či unijními penězi, a neříká druhému dospělému muži „kolibříku“.

Shrnuto sečteno, nelze vyloučit, že místo státobezpečnostního problému s odposlechy tu máme promo kombinaci obchodníků se šifrovanými mobily na účet státu. A že vybavení soukromých agentur přesně odpovídá neviditelné ruce trhu. Takže problém není až nyní, na konci, když se ony negativní konsekvence zhmotnily. Problém byl založen daleko dříve, lidmi, kteří si mysleli, že se důsledky jejich nezodpovědných činů jim samým vyhnou. Nevyhnuly. Bude to pro někoho poučení?

matus Dekuji... ... za podnetne odpovedi. 23:21 13.5.2012
Martin Cabejšek Koukám pane Schneider, že... se rád hádáte, co? 21:35 17.5.2012

Počet příspěvků: 30, poslední 21.5.2012 04:45 Zobrazuji posledních 30 příspěvků.