Spor čtyř odborníků: Bude Čína vládnout světu?

Dle Henryho Kissingera a Fareeda Zakarii nebude po americkém 20. století následovat století čínské.

Petr Pietraš 21.6.2012
 | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy foto: © Kissinger and Zakaria vs. Ferguson and LiČeská pozice

Dvakrát ročně se pod názvem The Munk Debates, projektu nadace Aurea Foundation, koná v kanadském Torontu diskusní večer o nějakém zásadním problému současné mezinárodní politiky. Různé světově významné osobnosti na něm veřejně diskutují a publikum na závěr hlasuje, jak je účastníci diskuse argumentačně přesvědčili o svém názoru.

Večer 17. června 2011 se v torontské Roy Thompson Hall sešli nositel Nobelovy ceny za mír, profesor politologie, bezpečnostní poradce a ministr zahraničních věcí ve vládách bývalých amerických prezidentů Richarda Nixona a Geralda Forda Henry Kissinger, šéfredaktor týdeníku Time Fareed Zakaria, britský profesor historie na Harvardově univerzitě Niall Ferguson a profesor ekonomie na Pekingské univerzitě a jeden z hlavních poradců čínské centrální banky David Daokui Li, aby diskutovali, zda Čína ovládne 21. století. Jejich diskuse pak vyšla v knize Does the 21st Century Belong to China?: Kissinger and Zakaria vs. Ferguson and Li: The Munk Debate on China (Patří 21. století Číně? Kissinger a Zakaria versus Ferguson a Li. Diskuse o Číně v rámci projektu Munkovy diskuse).

Hvězdné obsazení

Henry Kissinger obhajoval spolu s Fareedem Zakariou tezi, že Číně 21. století patřit nebude. Niall Ferguson a David Daokui Li byli přesvědčeni o opaku. Dle nich po americkém 20. století bude následovat století čínské.

Hvězdné obsazení diskuse zvyšovala přítomnost Henryho Kissingera, který se veřejným debatám vyhýbá a věnuje se spíš psaní knih. Současně však byl během své aktivní politické kariery v sedmdesátých letech 20. století architektem normalizace vztahů Číny a USA. A napsal i knihu On China (O Číně), jež nedávno vyšla, a navíc Říši středu výborně zná.

Rozhodujícím faktorem pro vzestup Číny není její velikost a nepřetržitý růst, nýbrž úpadek Západu způsobený v neposlední řadě morální krizí

Diskuse začala tím, že všichni čtyři diskutující představili svůj názor a následně reagovali na argumenty opačné strany. Poté odpovídali na otázky z publika a z internetu. Nakonec publikum hlasovalo – 38 procent přítomných souhlasilo s tezí, že Čína ovládne 21. století, 62 procent ji odmítlo. Před diskusí jich 39 procent souhlasilo, 40 procent nikoli a 21 procent nedokázalo jednoznačně odpovědět.

Niall Ferguson

Debatu zahájil Niall Ferguson. Podle něho bude Čína ovládat 21. století, protože tomu tak v dějinách s výjimkou 19. a 20. století vždycky bylo. Čína je spíš kontinent než stát. Žije v ní pětina obyvatel Země a jedenáct čínských měst má víc než šest milionů obyvatel.

Ferguson pokračoval dalšími přesvědčivými argumenty. V uplynulých 30 letech se hospodářský výkon Číny desetkrát zvýšil a většina ekonomických institucí předpokládá, že během pěti let se stane největší světovou ekonomikou. Její spotřeba energie má do roku 2035 narůst na pětinu světa. Z Číny, jež byla příjemcem rozvojové pomoci, se stal investor, který disponuje finančními rezervami přesahujícími tři biliony dolarů.

Úroveň její vzdělávací sféry se neustále zlepšuje a čínští žáci dosahují ve srovnávacích matematických testech Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (OECD) jedny z nejlepších výsledků. Inovace jsou pro Čínu prioritou a ročně přihlašuje stejný počet patentů jako Německo. Rozhodujícím faktorem pro vzestup Číny však není její velikost a nepřetržitý růst, nýbrž úpadek Západu způsobený nadměrným zadlužováním, finančními spekulacemi a v neposlední řadě morální krizí. V nejbližší době budou USA vydávat víc na splácení úroků z dluhů než na obranu.

V dějinách neexistuje velmoc, jež by expandovala, ale současně se snižoval počet jejích obyvatel

Dle Fergusona bude 21. století patřit Číně, protože zadlužené a hypersexualizované USA, jejichž občané trpí nadváhou, jsou v úpadku. A totéž platí i o nefunkční Evropě, jež se nachází na druhé straně Atlantského oceánu.

Fareed Zakaria

Fareed Zakaria si nemyslí, že Čína ovládne 21. století z několika důvodů – zejména hospodářského, protože nic neroste věčně. Stejně jako se dnes mluví o Číně, se v minulosti hovořilo o Japonsku. Když se jeho ekonomika stala druhou největší na světě, očekávalo se japonské století. Čínské hospodářství je extrémně neefektivní a skrývá obrovskou realitní bublinu. Každý měsíc jsou zahraniční investice v Číně stejné jako v Indii za celý rok, navzdory tomu roste čínská ekonomika jen o dvě procenta rychleji než indická.

Dalším problémem Číny je demografie. Politika jednoho dítěte vede k rychlému stárnutí a úbytku Číňanů. V dějinách neexistuje velmoc, jež by expandovala, ale současně se snižoval počet jejích obyvatel. Ve světové aréně musí ekonomickou sílu doplňovat politická moc. Je Čína schopná převzít vedoucí globální politickou roli a odpovědnost za celý svět, jak dnes činí USA?

Čína také dosud nevyřešila základní problém, jímž je její nová střední třída. Když Tchaj-wan a Jižní Korea dospěly do tohoto stadia, přešly k parlamentní demokracii. Tento přechod však nebyl jednoduchý a doprovázelo jej násilí a nepokoje.

A nakonec je to důvod geopolitický, neboť Čína není ve vzduchoprázdnu. Každý její další krok k hegemonii ostražitě sledují v Indii, Japonsku, Indonésii, Vietnamu a Jižní Koreji a vyvolává v těchto zemích nevraživé reakce.

David Daokui Li

David Daokui Li uvedl faktory, jež vedou k budoucí globální vůdčí roli Číny. Všechny čínské reformy jsou teprve v polovině a „v nádrži má stále dostatek pohonné hmoty“. Čína čerpá energii nutnou k dalším reformám z porážky a ponížení západními mocnostmi před necelými 170 lety. Toto ponížení vedlo nejprve k excesům kulturní revoluce, jejímž cílem byla silná a soběstačná Čína.

Čína čerpá energii nutnou k dalším reformám z porážky a ponížení západními mocnostmi před necelými 170 letyReformy v uplynulých 30 letech měly zlepšit politické a ekonomické instituce a jejich konečným cílem je obnova Číny coby pokojné, sebevědomé a otevřené civilizace, jakou byla za dynastie Tang, která vládla od 7. do začátku 10. století. Čína se nechce pomstít Západu nebo napodobovat USA, ale dát svým příkladem naději a odvahu jiným chudým zemím, že se lze z chudoby vymanit navzdory nedostatku nerostných surovin.

Čínské instituce se liší od amerických i evropských. Stabilita a prosperita celé čínské společnosti je důležitější než svoboda jednotlivce. Čína tudíž nabízí alternativní společenský a ekonomický model k Západu.

Henry Kissinger

Henry Kissinger se domnívá, že Čína v uplynulých 40 letech dosáhla pokroku, ale bude muset především vyřešit obrovské vnitropolitické problémy a situaci vyplývající ze svého bezprostředního okolí. Z toho důvodů si Kissinger nedokáže představit, že by 21. století mohlo patřit Číně.

Čínská ekonomika musí každoročně vytvořit 24 milionů pracovních míst, aby byl zachován sociální smír. Velká čínská města musejí každý rok absorbovat šest milionů lidí. A Čína musí vyrovnat rozdíl mezi průmyslově rozvinutými oblastmi na pobřeží a zaostalými regiony ve vnitrozemí. Z těchto oblastí neustále přichází do měst venkovské obyvatelstvo, jež hledá lépe placenou práci.

Dokáže Západ integrovat Čínu do univerzálních představ platných v 21. století?Z geopolitického hlediska Čínu obklopuje mnoho států, které pro ni samy o sobě nepředstavují žádnou hrozbu. Spojí-li se však, mohou jí způsobit problémy. Některé tyto státy jsou malé a jejich národnostní menšiny žijí v Číně, jiné jsou velké a historicky důležité a s vlastními ambicemi. Každý čínský krok i k pouhé regionální hegemonii proto bedlivě sledují a vyvolává jejich okamžité reakce. Čína bude proto muset stále častěji vynakládat velké úsilí, aby na svých hranicích zajistila klid.

Z vojensko-politického hlediska je třeba uznat legitimní práva Číny a integrovat ji do dnešních mezinárodních institucí. Čínská představa o světové dominanci jako v předchozích 18 z 20 století je zastaralá. Otázka tedy nezní, zda bude ovládat 21. století, ale jak bude Západ schopný spolupracovat a vycházet se silnou Čínou. Nejde tedy o čínskou nadvládu, ale o to, dokáže-li Západ integrovat Čínu do univerzálních představ platných v 21. století.

Reakce

V následujících reakcích Ferguson připomněl, že na rozdíl od Japonska Čína nikdy neztratila svou nezávislost, a předtím než hospodářsky zpomalí, bude dávno první světovou ekonomikou. A nabídl svou politickou představu Číny jako obrovského Singapuru.

Zakaria namítl, že po ekonomickém růstu zákonitě nastávají společenské změny, které mohou Číně způsobit velké problémy. Co se týká politických reforem, v Číně údajně kontroluje internet více než milion lidí, a v Africe přednostně investuje do diktátorských režimů, v nichž se nemusí obávat diskuse o pracovních a lidských právech.

Politicky jedná Čína v tradici konfucianismu, který upřednostňuje harmonii a spolupráci před hegemoniíDavid DaokuiLi zdůraznil roli vzdělání v Číně a to, že na amerických univerzitách studuje více než 150 tisíc čínských studentů – převážně technické obory. Politicky jedná Čína v tradici konfucianismu, který upřednostňuje harmonii a spolupráci před hegemonií.

Henry Kissinger poznamenal, že historicky šlo Číně především o mezinárodní respekt a nikdy nebyla jejím hlavním zájmem globální vůdčí role.

K této diskusi lze pouze poznamenat, že bude zajímavé sledovat, kteří dva zahraničněpolitičtí experti budou mít nakonec pravdu. Ať už to však bude kdokoli, České republiky se vývoj Číny bude týkat. Proto by mu měla věnovat zvýšenou pozornost.

Does the 21st Century Belong to China?: Kissinger and Zakaria vs. Ferguson and Li: The Munk Debate on China
(Patří 21. století Číně? Kissinger a Zakaria versus Ferguson a Li. Diskuse o Číně v rámci projektu Munkovy diskuse)
AUTOŘI: Henry Kissinger, Niall Ferguson, David Daokui Li, Fareed Zakaria
VYDAL: House of Anansi Press 2011
ROZSAH: 85 stran

Počet příspěvků: 1, poslední 21.6.2012 07:05 Zobrazuji posledních 1 příspěvků.