A znovu nahrávka: Tajná obsese Kristýny Kočí

Nahrávka z malostranské restaurace dokazuje, že Vít Bárta zřejmě kolegům v nouzi půjčoval, ale peníze nepředával osobně.

foto: © ČESKÁ POZICE, ČTKČeská pozice

Když už dnes každé respektované médium musí mít po ruce nějakou tu nahrávku, vytasíme se také s jednou. Pokud by se potvrdila její věrohodnost, znamenala by zásadní průlom v interpretaci odposlechových afér Věcí veřejných.

Nahrávka, jež byla patrně pořízena v dubnu 2011, jednak dokládá, že předávané peníze v obálkách pro Kristýnu Kočí a Jaroslava Škárku sice skutečně pocházely z Bártovy bývalé firmy ABL, ale jejich poslem nebyl šofér, nýbrž osoba politicky mnohem významnější. Dále by se potvrdilo podezření, že obálky s penězi nepředával přímo véčkařský superguru, ale nastrčený „bílý kůň“. Ale především by obsah nahrávky nasvědčoval verzi Víta Bárty o půjčkách, byť s šokující pointou, co se týká užívání obdržených peněz poslankyní Kristýnou Kočí.

Klíčová schůzka se podle zdroje ČESKÉ POZICE odehrála v restauraci rychlého občerstvení poblíž Malostranského náměstí v Praze. Kousek od Poslanecké sněmovny se sešli nejspíše Bárta a Kočí, později se k nim přidali Michal Babák s Radkem Johnem.

Přepis nahrávky:

BÁRTA: Ahoj Kristýnko. Neviděla´s mojí Kačenku?
KOČÍ: Čau. Jo, viděla. Řešej´ ještě v parláči penzijko. Ale je to nuda.
BÁRTA: (pištivý smích) Kdepak. Notičky už jsou dobře rozdané, ty naivko...
KOČÍ: Hmm. Hele, a mají tu i kapučínko? Chodím radši vedle, však víš.
BÁRTA: To těžko. Je to tu opravdu ekl. Nechutné. Nechápu, proč jsi vybrala takovou nereprezentativní ... (nesrozumitelné). Hnus. Lepší by byl Mandarin. Proč nejsme raději v Orientalu, v salónku? Je to kousek. Pojď, jdeme.
KOČÍ: Né, mohl by nás tam vidět Pepa. Z Karmelitský to má blízko. Z toho svýho šmajchlkabinetu, hihihi, tam skoro vidí, že jo... Taky ho při... (šeptání) viděli zvědi i v obráceným gardu, že jo!
BÁRTA: Měl si ten úřad pořádně utěsnit. Proč jsme mu objednávali odstíněnou místnost, dobře odrušenou...? Zlobí mě; neposlouchá. Uniklo mu to i do novin! Přitom tam měl Kryštofa, Šimona... Pošlu tam nějaký kluky z kriminalistickýho [ústavu].
KOČÍ: Budou pěkný?
BÁRTA: Kdo?
KOČÍ: Ty vole, jako ty bezpečáci.
BÁRTA: Kristý, ty pořád myslíš jen na jedno... Viděli tě zas večer i s Tluchym.
KOČÍ: Sím tě. To jsou jako ty naše holčičí hry, chápej, my to vlastně teď zkoušíme rozehrát... Získávám infošky. Ale nabídky tu teda fakt jako jsou (hihňání). Velkorysej návrh mi dal už i Kalousek. Má doma teď peklo. Ty krávo! Promiň, musím se jít nejdřív vychcat.

KOČÍ: Simvás, jak se to tady votvírá?
Neznámý hlas: Musíte si něco koupit u pokladny, a pak dostanete lísteček. Nebo vložte pětikorunu semhle. Otevře se to.
KOČÍ: S imunitou to nejni jako zadáčo, jo? (hihňání)
Neznámý hlas: S čím?
KOČÍ: Jéžiš. To je děs... (zvuk kroků, otvírání dveří) Ty vole. Ééééé! ... (zvuk kláves na mobilu) Haló? No čau, jsi tam? Hm. Hele, močím. Jó! Jsem tu s VéBé. Co mu mám říct? Jasně. Jasně. Rozumím. Jo, s oblekama, jo? Tss, tsss... Jako že socky a potřebujeme víc škváry? Hm. To by mohlo klapnout. (smích). Pa, užij si píchačku u těch kazašskejch Boratů. Jdu na to, čus... (spláchnutí).

BÁRTA: Co´s tam tak dlouho dělala, Kristýnko?
KOČÍ: Hádej, ... broučku? Můžeš dvakrát (smích).
BÁRTA: Zatím jsem byl pro pití. Chtěl jsem lahev červeného, nejlépe ročník 1997, ale mají tu jen coca-colu, fantu a sprite. Bože! Tady máš colu. Tak co´s mi chtěla?
KOČÍ: Hele Vítku, víš, jsi jako hodnej a tak, vážím si tě, co´s ze mě udělal, ale musím se přiznat, že teda jako poslanecký odměny, to je jako děs běs. Děs běs! Chápej. Mluvili jsme s Járou [Škárkou], že to takhle dál prostě nejde.
BÁRTA: S Jardou jsme vypili u mě doma nejednu lahev... Ach. Proč mi to neřekl sám?
KOČÍ: Hele, stydí se. Prej nemá už ani na vobleky ani psí žrádlo, a tak si něco půjčil od Pepy.
BÁRTA: Aha. Toho jeho čokla nesnáším. Slintu. Ale lidsky je to nedůstojné. Počkej, zavolám... Ahoj Míšo. Kde jsi? I Radkem? Hm. Přijďte sem do ... [není dobře slyšet] u Karlova mostu. Sedím tu s Kristýnou. Co? Jo, hned! A vemte ten kufřík od Matěje. Ale opravdu hned, za chvíli spěcháme s Kačenkou do opery.

BABÁK: Zdar, šéfe.
BÁRTA: Nazdar. Máte to?
JOHN: Jo. Hele, ale já jsem šéf, ne? Domluvili jsme se, že šéf budu já!
BÁRTA: Když myslíš, Radku... Smrt dinosaurům (chichot). Kolik neseš, Míšo?
BABÁK: Je to jako těžký, takže asi dost. Matěj má husťáckýho bouráka, dal si na něj i vtipnou tu... espézetku – ABL 007! Čurám smíchy. Hele lidi, koho budete motivovat?
BÁRTA: Prosím tě, mlč! Nikdy nevíš, kdo to nahrává. Tady Kristýnka s Járou [Škárkou] mají nějakej malinkatej problémeček.
KOČÍ: Spíš průser. Hele, jsem na dně. Totál socka. Nemám už ani na taštičky...
JOHN: Jako kabelky od Vuittona a tak, jo?
KOČÍ: Ále... Miluju tady ty taštičky. Víš Vítku, potřebuju tu jako... taštičku. A nemám teď prachy. Kurvafix. Půjčíš mi pětikilo? Chápej, jsem na nich fakt závislá. A už nemám ani stravči – Mirek [Kalousek] nám to jako taky kazí – tyhlecty úsporný, že jo.
BÁRTA: Pět set?!?
KOČÍ: Teď jo. No.
BÁRTA: Oukej. Neboj, na taštičky bude. Pepa rozjíždí OKNO. Michale, podej dvě.

BABÁK: Hele šéfe, tady v tý... [obálce] jsou prachy na taštičky. V tý druhý něco pro Jardu. Mám jim to dát já sám, když jsem jako ten finanční expert, hehe, šéfe?
BÁRTA: Ale jo, zkus si to.
JOHN: Počkej, šéf jsem já, ne?
BÁRTA: Klid, Radku.
KOČÍ: Díky, no. Moc. Tyhlety sladký taštičky zbožňuju – jablečná je nejvíc!
BÁRTA: Tak si ji kup. Pozdravuj Járu, ať dobře doletí, ale v mekáči už nikdy nic, prosím tě.
KOČÍ: Se ví. Nejsem přece taková bestie (smích a klapnutí diktafonu).

Počet příspěvků: 1, poslední 2.4.2012 07:02 Zobrazuji posledních 1 příspěvků.