Absurdita v ÚSTR: Archiváři proti digitalizátorům

V Ústavu pro studium totalitních režimů se vyskytl nový problém: kontrola zjistila až čtyřprocentní chybovost při převodu archivních písemností do elektronické podoby. Archiváři považují situaci za tragickou a chtějí znovu digitalizovat část archiválií. Ti, co digitalizovali, chyby i kontrolu bagatelizují.

Ústav pro studium totalitních režimů alias Kocourkov | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy Ústav pro studium totalitních režimů alias Kocourkov | foto: ilustrace Richard CortésČeská pozice
Ústav pro studium totalitních režimů alias Kocourkov

Historici, půjdete-li do naší badatelny, nejsme vám schopni garantovat, že předkládaný zdigitalizovaný materiál souhlasí s originálem. Takový je v podstatě závěr zprávy o kontrole digitalizace v Ústavu pro studium totalitních režimů (ÚSTR). Provedl ji Archiv bezpečnostních složek, který dokumenty schraňuje. A dospěl k tomu, že při převodu písemností do elektronické podoby je až čtyřprocentní chybovost. Jeho ředitelka Světlana Ptáčníková proto dokonce hodlá požádat o výjimku, aby archiv směl badatelům předkládat spolu s digitálními kopiemi i písemné originály. Což ale zpochybňuje smysl digitalizace.

Co konkrétně ve zprávě, kterou sepsal náměstek ředitelky archivu Petr Zeman, stojí, že dokonce zažehla spor mezi pracovníky odboru informatiky a archivu?

  • V materiálu se píše, že ve velké míře v digitalizovaných kopiích chybějí stránky anebo jsou na rozdíl od originálu nečitelné. Archiváři zkontrolovali 1190 inventárních položek a v 83 z nich nalezli chyby.
  • V případě 50 kontrolovaných archiválií (tedy 4,2 procenta) šlo dokonce o závažná pochybení. Za takové považuje zpráva „nenaskenování nebo jen částečné naskenování většího množství stran, fotografií, popř. vložených mikrofiší“ či „větší množství nečitelných stran (více než 5)“.
  • V závěru zprávy náměstek Zeman píše radikálně: „Celková kontrola digitálních reprodukcí archiválií by byla natolik časově, personálně a finančně náročná, že ji nelze dodatečně v úplnosti provést. Jediným možným řešením bude u minimálně části digitalizovaných archiválií nová digitalizace s jasně danými pravidly.“
  • Ptáčníková uvádí jako příklad podvazek (podsvazek 107 svazku r. č. 12975), který v úložišti archivu existuje ve dvou verzích. Jedna má 80 listů, druhá 350. „Do digitálního archivu nahrál odbor informatiky a digitalizace verzi s 80 listy, 270 stran chybí,“ kritizuje ředitelka archivu. V jiném vyšetřovacím spise (V-1163 MV) schází podle jejích slov 50 až 60 stran.

Odbor informatiky se ale brání. „Já se chci ohradit proti té drzosti, že někdo zkontroluje deset tisíc stran, v nich najde dvě chyby a začne říkat, že je všechno špatně,“ říká Radek Schovánek z ÚSTR. Připustil, že v jednom spise chybí asi dvacet stran. „A to ještě tam chybí takový cyklostylovaný oběžník – je to proticírkevní spis –, jehož předmětem je příprava křesťana na křest. Je tam jen první strana. Rozumím, že je to archiválie, že by to mělo být zdigitalizované celé. Ano, je to chyba, ale to přece vůbec nemá význam pro výsledek případného badatelského zkoumání,“ míní.

Ředitelka Archivu bezpečnostních složek hodlá požádat o výjimku, aby archiv směl badatelům předkládat spolu s digitálními kopiemi i písemné originály

Do jaké míry ale může pracovník odboru, který materiály pouze digitalizuje (připravuje pro historický výzkum), interpretovat jejich význam? Co když zrovna právě tento oběžník, byť se může Schovánkovi zdát jako nepodstatný, dodá badateli nějaký důležitý střípek, který mu pomůže při chápání tématu, o němž bádá. Nemusí, ale může.

Schovánek vnímá kontrolu jako účelovou. „Záměrem je poškodit digitalizaci. Někteří archiváři jsou prostě lidé, kteří žijí v předminulém století. Nechtějí si přidělávat práci,“ myslí si. A trvá na tom, že finální kontrolu má vždy provádět jako správní úřad Archiv bezpečnostních složek, nikoli odbor informatiky ústavu.

Nemocná isntituce

Ředitel ÚSTR Zdeněk Hazdra ve sporu stojí jasně za argumentací archivářů, kteří kontrolu digitalizace provedli. „Závěry zprávy jsou závažné. Zatím ale nechci nic předjímat. Máme jednu kontrolní zprávu, ta ukazuje na velké nedostatky, na pochybení. Zřídím teď tým odborníků, který zprávu důkladně prověří, až pak můžeme mluvit o nějakých řešeních,“ uvedl Hazdra.

Při řešení by se mohl inspirovat v Zemském archivu v Opavě. „Naše kontrola je třístupňová a jejím posledním stupněm je veřejnost. Sem tam samozřejmě na chyby přijde až ta, dá nám vědět a my chyby opravíme. Nemáme s tím problém. Jsme lidé. Jde ale o to, že u nás funguje systém, a já nevím, jestli funguje systém i v ÚSTR,“ popsal systém kontroly v Opavě tamější ředitel Karel Müller.

Problém ale je třeba hledat i jinde – a vypovídá ani ne tak digitalizaci, jako o ÚSTR jako takovém. Jak je možné, že ředitelka Archivu bezpečnostních složek a pracovník odboru, který digitalizuje archiválie, spolu nejsou schopni nalézt společnou řeč? Jeden do slova a do písmene říká, že něco je černé, druhý, že bílé. Schovánek tvrdí, že digitalizáty jsou v podstatě bezchybné, možná chybí nějaký tak trochu zbytečný proticírkevní oběžník. Ptáčníková zase, že kontrola je takovou tragédií, že bude žádat o výjimku, aby bylo možné badatelům překládat i originální písemnost (vedle digitální kopie)?

Jak je možné nalézt shodu tam, kde jeden říká, že za finální kontrolu digitálních kopií zodpovídá archiv, zatímco druhý, že za kontrolu zodpovídá odbor informatiky a digitalizace?

Jak je možné nalézt shodu tam, kde jeden (Schovánek) říká, že za finální kontrolu digitálních kopií zodpovídá archiv, zatímco ředitelka archivu říká, že za kontrolu zodpovídá odbor informatiky a digitalizace? Jak je možné nalézt shodu tam, kde jeden (Schovánek) říká, že „Archiv bezpečnostních složek kontroloval dočasné úložiště, které mu nepatří. V něm ještě nejsou svazky odkontrolovány tak, aby mohly jít k badateli. (…) Je to podobné případu, kdy máte v psacím stole nehotový rukopis, nakladatel vám stůl vypáčí, vezme ten nedokončený text a řekne, že stojí za houby.“ Zatímco druhý (Ptáčníková) tvrdí: „To je argumentace Radka Schovánka, není pravdivá. Drtivá většina kontrolovaných archiválií je nejen v úložišti, ale i v elektronickém archivu.“

Z tak protikladných pozic je patrné, že spor se nevede jen o Ústav pro studium totalitních režimů, spor se přenesl do lůna této instituce a výsledkem je chaos a prostý fakt – který nepřipomínám poprvé –, že ústav je nemocnou institucí.

Související články: