Zbavte se lidské přizpůsobivosti. A je po problému!

Skupina lidí dosáhne nejlepšího rozhodnutí, je-li názorově různorodá, názorově nezávislá, názorově decentralizovaná a názorově prostupná.

foto: © DoubledayČeská pozice

V televizní soutěži Chcete být milionářem? se často stává, že skupina diváků dokáže odpovědět lépe než lidé považovaní za chodící encyklopedie a čekající na telefonu. Toto skupinové řešení problému je tématem knihy The Wisdom of the Crowds: Why the Many Are Smarter Than the Few and How Collective Wisdom Shapes Business, Economies, Societies and Nations (Moudrost davů. Proč jsou skupiny lidí chytřejší než jeden člověk a jak kolektivní vědomí utváří byznys, ekonomiky, společnosti a národy) redaktora amerického týdeníku The New Yorker Jamese Surowieckého.

Schopnosti skupiny lidí poskytnout za určitých okolností lepší řešení problému než sebeinteligentnější člověk si všiml Francis Galton, britský odborník na statistiku a genetiku. Ten na podzim 1906 navštívil v anglickém městě Plymouthu zemědělskou výstavu, na které ho zaujala soutěž, v níž lidé odhadovali váhu poraženého býka bez vnitřností. Zúčastnilo se jí 800 soutěžících – od řezníků přes farmáře až po městské úředníky a další skotu neznalé lidi –, kteří na lístky napsali svůj odhad.

Galton si po soutěži vypůjčil odevzdané lístky a vypočítal z nich průměrný odhad váhy býka. A překvapilo ho, jak později napsal v článku pro časopis Nature, že byl nejpřesnější ze všech odevzdaných odhadů. Lišil se jen o půl kilogramu od skutečné váhy.

Tři druhy skupinových řešení

Ještě zajímavější je případ z května 1968, kdy při návratu do přístavu Newport News v severním Atlantiku zmizela americká atomová ponorka USS Scorpion. Velitelství námořních sil USA znalo jen její polohu při posledním radiovém spojení a nikdo netušil směr, jímž se vydala, ani nakolik se od tohoto místa vzdálila. V této situaci dostal námořní důstojník John Craven nápad sestavit skupinu z matematiků, záchranářů a odborníků na ponorky.

Místo skupinové diskuse je však požádal, aby navrhli vlastní scénář zmizení ponorky a odhadli její nejpravděpodobnější polohu. Carven všechny odhady shromáždil a s pomocí Bayesovské statistiky stanovující pravděpodobnost nějaké události na základě nejistých znalostí určil pravděpodobnou polohu ponorky. Americké námořnictvo ji nakonec našlo 75 metrů od místa určeného průměrným odhadem členů Cravenovy skupiny.

Surowiecki uvádí tři druhy skupinových řešení problémů:

  • Poznávací – týká se problémů, jež lze vyřešit kognitivními, tedy poznávacími schopnostmi zúčastněných lidí.
  • Koordinační – jde o problémy, v nichž všichni zúčastnění při hledání jejich řešení koordinují svá jednání. Například koordinace chodců na přeplněném chodníku nebo řidičů v hustém provozu.
  • Spolupracovní – problémy se řeší na základě spolupráce, jež spočívá v získání důvěry skeptiků, přestože jejich vlastní zájem to vylučuje.
Výběr daní jako týmová spolupráce

Příkladem skupinové spolupráce je výběr daní. Všichni mají užitek z veřejných služeb financovaných z daní – od armády přes hasičské sbory a policii až po školství, dopravní infrastrukturu nebo vědecký výzkum. Občas se sice může zdát, že jde o vyhozené peníze, ale celkový užitek převažuje. Má to ale jeden háček.

V zemích, jejichž obyvatelé získají dojem, že jen naivní hlupáci platí daně, nastává eroze státu a společnosti

Tyto služby využívají i ti, kdo žádné daně neplatí, protože se z těchto služeb nedají vyloučit. Z toho vyplývá, že je ekonomicky výhodnější daně neplatit. Tím se však dotyčný dopouští trestného činu a musí počítat s postihem. Občané západních zemí s relativně vysokou daňovou zátěží platí daně nejen kvůli obavě z případného trestního postihu, ale především proto, že daně slouží obecnému blahobytu.

Jejich důvěra, že ostatní budou platit daně stejně jako oni a jejich neplatiči budou potrestáni, se opírá o stát a jeho dohled na dodržování pravidel. V zemích, jejichž obyvatelé získají dojem, že jen naivní hlupáci platí daně, nastává eroze státu a společnosti. Má-li fungovat občanská společnost, je proto nutná ochota občanů ke spolupráci. A ta nastává, jen když nejsou „oškubávanými“ osly.

Kritéria

Skupiny lidí se často chovají zcela iracionálně, například dav, který propadne panice, nebo investoři na burze před pádem akcií a po něm. Surowiecki proto stanovuje kritéria, která musejí být splněna, aby skupina lidí dosáhla toho nejlepšího řešení problému.

Názorová různorodost
Každý má různé informace o určitém tématu, což umožňuje individuální interpretace přispívající k řešení problému. Proto by měla být skupina co nejvíce heterogenní, pokud jde o věk a schopnosti jejích členů.

Názorová nezávislost
Skupina nesmí ovlivňovat postoje svých členů. Jednotlivé názory nesmějí být potlačované ve prospěch konsenzu přijatelného pro všechny.

Názorová decentralizace
Její základ tvoří nezávislost a specializace, jež umožňuje vyšší efektivitu. Skupiny jsou nejvýkonnější, když si mohou svůj úkol samy stanovit a opatřit si k němu potřebné informace.

Názorová prostupnost
Transformuje jednotlivé názory do skupinového řešení. I ten nejlepší názor pozbývá svou hodnotu, není-li jasně formulovaný, a proto je třeba jednotlivé názory sloučit do skupinové výpovědi a vytvořit z nich průměr.

Surowiecki uvádí skupiny lidí, jimž se nedaří plně rozvinout svůj potenciál a zůstávají značně pod svými možnostmi. Patří mezi ně například centralizované struktury, v nichž se řešení ztrácí v byrokratickém aparátu.

Případ raketoplánu Columbia

Těsně po startu raketoplánu Columbia v lednu 2003 se ulomil kus tepelné izolace a zasáhl jeho levé křídlo. V centrále amerického Národního úřadu pro letectví a kosmonautiku (NASA) se okamžitě snažili vyhodnotit, nakolik je tepelný štít raketoplánu poškozen a bezpečnostní rizika, jež z toho vyplývají. Následků poškození se obávalo několik zaměstnanců NASA, než ale mohli provést analýzu, byla diskuse ve skupině potlačena.

Podpůrný tým usiloval podvědomě jen o informace o nemožnosti opravy raketoplánu během letu a vytěsňoval všechny náznaky možnosti katastrofyDle Surowieckého vedoucí pracovnice Linda Hamová vnutila skupině svůj názor na řešení problému. Na jednom pracovním setkání totiž prohlásila, že během letu nemá smysl se poškozením zabývat, protože se s ním stejně nedá nic udělat. Proto se problém neřešil, a navíc se odklonila pozornost skupiny jiným směrem.

Zpráva o havárii raketoplánu sice dospěla k závěru, že jeho posádka i NASA nemohly katastrofě zabránit, ale podpůrný tým svým názorem, že nelze nic udělat, zabránil byť jen pokusu zjistit rozsah poškození a jaké následky by mohl mít při návratu raketoplánu do zemské atmosféry.

Podpůrný tým usiloval podvědomě jen o informace o nemožnosti opravy raketoplánu během letu a vytěsňoval všechny náznaky možnosti katastrofy. Dokonce byla zamítnuta žádost o vyfotografování poškozeného místa. Tým se zachoval opačně, než tomu bylo v případě legendární mise Apolla 13, které mělo přistát na Měsíci, ale po výbuchu na palubě kosmické lodi se tento úkol změnil v boj o záchranu posádky.

Efektivní využívání informací

Přílišná decentralizace a rivalita v důsledku stejných úkolů můžou naopak, a navzdory dostatečnému množství informací, vést k přehlédnutí nebo ke špatnému vyhodnocení problému. V džungli amerických zpravodajských služeb se zpětně našlo mnoho dílčích dat, z nichž se dalo zjistit, že USA hrozí teroristické útoky. Kvůli špatné koordinaci si jich však konkurující si instituce nevšimly.

Přílišná decentralizace může vést k přehlédnutí nebo ke špatnému vyhodnocení problémuProto se zpravodajským službám USA nepodařilo odhalit velké teroristické útoky – v roce 1993 na Světové obchodní centrum, v roce 1998 na americké ambasády v keňském hlavním městě Nairobi a v tanzanském Dar-es-Salaamu, v roce 2000 v Adenském zálivu na torpédoborec amerického námořnictva USS Cole ani 11. září 2001. Navzdory veškerým moderním technologiím jsou na tom USA v podstatě stejně jako před japonským přepadem Pearl Harboru za druhé světové války.

Při skupinovém řešení problémů hraje roli i lidská přizpůsobivost. Začne-li se skupina lidí klonit k určitému řešení, je pro člověka jednodušší připojit se k většinovému názoru než vystoupit s odlišným vlastním, a ten pak proti ní obhájit. Efektivně se skupinové informace využívají především tam, kde tento lidský prvek není přítomný. Například u vyhledávače Googlu opírajícího se o široké spektrum uživatelů, otevřeného systému Linux nebo na akciové burze, kde poptávka a nabídka určuje ceny. V těchto případech je skupinové řešení problému lepší, protože jeho základ tvoří znalosti velkého počtu lidí.

The Wisdom of the Crowds: Why the Many Are Smarter Than the Few and How Collective Wisdom Shapes Business, Economies, Societies and Nations
(Moudrost davů. Proč jsou skupiny lidí chytřejší než jeden člověk a jak kolektivní vědomí utváří byznys, ekonomiky, společnosti a národy)
AUTOR: James Surowiecki
VYDAL: Doubleday 2004
ROZSAH: 320 stran

Počet příspěvků: 2, poslední 2.6.2013 06:39 Zobrazuji posledních 2 příspěvků.