Lidotřesení

Cílem masové migrace je vylidňující se a dosud bohatá Evropa. Ta proto začíná ztrácet svou kulturu, průměrnou vzdělanost a podnikavost.

foto: Česká pozice

Titul knihy Freda Pearce v anglickém originále zní Peoplequake (Lidotřesení) a je to slovní hříčka na earthquake čili zemětřesení. A jak uvádí její podtitul Mass Migration, Ageing Nations and the Coming Population Crash, týká se masové migrace, stárnoucích národů a nastávajícího populačního kolapsu. To sice nezní vesele, ale zato hodně napínavě. A vychází ze statistického údaje, že počet obyvatel na Zemi se blíží sedmi miliardám, což za sto let znamená čtyřnásobný přírůstek. Tímto tempem by jich za dalších 50 let bylo devět miliard, přičemž nejvíc lidí přibývá v chudých a zaostalých zemích.

Přelidnění působí ekologické škody. Rozšiřováním měst zase ubývá zemědělské půdy, a tím i potravy. Vyčerpaná půda se mění v poušť, vysychají zdroje vody a scvrkávají se energetické suroviny. Blíží se obrovské přesuny populace, války a hladomor.

Kontrola populace

Tím straší anglický novinář Fred Pearce, který se specializuje na ekologii, jíž se věnoval už téměř v deseti knihách a ve stovce odborných i popularizačních článků. Provází dějinami sýčkování o populační explozi – od Malthusova principu, že „růst populace omezují prostředky její obživy“ až po Lovelockovu předpověď „smrti v grandiózním měřítku“.

Zatímco počet obyvatel ve třetím světě – především v islámských zemích, které zakázaly antikoncepci – stále roste, Evropa zažívá populační kolaps

Dramaticky popisuje hladomor Irska v polovině 19. století způsobený částečně přelidněním a dílem anglickou ekonomickou bezohledností a plísňovou zkázou brambor. Trval čtyři roky, zabil milion lidí a dva miliony vyhnal do emigrace.

Pearce vysvětluje principy eugeniky, zmiňuje kontrolu porodnosti chudých a nevzdělaných, kterou už v 19. století navrhovali malthusiáni a dává je do souvislosti s pozdější nacistickou politikou sterilizace a likvidace duševně a tělesně postižených. Zaznamenává vývoj humánnější kontroly populace, kterou ve druhé polovině 20. století umožnila masově dostupná antikoncepce – eufemisticky „rodinné plánování“ –, jejíž výzkum a výrobu financovali milionáři-mecenáši, jako byli Hugh Moore a J. D. Rockefeller III.

Zelená revoluce

Pearce také hojně cituje z bestelleru Paula Ehrlicha The Population Bomb (Populační bomba) z konce šedesátých let, který varoval před kolapsem civilizace z přelidnění a vyzýval ke dvěma souběžným akcím: zvýšení produkce potravin a kontrole porodnosti. Sleduje, jak se z profesora biologie Garretta Hardina stal malthusián a eugenik, který tvrdil, že jedinou cestou k záchraně lidstva je „zásadní rozšíření morálky na zrušení svobody množení“.

Z Ehrlichovy představy vznikla „zelená revoluce“, která celosvětově zmnohonásobila produkci potravin, čímž se – navzdory různým programům antikoncepce ve třetím světě financovaným USA – zrychlila populační exploze. Namísto potravy se však problémem stala voda. „Dnes vyprodukujeme dvakrát víc potravy než předchozí generaci, ale při její produkci spotřebujeme třikrát víc vody,“ připomíná Pearce.

Navíc, jak mnozí tvrdí, zelená revoluce přispěla ke globalizaci potravy, zničila její lokální diverzitu a připoutala miliardy venkovanů k „marketizovanému, globalizovanému, mechanizovanému, energeticky intenzivnímu způsobu živení světa, jenž otepluje klima a ničí biodiverzitu“. Ehrlich je přesvědčen, že zelená revoluce jen oddálila populační kolaps, který je však dříve, či později nevyhnutelný.

Populační kolaps

Čína svou populační explozi zastavila zákazem víc než jednoho dítěte v rodině. Indie ji zpomalila státem subvencovanými antikoncepčními prostředky a jejich propagací. Zatímco počet obyvatel ve třetím světě – především v islámských zemích, které zakázaly antikoncepci – stále roste, Evropa zažívá populační kolaps. Například Itálie přijde do konce století o 86, Španělsko o 85 a Německo o 83 procent populace.

Ve východním Německu se vylidňují města, pozbyla v průměru polovinu obyvatel. Lidé opustili téměř milion bytů a státem placené demolice se staly jedním z nejvýhodnějších podnikatelských odvětví. „Stejně zdevastovaná města Evropa neviděla od bombardování za druhé světové války,“ píše Pearce. A nazývá to „demografickou černou dírou“.

Evropa začíná následkem obrovského počtu imigrantů ztrácet svou kulturu, průměrnou vzdělanost a podnikavost

V Rusku ubývá půl milionu obyvatel za rok – částečně následkem poklesu porodností, dílem vyšší úmrtnosti. Před 30 lety mělo víc než 20 evropských zemí porodnost, jež zajišťovala zachování stejného počtu obyvatel, dnes ani jedna. Evropský populační kolaps se rovná úbytku populace za první světové války.

Poměr evropské a africké populace se obrátil. V roce 1950 žilo v Evropě dvakrát víc lidí než v Africe. Dnes je to naopak a dle odhadu OSN to má být do roku 2050 trojnásobek, a protože se Afričané doma nemají čím uživit, dávají se po milionech do pohybu. Za předchozí generaci se do bohatších zemí celosvětově přesunulo okolo 200 milionů lidí. Jejich cílem je logicky vylidňující se a dosud bohatá Evropa.

Ta následkem toho začíná ztrácet svou kulturu, průměrnou vzdělanost a podnikavost. A konec konců i peníze, protože imigranti posílají své výdělky nebo státní podporu domů. Dle odhadu Světové banky to je až 280 miliard dolarů ročně. Pro některé evropské země to představuje až 45 procent HDP.

Šťastný závěr

Navzdory tomu Pearce doufá, že ani v důsledku nedávného poklesu porodnosti i v některých zemích třetího světa stále není vše ztraceno. Největším překvapením je Írán. Jeho porodnost za uplynulých 20 let klesla ze sedmi na 1,7 dítěte na matku. Totéž nastalo i v Tunisku. V Maroku a Turecku se pokles porodnosti blíží zachování populace. V Jižní a Střední Americe se porodnost snížila ze šesti na tři děti na matku.

Podle Pearce populační exploze dosáhla vrcholu a začala klesat i ve třetím světě, protože ženy, které se v některých zemích, například ve zmíněném Íránu, začínají vysoké porodnosti vzpouzet po vzoru Evropanek. A statistiky mu dávají za pravdu. V roce 1987 byl nejvyšší roční přírůstek obyvatel na Země – 87 milionů. V roce 2010 však poklesl o 78 milionů. Navzdory předpokládanému budoucímu poklesu však počet obyvatel na Zemi během příštích 20 let naroste nejméně o miliardu. Pak se však zastaví a začne klesat. Bude se rodit míň dětí a přibývat starých lidí.

Z této zatím malé, a možná utopické naděje Pearce vyvozuje jakžtakž šťastný závěr: „Homo sapiens bude starší, konzervativnější, méně vynalézavý a možná i nudnější, což však nemusí být na škodu. Potřebujeme si odpočinout. Stabilní a zmoudřelá společnost, která ztratila pubertální těkavost a usadila se díky staršímu věku, by možná přišla vhod.“

Peoplequake: Mass Migration, Ageing Nations and the Coming Population Cras
(Lidotřesení. Masová migrace, stárnoucí národy a nastávající populační kolaps)
AUTOR: Fred Pearce
VYDAL: Eden Project Books 2010
ROZSAH: 352 stran