Ceska Pozice

Z magického realismu čínského venkova vysvobozuje jen smrt

Mo Jenův román ukazuje, že komunismus je v Číně prázdný pojem. Lepším popisem jejího politického režimu by byla svévolná úřednická nadvláda.

foto: © TaschenbuchČeská pozice

Čínský spisovatel Mo Jen, loni oceněný Nobelovou cenou za literaturu, píše tiše. Jeho řeč je jako klidná hladina, která se místy zavlní, a to jen v dotyku s člověkem. Ostatně, Mo Jen je pseudonym a má označovat něco ve smyslu „nemluvit“, případně „ten, kdo nemluví“. Vlastní jméno 57letého čínského spisovatele zní Kuan muo-jie.

Mo Jen žije v Číně a ve svých dílech kritizuje tamní realitu. Z literárního hlediska rozvíjí magický realismus kolumbijského spisovatele Gabriela Garcii Márqueze. A jeho romány v Číně oficiálně vycházejí. Lidé, jako je on, nám možná připomínají, že je načase pokusit se nově zformulovat odpověď na stále aktuálnější otázku: Co je vlastně čínský režim?

Realita a sen

Nejpodstatnější rozhodnutí neděláme my, ale přicházejí zvenku. My se jim jen přizpůsobujeme a dekorativně je zkrášlujeme. Mo Jen ve svém románu o česnekové revoltě ukazuje marný (a ctnostný) boj těch, kteří se strojové a o všem rozhodující mašinerii čínského politického režimu pokusili postavit a žít „své“ životy, nikoli jen role, jež jim předepsala ať už tradiční rodina, nebo stát reprezentovaný krajskou správou komunistické úřednické kasty.

V románu se mísí realita se snem, aniž by však sen dokázal zmírnit děsivost reality, naopak ji ještě zvýrazňuje

Mo Jenův román Tchien tchang suan tchaj č’ke z roku 1988 (v německém překladu Die Knoblauchrevolte, v češtině Česneková revolta, možná však spíše balada) je přeplněn neustále se vracejícími a různě se transformujícími lyrickými obrazy krajiny a světa zvířat, které často tvrdě kontrastují s krajně realistickými popisy reality lidí. Výsledkem je fantaskní, chcete-li magický realismus, v němž se mísí realita se snem, aniž by však sen dokázal zmírnit děsivost reality, naopak ji ještě zvýrazňuje.

Třeba když se jedna z hlavních postav románu, venkovanka Ťin-ťü, odhodlá spáchat sebevraždu, protože jí všudypřítomný drastický politický režim v kombinaci s despotickou mocí rodiny brání žít se svým nápadníkem, rolníkem Kao Ma. Těhotná Ťin-ťü vede krátce před porodem, než se oběsí, rozhovor se svým nenarozeným synem. Dítě kňourá, vzteká se, kope do matčina břicha, trvá na tom, že chce ven – poznat svět, rostliny, slunce, zvířata. Jeho matka mu ale oponuje, protože ho chce uchránit před krutostí světa:

„Mé dítě, tvá matka chtěla dříve také vyjít ven, stejně jako ty, a poznávat svět. Ale od té doby, co jsem tu, jedla jsem jen žrádlo psů a prasat. Musela jsem pracovat tvrdě jako vůl či kůň a byla jsem jen bita a kopána…
Mé dítě, tvůj otec je na útěku před policií. V jeho domě panuje taková bída, že v něm nemohou žít ani krysy. Tvého dědečka přejeli, tvá babička sedí ve vězení, oba tví strýcové se vydali každý jinou cestou. Rodina je roztrhána, nikdo nám nemůže pomoct. Dítě, pořád ještě chceš ven?“

Načež si společně se svým nenarozeným synem, který nepřistoupí na argumenty matky, vezme život.

Život beze smyslu

Smrt je pro hlavní hrdiny jedinou možnou (a definitivní) cestou z děsivé reality čínského venkova na konci osmdesátých let 20. století, v němž se Mo Jenův román odehrává, pokud se odmítají podrobit a vydat napospas ponižování, hladu a životu beze smyslu. Komunističtí úředníci, vyšší kasta, jsou podplacení a parazitují na práci jiných. Stát vybírá daně téměř ze všeho.

Komunističtí úředníci jsou podplacení a parazitují na práci jiných. Stát vybírá daně téměř ze všeho.

Venkované nemají z čeho žít a nemohou se dovolat ani základních práv (čínský stát psané právo porušuje), zatímco v krajském městě je obrovská budova místní správy připomínající spíš královský palác. Auto vrcholného pohlavára přejede místního zemědělce, což urovná směšné odškodné. Rodina nápadníkovy vyvolené ho surově ztluče, protože si svatbu nepřeje. Ten je však poté, co oznámí přečin vrcholnému krajskému úředníkovi, vyveden z budovy, protože tento funkcionář je dobrým známým rodiny.

Tak Mo Jen popisuje čínský venkov před více než 20 lety.

Vzpoura kvůli česneku

Děj románu tvoří krátká revolta rolníků kvůli česneku (Mo Jen pochází z venkova). Stát je nejprve přinutí pěstovat česnek na svých polích, ale poté, co jej sklidí a chtějí prodat za předem stanovené ceny, úřady po několika peripetiích vyhlásí, že už nebude vykupován.

Průvodcem po románu je česnek – svou vůní, když je čerstvý, nebo zápachem poté, co začne tlítOdmítnutím výkupu ale vesničané ztrácejí jediný zdroj obživy a ze zoufalství zaútočí na hlavní budovu místní správy, přičemž zdemolují její interiér. Okamžitě však proti nim zasáhne armáda a začne zatýkání organizátorů revolty.

Česnek je i průvodcem po románu – svou vůní, když je čerstvý, nebo zápachem poté, co začne tlít. V prvním odstavci románu se hovoří o vzduchu prosyceném hnijícím česnekem. Je s ním spojený i první tajný polibek Ťin-ťü a Kao Ma. Ten jej cítí společně se zelím na jazyku své partnerky. Česnek doprovází vše. Je potravou venkovanů a připomíná jim i jejich nouzi.

Právo lidu svrhnout vládu

Mo Jen se snaží svou baladou ukázat, že komunismus je v Číně prázdný pojem, lepším popisem politického režimu by byla svévolná úřednická nadvláda maskovaná označením komunismus. Dosvědčuje to například scéna, kdy syn účastníka česnekové revolty hájí svého otce poukazem na jeho oddanost komunismu – na jeho dobrovolnou účast v komunistické osvobozenecké armádě v době, kdy se v Číně odehrávala občanská válka mezi komunisty a Kuomintangem.

A ptá se soudu: „Jak se mohlo stát, že se takový člověk změní ve zločince?“ Odpovědí je mu volání z míst, kde sedí obžalovaní: „Komunistická strana se změnila!“ Svou obhajobu otce pak zakončuje radikálně, byť útok na komunistickou stranu zmírní:

„Když politická strana nebo vláda nezastupuje zájmy lidí, má lid právo ji svrhnout. Když se odpovědný stranický funkcionář, vládní úředník, promění ze služebníka lidu v jeho pána, když se z něho stane pohlavár vezoucí se na lidech, mohou ho sesadit… Ve skutečnosti je komunistická strana velkou a korektní stranou (…) straníci a krajské kádry jsou v pořádku, ale i jediné zrnko myšího výkalu může zničit celý hrnec rýžové kaše.“

Synova řeč však na vysokých trestech pro obžalované nic nezmění. Žádná katarze nenastává. Nepřijde „hodný“ komunista s dostatečnou mocí a nerozežene zkorumpované byrokraty a mocipány z krajské správy. Mo Jenova kritika není konstruktivní, optimistického konce se nedočkáme. Román končí stejně, jako začíná: v čínské společnosti nelze vést plnohodnotný život, vysvobozením je smrt.

Tchien tchang suan tchaj č’ke; německy Die Knoblauchrevolte
(Česneková revolta)
AUTOR: Mo Jen
VYDAL: Writers Publishing House, Peking 1988; Rowohlt Verlag, Reinbek u Hamburgu 1998
ROZSAH: 384 stran

zpět na článek


© 2021 MAFRA, a.s., ISSN 1213-1385 © Copyright ČTK, Reuters, AFP. Publikování nebo šíření obsahu je zakázáno bez předchozího souhlasu.