Co mohlo být řečeno, bylo,

jen že řešení by už teď nenašel ani Bond, James Bond. Jedině snad Mossad :-) Ale myslím, že i ti by těžko hledali krycí adresu "na předměstí Suffolku" :-)))

Hned tady pod tim

               I              V

Dík ,u se červenám.

Dík ,už se červenám.

Omlouvám se, kde je příspěvek

Omlouvám se, kde je příspěvek čtenáře Makovce?

Baudolino a Jansene,

jenom pro upresneni k jinak kvalifikovane a logicke argumentaci.1. neni to dobry obchod a danovi poplatnici to zaplatili a opet zaplati. Musime si v prvni rade uvedomit, ze jsou to pohledavky. Tj nekdo ZISKAL AKTIVA od statu nebo od jinych organizaci za jejichz majetek stat rucil (firmy, uvery a pod). Nabyvatel aktiv za takto nabyta aktiva NEZAPLATIL. V tomto momente to zaplatili danovi poplatnici poprve.2. podruhe to zaplatili danovi poplatnici kdyz se to vyvedlo do CKA, protoze jedinym vkladem do CKA byly pohledavky, ze kterych nebylo mozne financovat provoz CKA, tak platili danovi poplatnici nesmyslne nakladny provoz CKA.3. potreti zaplati danovi poplatnici kdyz se stat rozhodl poskytnout garance u vybranych pohledavek. Opet to zaplati danovi poplatnici.Chapu, ze z pohledu asi 1 bilionu Kc, ktere byly ukradene v ramci male a velke privatizace vcetne kuponove a z pohledu rozkradani statniho rozpoctu a rozkradani vydaju statnich organizaci ve vysi cca 100mld rocne (za 20 let jsou to 2 biliony Kc)  to asi je 1,38 mld smesna castka. Ovsem pokud uvazime, ze napr. 60tisic deti nema skolku, protoze zlodeji na vsech urovnich statni spravy skolky prodali nebo jinak "vyhodne"privatizovali nebo rusili, z pohledu toho, ze Praha v druhe dekade 21. stoleti nema obchvat, z pohledu toho, ze jezdite po silnicich jako ve stredovek, z pohledu toho, ze policie a justice je v rozkladu, z pohledu toho, ze nefunguji zakladni prvky statu je 1,38mld dost penez, ktere se daji ucelne vyuzit na x potrebnych veci. A souhlasim s posledni vetou ctenare PavlaMakovce.Doporucuji byt takto velkorysy pouze za sve penize, pokud Vam to prijde v pohode, klidne muzete v duchu argumentace to uhradit ze sveho. Danovy poplatnik ma pravo toto rozporovat, ovsem vetsina danovych poplatniku na to nema ani intelektualne ani charakterove.

Celá věc má mnoho rovin, není to tak jednoznačné

Myslím že si až tak zásadně neodporujeme. Sám jsem poukázal níže na to, že nejvíce mě štve, že si stát nepohlídal to co uvádíte v bodě (1), tedy aby se nerozkradly prostředky, které státní banka půjčila státním podnikům na TOZ. Tam byla skutečně zaťata obrovská sekera do státního rozpočtu a s tím asi souhlasíme všichni, a nebylo to předmětem diskuse. Pokud se týká Vašeho bodu (2) tak ano, jistě, provoz ČKA představoval náklady pro státní rozpočet, které by nemusely bývaly nastat kdyby stát nenechal státní banky v 90. letech vytunelovat...kdyby, kdyby...ale ani o to se nikdo nepřel. K Vašemu bodu (3) - nejsem si jistý, zda se stát vůbec vědomě rozhodl, že poskytne nějaké garance na pohledávky které měly být prodány. Spíš to na mě působí tak, že výsledkem postupných novelizací došlo k nejednoznačné právní situaci, která později umožnila takovou interpretaci. Souhlasím s autorem článku, že lidé z ČKA a MF nejspíš považovali v době prodeje garance za neplatné; tento názor podle všeho zastávali také původní investoři do balíků pohledávek prodávaných ČKA (obě dvě skupiny mělu svůj názor jistě podepřený vyjádřením špičkových právníků). Tito prvotní investoři se celou řadu let proplacení garancí nedožadovali, asi proto, že stále věřili, že to nemá smysl. V určitém okamžiku, po mnoha letech, někdo ale dospěl k opačnému právnímu názoru a pohledávky skoupil a začal uplatňovat. Pokud bych rozvedl myšlenku z poslední věty p. Makovce, a uvažoval bych cynicky, tak možná ty pohledávky skoupil někdo kdo má dnes (nebo měl donedávna) vliv na to, zda stát přistoupí k narovnání. V době kdy celá řada státních zakázek je vymýšlena a zadávána s primárním cílem oškubat stát prostřednictvím "vraceček" by taková úvaha nebyla úplně scestná. Závěrem: nemyslím že ani já ani p. Jansen jsme "velkorysí za cizí peníze". A to proto, že stát tady pouze neplatil ale také něco dostával (kupní cenu za pohledávky v rámci prodeje balíku, v širším kontextu taky úsporu dnes už nevyčíslitelných nákladů které by asi bývaly nastaly při ještě větším prohloubení druhotné platební neschopnosti které se snažily zabránit právě státní úvěry na TOZ). Takže to o čem se tady (v rámci reakcí na tento článek) dá podle mě polemizovat je, zda stát udělal chybu, že tyto "garantované" pohledávky prodal a zda se mu tato chyba vymstila - to je ten obchod o kterém se tu bavíme. To je ale těžko posoudit, pokud nevíme kolik stát za ty pohledávky dostal a jak dlouho investorovi trvalo, než nějaké peníze uviděl. Jinak je běžné, že pokud si stát půjčí, tak musí platit cenu peněz. Jestliže stát prodá nedobytné pohledávky protože si je neumí vymáhat efektivně sám, tak za to opět platí cenu, která se rovná výnosu realizovanému investorem který pohledávky koupil. Můžeme se tedy dohadovat, zda ta cena (výnos pro investora) byla abnormálně, netržně vysoká. Pokud ano, tak je to skandální a někdo by měl nést odpovědnost, pokud pochybil. Pokud stát za svoje financování zaplatil tržní cenu, tak žádný skandál nenastal. Jinými slovy, pokud do takové transakce původní investor šel s představou, že získá výnos 20% p.a. (nebo nějaký násobek investice v horizontu X let) a s takto odvozenou cenou těsně vyhrál v tendru, tak pokud po 10 letech získal narovnání se státem jehož výsledkem je výnos podstatně vyšší tak byl daňový poplatník oškubán. Jestliže investor (a je jedno jestli jich tam bylo v čase víc, kteří na sebe pohledávku postupně postupovali) narovnáním se státem dosáhl výnos nižší, tak můžeme polemizovat tento konkrétní výnos je z hlediska státu málo nebo hodně, vzhledem na nejistoty, rizika, náklady atd. (ze strany investora) a cenu peněz z alternativních zdrojů, jako jsou např. emise dluhopisů (ze strany státu). Jak píše p. Makovec, nemáme k dispozici informace abychom to dokázali posoudit - proto říkám, že je teď zbytečné se rozčilovat a hledat zlý úmysl tam, kde možná žádný nebyl a skandál tam, kde k němu zatím není důvod. Co je potřeba dělat, je klást další otázky, dál v tom šťourat a rýpat, dokud nevyplave víc informací na povrch, a potom si snad udělat kvalifikovaný úsudek o tom zda se z hlediska státu jednalo o výhodný nebo nevýhodný obchod . Nikdo taky neargumentoval, že Kč1.38mld. je málo v porovnání s celkovými náklady transformace nebo s tím co se rozkradlo. To je populistický argument, úplně mimo rámec této diskuse.

Garance

Ke kvalifikovanému posouzení, zda garance existují nebo neexistují, není dostatek veřejně dostupných informací. Základním orientačním parametrem je to , zda tyto závazky existují v účetnictví státu (bilanci státních aktiv a pasiv), ale nedivil bych se, že pokud státní kasu spravoval vystudovaný chemik bez elementárních ekonomických znalostí, tak je státní účetnictví jen chaotická směs čísel. K rozkrytí skutečné existence garancí by měly být analyzovány 3 okruhy událostí: 1) samotný vznik úvěrů na TOZ před transformací státních (národních) podniků na akciové společnosti. 2) řešení těchto úvěrů v jednotlivých privatizačních projektech privatizovaných podniků. 3) samotný prodej pohledávek s (údajnou) státní garancí. Na základě analýz jednotlivých okruhů bude jasné "kde udělali soudruzi chybu". U okruhu 1) se dá chyba vyloučit... Je taky možná situace, že stát prodal něco, co vůbec neexistovalo, a dnes jenom investorům vrací zaplacenou kupní cenu včetně nákladů financování. Ale vzhledem k neznalosti dokumentace mohu pouze spekulovat. Když si však představím jednotlivé aktéry zmíněných transakcí, tak mám o "čistotě" obchodních vztahů pochybnosti a projednávání těchto otázek na vládě "v režimu utajení"pochybnosti nesnižuje ale spíše zvyšuje...

pozdě bycha honiti

Dlouho jsem na ČP nečetl tak kvalitní příspěvky, jenže majetek je fuč. Dodnes jsem nepochopil proč stát  prakticky vůbec nikdy nesáhl na majetky těch chytráků co si napůjčovali s vědomím, že nikdy nic nevrátí a teď se nám z různých daňových rájů jen smějí. Jejich dluhy teď platí jiní. Kolik z nich si svojí uměle bankrotující firmu koupilo zpět za hubičku. Také o několika vím.  A nebo jsem to pochopil? To, že se státní majetek nejlépe zprivatizuje když se zhasne je každému jasné, ale že stát na to ještě půjčí a peníze umožní vyvést pryč ze ekonomiky mi hlava nebere. Pozdravujte Pepíčka Tošovského.

byl to úmysl -

Stráský - přičinlivý privatizační splotunelář Klause a spol - nedávno v rozhovoru přiznal, že by tu nemohl být dost rychle kapitalismus, neboť tu lidé nevlastnili dostatečný kapitál - a proto byla dohoda, "ať si to ti schopnější (!!) rozkradou" - byly tím myšleny banky, které poskytovaly tyto pofidérní úvěry.

Děkuji za vysvětlení

diskutujícímu Baudolino, netuše jak je vlastně výhodné, že stát zaplatí ještě 3,5 mld, pokud jiný bílý kůň uplatní všechny pohledávky za státní garance. To se mi ulevilo. Jsou v ČKA zakopané ještě další podobné státní poklady? Kdo sestavoval ty novely zákonů?

Takto to řečeno nebylo.

Pokud vím, nepsal jsem nic o 3.5mld. Kč. Psal jsem o tom, že stát zřejmě před 20 či více lety poskytl nějaké garance, v řádu desítek mld. Kč, takže asi předpokládal že za ně bude platit v plné výši. Potom garantované, jinak už nedobytné, pohledávky po splatnosti prodal a dostal za ně cosi zaplaceno od investora - cena ale odrážela pochybnosti o platnosti garancí, ale i tak to byly peníze přijaté v čase X, někdy před 10 lety, do státní pokladny.  A podařilo se našemu státu zatím situaci uhrát tak, že zhruba 10 let neplatil za záruky nic a po této době jej to stálo Kč1.38 mld. za narovnání. Ano, je to "hodně peněz" a platit je dnes samozřejmě bolí. Ale ve finančnictví miliarda dnes má jinou hodnotu než miliarda za 10 let. Snažím se pouze o to, aby diskuse a analýza probíhaly věcně, a abychom se jako čtenářstvo fundovaného média jakým je ČP nenechali strhnout k emotivním argumentům bez přemýšlení - na to jsou jiná média.  Klíčové otázky: Utrpěl stát škodu nebo ne? Podle jakých kritérií tak soudíme? Jakou hodnotu v čase mají tyto garance resp. výplaty z nich, v kontextu toho co stát dostal od investora? Resp. v kontextu toho jaké transformační náklady se mu možná podařilo ušetřit tím, že kdysi na pár let "podržel" pár státních podniků nad vodou. Obávám se, že nemáme dost informací. Proto fandím p. Lékovi v jeho snaze tyto informace získat. Do té doby já osobně nebudu sdílet blbou náladu. 

V různých rozsudcích i u

V různých rozsudcích i u vyšších instancí ta problematika garancí je velmi dobře rozebraná a vyargumentovaná. Existují na to rozsáhlé právní posudky, ale o nich už jsme psali, je to strašně komplikovaná záležitost a nevím, jestli by čtenář měl chuť číst takové rozbory. Říkám, že v rozsudcích to lze najít a různých sporech, třeba v případě žalob ze strany ČSOB, ale i dalších jsme již psali. Rovněž jsme psali o tom, jak to řešili na Slovensku (úplně jinak než v ČR), také jsme psali rozsáhle o trestním oznámení, které podalo ministerstvo financí, protože tento resort také dospěl názoru, že někdo něco zanedbal, jenže kdo?Ti úředníci na FNM nebo na ČKA, potažmo na MF, podle mne byli přesvědčeni, že garance neplatí. Až X let poté se objevily žaloby a stát začínal vyplácet garance. Já také nemám rád konspirační teorie, ale tato kauza o tom, podle mého názoru není. Spoustu lidí mlčí. Poslal jsem na různé úřady, i na MF řadu otázek a odpovědi buď nepřicházejí, nebo jsou obecné. Není to jednoduché.

Děkuji za obsáhlou odpověď

Myslím, že by bylo by zajímavé ještě podrobněji rozebrat podstatu těchto garancí. Souhlasím s Vámi, že se jednalo o "chybu" poslanců (možná ale tehdy šlo o jednu z mála možností jak udržet státní podniky ještě chvíli nad vodou a nezpůsobit okamžitý nárůst nezaměstnanosti...). Výsledkem chyby jistě byla nejednoznačnost a riziko vymáhání garancí od státu. Ale nabízí se také jiný úhel pohledu: poslanci tehdy garantovali pohledávky na TOZ státních podniků, které byly poskytnuty tehdy ještě státními bankami. Tedy v té době stát garantoval pohledávky sám sobě a sám za sebou, resp. pohledávky mezi jednotlivými svými "kapsami". Chtít dnes, s dvacetiletým odstupem, po tehdejších poslancích, aby si uvědomili, co se stane po privatizaci bank, že vznikne ČKA atd., že se pohledávky prodají atd., není podle mě reálné. Pohledávky se následně prodaly a riziko, že stát skutečně bude muset tyto pohledávky uhradit, bylo někde v rozmezí Kč13-35 mld. Toto riziko bylo zažehnáno za částku Kč1.38mld., po cca. 10 letech od prodeje balíku. Mě to přijde jako vcelku elegantní a efektivní výsledek ze strany státu. A ještě neco jiného: jako problém až tak nevidím současné narovnání s věřiteli, jako spíš to, že stát na počátku 90. let dovolil, aby se rozkradly a prohospodařily úvěrové zdroje, které tehdy garantoval. Protože těch X desítek miliard úvěrů na TOZ se skutečně někde rozplynulo (státní banka peníze půjčila státnímu podniku, odtamtud zmizely, státní banka měla nedobytnou pohledávku). Nakonec o tom, zda se vědělo že jsou pohledávky garantované: v článku píšete, že za závazky ručil FNM, na základě chybné legislativy z počátku 90. let. Tak buď ta legislativa existovala a FNM ručil a každý kdo četl sbírku zákonů o tom musel vědět, nebo si to nikdo neuvědomoval, garance byla nějak implicitně později někým odvozena a vykonstruována - a potom těžko dnes obviňovat někoho z ČKA/MF, že o garancích věděl a úmyslně zařídil prodej předmětných pohledávek. Buď se o garancích vědělo a věděli to všichni, nebo se o nich nevědělo (nebo důvodně pochybovalo) a k nějaké interpretaci se dospělo později - a potom si hrajeme na "po bitvě je každý generálem". Pořád mi ta konspirace nějak nesedí.

Věděli, nevěděli - asi záleželo na balíku...

Já si vzpomínám na pohledávky v balících Konpo/ČF (rok 2005 myslím) které byly garantované PGRLF nebo ČMZRB, tedy státními institucemi. Platnost těchto garancí byla sporná nejen z toho důvodu, že se dal očekávat odpor státu k jejich proplacení, ale také proto, že záruky byly podmíněné splněním určitých parametrů a nebylo vůbec jasné (nebo dohledatelné), zda tyto parametry byly naplněny. Ale to není moje pointa - moje pointa je to, že ať už někdo o existenci garancí věděl nebo nevěděl, tak: (a) nebyly zdaleka proplaceny v plné výši, nýbrž za zlomek nominální hodnoty (a to ještě zdaleka ne všechny), na základě narovnání mezi věřitelem a státem, (b) k tomuto narovnání došlo po zhruba 7-10 (možná více) letech od prodeje balíku. To znamená, že investor s největši pravděpodobností nevydělal nějaké nadměrně vysoké výnosové procento a tudíž stát neutrpěl škodu tím, že by někomu umožnil neúměrně vydělat. Pokud je můj závěr správný, tak mi připadá Váš hon na čarodějnice ohledně garantovaných pohledávek tak trochu "mimo mísu". Jsem ale připraven uznat že se mýlím, pokud uvidím analýzu kterou jsem popsal v závěru mého příspěvku výše. Závěrem ještě komentář k Vaší poznámce, že píšete o "problematice garancí, ne o tom co píšu já". Nějak mi uniká, jaký jiný relevantní úhel pohledu tady existuje, než otázka, zda státu prodejem těchto pohledávek vznikla škoda. Vaše články naznačují, že vznikla - já si dovoluji tvrdit, že nejspíš nevznikla, resp. bylo by potřeba si trochu pohrát s čísly, než dospějeme k závěru zda ano nebo ne. 

Vážený pane, já se nedostanu

Vážený pane, já se nedostanu k dokumentaci jednotlivých pohledávek. A ty garance, o kterých píšu, nevydával PGRLF nebo ČMRZB, ale stát podle zákona. Mluvil jsem se všemi, co kupovali pohledávky: Tykač, PPF, GE Capital a Goldman Sachs. Mluvil jsem s právníky, co tenkrát dělali ty pohledávky. Nikdo z nich o garancích nevěděl a dokonce byli dost naštvaní, že přišli o peníze. Ano, možná, že někdo z noch mi lhal, ale kdyby o garancích věděli, tak by to je už tenkrát vymáhali, nebo v soutěžích o balíky ČKA by nabídli vyšší cenu, ne?A kdyby někdo nenapsal špatně novely zákona, který na garance pamatoval, tak by teď stát nemusel platit nic. Ano, kdyby MF teď začal soudit pohledávky jednu za druhou, jistě by prohrál více peněž, než stál ten smír. To je jasný. I ikdyž ta protistrana taky necítila silnou pozici, proto šel na narovnání. Ale přesto si myslím, že je fakt nehorázné, že za chybu hloupých poslanců teď musíme vyhodit oknem 1,38 miliardy korun.Někdo o těch garancích asi vědět musel, proto vyzobával tisíce pohledávek, kde ty garance byly. Nevím, kdo to byl. Někdo mi říkal, že na to přišel někdo z Goldman Sachs, co kupoval první balík, ale jak to mám dnes, po deseti letech zjistit? Ale přesto si myslím, že ten, co na to přišel, musel být z ČKA nebo z MF. Je pravda, že garance vymáhala i ČSOB, ale pouze dvě pohledávky, a později i jeden právník, ale ten měl jen malé úvěry, milion-dva. Hromadně ale proto státu šel jen ten Wiesner s Velké Británie. A já nevím, nejsem FAÚ ani BIS, zda za ním někdo stojí v ČR.Děkuji za zájem.

Ať komanč Fischer zaleze a neplete se do politiky

Člověk, který kvůli kariéře lezl komančům do ři.i, nemá dnes v politice co dělat. Ať táhne, nikdo na něj není zvědavej. Nestačil mu debakl s jeho kandidaturou na prezidenta ?

S jídlem roste chuť

občanů jsou miliony, když další zažalují...? Jeden děravý zuby, jiný cokoliv.  Legitimita státu je v transparentnosti. Stát není jen klon špionáže, ale i vůle občanů. O církevním se má referendit, na další ne?Jinak kompromis je mužný, zejména pokud se tím prokrastinace nechá spíše fotbalistům (nejsou mistry světa, jak se čeká, ale budou co nevidět) . Pokud zřejmo, kam vedou revoluce, jaké byly jiné varianty řešení, kdo a proč zvolil ztrátovou.Model mechanického práva mé své meze, ohled na věc samu není bez ceny.

Myslím, že se nemusíte hádat...

...protože máte pravdu (jako odpověď pro p. Igora Jansena). Komentoval jsem už jeden z předchozích článků na toto téma. Pokud se podíváte, za kolik byly tyto pohledávky prodány a vezmete do úvahy dobu uplynulou od jejich prodeje, dojdete pravděpodobně k závěru, že investoři neúměrně vysoký výnos nerealizovali. Účastnili jsme se těchto tendrů v letech 2005/2006 (ČKA/Konpo/ČF) v konsorciích s mezinárodními inv. bankami. Našimi právními poradci tehdy byly advokátní kanceláře, které jsou v ČR "creme de la creme". Nebyli jsme ani tak schopni dojít k jednoznačnému závěru, zda garance platí nebo nikoliv. Nabízená cena za portfolia tuto nejistotu odrážela. Zdá se mi, že Česká Pozice v kontextu tohoto tématu účelově ignoruje časovou hodnotu peněz a požadovanou míru výnosnosti, se kterou investoři v tehdejších tendrech diskontovali očekávané příjmy z vymáhání pohledávek. Jak jinak si lze vysvětlit, že se autoři článků za každou cenu snaží skandalizovat tehdejší prodej těchto tzv. "státem garantovaných" pohledávek za méně než 100% jejich nominální hodnoty. Svatá prostoto! Typický investor v tehdejších tendrech šel do nabídek s interním výnosovým procentem (IRR) (unlevered) někde mezi 15-25% p.a. (na spodní hranici rozpětí, nebo možná i něco níže, kalkulovali jen kamikadze typu Lehman Brothers nebo BoA, kteří počítali ještě s dodatečnou dluhovou pákou....). Realizace výnosu trvala investorovi jak dlouho? 7-10 let, možná i déle, podle toho z kterého balíku pohledávky pocházely. I kdyby stát skutečně proplatil 100% tehdejší nominální hodnoty těchto pohledávek, bez dále narůstajícího příslušenství (což rozhodně neučinil a asi nikdy neučiní), tak po 10 letech od jejich prodeje,  investor který původně očekával IRR ve výši 20% p.a. by byl zklamán, pokud za zaplatil více než cca. 16% nominální hodnoty. Takže ano, máte asi pravdu - stát si podle všeho půjčil za levný úrok (vzhledem k tomu, že pohledávky vykoupil od investora za zlomek nominální hodnoty) a redaktoři České Pozice nevědí nic lepšího než se argumentačně snižovat na úroveň bulváru - "pohleďte, nějaký zřejmě uplacený záškodník ze státního aparátu dopustil prodej státem garantovaných pohledávek za zlomek jejich nominální hodnoty, skandál, najděte ho, chyťte ho, pověste ho!". Pánové redaktoři, zkuste se zeptat lidí, kteří se tehdy tendrů účastnili a přemýšlet trochu jako investor, než vypustíte podobné závěry. Nebo raději zkuste vzít konkrétní pohledávky, podívat se na jejich nominální hodnotu v době prodeje relevantního balíku (a jejich očekávaný nárůst příslušenství), určit cenu která jim byla v rámci balíku přiřazena (což možná nepůjde, protože nabídkové ceny byly za portfolia jako celek - ale možná by se našla příloha ke kupní smlouvě, kde by agregátní cena za portfolia byla alokována jednotlivým pohledávkám), podívat se jak dlouho investorovi trvalo, než dostal peníze zpátky a kolik jich nakonec dostal (případně také odhadnout, jaké náklady měl s uplatněním pohledávky). Pokud touto kalkulací dospějete k závěru, že investor vydělal v průměru ročně více než kolik by by býval jeho výnos kdyby za tu dobu držel státní dluhopis ČR, tak můžeme začít debatovat, zda tento extra výnos byl zasloužený - a asi dospějeme k závěru, že nejaká marže nad výnos státního dluhopisu byla zasloužená, vzhledem k nejistotě garancí. Potom můžeme diskutovat, jak moc byla tato marže "přes rozumnou míru". Při absenci takovéto analýzy jsou veškeré články na toto téma ztrátou času v lepším případě, cílenou propagandou v horším.

Zdravim

Ve vasem komentari zazniva jedna zasadni informace, kterou jsem dosud nezaznamenal a to, ze pri prodeji pohledavek se o garancich vedelo a byla analyzovana jejich hodnota. To je naprosto odlisna informace, nez jakou tady opakovane podaval pan Leko, ktery honil viniky "uniku informaci, kradeze a kde ceho". Jinak me tesi, ze sem obcas prispeje nekdo, kdo vi, jak pouzit diskontni sazbu...

S investory, co kupovali od

S lidmi, co kupovali od ČKA pohledávky, jsem mluvil, znám je všechny, o garancích nevěděli. Já píšu o problematice garancí a ne o tom, co píšete vy.

Nechci se hadat, ale...

Je minimalne pochybne, jestli "nyní musí daňoví poplatníci opět zaplatit.". Z uvedenych cisel vylyva nasledujici (tedy jestli uvadena cisla jsou pravdiva): 1. Nominalni hodnota zalvanych pohledavek 13 miliard 2. Dalsi dosud nezalovane pohledavky 35 miliard 3. Celkem pohledavky 48 miliard plus uroky z prodleni (dalo by se cekat i 100% navic) 4. Castka narovnani 1.38 miliardy Tj narovnani je pouze 10% zalovanych pohledavek bez uroku, nebo 2-3% celkovych pohledavek bez uroku a realne neco pres 1% pohledavek pri zapocteni uroku z prodleni. Jinymi slovy, stat dnes bude muset zaplati velmi pravdepodobne (s jistotou to uz nikdo nedohleda) castku, ktera bude mensi nez castka, za kterou se puvodne pohledavky prodavaly. Takze danovy poplatnik na tom nakonec jeste muze vydelat, protoze stat si zalevno pujcil penize, ktere ted bude vracet. Jinak tak mizerne procento vyrovnani ukazuje celkem zretelne, jak byly dane zaruky (ne)jiste a (ne)vymahatelne - kdyby byly zaruky platne tak jasne, jak bylo naznacovano v predchozich clancich na CP, tak se nikdo s aspon pulkou mozku nedohaduje se statem na mizernem vyrovnani a u soudu ze statu vymlati celou castku vcetne uroku (treba 70, 80, nebo 90 miliard)...