Lifelogging: Cesta ke ztrátě soukromí dlážděná pošetilostí

Projekt Memoto Camera nepatří do světa Orwellova, je svým způsobem rizikovější. Vyvolává spíše vzpomínku na Konec civilizace.

foto: © ČESKÁ POZICE, Richard CortésČeská pozice

Server Kickstarter, fungující na bázi takzvaného crowdfundingu (financování davem), se stal poměrně populární platformou nejen pro umělce, ale i pro všemožné kutily a iniciátory celosvětových trendů. Jedním z nich by mohl být i projekt Memoto Camera. Jde o miniaturní fotoaparát, který se má pomocí spony připínat k oděvu, čímž se docílí „first-person“ perspektivy. Tento přístroj má podle tvůrců zachycovat okolí uživatele každou půlminutu, takže nasbírá podklady pro jakýsi fotodeník (byť o nutnosti této frekvence lze pochybovat). Zatím to nevypadá na pouhý módní výstřelek geeků, kteří nevědí, do čeho už píchnout. Poměrně velký zájem uživatelů o minifotoaparát možná poodkrývá obraz toho, jak by se v budoucnu mohl „obohatit“ virtuální prostor – projekt nasbíral během pouhého měsíce přes půl milonu dolarů.

Jedná se svým způsobem o formu bloggerství zvanou lifelogging, která má už téměř dvacetiletou historii. Jejím duchovním otcem je Kanaďan Steve Mann, který už v roce 1994 – tedy době, kdy byl internet pro většinu uživatelů ještě španělskou vesnicí – začal streamovat videa ze svého soukromého života nevzhlednou kamerou přikurtovanou k helmě.

Nejedná se tedy o objev v pravém smyslu. Relativně novátorský je však způsob výroby přístroje pomocí 3D tisku, příjemná velikost kamery o rozměrech 4 x 4 cm a zejména pak integrovaná 8GB karta a GPS čip. Díky němu bude možné sdílet pořízené snímky s přáteli na sociálních sítích. A to už je důvod zbystřit.

Vzpomínka na Huxleyho

V internetových diskuzích o lifeloggingu se často mylně zmiňuje postava Velkého bratra

V internetových diskuzích o lifeloggingu se často mylně zmiňuje postava Velkého bratra z legendárního románu 1984 George Orwella, která se stala jakousi metaforou pro zloděje soukromí, totalitního hlídače. Pokud bychom však chtěli zasadit Memoto do popkulturního kontextu, jistě by bylo vhodnější mluvit spíše o osmdesát let starém Konci civilizace z pera Aldouse Huxleyho. Podal obraz společnosti, která postrádá vnějšího nepřítele, jenž by na ni represivně působil – má ho totiž uvnitř sebe sama, aniž by si to její členové, zpitomělí predestinací, pohodlností a halucinační drogou zvanou soma, uvědomovali.

Metafor přiléhajících některým rysům současnosti bychom v knize našli řadu. Například příslušníci současné mládeže, kteří nepoužívají sociální sítě, jsou dnes svými vrstevníky často považováni za zaostalé podivíny, čímž je staví do stejného světla vzhledem k většinové společnosti jako románová postava divocha Johna, který vyrostl v přirozených podmínkách mimo civilizaci.

„Orwell se obával těch, kteří by nám odpírali informace. Huxley se obával těch, kteří by nám jich dali tolik, že by nás uvrhli do pasivity a egoismu. Orwell se obával toho, že by byla pravda před námi skryta. Huxley se obával toho, že by pravda utonula v moři bezvýznamnosti. Orwell se obával, že se staneme nesvobodnou kulturou. Huxley se obával, že se staneme kulturou zcela zaujatou obdobou smyslových filmů, heče peče a her s odstředivým míčem. Jak Huxley poznamenal v Brave New World Revisited, zastánci občanských svobod a racionalisté, kteří vždy varují před tyranií, zapomněli na téměř nekonečnou lidskou touhu po rozptýlení. Huxley dodávám, že v 1984 jsou lidé ovládáni způsobovanou bolestí. V Konci civilizace jsou ovládáni způsobovanou rozkoší. Ve zkratce, Orwell se obával, že nás zničí to, co nenávidíme. Huxley se obával, že nás zničí to, co milujeme,“ poukazuje na rozdíl mezi oběma antiutopiemi mediální teoretik Neil Postman v prologu své slavné knihy Ubavit se k smrti.

ČESKÁ POZICE vyzkoušela, jak může vypadat záznam z „lifeloggingové" kamery, na návštěvě DESIGN SUPERMARKET. Frekvence snímků byla až 10 vyšší, než jakou bude nabízet kamera Memoto. Použili jsme kameru GOPRO.

Přilévání do ohně informačního balastu

Jedná se de facto o hračku pro lenivé trendaře, kteří nejsou schopni, či ochotni, zapamatovat si subjektivně důležité momenty svého života, ale...

V dnešním měřítku mohou být projekty jako Memoto předmětem bezpečnostních obav nikoli svým účelem. Jedná se de facto o hračku pro lenivé trendaře, kteří nejsou schopni, či ochotni, zapamatovat si subjektivně důležité momenty svého života a podobnými vynálezy své smysly podvědomě ještě více otupují. Případně o pomůcku pro exhibicionisty nejrůznějšího druhu (možné umělecké využití ponechme pro tuto chvíli stranou). Varující je pošetilost uživatelů, kteří považují vlastní i cizí soukromí za přežitek. I přesto, že přibývá důkazů o dosažené přemíře informačního (i vizuálního) balastu, najdou se lidé, a nebude jich málo, kteří budou ochotně spamovat vlastní facebookové profily stovkami zdánlivě obyčejných fotografií. Na těch se však mohou objevit náhodně lidé, kteří o svém zobrazení neměli tušení.

Pokud se tedy nebude uživatel Memota každých třicet vteřin ptát okolí, zda někomu nevadí, že jeho obličej možná zavěsí na svůj Facebook, nemůže se divit, že jednou za čas dostane „po papuli“, případně se dostane i do právních problémů. Nemluvě o možném užití těchto vizuálních informací například pro zpravodajské účely.

Vzhledem k logické obavě z úniku osobních dat se lifelogging dostal na přetřes i v Evropské unii, respektive v poradním orgánu Evropské agentury pro bezpečnost sítí a informací. Její odborníci vytvořili dokument To log or not to log a zkoumali přes 1200 rizikových situací, které rozřadili do „rizikové škály“ (R1-R13, čím vyšší stupeň, tím vyšší riziko). Právě únik osobních dat zde byl vyhodnocen jako R8, tedy středně vážně ohrožení. Na stejném stupni se umístila „snížená schopnost dělat rozhodnutí“. Pro zajímavost – takový cyber-stalking obdržel známku R6.

Abychom však nebyli jen negativisté, Memoto nemusí být jen zlým pánem, třeba v oblasti zdravotnické. Například v péči o seniory s Alzheimerovou nemocí, kteří z časových či finančních důvodů nemohou být pod nepřetržitým pečovatelským dohledem. Minifotoaparát by též mohl efektivně suplovat některé funkce „babysittingu“.

Cena produktu je sice zatím stanovena na 250 dolarů, s rostoucím zájmem spotřebitelů a výrobou pomocí 3D tisku se však dá očekávat, že klesne. Už na jaře mají prvním stovkám přispěvatelů minifotoaparáty dorazit poštou.

Počet příspěvků: 5, poslední 18.12.2012 08:51 Zobrazuji posledních 5 příspěvků.