Ceska Pozice

Jakými principy se řídí dobré vládnutí?

Co užitečného může sdělit poradce vlád, které přivedly Británii k nejhoršímu státnímu zadlužení od druhé světové války?

 | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy foto: Česká pozice

Z těchto premis vychází v knize Good and Bad Power: Ideals and Betrayals of Government (Dobrá a špatná moc. Ideály a zrady vlády) Geoff Mulgan, profesor Londýnské univerzity a vysoké školy ekonomické (LSE) a bývalý poradce Blairův a Brownův:

Zneužívání moci

Skeptik se může zeptat, co užitečného asi může sdělit poradce vlád, které rozhazovačnou finanční politikou přivedly Británii k nejhoršímu státnímu zadlužení od druhé světové války.

Teprve na konci 19. století Západ zdokonalil informační a organizační infrastruktury, které usnadňují na jedné straně dobré vládnutí, na druhé jeho sledování

Knihu tedy nemůžeme brát jako praktický manuál dobrého vládnutí, nýbrž jako akademicky a teoreticky zajímavou a nápaditou studii moci a jejího zneužívání. Uvádí i bohatství historických příkladů a odkazů, z nichž se toho můžeme hodně přiučit.

Idea, že odpovědností vlády je sloužit lidem, není monopolem demokracie. Najdeme ji už v čínském konfucianismu a taoismu v teorii „mandát nebes“ a indické politické teorii „rádža dharma“ znamenající správný způsob vládnutí a stanovující morální povinnosti vladařů.

Teprve na konci 19. století Západ zdokonalil informační a organizační infrastruktury, které usnadňují na jedné straně dobré vládnutí – výplaty, důchody, zdravotnictví, školství, doprava, bezpečnost –, na druhé jeho sledování – média, systém parlamentní opozice. Zároveň však vytřibují technologii zla, která se důkladně vyřádila v totalitních systémech 20. století. Technologie jsou dvousečná zbraň.

Nezbytnost rovnováhy

Jakými principy se tedy má řídit dobré vládnutí? Průkopníci moderní politické teorie Thomas Hobbes a John Locke navrhovali, aby se vládnutí řídilo přirozeným právem Božím. To jde do určité míry, teoreticky a jako ideál. V praktické politice se však střetávají různé zájmy, mezi nimiž se musí nastolovat nějaká fungující rovnováha.

Ta stojí na několika paradoxních pravdách, které znali už Aristotelés, Konfucius a nejdůkladněji Machiavelli. Mír závisí na válce. Svoboda na řádu. Stabilita na změně. Osvobozování na násilí. Bezpečnost na strachu. Přežití dobra v moci závisí na nepřetržitém střehu a přetváření, neboť podle amerického prezidenta Johna Adamse z raných dob nezávislosti: „Demokracie nikdy netrvá dlouho, brzy chřadne, vyčerpá se a zavraždí se. Dosud nikdy neexistovala žádná demokracie, která nespáchala sebevraždu.“

Praktická politika dobré moci naviguje mezi absolutními morálními principy a posuny společenské reality

Praktická politika dobré moci „naviguje mezi absolutními morálními principy a posuny společenské reality“, píše Mulgan. A cituje k tomu Konfuciovu „rovnováhu správného s výhodným“. Tím se však dobrá vláda stává snadnější kořistí zájmových skupin či elit, ne vždy v zájmu lidu a ideálů. Udržení moci se pak musí řídit Machiavelliho rovnováhou mezi tím, že „elity touží ovládat ostatní, zatímco ostatní touží nebýt ovládáni“.

Násilí, peníze a důvěra

Moc má tři vzájemně související zdroje: násilí, peníze a důvěru. Konsoliduje se armádou dobývající a bránící území, policií dozírající na vnitřní pořádek a zákony trestajícími jeho porušení. Upevňuje se daněmi. A propaguje utvářením důvěry prostřednictvím vzdělání a médii. Ze všech tří zdrojů je nejdůležitější moc nad myšlenkami, které pěstují důvěru ve vládnoucího.

Ten je hlavním zdrojem moci v liberální demokracii, v níž podle Johna Stuarta Milla násilný čin či finanční postih proti komukoli je oprávněný jen na ochranu ostatních.

S důvěrou v dobro moci souvisí i pocit štěstí, který je legitimním cílem každého jednotlivce. Udržovat co nejvíc ovládaných v pocitu štěstí je tudíž nejbezpečnější způsob udržení moci. A to i ze zcela praktických a cynických důvodů, neboť šťastní lidé se nevzpírají moci, kterou vnímají jako dávající štěstí.

Naopak podle Cicera, vládce, který pečuje o spokojenost jen některých částí občanstva, zavádí do společnosti nesvár a vzpouru. Proto, doporučoval Cicero, k udržení občanské harmonie musí převažovat ideál společného dobra, nestranící žádné složce společnosti.

Taostický mudrc Lao-c’ považoval za nejschopnějšího takového vládce, jehož ovládaní věří, že dělají všechno z vlastní vůle. Arabský politolog 10. století al-Fárábí definoval dobrou vládu jako takovou, která je založená na typech vědění, charakteru a ctností vedoucích k opravdovému štěstí.

Základní lidská touha

Politika včetně demokratické se jen těžko může zcela vyhnout tomu, že nad neorganizovanými většinami vítězívají dobře organizované menšiny zneužívající demokratické struktury k totalitním převratům. Vytvářejí si k tomu specifické rituály a mýty společné příslušnosti, kterými se daří většinu zmanipulovat k souhlasu až nadšené kolaboraci.

Touha po moci je základní lidskou touhou a její neuspokojení nebo potlačení vyvolává pocit příkoří a ohrožuje stabilitu společnosti

Touha po moci je základní lidskou touhou a její neuspokojení nebo potlačení vyvolává pocit příkoří a ohrožuje stabilitu společnosti. Uměním dobrého vládnutí je tedy dát občanům co největší možnosti získávat určitý stupeň moci a uznání ve sférách mimopolitických – profesní, ekonomické, kulturní, spolkové nebo sportovní.

Pocit štěstí a uspokojení je pro aktivní a tvůrčí společnost důležitější než pravda, která by mohla štěstí narušit. Bezpečnější struktury nevytváří stát, který chce lidi inspirovat k pomyslnému dobru, nýbrž takový, jenž u všech a priori předpokládá sklony ke zlu. A podle toho vytváří zákony, které zlo znevýhodňují.

Stát jako umělecké dílo

Mulgan má dostatek místa procestovat historii moci evoluční i revoluční, morálních zásad a z nich vycházejících mocenských prostředků a cyklů, etických a etiketních zvyklostí a rituálů a občanské angažovanosti. Zamýšlí se i nad možnostmi, omezeními a riziky celosvětové vlády. A uzavírá představou státu jako „uměleckého díla“, jehož tvůrčím materiálem je rovnováha vztahu vládnoucích a ovládaných.

Vláda je dobrá, když ji okolnosti a struktury nutí dobrou být, čili když je vládnoucím znemožněno páchat zlo. Když se zdroje moci – násilí, peníze a důvěra – soustředí na ochranu, prosperitu a poctivost. Dobrá vláda je společná tvorba vládnoucích a ovládaných. Dělá se s lidmi, nikoli lidem. A ti, kdo se na této spolutvorbě nepodílejí, nemají právo si stěžovat na její nedokonalosti a případné příkoří, které jim tato nedokonalost činí.

Good and Bad Power: Ideals and Betrayals of Government
(Dobrá a špatná moc. Ideály a zrady vlády)
AUTOR: Geoff Mulgan
VYDAL: Allen Lane 2006
ROZSAH: 384 stran

zpět na článek


© 2020 MAFRA, a.s., ISSN 1213-1385 © Copyright ČTK, Reuters, AFP. Publikování nebo šíření obsahu je zakázáno bez předchozího souhlasu.