V informačním věku je ohroženo autonomní jednání

Autonomie je spojená se svobodou a lidé ve svobodných společnostech jsou nuceni k samostatnému rozhodování. Zbavení se odpovědnosti, které nabízí totalitní režimy, je činí přitažlivými. V době Googlu a Facebooku není konspirace možná, nebo jen pokud jedinec opustí společnost a rozhodne se nevrátit k tomu, co ostatní považují za běžné.

Petr Pietraš 14.10.2015
Michael Pauen, Harald Welzer, Autonomie: Eine Verteidigung. | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy Michael Pauen, Harald Welzer, Autonomie: Eine Verteidigung. | foto: Montáž Richard CortésČeská pozice
Michael Pauen, Harald Welzer, Autonomie: Eine Verteidigung.

Naše přání a přesvědčení jsou autonomní, jen pokud je můžeme kontrolovat a kdykoliv se jich vzdát. Autonomně se rozhodovat znamená jednat nekonformně – nepodřizovat se ostatním a trvat na svém i proti většinovému názoru. Z toho však nevyplývá, že každé autonomní rozhodnutí je morální, protože i diktátoři mohou prosazovat svá přání a představy navzdory většině.

Autonomní jednání však může být slučitelné s konformním – například pokud vlastní bytí závisí na společnosti. V rámci vlastního autonomního rozhodnutí může jedinec dokonce jednat ku prospěchu celé společnosti, třeba disidenti v komunistických režimech, kteří se rozhodli nemlčet.

Vztahu autonomie a svobody se věnují ve své knize Autonomie: Eine Verteidigung (Autonomie. Její obrana) německý filozof a profesor na Humboldtově univerzitě Michael Pauen a německý sociolog Harald Welzer. Analyzují v ní nejen spojení autonomie s demokratizací, ale i její ohrožení v informačním věku.

Nárůst individualizace

Se změnou společenských vztahů a norem se mění i lidská psychika, což popsal již německý filozof a sociolog Norbert Elias (1897–1990). Ve středověku bylo zvykem jíst maso prsty ze stejné mísy, pít víno z jednoho poháru nebo polévku ze stejného hrnce. Lidé, kteří takto stolovali, měli jiný společenský vztah než ti dnešní a jejich emocionální život i jinou strukturu a povahu. Každá změna ve společnosti se odráží ve změně společenských zvyků i lidské psychiky.

Autonomní jednání se rozvíjí až s nárůstem individualizace. Ve společnostech, kde jedinec nemůže sám nic rozhodnout, je však schopnost autonomního jednání k ničemu.

V průběhu civilizačního procesu se společenská kontrola posunuje zvnějšku dovnitř. Prosazování norem je nahrazováno sebepozorováním a sebekontrolou. Tu ale může provádět jen jedinec, který jedná autonomně. Silná sebekontrola zklidňuje život společnosti, protože omezuje násilí a další extrémy.

S nárůstem bezpečností a sebekontroly se mění nejen struktura společnosti, ale i mentalita lidí. Ve vyspělých společnostech je tento vývoj spojen s industrializací a s ní spojenou individualizací. Autonomní jednání se tedy rozvíjí až s nárůstem individualizace. Ve společnostech, kde jedinec nemůže sám nic rozhodnout, je však schopnost autonomního jednání k ničemu.

Konformní chování

Společnost, ve které by se všichni chovali nezávisle, by ale nemohla fungovat. V současnosti však existuje paradoxní situace, kdy společnosti produkují jedince schopné spolupráce a přizpůsobení se celku, přičemž sami se o sobě domnívají, že jednají nezávisle. Autonomní jednání závisí na společenském uspořádání, protože většinová společnost se chová konformně, a to dokonce i když jí nehrozí žádné sankce.

Většinová společnost se chová konformně, a to dokonce i když jí nehrozí žádné sankce

Příkladem je nechvalně známá německá policejní jednotka 101 za druhé světové války složená ze starších mužů z běžných společenských poměrů. Jejím úkolem bylo za postupujícím wehrmachtem zajistit v týlu pořádek a také masově likvidovat Židy. Při udílení rozkazu nabídl major Wilhelm Trapp svým mužům, že kdo se na střílení do žen a dětí necítí, může vystoupit z řady, což využilo jen deset nebo dvanáct mužů.

Vysvětlení, že zbytek jednotky byli otrlí vrazi, nevystihuje složitost situace – spíše jej ovlivnilo, že oblíbený velitel byl nejistý a nechtěl ho nechat ve štychu. Dále hrálo i roli, že v nejasných situacích se podvědomě orientujeme na většinovou reakci, a čím větší nejistota panuje, tím větší je snaha se nelišit.

Volné prostory

Rozhodnutí jednat autonomně nebo konformně tedy není ryze individuální vlastností, ale závisí do velké míry na situaci, ve které se právě nacházíme, a na úkolu, jejž máme splnit. Totalitní režimy proto mohou počítat s podporou flexibility jedinců a nespoléhat se pouze na to, že budou bezmyšlenkovitě vykonávat příkazy.

I v totalitním režimu existují volné prostory, které autonomně jednající jednotlivci využívají k osobnímu obohacení či k ukojení sadistických choutek

Wehrmacht byl moderní v tom smyslu, že se opíral o autonomní rozhodnutí a jednání svých velitelů. V rámci stanoveného cíle měli velkou volnost ve volbě prostředků a postupu. I v totalitním režimu existují volné prostory, které autonomně jednající jednotlivci využívají k osobnímu obohacení či k ukojení sadistických choutek.

Masové vraždění Židů rozdělené na etapy je extrémním příkladem moderních organizačních postupů. V extrémních situacích, jako je válka, se posunuje referenční měřítko. Násilí v rámci skupinového jednání může být konformní a odmítání zabíjet odchýlením od konsensu.

Privátní sféra

V totalitních společnostech vyžaduje autonomní jednání obzvlášť velkou osobní sílu, protože vystoupení proti režimu je i proti většině společnosti. Za extrémních podmínek je konspirace hlavní podmínkou autonomního jednání. Aby v totalitním režimu bylo možné autonomně jednat, musí existovat soukromí.

Společnost, která připouští privátní sféru, riskuje ohrožení, protože umožňuje nepřátelům domluvit se na jednání, jež může ukončit její existenci

Tento soukromý prostor v moderním smyslu představuje možnost zaujmout několik rolí ve společnosti – dítěte, rodiče, zaměstnance či partnera ve vztahu. Privátní sféra umožňuje v rámci společnosti fungovat v těchto různých rolích spojených s různými společenskými vztahy.

Soukromý prostor byl nutný i k organizování protinacistického nebo antikomunistického odboje a pro Židy k přežití v ilegalitě s falešnou identitou v Berlíně. Společnost, která připouští privátní sféru, však riskuje ohrožení, protože umožňuje nepřátelům domluvit se na jednání, jež může ukončit její existenci.

Zničení důvěry

Netransparentní jednání nelze ovlivnit, a proto je útok na privátní sféru standardním prvkem totalitních režimů. Komunismus a nacionální socialismus budovaly svoji moc na zničení autonomních a nekontrolovatelných mezilidských vztahů. Zničily dosavadní společenské struktury a sestavily její jednotlivé díly jiným způsobem. Změněná společenská struktura se pak stala mocenským nástrojem, jenž umožňoval zradu každého každým.

Svobodné společenské vztahy jsou podmíněné důvěrou, a její zničení tudíž ústřední snahou totalitních režimů, proto je ochrana soukromí součástí demokratických ústav

Svobodné společenské vztahy jsou podmíněné důvěrou, a její zničení tudíž ústřední snahou totalitních režimů, proto je ochrana soukromí součástí demokratických ústav. Absolutní transparentnost představuje absolutní bezbrannost a informační transparentnost ohrožuje demokracii – v případě vzdání se soukromí a sdílení vlastních myšlenek, hrozí-li odchýlení od normy. Demokracie a absolutní transparentnost jsou v protikladu – buď jedno, nebo druhé, ale nikoliv obojí.

Autonomie je spojená se svobodou a lidé ve svobodných společnostech jsou nuceni k samostatnému jednání a rozhodování. Zbavení se odpovědnosti, které nabízí totalitní režimy, je činí přitažlivými, ale také neustále ohrožuje demokracii. Jednoduchá vysvětlení a uspokojení jednoznačnosti doprovázejí sekulární modernu a jsou jejími protivníky.

Nová forma totalitarismu

Informační transparentnost porušuje soukromí a jakoukoliv odchylku od standardního jednání lze díky internetu kdykoli – časově neomezeně – dohledat. Vždy, když se objeví sklon k totalitě, je jeho prvním cílem jednotlivec, který pokud ví, že je neustále sledován, změní své chování.

Svoboda a sebeurčení jsou ohroženy od chvíle, kdy informační průmysl začal manipulovat lidským jednáním a ekonomickými zvyky. Tato forma totalitarismus je nebezpečná tím, že nepotřebuje ideologii ani uniformitu. Novinkou je, že ani násilí, a proto jí nelze uniknout.

Tato varianta totality nepotřebuje používat násilí ani donucování, protože informační systémy plní jejich samotní uživatelé dobrovolně. V době Googlu a Facebooku není konspirace možná, nebo jen pokud dotyčný opustí společnost a rozhodne se nikdy nevrátit k tomu, co ostatní považují za běžné.

Studie věnující se tomu, jak rybáři vnímají úbytek různých druhů ryb, dospěly k závěru, že čím mladší rybář, tím nižší počet druhů ryb považuje za běžný. Pozorování na základě referenčního bodu není omezeno jen na počet druhů ryb, ale i na společenské procesy. Změna systému začíná, když se začnou měnit mocenské poměry, kritéria pro správně a špatně a společenské normy, co je a není legitimní.

Svoboda a sebeurčení jsou ohroženy od chvíle, kdy informační průmysl začal manipulovat lidským jednáním a ekonomickými zvyky. Tato forma totalitarismus je nebezpečná tím, že nepotřebuje ideologii ani uniformitu. Novinkou je, že ani násilí, a proto jí nelze uniknout. Možná její ideologií je pomoci udělat svět o trochu lepší.

Autonomie: Eine Verteidigung

Autonomie. Její obrana

AUTOŘI: Michael Pauen, Harald Welzer

VYDAL: S. Fischer 2015

ROZSAH: 336 stran

Diskuse neobsahuje žádné příspěvky.