Z ghetta není úniku

Dva filmy o Romech žijících v uzavřených komunitách dospívají k závěru, že na bezvýchodné situaci se podílí rasismus.

 | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy foto: © repro foto, CIGÁN, JE TO JEN VÍTR, montáž ČESKÁ POZICEČeská pozice

V minulých dvou letech bylo možné zhlédnout v českých kinech dva filmy o Romech žijících v uzavřených komunitách. Loni to byl Cigán v režii Martina Šulíka, letos Je to jen vítr režiséra Benedeka Fliegaufa v maďarsko-německo-francouzské koprodukci. Oba filmy se v popisu problematiky romských osad doplňují a dospívají ke společnému závěru, že pro toho, kdo v takovém ghettu vyrostl, z něj není úniku. (Používám pojem „ghetto“ kvůli větší srozumitelnost, přestože řada odborníků jej kritizuje – například Ivan Gabal v analýze sociálně vyloučených komunit z roku 2006).

Šulíkův film považuje za klíčové vztahy v ghettu. To z něj člověka nepustí, protože je v něm hluboko usazené. Ve Fliegaufově filmu je zase hlavní příčinou trvalého vyloučení vztah romského ghetta a většinové společnosti. Narození v ghettu je černým znamením, jež si s sebou člověk nesmazatelně nese, a většinová společnost ho kvůli němu nepřijme, byť výjimky existují.

Odlesk pravdy

Ve starořecké báji o Perseovi a Medúze získá Perseus od bohů kouzelné předměty, aby dokázal přemoci netvora zabíjejícího pouhým pohledem. Tato báje je sice známá, ale jen málokdo si uvědomuje její výklad, dle nějž člověk (Perseus) není schopný pohlédnout do tváře pravdy (Medúze), protože je často krutá a nemilosrdná. Jedinou možností je pohled na její odraz, protože pouze ten jsme schopní přestát bez úhony – Perseus použil za svůj štít zrcadlo. Nedokážeme uvidět celou pravdu, jen její odlesk.

Oba filmy se snaží být odleskem pravdy o romských ghettech – o životě v nich

Oba filmy se snaží být tímto odleskem pravdy o romských ghettech – o životě v nich. Proto používají příběhy, které od počátku směřují k tragédii v původním smyslu – neexistuje v ní dobro a zlo, žádný z aktérů neztělesňuje pravdu. Tratit budou všichni, přičemž si jsou ve své ztrátě a neštěstí rovní. Aktéry příběhu přiměje k činům – ať jsou pro nás dobré, nebo špatné – spíš tradice, čest či sociální postavení než jejich vlastní vůle. Vše je predestinované a nejhorší je, že samotný člověk na svém osudu nemůže nic změnit, byť dávno ví, kam směřuje.

Dospěla-li starořecká tragédie do stadia, kdy už nešlo nic dělat, obvykle se dostavil nadpřirozený zásah – deus ex machina –, který vše vyřešil. V případě romských ghett se však nic takového nedostaví. Jde totiž o uzavřený svět Romů, který je jejich a v němž mají svobodu dělat cokoli.

Šifrovaný jazyk

Z uměleckého hlediska pak oba filmy tematizují nepříjemnou pravdu. Kdybych se do romského ghetta narodil ať už já sám nebo kdokoli jiný, naděje na únik z něj je takřka nulová, protože by bylo toto ghetto ve mně a obepínalo mě i zvenku. Za romské ghetto však nemůže ono samo, na jeho vzniku a udržování se zásadně podílí většinová společnost.

Za romské ghetto nemůže ono samo, na jeho vzniku a udržování se zásadně podílí většinová společnostV České republice je rasismus nepřijatelný. Lidé – s výjimkou ultrapravicových extremistů – veřejně neřeknou „Nemám rád Romy“ nebo „Romové jsou svou přirozeností jiní než ,my’“. Místo toho používají obecně pochopitelnou šifru, v níž slovo „Rom“ nahrazují pojmem „sociálně nepřizpůsobivý“ nebo „ten, který zneužívá dávky“. Tento šifrovaný jazyk je srozumitelný a média jej na rozdíl od rasismu neodmítají, ale naopak často používají.

Občas se tohoto šifrovaného jazyka chopí i některý z politiků. Například před krajskými a senátními volbami se objevila na billboardech jedné strany hesla „Bezpečí a prosperita pro slušné a pracovité“ nebo „Kdo odmítá pracovat, nemá mít nárok na dávky“. Odhlédneme-li toho, že jsou nesmyslná (Kdo není pracovitý, má žít v nebezpečí? Jak zjistíme, kdo je „slušný“?), promlouvají v šifrovaném jazyku, a navíc záměrně. Politik tím vzkazuje: Všichni přece víte, koho tím myslím!

Dvě prohry

Základ šifry tvoří povrchová realita – život v romských osadách je opravdu k nežití, sociální podmínky v nich děsivé, a lidé, kteří v nich vyrostou, se obtížně přizpůsobují způsobům chování většinové společnosti, protože často jsou méně vzdělaní a mají špatné sociální návyky. A to je i tématem obou filmů.

Na rozdíl od nich se však šifrovaný jazyk v tomto bodě zastavuje a konstatuje, že sociálně nepřizpůsobiví si za svou sociální nepřizpůsobivost mohou sami. (Máme přece svobodu a rovné příležitosti!) Kdyby se například lépe učili či se víc snažili získat práci, stali by se „plnohodnotnými“ členy společnosti.

Sociálně nepřizpůsobivý, jímž je v šifrovaném jazyku míněn Rom, se má dvakrát za co stydět, neboť ve společenském klání utrpěl dvě prohry

Sociálně nepřizpůsobivý, jímž je v šifrovaném jazyku míněn Rom, se proto má dvakrát za co stydět, neboť ve společenském klání utrpěl dvě prohry. Žije sociálně žalostně (prohra v ekonomické soutěži) a může si za to sám (prohra u přírody nebo u Boha, když se rozděloval talent).

Obecný rámec – rasismus

Oba filmy dospívají k mnohem komplexnějšímu závěru, aniž by však zkratkovitě hodnotily. Kromě povrchové reality (zpustlosti romských ghett) totiž ukazují i obecný rámec, z nějž tato realita vzniká – rasismus. A s ním se Romové setkávají všude tam, kde se stýkají s většinovou společností.

Například romská ubytovna, na niž se nahlíží z jejího vnějšího stavu, často působí odstrašujícím dojmem. Rodiny žijí v jednom pokoji, leží na zemi, hygienické podmínky jsou otřesné. A tuto ubytovnu lze chápat jako důkaz neschopnosti Romů získat sociální návyky. Nikdo by ji nechtěl u svého obydlí. Takové romské ubytovny však vznikají, protože si Romové nemohou opatřit ubytování jinde. Nikdo jim jiný byt nepronajme, a proto platí nehorázně vysoké nájmy vlastníkovi ubytovny (často za pokoj deset až patnáct tisíc korun), pro něhož je to skvělý obchod.

Romské sociálně vyloučené komunity představují nejen uzavřený a na „nás“ nezávislý společenský problém, ale jsou i důsledkem „našich“ rasistických předsudků. Ty se totiž spolupodílejí na vzniku ghett a na potížích, jež jsou s nimi spojené. Režiséři Šulík a Fliegauf na tuto skutečnost upozorňují.

JARDA001 Výstižn napsané. Výstižn napsané. 14:35 15.10.2012
xxx3 ... ... 22:18 15.10.2012
Peterczech Dobře slova kladete! Ne dobře - skvěle!  18:32 18.10.2012
Peterczech Jste jen spodina Lowlife.  18:34 18.10.2012
Peterczech Amen! . 18:19 18.10.2012

Počet příspěvků: 51, poslední 18.10.2012 06:37 Zobrazuji posledních 51 příspěvků.