Viva a revoluçao artística!

Přední český popartový tvůrce Pasta o Brazílii, jejím graffiti a streetartu.

Pasta, občanským jménem Zdeněk Řanda, patří k českým popartovým umělcům střední generace s nepopiratelnými kořeny ve streetartu a graffiti. Letos vystavoval v hlavním městě Brazílie. | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy Pasta, občanským jménem Zdeněk Řanda, patří k českým popartovým umělcům střední generace s nepopiratelnými kořeny ve streetartu a graffiti. Letos vystavoval v hlavním městě Brazílie. | foto: Foto: PastaČeská pozice
Pasta, občanským jménem Zdeněk Řanda, patří k českým popartovým umělcům střední generace s nepopiratelnými kořeny ve streetartu a graffiti. Letos vystavoval v hlavním městě Brazílie.

Pojmy graffiti a streetart jsou v Brazílii frekventované. Vzhledem k tomu, že mentalita, množství obyvatel, ohromné množství betonu, pomalá byrokracie a podnební podmínky jsou spojené se životem na ulici, je pochopitelné, že k tomu mají Brazilci tak blízko.

Najdeme mezi nimi hvězdy světového formátu jako je dvojice Os Gemeos, která zavítala nejblíže do našeho „sousedního“ Londýna v roce 2008 na skupinovou výstavu v Tate Modern. V České republice jsme ve stejném roce mohli na pražském festivalu NAMES vidět práce Vitchého nebo Zezaa. Z Brazílie si také přivezl náš český Tron svůj obdiv k originálnímu taggování fontem zvaným pixaçao, k němuž neodmyslitelně patří adrenalinová motivace umístit svůj tag co nejvýše, nebo ještě dříve Point, který považuje Brazílii bezmála za svůj druhý domov.

Brazílie je ve pojímání tohoto druhu výtvarného umění o několik kroků dál, organizuje velké množství přehlídek a vítá i hvězdy z jiných zemí. Mezi jinými tu nedávno např. Francouz JR pokryl celou jednu čtvrť na kopci Sao Paula fotografiemi očí žen, které ztratili své milované v důsledku policejního násilí.

Letos se mohl Brazílii ukázat další umělec z České republiky. Pasta, občanským jménem Zdeněk Řanda, patří k českým popartovým umělcům střední generace s nepopiratelnými kořeny ve streetartu a graffiti, které jeho tvorbu ozvláštňují a neustále z ní prosvítají.  V rámci své výstavní činnosti byl letos v mrazivém lednu pozván do Brazílie, kde dostal k dispozici ojedinělé podmínky a možnosti prezentace, srovnatelné s předními umělci ve výtvarném umění vůbec – tedy vystavovat v Národním muzeu hlavního města Brasília. (Více informací a fotografií.)

Zajímaly nás Pastovy zážitky.

Jak se ti povedlo vystavovat v Brazílii a rovnou v jejich Národním muzeu?

Do Brazílie, konkrétně do hlavního města Brasília, jsem přijel na pozvání Velvyslanectví České republiky a Musea Nacional Honestino Guimaraes, abych pro ně vytvořil dílo přímo na zeď. Česká strana chtěla prezentovat současné mladé výtvarné umění a brazilská se s ním chtěla propojit, aby si vylepšila image instituce muzea a přilákala i mladší diváky.

Jaký byl koncept výstavy a jak oslovila tvoje nástěnná malba diváky? Byla ostatní díla obdobných rozměrů?

Záměrem výstavy bylo rozvinout společenskou diskuzi kolem MAB (Brazilské muzeum umění), v jehož depozitářích leží celá řada děl, která se díky špatné finanční situaci této instituce nevystavují. Smyslem výstavy „Diálogos de Resistencia“ bylo propojení těchto sbírek se světem současného umění. Moje dílo společně s prací místního streetartového umělce byly jediné těchto rozměrů. Byl jsem mile překvapen velkým zájmem návštěvníků o mé dílo, které i díky dobré mediální podpoře v podobě titulní strany kulturní rubriky v brazilských celostátních novinách mělo úspěch.

Jak funguje brazilská graffiti scéna? A měl jsi měl čas a možnost si zamalovat i venku na ulici?

Přestože mají graffiti a streetart v Brazílii obecně velkou tradici a řadu zvučných jmen současného umění (Os Gemeos, Nunca atd.), jsou tam velké kvalitativní rozdíly. Konkrétně ve městě Brasília (2,6 milionu obyvatel – poznámka redakce) jsou na profesionální úrovni jeden až dva lidé, ale celkový počet writerů je v řádech stovek. Je to dáno především odlivem kvalitních umělců do Sao Paula a jiných měst. Na ulici jsem maloval během svého pobytu několikrát. Brazilská veřejnost má ke graffiti a streetartu velice kladný vztah a s majitelem konkrétní zdi není většinou problém se domluvit.

Jak jsi vnímal vizuálně atraktivní a nezapomenutelnou architekturu města a jak na tebe působila na živo?

Je to neuvěřitelné! Architekturu města Brasília znám již řadu let, stejně jako práce Oskara Niemayera. Jsem velký fanoušek podobných přístupů a řešení, ve městě Brasília nejde pouze o těch několik úžasných a známých staveb, ale i o plán města, které je vystavěno na půdorysu letadla, a koncept bydlení v takzvané quadras (obytné čtvrti). Vše je dopracováno do skvělých detailů. Brasília má i své velké mouchy, a to je absence nebo nefunkčnost chodníků (s nimi se pro 21. století nepočítalo), nelogicky navazující sjezdy a silnice a městská doprava.

V čem se liší život u nás a v Brazílii nejvíce?

V první řadě mají naprosto odlišné vnímání času a přístup k řešení problému. Na to jsem si zvykal jen velice těžko, po čase zjistíte, že to je velice nakažlivé a člověk taky trochu zvolní. Co je naprosto odzbrojující a co všechny problémy přebíjí, je jejich vřelost, přátelskost a vlídnost. Všichni se neustále objímají a neustále se na sebe usmívají. To mi tady chybí - společně s teplotami okolo 30 stupňů - nejvíce.

Máš ještě nějaké neobvyklé zážitky z pobytu?

Překvapila mě výše cen u některých druhů importovaného zboží, které jsou astronomické. Taky jsem měl občas podobný pocit jako při svém pobytu v Číně. Vládní strana a všechny ostatní jsou dělnické se silným socialistickým programem, pokud se to programem dá nazvat, takže mix polokomunismu a reálného kapitalismu někdy působí groteskně. Umělá přezaměstnanost, vojenská policie, papalášství, astronomické platy politiků, to vše nedá zapomenout, že jde stále o rozvojovou zemi, i když si to většina obyvatel krmená státní propagandou nemyslí.