Rapper Kato: Lidé rádi na někoho nadávají, aby nemuseli na sebe

Se svobodou se nenaučili zacházet ti „zodpovědní“. Možná je ale ten, kdo nás vede, pouze odrazem nás samotných, říká „bezzubý básník“ Kato.

Adam Svatoš aka Kato: Já nejsem studovanej muzikant. Muzika si mě sama našla a já se spíš cítím jako hlásná trouba něčeho, co se rozhodlo, že skrz mě bude prýštit. | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy Adam Svatoš aka Kato: Já nejsem studovanej muzikant. Muzika si mě sama našla a já se spíš cítím jako hlásná trouba něčeho, co se rozhodlo, že skrz mě bude prýštit. | foto: © ČESKÁ POZICEČeská pozice
Adam Svatoš aka Kato: Já nejsem studovanej muzikant. Muzika si mě sama našla a já se spíš cítím jako hlásná trouba něčeho, co se rozhodlo, že skrz mě bude prýštit.

Na Adamu Svatošovi alias Katovi z hiphopové formace Prago Union je sympatická jedna věc: i přesto, že je bezzubý básník jednou z klíčových postav české scény a podle mnohých jedním z nejlepších českých textařů, hvězdné manýry se mu vyhýbají stejným obloukem jako frázovité vyjadřování a jakákoli konvence. Na rozhovor přichází o půl hodiny později, s čímž se však tak nějak počítalo, protože tento druh lidí dochvilností zkrátka netrpí. Vlastně nepřichází – do venkovní hospůdky na pražské Parukářce přijíždí na freestylovém kole.

Pozdravíme se, potykáme si, Kato si chvilku popovídá s kolegou fotografem, se kterým se zná už dob hiphopového pravěku, a následně padá nabídka na partičku stolního fotbálku. Touha vyhrát je ze strany autora rozhovoru obrovská... Jenže pýcha předchází pád a přátelské utkání končí výsledkem Prago Union – ČESKÁ POZICE 4:2. (Kato má strach, že porážka zapříčiní agresivní novinářské výpady, a tak v poslední hře úmyslně pouští góly.)

Komunismus na baterky

ČESKÁ POZICE: Když jsi byl v pubertě, zažil jsi přechod z totality do demokracie. Jak jsi to tehdy vnímal?

KATO: Určitě ne nějak militantně. Nebyl jsem sice ve věku, kdy by se mě to nějak přímo dotýkalo, ale byl jsem na základce a ta atmosféra byla samozřejmě strhující. Tu naději jsem z toho dostával i já, ačkoli jsem k tomu neměl úplně zažitej ten protipól jako leckdo starší. I když ke konci už to byla vlastně legrace, druhá půlka osmdesátek už byl takovej komunismus na baterky.

ČESKÁ POZICE: Jsi spokojený s tím, kam jsme se za těch víc než dvacet let posunuli? Nebo cítíš spíš zklamání?

KATO: Nebyl to podle mě krok zpátky. Vůbec to ale není dokonalý. Je asi potřeba pokročit na nějakej vyšší level.

ČESKÁ POZICE: Naučili se Češi zacházet se svobodou?

„V Česku politici ještě pořád tolik neovládají PR a média, takže neumějí věci navenek přizpůsobit vlastním představám.“KATO: To by se dalo rozebrat z mnoha úhlů pohledu, ale jestli tomu říkat svoboda, to je otázka. Spíš mám pocit, že se s ní nenaučili zacházet ti „zodpovědní“. Možná ale je opravdu ten, kdo nás vede, pouze odrazem nás samotných. Určitě jsme pořád poznamenaní komunismem, tím tehdejším způsobem myšlení. Myslím si, že to ale postupně opadává a citelně se to mění. Zároveň si ale nemyslím, že by u nás bylo v politice nějaký extra větší procento zmrdů než kdekoli jinde ve světě. V Česku akorát politici ještě pořád tolik neovládají PR a média, takže neumějí věci navenek přizpůsobit vlastním představám. Když politik někomu přihraje zakázku, je mi to fuk, pokud bude dělat to, co z podstaty svýho zvolení dělat má.

ČESKÁ POZICE: Máš pocit, že u nás takhle parazitují na systému všichni politici, nebo existují i výjimky?

KATO: Jsou výjimky, ale pokud žiješ a jednáš nějak zásadově, těžko se můžeš probojovat na pozici, ze který můžeš něco ovlivnit, aniž by ses ušpinil. To je skoro nemožný. Z jinýho soudku – mě třeba svýho času bavil Bém. Nevím, jestli si nakradl, nebo ne, ale oproti tomu frajerovi, co seděl na magistrátu před ním, změnil spoustu věcí. A to je přesně to, o čem mluvím. Dokud ten člověk dělá, co dělat má, tak je to v pořádku. A až tohle budou dělat všichni, můžeme se začít zaobírat tím, kdo krade míň a kdo zase víc.

ČESKÁ POZICE: Kdybys měl srovnat období nynějšího primátora s tím, kdy vládl Bém, kdo by z toho vyšel líp?

KATO: Nynější primátor? Ani nevím, jak se jmenuje.

ČESKÁ POZICE: Bohuslav Svoboda.

KATO: Svoboda, tak jsme zase u ní. Tím bych to asi shrnul. Ani nevím, jak se jmenuje, natož co novýho začal dělat.

ČESKÁ POZICE: Když už se bavíme o politice: Chodíš k volbám?

KATO: Samozřejmě. Přiznám se ale, že ty poslední jsem zaspal, protože jsme den předtím měli koncert. Aspoň vyhráli ti, kdo měli.

Extremisti u piva

ČESKÁ POZICE: Dnes je to přesně 67 let od konce druhé světové války. Máš pocit, že jsme se z historie poučili?

KATO: Od tý doby trvá vlastně nejdelší období v lidský historii bez nějakých větších válek, takže asi jo. Myslím si ale, že to pořád není úplně bezchybný.

ČESKÁ POZICE: Narážím na to, že v současné době je v evropských parlamentech celkem sedm extremistických stran.

KATO: Snad už to nenecháme zajít do takovejch krajností, v jakejch to svýho času bylo. Většina těch extremistů stejně sedí doma u piva. Věřím, že lidé se už masově nezblázní do nějakejch nesmyslů.

„Jsi jednoduše omezená duše/tvůj rozhled nesahá dál než ke zvonkům tvýho paneláku,“ rapuje Kato o náccích a Dělnické straně sociální spravedlnosti v písni Krajní prostředek.

ČESKÁ POZICE: Když se podíváme například na to, jak eskalovalo napětí na Šluknovsku, myslíš, že podobná situace může nastat i v českém parlamentu?

KATO: Tam to až tolik není o extremismu, ale proto, že se tam lidé necítí bezpečně. Myslím, že ze Šluknovska rozhodně poslední úder lidstvu nepřijde. Jsem optimista, nemyslím si, že by tu byli nějaký Hitlerové, který by někdo pustil k moci.

ČESKÁ POZICE: Co teda podle tebe stojí za problémy v této oblasti?

KATO: Zřejmě bude existovat nějaká problémová skupinka, která ostatním lidem zatápí. A ti zase nechtějí úplně mlčet a sklopit uši. Co já vím, tak jedna z posledních demonstrací tam byla výhradně s vyloučením Dělnický strany, aby ti lidé dali najevo, že je to jejich protest a že jim jde hlavně o jejich bezpečí. Asi bych ale neměl dělat tolik chytrýho, zase tolik reálií o tom neznám. Bavím se o tom ale s lidmi a mám z toho tenhle pocit.

ČESKÁ POZICE: Čím je způsobeno, že spousta Čechů o sobě říká, že nejsou rasisté, ale nemají rádi Romy? Přitom třeba poměrně početná vietnamská komunita jim tolik nevadí.

KATO: Lidé mají prostě rádi, když mají někoho, na koho můžou nadávat, aby nemuseli nadávat na sebe.

Dnešní děti? Stejný hovno, jinej záchod

ČESKÁ POZICE: Ty jsi tímto rokem přišel do Kristových let. Cítíš – i přes tu až dětinskou radost z tvorby – na sobě nějakou změnu?

KATO: Určitě jsem se změnil a myslím, že i na mojí tvorbě je to vidět. Jsou některý věci, který jsem ale identifikoval jako dobrý a držel se jich. Ta dětinskost je asi jedna z nich. Ten všední pohled na svět každej zná, není potřeba ho ještě cpát do hudby. Já nejsem studovanej muzikant. Muzika si mě sama našla a já se spíš cítím jako hlásná trouba něčeho, co se rozhodlo, že skrz mě bude prýštit. Intuice pořád přichází a já jsem to jediný, co tomu může dát něco novýho. A věk? Nijak to nevnímám. Nikdy není pozdě na nic, pokud máš vůli něco udělat.

ČESKÁ POZICE: Jak vnímáš dnešní nejmladší generaci, která de facto vyrostla u počítačů?

KATO: Stejný hovno, jinej záchod. Kulisy se mění, ale hra zůstává stejná. I když si dneska děti nehrajou s dřevěnejma hračkama a mají profil na Facebooku, tak ta míra prožitků je plus minus stejná, akorát je holt zaměřená na něco jinýho. Ten vnitřní život prochází úplně tím samým vývojem. Kdybychom se odmítli otevřít, tak to můžeme komentovat tak, že si dnešní děti ničeho neváží a mají všechno. Jo, mají, vždyť to je super! Když my jsme byli v jejich věku, co bychom za to dali.

ČESKÁ POZICE: Dnešním dětem se například vytýká, že málo čtou. Jak jsi na tom ty?

KATO: Já bych jim právě nic takovýho vytýkat nemohl. Snažím se číst, ale žádnej extra velkej čtenář nejsem.

ČESKÁ POZICE: Mnohokrát jsem se setkal s názorem, že autor, který chce psát dobrou poezii, musí být zároveň i sečtělý. Souhlasíš s tím?

KATO: Je to rozhodně výhoda. Rozšiřuje to slovní zásobu a podobně, ale nemá to podle mě nic moc společnýho s autorstvím. Já čtu téměř jenom literaturu faktu, tedy o věcech, co mě zajímají. Mám zoufale málo času, takže vůbec nečtu beletrii, i když vím, že je to rouhání. Respektuju všechny velký díla, ale spíš nasávám informace. Není to tak, že by autor, kterej nečte ve velkým, nedokázal napsat dobrou knihu.

Ze skladby Bezedná noc, reflektující lidskou lhostejnost, zamrazí v zádech. Zbrusu nový klip tento pocit jen umocňuje.

ČESKÁ POZICE: Máš oblíbeného autora?

KATO: Leonard Cohen. Ten mě hodně baví. K jedný básni jsem chtěl dokonce i udělat beat.

ČESKÁ POZICE: Jak blízko má hip hop k poezii?

KATO: To, co tě nutí něco vytvářet, je pořád stejný, ať děláš muziku, maluješ obrazy nebo píšeš poezii. Hip hop je prostě jedním z jazyků, kterými to ventiluješ. Nějak filozoficky bych tu podobnost ale nerozebíral. K hip hopu má stejně blízko poezie jako lidový pranostiky. To je taková novinářská otázka, co?

ČESKÁ POZICE: Ptám se i proto, že obojí čelí nějakým předsudkům, i přesto, že hip hop, na rozdíl od poezie, je dneska relativně dost populární.

„Hip hop má reflektovat realitu. Žádnej z místních hiphoperů se nenarodil v Bronxu a není černej.“KATO: Podle mě je už dneska pryč ta představa hip hopu jako nějakýho černošskýho plácání do beatu. Samozřejmě se najdou chytráci, co říkají, že to není muzika. Jenže to říkají proto, že vůbec nemají páru, co je to muzika. Mě tenhle žánr třeba dostal tím, že byl jediným, ve kterým se dalo mluvit o všem. U nás si za to hip hop může do jistý míry sám. Je to takovej mikrosvět, ve kterým si kapely vymejšlí svoje ještě menší světy, ve kterých jsou kingové. Pro člověka zvenčí to pak může vypadat samozřejmě legračně. Hip hop má reflektovat realitu. Žádnej z místních hiphoperů se nenarodil v Bronxu a není černej.

ČESKÁ POZICE: U nás začal vznikat první hip hop už někdy v druhé polovině osmdesátých let, takže uplynula poměrně dlouhá doba. Co dneska české scéně chybí?

KATO: Právě to, že budou dělat muziku po svém a dají do toho něco novýho. Čeští hiphopeři by měli dávat do svojí hudby taky něco místního. Už je to lepší, ale pořád je takovejch lidí málo.

ČESKÁ POZICE: Kdo tedy například stojí v Česku za to?

KATO: Jmenoval bych určitě tyhle jména: Oliver Lowe a WWW. Je jich samozřejmě ale víc.

ČESKÁ POZICE: Kdybys měl porovnat českou a slovenskou scénu, kdo dnes v hip hopu běží více vepředu?

KATO: Mně vždycky přišlo, že Slováci byli v muzice napřed, protože tam je ta scéna mnohem soběstačnější a líp funguje díky živelnosti tamních lidí. Samozřejmě, o to míň je tam potom alternativních kapel. Rozhodně se ale máme od Slováků co učit.

ČESKÁ POZICE: Rytmus, bývalý člen rapové skupiny Kontrafakt, byl třeba porotcem soutěže Hlas ČeskoSlovenska. Jak vnímáš tento druh televizní zábavy?

KATO: Rozhodně mě nezajímá, kdo to vyhraje, protože to není o muzice, ale o estrádě. Co týče Rytmusova účinkování, zaplať pánbůh, že tam je zrovna on. Vydal se na tuhle cestu, protože se tak rozhodl, ne proto, že by byl špatnej MC (improvizující rapper). Je to jeho volba, ale aspoň si nesere do huby jako ostatní.

Vydavatelství hudba vůbec nezajímá

ČESKÁ POZICE: Šéf Bontonlandu Lešek Wronka v nedávném rozhovoru s ČESKOU POZICÍ mimo jiné uvedl: „Kvalita musí vystřídat kvalitu. Vydavatelé nemají odvahu vzít to riziko, že budou prodávat jiné věci než třeba Rihannu.“ Proč jsou vydavatelé u nás tak uťáplí?

KATO: Protože jsou to filiálky nadnárodních společností a sedí tam pořád ti samí lidé, co tam seděli ještě na začátku, když ten průmysl nějak šlapal. Vůbec je nezajímá muzika, ta dneska funguje už úplně jinak. Odmítají si připustit, že jich dneska vlastně vůbec není potřeba, a jedou si pořád v zajetých kolejích. Mají strach, že by mohli přijít o práci, tak se drží těch posledních kapiček, co jim zbyly. To není jako dřív, když jsme nahrávali s Chaozzem a měli jsme klipy s prvotřídním režisérem a rozhovory do Květů a Vlasty. Tam bylo navíc úplně jedno, jestli jseš Helenka Vondráčková nebo Chinaski. Ta individuální péče o kapelu tady vůbec není, je to zkostnatělý a zamrzlý. Vydavatelství už jsou vlastně jenom distributoři cizích nahrávek.

ČESKÁ POZICE: Dokáže tedy hudba dneska fungovat už jen prostřednictvím internetu a vlastního nahrávání?

KATO: Je spousta možností, jak dát vědět těm lidem, který to skutečně zajímá. My byli předminule na udělování žánrových cen Andělů a tam se ke všem, včetně Dana Bárty, chovali, jako by tam vůbec nebyli, ani šatnu neotevřeli. Okolo chodili technici a stavěli scénu na hlavní večer. Přitom kdyby se srovnalo, kolik desek prodali lidi nominovaní v žánrových cenách a kolik ti v hlavních, výsledek by byl nepoměrně víc ve prospěch těch prvních. To jsme zase zpátky u těch velkých labelů. Tam vlastně vůbec neví, co lidi baví, co chtějí poslouchat a furt do nich cpou nějaký svoje kamarády.

ČESKÁ POZICE: V dnešní době musejí kapely spíš objíždět koncerty než vydávat desky, které se vydávají často na podporu těch živých vystoupení. Tebe tento způsob muzicírování baví?

KATO: Mě baví obojí, jezdit pod štacích i zpracovávat hudbu, kterou si nahrávám a mixuju doma v pokojíčku. To je pro mě obrovská zábava. Stejně jako to dávat lidem z očí do očí a vidět přímo jejich reakce. Přijímám to a nebouřím se proti. Je víceméně logický, proč tahle situace nastala. Rád si užiju svoji legraci. Muzika jede dál.

„Mír je slovo dobrý na to tvořit věty/ ale jinak je mír něco jako Yetti/kámoš o něm vyprávěl/nikdo ho ale nikdy neviděl,“ glosuje Kato s trpkou ironií v songu Drým, který je inspirován i osobností Martina Luthera Kinga.

ČESKÁ POZICE: Minulý rok v Česku vznikly dvě nové hudební ceny – Apollo a Vinyla. Mají tato ocenění vůbec nějaký význam? Dokážou naší scénu nakopnout?

KATO: Všechno, co má za úkol pomáhat muzice, je v pořádku. Jestli to bude nějaká obdoba Mercury Prize a bude držet svojí prestiž, tak je to bezva.

ČESKÁ POZICE: Z popela vloni povstal Václav Neckář. Nahrával s kapelou Umakart, kterou lze považovat za představitele undergroundu, stejně jako Prago Union. Dokážeš si představit podobnou spolupráci?

KATO: Proč ne. Pro mě je důležitá muzika. Když je to dobrá hudba, nebráním se ničemu.

Kato (Adam Svatoš)

Pražský rapper. V druhé polovině devadesátých let působil v tehdy populární formaci Chaozz (tam užíval umělecké jméno Deph). V roce 2002 kapele vypršela smlouva, což byl spolu s vyčerpaností důvod, proč Chaozz tehdy oznámili pauzu na dobu neurčitou.

Deph si změnil pseudonym na Kato (prý kvůli předsudkům vůči jeho osobě) a spolu s DJ Skuplou, kterého později nahradil DJ Maro, založil projekt Prago Union. Zatím jim vyšla tři alba: HDP (2005), Dezorient Express (2010) a V barvách (2011). Za druhou desku si vysloužili i žánrového Anděla.

Kato je také občas označován jako „bezzubý básník“, protože mu kvůli vrozeným problémům téměř všechny zuby vypadaly. Lehce šišlavý projev je však Katovým poznávacím znamením a bylo by těžké si ho představit jinak. Trvá na tom, aby si dělal všechno sám, a tak tráví spoustu času ve svém nahrávacím studiu Strojovna.