A přesto: Řecko je odsouzené

Pravděpodobnost, že Řecko opustí eurozónu, se navzdory dohodám zvyšuje.

 | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy foto: © ČESKÁ POZICE, Jiří BušekČeská pozice

Řecko aktuálně dluží zhruba 160 procent svého hrubého domácího produktu. Tamní ekonomika v dohledné době rozhodně neporoste, a proto lze odhadovat, že příští rok bude podíl řeckého dluhu na HDP dosahovat ještě vyšší hodnoty.

Země při aplikaci aktuálních tržních úrokových měr není a ani v blízké budoucnosti nebude schopna své dluhy splácet. V takovéto situaci obecně existují dvě možnosti, jak se vyhnout bankrotu:

  1. snížit výši splátek nějakou formou restrukturalizace dluhu;
  2. dostat dluh do držení někoho, kdo je ochoten přistoupit na nevýhodné podmínky v podobě nižších úrokových měr, než jsou ty tržní.

V otázce restrukturalizace již dosáhla řecká vláda o minulém víkendu důležité dohody se zástupci privátních věřitelů. Přistoupili na to, že odepíšou více než 70 procent svých řeckých investic, což je pro Řeky dobrá zpráva. Kompozice řeckých věřitelů je následující:

  • zhruba 34 procent dluhu je dnes v držení veřejného sektoru, konkrétně Evropské centrální banky (ECB, 16 procent), Mezinárodního měnového fondu (šest procent) a evropských států;
  • přibližně 36 procent drží zahraniční soukromí investoři;
  • zbytek dluhu je v řeckých rukou.
Ten musí jít z eura ven

Důležitým trendem je, že více a více řeckého dluhu se přesouvá do rukou veřejného sektoru, speciálně ECB. To je dobrá zpráva nejen pro Řeky, ale i pro soukromé věřitele, kteří se na účet ECB řeckých aktiv rádi zbavují. Špatná zpráva je to pochopitelně pro evropské daňové poplatníky všude mimo Řecka.

Pokud by k pondělní noční dohodě nedošlo, Řekové by nebyli schopni plnit své závazky již za měsíc – 20. března je čeká splátka dluhu ve výši 14,5 miliardy eur. Nakonec však získali další čas a pro tento moment se oficiálnímu bankrotu země podařilo zabránit. Pravděpodobnost, že Řecko opustí eurozónu, se přesto zvyšuje a na tomto závěru pondělní schválení druhého kola finanční pomoci nic nemění. Co mne k tomuto tvrzení vede?

  • Zaprvé ochota věřitelů pokračovat v poskytování peněz Řecku se ve světle flagrantní neschopnosti Řeků plnit dohodnuté podmínky pomoci výrazně snížila. Dosavadní zkušenost s Řeckem v této oblasti prostě není dobrá a Německo jakožto hlavní věřitel ztrácí trpělivost, kterou až dosud mělo. Rostoucí netrpělivost byla jasně cítit z dokumentu německé vlády, který před časem unikl do médií a hovořil o omezení fiskální suverenity Řecka jako o nutné podmínce poskytnutí další finanční pomoci. Německý návrh dokonce otevřeně zmiňoval možnost jmenování jakéhosi evropského komisaře, jehož pravomocí by bylo mimo jiné revidovat a měnit všechna důležitá rozhodnutí řecké vlády v oblasti vládních výdajů a daňové politiky.
  • Zadruhé očekávané náklady spojené s řeckým odchodem z měnové unie se ve světle událostí poslední doby snížily. Negativní externí dopady spojené s řeckým exitem jsou dnes nižší, než byly ještě před nedávnem. V čem se situace změnila? Expozice zahraničních investorů, bank a nefinančních institucí ve vztahu k Řecku se výrazně snížila. Navíc byly vytvořeny plány a postupy pro případ řeckého bankrotu, který by již banky a další instituce nezastihl nepřipravené a neměl by je zaskočit. Zvýšila se také pravděpodobnost razantní intervence ze strany ECB, která by v případě potřeby mohla tlumit na trzích paniku, jež by mohla řecký odchod provázet. Zvýšila se také schopnost a ochota reakce ze strany ostatních členských států eurozóny. Jinými slovy, trhy i vlády jsou dnes již na řecký bankrot relativně dobře připraveny.
  • Zatřetí i kdyby se všechny podmínky druhého záchranného balíčku dařilo Řecku do puntíku plnit, snížil by se řecký dluh na 120,5 procenta HDP do roku 2020. Kde je problém? Této deklarované podmínky zřejmě nemůže být dosaženo – Řekové prostě nebudou schopni další reformy provést. I kdyby se to Řekům nějakým zázrakem povedlo, stále jde o míru zadlužení, kterou Řecko není a nebude schopno na svých bedrech nést. Konsolidace veřejného sektoru, redukce benefitů a snaha o zpřísnění výběru daní téměř jistě prodlouží a prohloubí rozsah kontrakce řecké ekonomiky. Pokles příjmů státního rozpočtu pak bude logicky podvazovat možnost další redukce státního dluhu.

Další kolo restrukturalizace řeckého dluhu bude patrně nevyhnutelné. V souhrnu tím soukromí a institucionální investoři (tedy všichni mimo MMF) dle mého odhadu přijdou o 83 až 85 procent své investice.

Dlouhodobým řešením řeckého problému a cestou z krize jsou pouze a jenom hluboké a rozsáhlé strukturální reformy. Řecký stát ale v reálu není schopen tyto změny prosadit a už vůbec ne realizovat – veřejnost a řada politiků změnám nevěří a vnitřně je odmítá. Řecko je tak odsouzeno k bankrotu.

Protiněmecké nálady

Řecká společnost prochází nesmírně těžkým obdobím. Během dvou let od zavedení úsporných opatření se nezaměstnanost zvýšila na 20 procent, mzdy a důchody výrazně klesly, daň z příjmu se zdvojnásobila, půl milionu z celkového počtu 11 milionů Řeků opustilo zemi, počet sebevražd vzrostl o 40 procent.

Bylo by tragickým nepochopením situace a velkou nezodpovědností řeckých politiků, kdyby se protiněmecké či protievropské nálady staly předmětem řeckých parlamentních volebŘekové hledají viníka své mizérie. Frustrace obyvatelstva se nepochopitelně obrací proti Německu, díky jehož štědrosti Řecko již dávno nezbankrotovalo. V antiněmecké rétorice se vzácně shodují jak levicová, tak pravicová média a organizace – Německá kancléřka Angela Merkelová je zobrazována v nacistické uniformě, během jednoho z mnoha protestů řeckých odborů je německá vlajka pálena společně s vlajkou nacistického Německa a podobně.

Protiněmecké nálady jsou skutečně jenom těžko pochopitelné, uvědomíme-li si, jakou roli sehrála německá pomoc (rozuměj peníze) při první záchranné půjčce, kterou Řecko od ostatních států eurozóny dostalo před dvěma lety (110 miliard eur). Dnes je Merkelová připravena prosadit další úvěr Řecku ve výši 130 miliard eur i přesto, že tím ztrácí body u vlastních voličů. Výměnou za pomoc logicky požaduje kredibilní program reforem, respektive jeho zavedení – to už se většině Řeků nelíbí.

Bylo by tragickým nepochopením situace a zároveň velkou nezodpovědností ze strany řeckých politiků, kdyby se protiněmecké nebo protievropské nálady staly předmětem tamních parlamentních voleb, které by se měly konat letos v dubnu.

Řecko a EMU

V souvislosti s Řeckem se většinou primárně mluví o neefektivní státní administrativě a rozmařilém utrácení. Země skutečně může sloužit jako příklad toho, jak by se veřejný sektor chovat neměl. Jednou z myšlenek, kterou je ale také dobré zmínit a jež nezaznívá příliš často, je role, kterou při řecké tragédii a cestě k ní sehrálo samotné řecké členství v evropské měnové unii (EMU).

Chyby a nedostatky designu eurozóny umožnily Řecku dostat se tam, kde dnes je. Pokud by Řecko nebylo členem EMU, nikdy by nedosáhlo na úrokové míry, na něž jako členský stát bylo schopno dlouho dosahovat. Omyly, respektive politický tlak a zadání při tvorbě základního rámce měnové unie umožnily Řecku levně si půjčovat, a přispěly tím nepřímo k jeho aktuální situaci.