Ceska Pozice

Kdo byl původní James Bond?

Skuteční špioni jsou zajímavější než vymyšlené postavy, prohlásil Keith Jeffery, autor knihy MI6: Dějiny tajné zpravodajské služby 1909–1949

Tibor Pósa 14.12.2010

Obal knihy The History of the Secret Intelligence Service foto: © Česká poziceČeská pozice

Obal knihy The History of the Secret Intelligence Service

Letos v září byla v Londýně publikovaná kniha o prvních 40 letech britské špionážní organizace. Její autor, profesor historie Keith Jeffery, byl před pěti lety vybrán, aby nahlédl do všech úředních spisů MI6 od jejího založení v roce 1909 až do roku 1949. Kniha o osmi stech stranách shrnuje toto poprvé oficiálně povolené bádání.

Přes kanál La Manche doplaval až k holandským břehům. Tam si sundal svrchní gumovou kombinézu, jež se podobala potápěčské, upravil si dokonale suchý smoking a zamířil rovnou do kasina, v němž se vmísil do davu. Tuto historku známe z filmu o Jamesi Bondovi. Tento příběh je však pravdivý a odehrál se za druhé světové války! Důstojník britské zpravodajské služby Pieter Tanelaar se takto „vylodil“ v oblasti kontrolované Německem. Překonává to veškerou představivost.

Otevřené archivy

Podobné neobyčejné detaily najdeme v knize Keitha Jefferyho MI6: The History of the Secret Intelligence Service 1909–1949 (MI6: Dějiny tajné zpravodajské služby 1909–1949). V polovině tohoto desetiletí se britská tajná služba rozhodla otevřít jedinému badateli své archivy a umožnit mu přístup ke všem spisům – nikoli všechno však může zveřejnit. Cílem této „akce“ bylo sestavit oficiální historii prvních 40 let britské rozvědky. Původní organizaci SIS (Secret Intelligence Service), která měla několik názvů, se začalo za druhé světové války říkat dle jedné z jejích jednotek MI6 (Military Intelligence, vojenská rozvědka). Proč však v Londýně strhli roušku pouze z prvních 40 let? Proč nebylo možné odhalit rovnou 50 nebo 60 let působení služby?

Britské listy mají podezření, že si její představitelé nepřejí vytáhnout oficiální dokumenty o nejčernější kapitole v historii MI6 – o zradě Kima Philbyho a „cambridgeské čtyřky“. Ti pronikli do špionážní organizace, přičemž pracovali pro sovětskou KGB. Jeffery přibližuje kariéru hlavního představitele této zrádcovské skupiny Kima Philbyho a jeho postup po hodnostním žebříčku. Rozuzlení tohoto příběhu však notně přesahuje vymezený časový rozsah bádání.

Existenci tajné služby londýnská vláda oficiálně přiznala až v roce 1994. Zakladatel organizace Mansfield Smith-Cumming, který se označoval pouze písmenem C, referoval o svém prvním pracovním dnu 7. října 1909: „Přišel jsem do kanceláře a zůstal tam celý boží den. Neviděl jsem však jedinou duši, a proto jsem neměl co dělat.“ Později měli práce dost, a aby vše zvládli, zaměstnávali dokonce spisovatele. Pracovali pro ni například Graham Greene, Somerset Maugham nebo Arthur Ransome.

Jeffery se zmiňuje i o akcích, které dnes k oblibě britské tajné služby nepřispívají. Patřily k nim například bombové útoky proti lodím, jež po druhé světové válce převážely židovské osadníky do Palestiny. Tím se mělo zabránit masovému návratů Židů do Svaté země, kterou v té době kontrolovali Angličané. Navzdory těmto brutálním postupům však jejich snaha zůstala neúspěšná.

Pak je tu výzvědná činnost v okruhu Charlese De Gaulla. Generála francouzského odboje neměli příliš v oblibě ani na březích Temže. Cílem bylo usvědčit někoho z jeho bezprostředního okolí ze spolupráce s Němci. Není však třeba v tom spatřovat odvěký anglo-francouzský antagonismus. Britové totiž prováděli špionáž i proti Američanům, majíce na zřeteli hlavní pravidlo zpravodajských služeb: „Nikdy nikomu nevěř!“

Reálné postavy

Mnohem zajímavější jsou však nové informace, které Jeffery přináší o osobě, jež se stala předlohou pro nejslavnější vymyšlenou postavu špiona Jamese Bonda. Spisovatel Ian Fleming, který byl za druhé světové války členem MI6, se při vymýšlení vrcholného agenta nechal inspirovat jedním ze svých pozdějších přátel. Kdo byl tedy vzorem pro Jamese Bonda, „který miloval krásné ženy a rychlá auta“? Wilfried „Biffy” Dunderdale, syn anglického inženýra, jenž byl lodním magnátem v Oděse. Biffy proto mluvil skvěle rusky a v mládí nejednou tlumočil i generálům ruské armády. V roce 1919 se v Sevastopolu přidal k britské rozvědce. Dle Jefferyho „oplýval šarmem a vždy byl v centru společnosti“. Flemingovo přátelství s Biffym začalo, když byli členy stejného londýnského klubu.

Dunderdale řídil v letech 1926 až 1940 pařížské „zastoupení“ britské tajné služby. Neprůstřelný Rolls-Royce velkorysého britského špiona s podmanivým stylem nechyběl na žádném elegantním večírku. Z této doby také pochází agentova bezmezná slabost pro něžné pohlaví. Jedna věc však ve Flemingově popisu nesedí – jeho výška. Dunderdale byl mnohem menší než hrdina dobrodružných románů, agent 007. Bondovu fyzickou předlohu nalezl spisovatel v jiném agentovi. Michel Mason byl pohledný muž sportovní postavy, měřil 190 centimetrů a navíc armádním šampionem v boxu. Biffy byl oproti tomu spíš přeborníkem v něžných slovech než ve fyzickém násilí.

Je pravdou, že někteří agenti měli „povoleno vraždit“? Nikoli. Nic takového neexistovalo, tvrdí historik. Oprávněním, které by někoho zmocňovalo k zabití, nikdo nedisponoval, prohlašuje Jeffery a dle něho je pouhým výplodem Flemingovy fantazie. V období, které bylo podrobeno bádání, se však britská tajná služba podílela na dvou nevyjasněných vraždách.

Bez různých „vychytávek“ si však Jamese Bonda nelze představit. A v rámci MI6 skutečně existuje „dílna“ označovaná písmenem Q, Ředitelství výcviku a výzbroje. Jeho úkolem je vybavovat příslušníky MI6, kteří se chystají do „terénu“, potřebnými prostředky. V době začátků přišli představitelé organizace pod vedením Cumminga také na to, že na neviditelné písmo se skvěle hodí mužské sperma. Špioni proto museli mít „inkoust“ vždy u sebe v malých kelímcích. Až později přišel jeden agent s velkolepou inovací – špioni-muži u sebe „kalamář“ nosit nemusejí. Už před druhou světovou válkou však existovala pera, která uvolňovala slzný plyn, fotoaparáty o velikosti krabičky od sirek či různé nahrávací přístroje.

Skuteční Bondové jsou však mnohem zajímavější než vymyšlené postavy, prohlásil v rozhovoru pro britský deník Times Jeffery. A dodal, že při studování archivních materiálů na něho zejména zapůsobily příběhy, v nichž se do mimořádně nebezpečných situací dostali obyčejní lidé. A nejeden z nich za to zaplatil životem: „To byli skuteční hrdinové, nikoli James Bond.“ Nakonec podotkl: „Když jsem se pustil do práce, chtěl jsem napsat úplně všechno. Jsem historik a moje činnost spočívá v odhalování tajemství. Tajná služba se snaží o pravý opak. Chce, aby tajemství zůstala, pokud možno, utajená. Bylo mezi námi značné napětí. Tuto knihu provázela velká očekávání,“ uznal Jeffery. A dodal: „Měla vyjít nejméně před 50 lety.“

MI6: The History of the Secret Intelligence Service 1909–1949
(MI6. Dějiny tajné zpravodajské služby 1909–1949)
AUTOR: Keith Jeffery
VYDAL: Bloomsbury Publishing PLC, Londýn 2010
ROZSAH: 832 stran

zpět na článek


© 2022 MAFRA, a.s., ISSN 1213-1385 © Copyright ČTK, Reuters, AFP. Publikování nebo šíření obsahu je zakázáno bez předchozího souhlasu.