Abenomika – japonská cesta z dvacetileté krize?

Po necelém půl roce vládnutí se zdá, že staronový japonský premiér Šinzó Abe našel návod, jak dostat zemi zpět do kondice.

Vláda premiéra Šinzó Abeho (na snímku) se těší 70procentní podpoře voličů. | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy Vláda premiéra Šinzó Abeho (na snímku) se těší 70procentní podpoře voličů. | foto: © ReutersČeská pozice
Vláda premiéra Šinzó Abeho (na snímku) se těší 70procentní podpoře voličů.

Po loňských podzimních volbách vládu nad třetí největší ekonomikou světa pevně uchopil staronový premiér Šinzó Abe. A země neuvěřitelně stoupá. Za první čtvrtletí letošního roku Japonsko vykázalo růst hrubého domácího produktu 3,5 procenta, akciový index Nikkei 225 láme rekordy a dosahuje hodnot předkrizových let.

Je Abenomika – jak už i svět ekonomická opatření aktuálně mimořádně populárního politika přezdívá – skutečně následováníhodnou terapií, která po dlouhých letech ekonomické stagnace navodí další „japonský ekonomický zázrak“? Nebo je současná velkolepá „rally“ to poslední, co země světu ukáže, než se nad ostrovy definitivně zavře voda? Abeho kritici i sympatizanti se shodnou na jediném – premiérovy kroky vývoj ať jedním, nebo druhým směrem rozhodně urychlí.

Tři šípy premiéra Abeho

Staronový premiér přišel s relativně triviálním návodem, jak zemi dostat zpět do kondice. Jeho strategie je založena na třech bodech, které jsou syrovou aplikací teorie Johna Meynarda Keynese:

  • masivní kvantitativní uvolňování;
  • státní investice do infrastruktury;
  • hluboké strukturální změny, které by japonským firmám měly vrátit ztracenou konkurenceschopnost.

Sám premiér tyto tři kroky přirovnává ke třem šípům, které, ne nepodobně legendě o Svatoplukovi a jeho třech prutech, nelze zlomit, jen pokud vzdorují náporu společně.

Šíp jedna již letí. Jedním z prvních kroků, které Abe v roli premiéra učinil, bylo dosazení Haruhiko Kurody, dříve šéfa Asijské rozvojové banky, do čela japonské centrální banky (BoJ). Tato instituce teď skupuje státní dluhopisy a další aktiva v nebývalé míře.

Reálný růst HDP by Abeho kabinet rád viděl na úrovni dvou procentBoJ může nakupovat až 80 procent státem emitovaných dluhopisů. Cílem akce je do dvou let zdvojnásobit objem peněžních prostředků v japonské ekonomice, oslabit domácí měnu a nastartovat „pozitivní inflaci“ na úrovni dvou procent (aktuální data za březen 2013 přitom vykázala minus 0,9 procenta).

Reálný růst HDP by pak Abeho kabinet rád viděl na úrovni dvou procent, vztaženo k inflaci tedy nominálně na úrovni čtyř procent ročně. Masivní odkup dluhopisů by měl zároveň udržet na nejnižší úrovni financování současného státního dluhu.

Šípem číslo dvě jsou pak opravdu masivní investice do infrastruktury. Abeho kabinet plánuje letos vydat 5,285 bilionu jenů (zhruba bilion korun) pouze na veřejné práce. Oproti roku 2012 to znamená nárůst výdajů v této kapitole rozpočtu o 15,6 procenta, v reálných číslech pak 712 miliard jenů (zhruba 140 miliard korun).

V zemi s klesající populací navíc není nutné budovat novou infrastrukturu. Zcela stačí opravovat tu rozvětvenou existující. Po tragické nehodě z minulého roku v tunelu Sasago na hlavní dálniční tepně spojující Tokio s Nagojou má premiér právě pro tento typ investic prostor ničím a nikým neomezený.

Abeho reformy

Situaci kalí prostý fakt, že podobnými kroky se již růst snažila Liberální demokratická strana Japonska (LDPJ) nastartovat již vícekrát. Zejména v uplynulých 20 letech. Akčních balíčků se aplikovalo několik, výsledkem však vždy byl postupný návrat k deflaci. Nepřehlédnutým pomníkem těchto snah zůstal gigantický nárůst státního dluhu. Ze zhruba 68 procent HDP v roce 1990 přibližně na 230 procent dnes.

Abeho plán sice v mnohém svými rozměry přesahuje kroky předchůdců, nicméně i japonskému premiérovi je jasné, že samotnými stimuly ze stárnoucí a zkostnatělé země skákající tygří mládě neudělá. Úspěch jeho akce tedy leží na „šípu třetím“ – na reformách, které by následně měly první dva šípy zaplatit a něco by mělo zbýt i na úhradu historických dluhů.

I Abemu je jasné, že samotnými stimuly ze stárnoucí a zkostnatělé země skákající tygří mládě neudělá. Pomoci mají i reformy.O přesné podobě opatření se nyní radí komise složena z odborníků i byznysmenů, veřejnosti by měla být odhalena během června. Tedy až po volbách do horní sněmovny, které se Abeho LDPJ také chystá vyhrát. Abe sám k chystaným změnám zatím říká: „Chci podporovat firmy, které se nebojí inovací. Musíme zásadně omezit současnou regulaci a podpořit přirozenou soutěživost. Co mi čas dovolí, hodlám podporovat prodej japonského zboží kdekoliv na světě.“ Doufá, že Japonsko opět obsadí místa na světových trzích, ze kterých se někteří japonští výrobci nechali vytlačit například zbožím korejským. Tomu by prudce oslabující domácí měna opravdu mohla pomoci.

Abe se zároveň bude snažit podporovat vyspělé technologie a vzdělanost. V budoucnu by například rád viděl více japonských studentů v zahraničí, stejně jako minimálně deset japonských univerzit mezi stovkou nejlepších. Hodlá také podporovat větší zapojení žen, velmi si přeje i reformu správy zemědělské půdy. Zejména poslední krok by měl zvýšit konkurenceschopnost japonských zemědělců a k oboru přitáhnout mladé lidi. Ti by měli na farmách vydělávat, i pokud země přistoupí k paktu volného obchodu (Transpacifické partnerství, TPP) a bude nucena odstranit dovozní cla na většinu svých produktů.

Nesnesitelná touha věci změnit

„Výsledky Abenomiky“ jsou prozatím impozantní. Japonský index Nikkei 225 za poslední půl rok dokázal stoupnout o neuvěřitelných 80 procent, nárůst na vyspělém trhu nevídaný. Kabinet se těší podpoře taktéž těžko uvěřitelných 70 procent voličů. Za první čtvrtletí Japonsko v meziročním srovnání vykázalo růst HDP o 3,5 procenta, absolutně nejrychleji mezi vyspělými zeměmi G7. Za růstem byla zejména domácí spotřeba a také rostoucí vývoz, přestože data o exportu z dubna byla určitým zklamáním.

Na dosavadním růstu se ale poněkud překvapivě nepodílejí velké korporace. Domácí investice velkých firem zatím stále klesají, sice pomaleji, ale již páté čtvrtletí v řadě. Přitom právě investice velkých hráčů jsou pro Abem řízenou resuscitaci země klíčové.

Doposud měly začátky růstových fází v Japonsku podobný scénář – oslabení měny, růst exportu následovaný investicemi vyvážejících společností, ke kterým se poté přidává i zvýšené utrácení domácích spotřebitelů. Psychologie Abeho vítězství však tentokrát toto schéma obrací na hlavu. Ze suchých čísel nepřehlédnutelně vyčnívá, jak moc si Japonci přejí změnu. Platy jim zatím nerostou, firmy neinvestují, ale oni nakupují. Vždyť dnešní čtyřicátníci a mladší znají období japonského růstu jen z filmů a vyprávění starších generací.

Limity? Hlavně dluh veřejných financí.

Multiplikační efekt státních investic do infrastruktury, cílování inflace, řízené oslabování vlastní měny, to všechno Japonsku pomoci může. Musí však jít o opravdu dobře cílené investice, které tento efekt přinesou reálně, nejenom na papíře. Projekty přinášející úsporu energií či jinak zvyšující efektivitu práce mohou pomoci zásadně. Pokud se však prostředky financované dluhopisy nalijí do neefektivních projektů, povede to jen k růstu už stejně obrovského zadlužení Japonska. To se bohužel v minulosti nejednou stalo.

Kabinet bývalého premiéra Jošihika Nody mnoho projektů osekal a prosadil zdvojnásobení spotřební daně právě ve snaze dluh veřejných financí krotit. Očekávaný výnos z Nodou zvýšené daně se pohybuje okolo 12,5 bilionu jenů ročně. Abeho plány však tento příjem rozpočtu mohou přesáhnout a dostat Japonsko tam, kde bylo před Nodovým daňovým balíčkem.

Abe mluví především o pozitivních dopadech a očekávaném vývoji, k řešení japonského dluhu se vyjadřuje minimálněAbe mluví především o pozitivních dopadech a očekávaném vývoji, k řešením japonského dluhového problému se vyjadřuje minimálně a jen obecně. A právě zde se nalézá Skylla a Charybda Abeho ekonomických pokusů. Při současném, stále nízkém výnosu japonských státních dluhopisů se náklady na dluhovou službu pohybují okolo 24 procent objemu státního rozpočtu. Co by se stalo, kdyby Abeho kroky nastartovaly růst dlouhodobých úrokových sazeb, aniž by naplnily inflační a růstová očekávání, si většina Abeho voličů asi nepředstavuje.

O to barvitěji takový vývoj vykresluje například investor Kyle Bass. Konkrétně on Japonsku do kolapsu rozměrů Argentiny či Kypru dává pověstný rok, maximálně dva. Má-li sám „vsazeno“ na gigantický „short“, je logické, že jiné predikce generovat nebude. Navzdory tomu jeho argument, že při míře zadlužení země na úrovni Japonska stačí nárůst úroku vládních dluhopisů v řádech jednotek procent vůči inflaci a zemi pošlou do pekel, bohužel zcela bez reálního základu není.

Na druhé straně se již ozývají hlasy po následování Japonska ze strany některých evropských bankéřů, v reakci na deklarovaný růst HDP v prvním čtvrtletí o 3,5 procenta. Tak co tedy?

Zkusme držet palce

Jak jsou data z trhů vrtkavá, ukazuje i nejčerstvější zkušenost minulých týdnů. Půl roku neúnavně rostoucí index Nikkei 225 pouze na základě slabých dat z Číny 23. května propadl o 7,3 procenta. Podobná horská dráha postihla v uplynulých týdnech i trh s japonskými státními dluhopisy. Výnos desetiletých bondů nejprve 5. dubna padl na minimum 0,325 procenta, aby se za dva měsíce přehoupl přes celou škálu roku minulého a testoval maxima těsně pod 0,9 procenta.

Zvýšená kolísavost na finančních trzích patrně bude v blízké budoucnosti problémemZvýšená kolísavost na finančních trzích patrně bude v blízké budoucnosti problémem. Prezident extrémně silné Federace průmyslníků „Keidanren“ Yonekura k problému uvádí: „Růst akciového trhu podpořil odliv financí z dluhopisového trhu, což vyvolalo ostrý skok v úrokových sazbách japonských desetiletých dluhopisů. Zvýšená volatilita úrokových sazeb však bude mít negativní dopad na příjmy korporátní sféry. Vláda také musí zabránit krizovému vývoji pečlivou správou státního dluhu.“ V rámci „prorůstové“ strategie vlády Yonekura volá také po snížení korporátních daní, což by japonským firmám navrátilo ztracenou konkurenceschopnost.

Abemu navíc může podtrhnout nohy něco zcela mimo sféru jeho vlivu. Dlouhodobě špatná data z Číny, nějaká zásadní „Jobova zvěst“ z USA. Další přírodní katastrofu Japonsku rozhodně nikdo nepřeje, nicméně ani tu nelze v jeho geologických podmínkách vyloučit.

Navzdory tomu zkusme držet Abemu palce. Zachrání-li Abenomika Japonsko, teď opravdu nevíme. Semknutí národa okolo premiéra je však impozantní. S jistotou můžeme tvrdit jediné – nepovede-li se restrukturalizovat Japonsko Abemu, kdokoli další po něm lepší šance mít nebude.