Odvrácená tvář internetové svobody

Představa, dle níž internet přináší víc svobody a demokracie, slouží pravdě a dobru a blogeři jsou novými disidenty, nevychází z reality.

 | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy foto: Česká pozice

Šíří internet svobodu a demokracii i do nejzapadlejších koutů autoritativních států, nebo usnadňuje represivním režimům kontrolu a pronásledování? Na tuto otázku se snaží odpovědět v knize The Net Delusion: The Dark Side of Internet Freedom (Mylná představa sítě. Odvrácená tvář internetové svobody) běloruský internetový odborník Jevgenyj Morozov, který dnes žije v USA.

V minulosti byl nadšeným internetovým aktivistou, naivní opojení Západu novými médii a navzdory dostupnosti internetu trvale zoufalá situace opozičních hnutí v jeho vlasti však způsobily, že přehodnotil roli komunikačních technologií v nedemokratických zemích. Morozov dělí uživatele internetu na realisty, utopisty a centristy. K internetovým utopistům podle něho patří západní technologičtí optimisté. Ti jsou přesvědčení, že internet je dobrý, protože je demokratický, pluralitní a tolerantní. A pouhé jeho šíření pozitivní.

Chybné závěry

Pro internetové centristy má internet především strategický význam. Jako politický nástroj by měl totiž pomoci reformovat autoritativní režimy zevnitř. Morozov však s nimi zásadně nesouhlasí.

Na rozpadu východního bloku se pak snaží ukázat chybné závěry centristů. Jejich analýza studené války vychází z přecenění významu disidentů, jejich aktivit a reakcí v západních mediích. Podle Morozova však opomíjejí faktory, jako je neefektivní hospodářská politika Sovětského svazu, jeho prohra v souboji ve zbrojení s USA a neochota v závěrečném období své existence zasahovat vojensky v zahraničí.

Pád komunistických režimů ve východní Evropě v roce 1989 by byl nepředstavitelný bez faxů a kopírovacích přístrojů propašovaných do těchto zemí

Internetoví centristé, ke kterým dle Morozova patří především představitelé americké zahraniční politiky, však důsledně zastávají názor, že v roce 1989 byla nekomunistická opozice důležitější než nečinná armáda a že dnešní blogeři jsou novými disidenty. A cituje z projevu ministryně zahraničních věcí USA Hillary Clintonové. Ta v lednu 2010 prohlásila, že internetová svoboda se stala novou prioritou americké zahraniční politiky. Proto je třeba šířit náležité technologické nástroje a následně je použít v boji za demokracii a lidská práva.

Tato argumentace vychází z představy, že každé revoluční hnutí má svou technologii. Bolševická revoluce v roce 1917 profitovala z telegrafu. Ten umožnil bolševikům vzájemnou komunikaci a překonat obrovské vzdálenosti carského Ruska.

Revoluční převrat v Íránu v roce 1979 by byl nemyslitelný bez kazetových magnetofonů. Stoupenci ajatolláha Chomejního zaplavili říši šáha Rezy Pahlavího miliony kazet s Chomejního projevy a šířili jeho poselství do celého Íránu, když byl v pařížském exilu.

Pád komunistických režimů ve východní Evropě v roce 1989 by byl nepředstavitelný bez faxů a kopírovacích přístrojů propašovaných do těchto zemí. Umožnily totiž disidentům a opozičním skupinám šířit své publikace a materiály.

Přeceňování pozitivní role

Morozova motivuje neutěšená situace v Bělorusku. Na mnoha příkladech však ukazuje, že Západ význam a pozitivní roli internetu přeceňuje. V době, kdy žil v Bělorusku, byl aktivním opozičním blogerem a díky velkorysé finanční podpoře z Washingtonu a Bruselu se mu nevedlo nejhůř. Byl naprosto přesvědčen, že svobodný přístup k informacím povede automaticky ke svobodné společnosti. To se bohužel nestalo. Navzdory dostupnosti internetu Bělorusko zůstává diktaturou. Navíc jeho tajná služba KGB je stále efektivnější v pronásledování opozice právě s pomocí internetu.

Autoritativní režimy se totiž podle Morozova rychle učí využívat možností internetu k vlastnímu prospěchu. A touto svou rychlostí značně převyšují schopnosti roztříštěných opozičních hnutí a aktivit blogerů. Saúdskoarabské státní úřady se nejprve pokusily zablokovat diskusní filozofickou webovou stránku, na které se časem začala tvrdě kritizovat politická situace ve wahhábitském království. A až poté na ni elektronicky zaútočily pomocí distribuovaného odmítnutí služby (Denial of Service, DoS).

Autoritativní režimy se rychle učí využívat možností internetu k vlastnímu prospěchu

Tímto způsobem lze učinit nefunkční konkrétní webovou stránku. Tak dlouho se na ni posílají miliony dotazů, až se zhroutí. V důsledku toho jí pak většinou vypoví službu její server, jenž je vždy v některé demokratické zemi, ale kvůli neustálým problémům s ní ztratí nervy. Druhým účinkem je, že onlinovým aktivistům neustále rostou provozní náklady, protože se snaží udržet své webové stránky v provozu, přičemž útočník nemusí přiznat svou identitu a zahalí se do virtuální anonymity.

Ovlivňování diskusí

Čína a Rusko platí blogery, aby ovlivňovali internetové diskuse. Současně však jsou opoziční blogeři diskreditovaní jako agenti USA, kteří používají k hanobení těchto zemí nástroje, jako je Facebook a Google. V Číně se údajně víc než čtvrt milionu studentů věnuje onlinové propagandě, přičemž za každý komentář dostávají 50 centů.

V Súdánu se na facebookových stránkách opozičních skupin náhle objevil pornografický materiál, čímž však byly porušeny smluvní podmínky pro používání Facebooku, a proto z něj byly vyřazeny. V Egyptě není nejaktivnějším uživatelem virtuálního prostoru opozice volající po demokracii, ale Muslimské bratrstvo.

Zakázat nebo omezit Facebook či Google v nedemokratických zemích je dnes buď nemožné, nebo spojené s negativní reakcí, a proto tyto státy volí jiný postup. Začínají používat taktiku zestátnění internetu. Zavádějí vlastní sociální sítě, internetové vyhledávače nebo e-mailové služby. Západní konkurenci se pak snaží omezovat různými daňovými a administrativními předpisy.

Případné kritice ve virtuálním prostoru se brání zakládáním nevládních organizací a diskusních platforem, které se věnují státní propagandě. Současně však nedemokratické země intenzivně využívají blogosféru k získávání informací. Například Írán vytvořil kyberpolicii, jež má za úkol vést svatou kyberválku.

Nedemokratické režimy si nenechají ujít jedinou příležitost, aby upozornily na dvojí morálku Západu, kritizuje-li je za omezování informační svobody

Morozova rozčiluje představa internetových optimistů, dle níž internet automaticky přináší víc svobody a demokracie, slouží pravdě a dobru a blogeři jsou novými disidenty. Tato představa však nevychází z reality. Arabská televizní stanice Al-Džazíra provedla průzkum, z nějž vyplynulo, že v Íránu bylo během takzvané twitterové revoluce maximálně 60 politicky aktivních blogerů, nikoli tisíce, jak uváděla západní média.

Dvojí morálka Západu

Internet je jen informační technologie, jež je v daném kontextu různě používaná. A státní, centrálně organizované aparáty s dobrým finančním zázemím mají výhodu oproti decentralizovaným aktivitám jednotlivců. Proto neplatí, že internet automaticky otvírá dveře k demokracii a svobodě.

Polygamie je sice v Turecku nelegální, což však nebrání Turkům z venkova, kteří vyznávají tradiční hodnoty, aby na internetových seznamovacích stránkách hledali další manželky. Mexické drogové kartely shromažďují systematicky informace o svých protivnících dostupné na sociálních sítích. Ruští neofašisté zase používají internet, aby získali adresy příslušníků národnostních menšin. Podle Morozova by proto na prvním místě měla být snaha porozumět fungování konkrétní společnosti a až na druhém nadšení z nové technologie.

Internet má tedy dvě tváře. A zapomínat by se nemělo ani na to, že softwarové firmy ze Silicon Valley vydělávají na prodeji technologií šířících internet i na produktech sloužících k jeho kontrole. Navíc se v poslední době v západních demokraciích diskutuje spíš o tom, jak internet účinně kontrolovat než jak jej šířit.

Nedemokratické režimy si nenechají ujít jedinou příležitost, aby upozornily na dvojí morálku Západu, kritizuje-li je za omezování informační svobody. Příkladem z nedávné doby je zveřejnění depeší z velvyslanectví USA na stránkách WikiLeaks. Negativní reakce amerického politického establishmentu a především úsilí senátora a bývalého kandidáta na viceprezidenta Joe Liebermana nakonec vedly k odpojení WikiLeaks od serveru firmy Amazon a k vypovězení finančních služeb společnostmi PayPal, Mastercard, Visa a Bank of America.

The Net Delusion: The Dark Side of Internet Freedom
(Mylná představa sítě. Odvrácená tvář internetové svobody)
AUTOR: Jevgenyj Morozov
VYDAL:
PublicAffairs 2011
ROZSAH: 432 stran

Počet příspěvků: 1, poslední 12.10.2011 03:44 Zobrazuji posledních 1 příspěvků.