Kultura jako součást člověka v době karantény přežívá – virtuálně

Kontakt s kulturou se za koronavirové pandemie přesunul domů a na internet. Ani výtvarné umění nezůstává pozadu a muzea či galerie virtuálně ožívají – počet onlinových výstav a zábavných i odborných nabídek roste..

Obývák – Sofa od dánské firmy BoConcept koupené přes internet. Za ním grafiky... | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy Obývák – Sofa od dánské firmy BoConcept koupené přes internet. Za ním grafiky... | foto: Archiv Terezy Porybné
Obývák – Sofa od dánské firmy BoConcept koupené přes internet. Za ním grafiky...

Esej Umělecké dílo ve věku své technické reprodukovatelnosti z roku 1936 je stále podnětná a patří k nejcitovanějším, pokud jde o dopad moderních médií na umění. Německo-židovský literární kritik a filozof Walter Benjamin (1892–1940) v něm reflektoval masový rozvoj fotografie i filmu a pochvaloval si jejich nebývalé komunikační možnosti.

S jejich dostupností si však kladl otázku, zda reprodukovaná díla neztrácejí svou jedinečnost. Tento levicový filozof vítal snadno „konzumovatelné“ umělecké zážitky, ale obával se ztráty jedné z podstatných vlastností každého kvalitního díla – „aury“, technikou obtížně přenosnou svébytnost či energii, tedy kouzlo bezprostřednosti, za níž se divák (vnímatel) musí vydat.

Vyvážení ztráty aury

Originální zobrazování skutečnosti nebo tvůrčí fantazie se vzpírají reprodukci, navzdory tomu jedinečné dílo mohlo být díky technickým novinkám na několika místech současně. Obraz či socha se zdály odsunuté. Podle některých estetiků nejen v době Benjaminovy eseje, ale i současných však toto reprodukování přináší otupělost a povrchnost. Toto černobílé vidění již neplatí, protože se změnily technologie, umělecké strategie i vnímání diváka – prožitek dnes posilují a občas i podmiňují informace, srovnání a souvislosti.

I při dnešní informační explozi Benjaminova esej stále inspiruje, o čemž svědčí uvedená častá citovanost, přičemž v jeho závěru je shrnutí a pobídnutí: „Zde je třeba zamyslet se. Zábava a soustředění jsou v protikladu, což lze formulovat takto: vnímatel koncentrující se před uměleckým dílem se do něho noří; vstupuje do díla… oproti tomu rozptylující se masa noří dílo do sebe, přijímá umělecké dílo za součást sama sebe.“

Liberalizací umění a jeho přerodem z rituálního či posvátného v součást životů mas se z něho mnohé vytratilo. Se vznikem moderních médií člověk už nemusí vynakládat velké úsilí a namísto toho jen pasivně konzumuje. Kritika ztráty aury při přenosu moderními médii je oprávněná, ale tuto „ztrátu“ vyvažují důležité „nálezy“, což předvídal již v roce 1934 francouzský básník Paul Valéry.

Liberalizací umění a jeho přerodem z rituálního či posvátného v součást životů mas se z něho mnohé vytratilo. Se vznikem moderních médií člověk už nemusí vynakládat velké úsilí a namísto toho jen pasivně konzumuje. Kritika ztráty aury při přenosu moderními médii je oprávněná, ale tuto „ztrátu“ vyvažují důležité „nálezy“, což předvídal již v roce 1934 francouzský básník Paul Valéry (1871–1945):

„Původ krásných umění a vznik jejich rozličných druhů sahá zpět do doby, která se od naší liší, a k lidem, jejichž moc nad věcmi a poměry byla nepatrná ve srovnání s naší. Avšak nadcházející vzrůst preciznosti a přizpůsobivosti našich prostředků nám dává pro nejbližší dobu vyhlídky na hlubší zásahy do starého zhotovování krásna.

Každé umění má fyzickou část, která nemůže být vnímána a pojmenována tak jako dříve, nemůže se dále vymykat vlivům moderní doby a moderní praxe. Ani hmota, ani prostor, ani čas nejsou už 20 let tím, čím byly od nepaměti. Musíme se připravit na to, že tak velké novoty přemění veškerou techniku umění, tím ovlivní samu invenci a konečně snad dospějí k tomu, že nejkouzelnějším způsobem změní sám pojem umění.“

Nová doba

Valéryho nadšení z moderní doby souviselo s meziválečnou avantgardou, jež svými vizemi mířila ke „kultivaci“ společnosti a její přeměně k „sociální spravedlnosti“ a rovnosti, což s sebou neslo i intenzívnější prolínání všedního života a „vysokého“ umění. O to se snažil německý Bauhaus, holandský De Stijl, český Devětsil a další tehdy pokroková uskupení.

V dnešní, dosud postmoderní době originál a jeho reprodukce mohou žít vedle sebe a mít nezaměnitelnou funkci a místo. Nadále se chodí na výstavy a kupují obrazové umělecké publikace, divadlo nevytlačil film ani knihu televize či internet. Benjaminovo varování a Valéryho nadšení, dva názorové extrémy, se prolínají a diskuse není stejně vyhrocená jako v minulosti. Vstupujeme zřejmě do nové doby.

V dnešní, dosud postmoderní době originál a jeho reprodukce mohou žít vedle sebe a mít nezaměnitelnou funkci a místo. Nadále se chodí na výstavy a kupují obrazové umělecké publikace, divadlo nevytlačil film ani knihu televize či internet. Benjaminovo varování a Valéryho nadšení, dva názorové extrémy, se prolínají a diskuse není stejně vyhrocená jako v minulosti. Vstupujeme zřejmě do nové doby.

Po krizi finanční a migrantské přišla pandemická, která možná změní dosavadní lidské vědomí. Někteří myslitelé či vědci tento zlom předpovídali, například americký profesor filozofie a náboženských studií Christopher Bache, který patří s americkým psychologem Kenem Wilberem a americkým psychiatrem českého původu Stanislavem Grofem k nejvýraznějším představitelům transpersonální psychologie. Bache v knize Kosmické rozhovory vizionářsky prohlásil:

„Nastává horko, které nás vrhá do kolektivní práce a přivádí do nepokojů a křečí, které nás donutí podlehnout tempu učení. Obávám se, že to bude událost blížící se téměř vyhynutí – hromadné přerušení života, jak ho známe, odhodit minulost a vytvořit novou přítomnost. Všechny nás to vtahuje do hromadného přeuspořádání ve zrychleném… Je zřejmé, že jsme se ještě neprobudili. Jsme ospalí, oslnění a okouzlení nákupními středisky a televizí a domníváme se, že si můžeme udržet starý pořádek…

Ocitáme se v situaci, kdy musíme projít mlýnkem na maso! Vstupujeme do utrpení takové velikosti, že nás to navždy změní… Bude to znít zvláštně, ale určitým způsobem je léčivé, že to všechno konečně začíná… Naše srdce nás v tu chvíli bolí tolik, že se roztrhnou a dovolí nám uvidět novým způsobem do času a napříč všemi hranicemi. Je to doba milosti, pokání a vstupu do nové reality.“

Pestrá škála nabídek

Nová realita přichází, ale zatím není vidět všechny její obrysy. Kultura jako součást člověka však přežívá, byť alternativně. Kontakt s ní se přesunul do domovů a na internet. Ani výtvarné umění nezůstává pozadu a muzea či galerie virtuálně ožívají. Počet onlinových výstav, diskusí, zábavných i odborných nabídek roste, přičemž se snaží udržet kontakt se svými příznivci a náhodnými zájemci i odpovídat současné situaci – většinu lze shlédnout zdarma z domova.

Z pestré škály nabídek výtvarného umění u nás i v zahraničí jsou mnohé pozoruhodné, přičemž divák zůstává v „sociální distanci“. Základnu, z níž lze dále surfovat za uměním, představuje webová stránka Google Arts & Culture, která vznikla před pár lety jako platforma nabízející prezentaci řadě významných institucí.

Z pestré škály nabídek výtvarného umění u nás i v zahraničí jsou mnohé pozoruhodné, přičemž divák zůstává v „sociální distanci“. Základnu, z níž lze dále surfovat za uměním, představuje webová stránka Google Arts & Culture, která vznikla před pár lety jako platforma nabízející prezentaci řadě významných institucí. V současnosti je možné díky ní navštívit více než 500 kulturních subjektů z Evropy, Asie či USA, přičemž kvalita snímků často převyšuje knižní reprodukce – virtuální prohlídky jsou sofistikované a fascinují.

Mezi nejlepší umělecká centra patří v Amsterdamu Rijkskmuzeum a Van Goghovo muzeum, v New Yorku Guggenheimovo muzeum, Muzeum moderního umění (MoMA) a Metropolitní muzeum, v Soulu Národní muzeum moderny a současného umění, ve Florencii Gallerie Uffizi, v Paříži Muzeum Orsay, ve Vídni Albertina, v Oslo Muzeum umění a další. V České republice stojí za onlinovou návštěvu například Muzeum umění a designu v Benešově (MuD), které každý den seznamuje s jedním dílem ze svých depozitářů. Také

některé galerie představují díla ze svých sbírek či aktivit. Národní galerie v Praze kromě tradiční nabídky plánuje streaming (onlinové přenosy) z vybraných výstav, například Stanislava Kolíbala ve Veletržním paláci, která připomíná jeho loňské vystoupení na Benátském bienále. Zatím nabízí svůj digitální archiv na sbirky.ngprague.cz.

Onlinové výtvarné umění

Galerie hlavního města Prahy své akce zpřístupňuje na Facebooku. Uměleckoprůmyslové muzeum v Praze nabízí fotodokumentaci svých výstav i část sbírkového fondu na Sbírky.cz, podobně Moravská galerie v Brně nebo pražské Centrum současného umění DOX – na YouTube si lze v doprovodu výtvarného umělce Jiřího Davida prohlédnout jeho výstavu nebo výstavy výtvarníka Petra Síse či příběh točitého schodiště Evy Jiřičné.

Milovníci výtvarného umění mohou v době karantény za současné koronavirové pandemie navštívit řadu výstav i sbírek na internetu. Snad je zanedlouho budou moci, posíleni touto virtuální přípravou, podle svého výběru shlédnout i fyzicky. Onlinové výtvarné umění však zůstane i v budoucnu trvalou a významnou součástí naší kultury.

Internetovou nabídku má i Galerie Rudolfinum, brněnská Fait Gallery či kutnohorská Galerie středočeského kraje s videem a mimořádně kvalitními onlinovými sbírkovými fondy. O virtuálních prohlídkách uvažuje například také Galerie výtvarného umění v Ostravě, Muzeum umění Olomouc, Oblastní galerie Liberec či Národní muzeum v Praze, které slibuje mnoho překvapení, přičemž část lze již zhlédnout na eSbírky.cz.

Milovníci výtvarného umění tedy mohou v době karantény za současné koronavirové pandemie navštívit řadu výstav i sbírek na internetu. Snad je zanedlouho budou moci, posíleni touto virtuální přípravou, podle svého výběru shlédnout i fyzicky. Onlinové výtvarné umění však zůstane i v budoucnu trvalou a významnou součástí naší kultury.

Diskuse neobsahuje žádné příspěvky.