Ještě jednou vidět Elvise naživo

Hologramové hvězdy mají oživit televizní show, tiše se však začíná mluvit o příštím trendu. A je proč.

Objeví se v soutěži X Factor? foto: © Reuters, montáž ČESKÁ POZICE, UrbČeská pozice

Objeví se v soutěži X Factor?

Se sledovaností pěveckých a talentových soutěží to jde v České republice od deseti k pěti a na údajích z peoplemetrů si ukrajují stále menší a menší podíly. Když odhlédneme od kvality pořadů, které produkují nemastné neslané jednohubky té nejnižší, zůstanou nám v rukou prostá čísla.

Podívejme se na sledovanost finálových večerů vybraných soutěží(řazeno chronologicky od roku 2004, odstupy mezi jmenovanými relacemi jsou vždy dva roky).

  • Jako pionýr na domácí komerční televize vtrhla první série Česko hledá SuperStar a vítězné tažení Anety Langerové (pamatujete si dnes ještě jiné jméno?) sledovalo 3,3 milionu diváků, při vyvrcholení třetí sérii už jich však bylo o milion méně.
  • Druhou soutěží, která pronikla na české obrazovky, byl X Factor, jehož finále vidělo něco málo přes jeden a půl milonu zvědavců.
  • Snad z nostalgie a nedostatku zajímavých soutěžících v obou zemích vznikl další pořad Česko Slovensko má talent, na jehož vítěze bylo v první sérii zvědavo pouze 1,2 milionu lidí.
  • Nejhůře pak dopadl letošní Hlas ČeskoSlovenska. Na grandfinále soutěže, která svým formátem i interiéry připomínala zábavnou dovednostní videohru pro celou rodinu na PlayStation, už nemělo žaludek ani milonové publikum a TV Nova, která show, podobně jako většinu těchto pořadů, vysílala, se musela spokojit pouze s 944 tisíci diváků.

Tento sestupný trend se však nevyhnul ani Velké Británii, zejména místní mutaci X Factoru. Sledovanost loňského finále totiž klesla v porovnání s rokem 2010 o celé čtyři milony. Před měsícem se dokonce objevily zprávy o tom, že ITV hodlá show, jejímž producentem není nikdo jiný než bájný porotce Simon Cowell a která tento měsíc vstoupí do deváté série, vyškrtnout z programu a nahradit něčím neokoukaným.

X Factor hodlá využít hologramy zesnulých hvězd populární hudby, zejména Amy Winehouseové, Michaela Jacksona a Elvise Presleyho

Odpůrci talentových soutěží by však raději měli zatím nechat šampaňské na oslavu zavřené. Minulý týden se však nechali producenti britského X Factoru slyšet, že plánují využít – a teď se podržte – hologramy zesnulých hvězd populární hudby, zejména Amy Winehouseové, Michaela Jacksona a Elvise Presleyho. Jistě to mají dobře promyšleno, mrtvé hvězdy by měly zaujmout víc než živí začátečníci a krom toho lze spoléhat na cirkusový efekt. I tak stojí tento záměr za několik poznámek, už proto, že se začíná v souvislosti s „koncerty hologramů“ stále častěji objevovat slovo trend.

Nejedná se o žádnou převratnou novinku, trik víceméně stojí na základech světelné iluze zvané „Pepperův duch“, která pochází už z 19.století. Nicméně s použitím moderních technologií lze vytvořit nebývale věrnou repliku čehokoli a kohokoli. Například hvězdy devadesátých let, amerického rappera Tupaca Shakura, který byl před šestnácti lety zastřelen. Ten díky hologramu, nebo lépe řečeno 2D projekci vyvolávající plastický efekt, „vstal z mrtvých“ a na letošním ročníku festivalu Coachella si střihl duet se Snoop Doggem.

Vystoupení zesnulého amerického rappera Tupaca Shakura. 

Legendární skupina Queen zase podobným způsobem oživila svého frontmana Freddie Mercuryho. Tyto experimenty se však provádějí i s dosud žijícími hvězdami – web rock.cz například připomíná, že před šesti lety si na udílení Grammy mohla virtuální Madonnazazpívat s animovanými muzikanty z kapely Gorillaz.

Sami tvůrci Tupacova hologramu tvrdí, že tento nastupující trend nikdy nenahradí živá vystoupení. Položíme-li otázku, zda to není trochu smělé tvrzení, několik důvodů by se našlo.

Když si člověk poslechne všechny ty nudné vykrádačky dalších vykrádaček, které na nás mrkají ze všemožných hudebních žebříčků populární hudby, je mu z toho už trochu nevolno. Samozřejmě, že si za to můžeme sami. Samozřejmě, že v drtivé většině případů nejde vůbec o hudbu a její nápaditost, ale o image a jméno samotného interpreta. A k tomu je třeba ještě přičíst nekonečná vydání reedic desítky let starých alb, protože hudební vydavatelství velice rády ždímou z nostalgie.

Tato povrchnost, hlad po zábavě a možná související nedostatek hudební kvality, jak ji prezentuje současný mainstream, by tedy časem opravdu mohly vést k tomu, že se jednou dočkáme spíše vyprodaného vystoupení Elvise nebo Beatles v původní sestavě, stárnoucí nebo matné hvězdy budou na pódiích nahrazovány mladšími a krásnějšími hologramy s často hodnotnějším repertoárem. Nemá smysl si namlouvat, že je to nemorální a že takový druh kulturní produkce nemůže mít budoucnost. Právě proto ji možná mít bude.

Na cestě k masovějším trendové přeměně zábavního průmyslu tak stojí zatím jediná velká překážka – finance. Tupacův hologram, který na pódiu řádil pět minut, byl vytvořen hollywoodským studiem AV Conceptsa jeho produkce prý stála okolo 400 tisíc dolarů. Je to jistě méně než náklady na vystoupení superhvězd řádu Madonny, nicméně pokud se budou technologie vyvíjet dosavadním tempem, výroba iluze jistě už nebude tak nákladná a příští retrovlna může mít grády. Pamětníci z redakce dodávají, že „Plastiky“ nebo Jirku Schelingera „naživo“ by si ještě jednou rádi střihli.