Probuzení Hitlera po 66 letech

Ten člověk hovoří smysluplně a vlastně není zcela nesympatický...

 | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy foto: © Eichborn VerlagČeská pozice

Jak by se Hitlerovi líbilo současné Německo? Tuto otázku si položil německý novinář a vystudovaný historik Timur Vermes ve své mimořádně úspěšné prvotině Er ist wieder da: Der Roman (Už je tu zase. Román). Podařilo se mu vyvolat nejen obrovský zájem, ale i diskusi, co všechno si spisovatel může dovolit.

Kniha, která se v Německu prodávala za provokativní cenu 19,33 eura, se v současnosti překládá do 27 jazyků. V českém překladu má vyjít v nakladatelství Argo 1. září, v den, kdy v roce 1939 začala druhá světová válka.

Cesta k nápravě

Vermesův satirický román vychází z představy, že se Hitler po 66 letech – v roce 2011 – probudí v Německu. Poté, co opadne jeho prvotní zmatení, se prostřednictvím médií a procházek mezi svými spoluobčany začne orientovat v současnosti a přemýšlí o způsobu, jímž by si svým charismatem národ opět podmanil. Šťastnou náhodou pomůže Hitlerovi trafikant, jehož zaujme podoba zmateného nešťastníka s válečným zločincem.

Pokud válku v minulosti nekorunovalo jednoznačné německé vítězství, není právě Hitlerova obnovená přítomnost cestou k nápravě?

Trafikant je navíc přesvědčen, že člověk v esesácké uniformě může být jedině herec, který měl až dosud smůlu, že jeho talent neobjevila žádná velká osobnost televizního světa. Hitlera, který nemá práci ani byt, se proto ujme, nabídne mu dočasné bydlení ve své trafice a také mu slíbí, že zkontaktuje lidi z televize, aby se na něho přijeli podívat.

Hitler je zpočátku situací v Německu zmaten. Jak to, že se lidé pobaveně usmívají, když ho vidí? Kde zůstal respekt Němců k vůdci? Z médií si však postupně udělá o jasno přítomnosti a také zjistí, že druhou světovou válku nekorunovalo vítězství Německa. Nejprve ho z této informace zamrazí. Hned si však vzpomene, že novináři byli vždy havětí a že každou jejich informaci je třeba číst s vědomím, že bývají největšími pitomci.

V novinách to totiž chodí zhruba tak, že nedoslýchavý si zapisuje, o čem ho zpravuje slepec, zápisky upravuje vesnický trotl a kolegové z ostatních zpravodajských agentur jeho výtvor už jen přebírají. Pokud válku v minulosti nekorunovalo jednoznačné německé vítězství, není nakonec právě Hitlerova obnovená přítomnost cestou k nápravě? Co se mu nepodařilo dotáhnout před více než 60 lety, se mu může podařit nyní.

Zděšení a znechucení

Četba novin Hitlerovo zděšení jen posiluje. Německo a Francie jsou nově největší přátelé a zastupují je dva už od pohledu zjevní idioti, kteří si padají do náruče při sebehloupější příležitosti a vzájemně se ujišťují, že se už nikdy, ale opravu nikdy, nebudou hádat jako správní chlapi. Samozřejmě, že nebudou, domnívá se Hitler, je-li jedním ze dvou šašků nekompetentní osoba ženského pohlaví.

Hitlera značně vyděsilo, že hlavní vysílací časy v televizi jsou vyhrazeny kuchařům, kteří smrtelně vážně krájejí cibuli

Evropa je navíc v područí takzvaného sociálního státu, což je společně s nábytkem postrádajícím eleganci a úroveň další mizerné vývozní zboží Švédů, na jejichž inteligenci mělo mrazivé klima odnepaměti nepříliš dobrý dopad. Švédská povaha se pak dostala i do německého genového fondu. Nově je i Němec líný jako dobytek, a proto se mu paní Merkelová zdá být výkvětem lidstva.

O katastrofálním stavu Německa se však Hitler nedozvídá jen z tištěných médií. O tom, že je země v koncích vypovídá i televizní zábava. Hitlera značně vyděsilo, že hlavní vysílací časy v televizi jsou vyhrazeny kuchařům, kteří smrtelně vážně krájejí cibuli nebo zaníceně komentují dva druhy mrkve. Hitlerovo znechucení pak završuje existence Polska.

Politicky nekorektní zábava

Hitlerova naděje se zvýší, když dostane informace o nárůstu nezaměstnanosti, politice prorostlé korupcí a o nedůvěře v instituce. A samozřejmě si všimne Turků na každém rohu. Nepodobá se snad situace v současném Německu, němý vztek ve tvářích lidí, třicátým letům? Pak by byl zase správným mužem na správném místě.

Poté, co Hitler odhalí podobné rysy minulosti a současnosti, přesně ví, co dělat – opět dovedně využívá nízkost, populismus, hněv a závist. Proto začne vyjednávat s lidmi z televize a rádia, aby mohl oslovit veřejnost. A úspěch se rychle dostaví.

Hitlerova naděje se zvýší, když dostane informace o nárůstu nezaměstnanosti, politice prorostlé korupcí a o nedůvěře v instituce

Mediální odborníci totiž usoudí, že průměrný Němec si žádá trochu jízlivější, ale především politicky nekorektní zábavu. Aniž by kdokoliv k čemukoliv podněcoval, Hitlerovy průpovídky jsou především náramná sranda, kterou si Němec po celodenním pracovním vypětí zaslouží. A škarohlídi to přece nemusejí sledovat, vždyť žijeme v demokratické společnosti.

Hitler však všechny přesvědčuje, že si žádnou srandu nedělá: Proč by se mu mělo jevit logické, že je cizinec na každém rohu? Současně nemá nikomu za zlé, že s ním zacházejí jako s komediantem, který má pobavit prostý lid. Ty blbečky z médií je třeba využít za jakoukoliv cenu.

Turci, Evropská unie a ženy

Proto Hitler ani nic nenamítá proti zařazení do zábavného pořadu Aliho Wizgüra. Naopak, právě tento Turek mu není nesympatický. S oblibou totiž o Turcích říká pravdu – líná verbež, která se za svůj život stěží naučí nějak dorozumívat. Hitler také rychle zjistí, že pravda o cizincích, kterými jsou německé ulice zaplaveny, se nesmí říkat nahlas, nejste-li jím sám. Anebo šaškem, který může nějakou tu údernou pravdu prohodit pod pláštíkem komediální nadsázky.

Jakmile se Hitler ocitne před publikem, každému je zřejmé, že televizní zábava objevila showmana. Nenuceně improvizuje, sype jednu nehoráznost za druhou a diváci se náramně baví. Hitler hřímá: Tušíte správně, Turek není žádným nositelem kultury, má otrockou povahu. Ind je nábožensky pomatený. Vztah Poláků k vlastnictví je dlouhodobě narušený. To jsou přece mnoha stoletími prověřené pravdy a je ostudou Německa, že je dosud směla pronášet pouze osoba jiné národnosti.

V dalších svých výstupech se Hitler posune od cizinecké nesnášenlivosti k pravdám o Evropské unii. Ta nese odpovědnost za to, že na schopných Němcích parazitují cizáci a našinec má pocit, že si nemůže být ničím jistý. Proto je třeba z EU vystoupit. Dalším problémem jsou ženy. Odmítají sice rodit, ale láskyplně sbírají výkaly svých nemožných pejsků – bišonka, teriéra a podobného psího ksindlu. Nezbývá nic jiného, než je sterilizovat. Navíc je nutné Německo hospodářsky uzavřít. Proč se divíte, že se na pultech supermarketů válí plesnivý chleba a dioxinová vajíčka, když dovážíte z východu?

Splněný sen

Díky svému zábavnému pořadu opanovává Hitler první stránky tisku, na internetu Němci na jeho spoty klikají jako šílení a dokonce získává významnou televizní cenu. Jedna nepříjemnost se mu však přece jen přihodila. S televizním štábem pronikl do sídla Nacionálně demokratické strany, aby zdejší nuly ve vedení vyvedl z omylu, že provádějí pravicovou politiku. Příznivci extrémistické pravice si to s Hitlerem, kterého podezřívají, že si nechal udělat plastickou operaci, vypořádají po svém – zmlátí ho do bezvědomí.

Hitlerovi se splnil sen. Politická scéna zhuntovaného Německa ho přijímá. Zbývá mu jen vybrat si vhodný politický program.

Tato nepříjemná událost má mimořádně příznivý dopad na Hitlerovu další kariéru. Do nemocnice mu volá jeden politik za druhým a žádá ho o vstup do své strany. Hitler je nejprve zmaten. Pak si však uvědomí: těm prosťáčkům došlo, že zmlátí-li člověka lumpové, jako jsou příslušníci takzvané radikální pravice, sám takovým lumpem být nemůže – je jeho opakem.

Navíc je Hitler díky svému břitkému jazyku a vtipnému vystupování skvělým marketingovým tahem. Hitlera nepřekvapuje, že se k němu hlásí zelení, vždyť dlouhodobě vyslovuje obavu o německou přírodu a také je vegetarián. Nenávidí sice psí ksindl, ale za německého ovčáka by dýchal. A hlásí se i Svobodná demokratická strana (FDP).

Hitlera poněkud zaráží zájem sociálních demokratů a překvapí ho „obzvlášť diletantský telefonát“ zástupce německých pirátů. Ten se nejprve zeptá, zda Hitler skutečně odmítl podat trestní oznámení. A po jeho kladné odpovědi prohlásí, že v tom případě dal najevo nefalšovaný pirátský odpor ke státním institucím a jejich dozoru nad občany.

Hitlerovi se splnil sen. Politická scéna zhuntovaného Německa ho přijímá. Zbývá mu jen vybrat si vhodný politický program. A rozmyšlený má i volební slogan: Ne všechno bylo dříve špatné.

Milá postava

Vermesův satirický román vyvolal nejen nadšení, ale i tvrdou kritiku. Prý Hitlera banalizuje, dokonce nepůsobí zcela nesympaticky a navíc otvírá naprosto legitimní témata. Vermes vlastně představil celkem milou postavu, se kterou by se leckdo mohl identifikovat.

Podle kritiků Vermes prý Hitlera banalizuje. Dokonce nepůsobí zcela nesympaticky a navíc otvírá naprosto legitimní témata.

Kritici mají v mnohém pravdu. Hitler hovoří i smysluplně, což Vermes v rozhovorech potvrzuje: „I Hitler by hasil oheň vodou. Přechod mezi racionalitou a bláznovstvím je vždy postupný, a právě proto je to značně nebezpečný jev.“ Je možné, že knižní Hitler nepůsobí nijak obzvlášť nesympaticky. Troufám si tvrdit, že ani skutečný Hitler nebyl zcela nesympatický. A právě v tom spočívá hlavní potíž.

Vermes se nedomnívá, že by Německu hrozil novodobý Hitler, ale upozorňuje, že za hospodářské krize je třeba pozorně sledovat mluvené projevy politiků i dalších veřejných osob. To, že nehrozí příchod nového Hitlera, však neznamená, že během vleklé hospodářské i politické krize nebudeme čelit podobně zjednodušujícím receptům na obtížné problémy. Tento druh politického svádění je totiž ze své podstaty vždy trochu lákavý a mnohdy působí i mimořádně sympaticky.

Er ist wieder da: Der Roman
(Už je tu zase. Román)
AUTOR: Timur Vermes
VYDAL: Eichborn 2012
ROZSAH: 400 stran