Jak zastavit expanzi islámu

Najde Západ ještě morální sílu a politickou vůli k obraně před největším celosvětovým nebezpečím naší doby, pokud je jako nebezpečí nevnímá?

 | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy foto: © Moorthy S. MuthuswamyČeská pozice

„Politický islám“ je pojem, kterým dnes političtí vědci, kteří sledují novou expanzi islámu, nahrazují donedávna populárnější „islamismus“. Ten se snažil pojmenovávat extrémní, agresivní a teroristické projevy islámského náboženství – rozlišovat mezi „extrémem“ a „normálem“. Nové, detailnější studie islámu však toto rozlišení považují za nepřesné a zavádějící.

A odhalují, že onen „islamistický extremismus“ je, přesněji řečeno, politická součást islámského náboženství, která byla vždy v islámu přítomna jako radikální totalitní ideologie a návod k dobývání a podmaňování světa. Ideologie permanentního boje nejen násilím, ale i politickou lstí, propagandou a postupnou politickou, kulturní a společenskou islamizací nově osídlovaných území. Tato radikální vojensko-politická součást islámu se jmenuje džihád.

Násilná islamizace Indie

Současnému konfliktu islámu s ostatním světem se ve studii dnešního džihádu Defeating Political Islam: New Cold War (Jak porazit politický islám. Nová studená válka) věnuje indický jaderný fyzik a ve volném čase politický vědec vzdělaný v USA Moorthy S. Muthuswamy. Ten má džihád v tisíciletém historickém povědomí, a jeho kniha je proto bohatá na krutosti islámské expanze do Indie, která dnes pokračuje s novou vervou z Pákistánu i zevnitř indické muslimské komunity tvořící 15 procent obyvatel.

Při násilné islamizaci byly vyvražděny desítky milionů Indů a další desítky milionů přinuceny konvertovat na islám

Muthuswamy připomíná 500letou islámskou nadvládu a násilnou islamizaci, při níž byly vyvražděny desítky milionů Indů a další desítky milionů přinuceny konvertovat na islám. Dokumentuje genocidu tří milionů hinduistických Bengálců pákistánskou armádou ještě v sedmdesátých letech minulého století v tehdejším Východním Pákistánu, nynějším Bangladéši. Uvádí statisíce násilím vyháněných hinduistů a buddhistů z dnešního indického Kašmíru, v němž indičtí muslimové s pomocí Pákistánu provádějí etnickou čistku, aby jej mohli vyhlásit za islámské území.

Ti, přesněji řečeno, celou Indii za islámské území považují. Už proto, že muslimské dynastie pět set let Indii vládly, než je svrhla nadvláda britská, která na pár století islamizaci této země zastavila. Vypukla však znovu postkoloniálním rozdělením a vznikem zcela muslimského státu Pákistán, který od svého založení provádí etnickou čistku hinduistů a buddhistů, zatímco Indie dovolila muslimské menšině zůstat. Ta se od té doby zdvojnásobila díky finanční podpoře porodnosti ze Saúdské Arábie.

Další terče

Indická muslimská menšina se stává zdrojem konfliktů a sílících politických požadavků, jimž vláda Indie či vlády jejích jednotlivých států s početnější muslimskou obcí činí ústupky, k nimž je nutí demokratická ústava. Stát například musí podle zákona o náboženském pluralismu financovat 20 tisíc „náboženský škol“ (madras), v nichž politický islám vyučují džihádisté školení v Pákistánu a v Saúdské Arábii. V Bombaji 90 procent muslimů odmítá občanský zákoník a v praxi uplatňuje zákony šaría, polygamii a poloviční práva žen v občanských záležitostech.

Akutním terčem dnešního expanzivního džihádu je vedle Indie především Izrael, který je pro muslimy „uloupeným“ územím

Indická bezpečnost ví o více než osmi stech islámských teroristických buňkách rozprostřených po celé Indii a napojených na „zahraniční podporu“ – včetně výcviku v Pákistánu. Muslimové začínají ovládat státní politiku, protože volí jako jednotný blok, zatímco hlasy ostatních Indů jsou rozptýlené mezi větší počet stran.

Akutním terčem dnešního expanzivního džihádu je vedle Indie především Izrael, který je pro muslimy „uloupeným“ územím. Tím je pro ně také Balkán, kde se politický islám etabluje v islamizovaných částech bývalé Jugoslávie a sílí i v Bulharsku. A dále ve Španělsku, kde islám vládl sedm století.

Likvidace jinověrců

Muthaswamy připomíná to, co neustále uniká západním politikům a médiím: islám je v expanzivním válečném konfliktu na všech svých hranicích. Uvnitř svých hranic – v zemích s islámskou většinou – likviduje komunity jinověrců. Na nábožensky smíšených okrajích ozbrojeným dobýváním, vyháněním a masakry postupuje v Africe, sporadicky pak na územích Filipín, Thajska a Barmy, párkrát se pokusil (a se zlou se potázal) v čínském Ujgursku, posiluje pozice v Rusku.

Západním politikům a médiím neustále uniká, že islám je v expanzivním válečném konfliktu na všech svých hranicích

V druhém sledu je zbytek Evropy okupovaný osidlováním a porodností. V ní nejvíc vítězí ve Francii, kde už muslimové tvoří dvanáct procent obyvatel, ale novorozeňat je už 30 procent. Kontrolu nad evropskými muslimskými komunitami stále víc přebírají dobře organizovaní džihádisté školení a financovaní v islámských zemích. Evropské instituce jejich požadavkům a pohrůžkám ustupují „v zájmu veřejného míru“.

Třetím terčem jsou USA, které si islám vzal za úkol „srazit na kolena a zničit jejich ekonomickou a vojenskou kapacitu“. Strategicky nepromyšlený a zbrklý boj USA proti terorismu je už přišel na tři biliony dolarů a tisíce životů. Naivita amerických politiků pak umožňuje islámským zájmům pronikat do samého nitra politiky USA.

Ideologie „plánovaného dobývání“

Ve většině džihádských tažení Muthuswamy odhaluje financování a ideologickou inspiraci ze Saúdské Arábie, která je spolu s Íránem a Pákistánem „osou džihádu“. Americká politika riskuje světovou katastrofu, protože Saúdskou Arábii a Pákistán dodnes sebeklamně považuje za spojence a toleruje Írán. Všechny tři tyto státy jsou hlavními „exportéry“ džihádu do ostatních islámských zemí, které se jejich vlivem radikalizují a „dodávají džihádu pěšáky“. V Evropě jejich vliv a finance radikalizují už v ní narozenou generaci imigrantů. Vzájemné nepřátelství členů osy je jen zdánlivé, ne-li předstírané, a znamená jen rozdělení sféry vlivu a terčů útoku.

Ideologii „plánovaného dobývání“ identifikuje Muthuswamy už v původních islámských textech – v koránu a přidružených komentářích, příkazech a v historkách z Mohamedova života. Jejich podrobným studiem s precizností vědce a ve spolupráci s americkým matematikem Billem Warnerem propočítává poměr veršů mírumilovných (islám se rád označuje za náboženství míru) a nenávistných a vražedných. Z více než 153 tisíc slov koránu pouhé čtyři tisíce doporučují laskavé chování k lidem bez rozdílu víry. To je 2,6 procenta.

Džihádu se věnuje 75 procent záznamu Mohamedova života. Ranná část koránu psaná v Mekce obsahuje 67 procent veršů proti bezvěrcům. Pozdější medinská část věnuje 51 procent jejich dobývání a podmaňování. V žádném textu není jediný verš, který by uvažoval o pěstování soužití, přátelství a spolupráce s nemuslimy. Nikde v nich není žádné prohlášení univerzální etiky podobné Desateru. Jedinou univerzální etikou je příkaz, že celý svět se musí podrobit islámu. Jedinou laskavostí k jinověrcům je svolení, že se s nimi smí zacházet slušně, pokud se podřídí islámským zákonům šaría, které z něho dělají podřadného, ponižovaného a okrádaného občana.

Osa džihádu

Muthuswamy varuje, že nezačne-li svět politickému islámu čelit, stane se expanze islámu nezvládnutelná a „nezastaví se před ničím menším než zničením civilizace, jakou známe“. Stejně jako zničil všechny dřívější civilizace, které okupoval. Muthuswamy uvádí historie předislámských kultivovaných civilizací hinduistických a buddhistických v dnešním Pákistánu a Afghánistánu a zoroastriánské civilizace v dnešním Íránu, po nichž zůstaly jen občasné architektonické trosky a zmínky v historických dokumentech. Přežití mnoha států a společností ohrožuje „prokazatelně genocidní nepřítel, který nedodržuje žádná pravidla“, jehož myšlení dodnes západní političtí a vojenští odborníci nejsou schopní chápat.

Měli bychom přestat mrhat časem, prostředky a životy na boj proti abstraktnímu terorismu a na nevyhratelné války v Iráku a Afghánistánu

Na odvrácení celosvětové islamizace potřebujeme „vědecký pohled na zdiskreditování doktrín přikazujících věřícím vraždit bezvěrce“. To znamená statistické, nikoli jen mediální či politické (a tím ideologicky zkreslené) zpracovávání údajů a informací – současných i historických. Je třeba přesně identifikovat pojmenovat nepřítele – ukončit iluze o „mírovém náboženství“ a místo nich používat spolehlivé informace o celosvětové expanzi agresivního totalitního a vražedného režimu. Pojmenovat státy, které džihád sponzorují a bojovat proti nim, nejen proti abstraktnímu terorismu či islamismu – především Saúdskou Arábii, Írán a Pákistán. Vzít na vědomí, že tyto země jsou s civilizovaným světem ve válce.

A dále dokumentovat a zveřejňovat metody a statistiky islámské expanze, destrukce mezinárodního řádu, etnických čistek, politického pronikání a ovládání demokratických zemí. Důsledně právně stíhat islámské porušování zákonů demokratických zemí a nepovolovat alternativní islámské zákony. Přestat mrhat časem, prostředky a životy na boj proti abstraktnímu terorismu a na nevyhratelné války v Iráku a Afghánistánu a zaměřit se na konkrétní státy a politická hnutí, která džihád řídí – především na osu Saúdská Arábie, Írán a Pákistán, kde džihádismus pronikl do nejvyšších a nejvlivnějších vrstev státní moci.

Co dělat

Podle Muthuswamyho je také třeba monitorovat, pranýřovat a ostrakizovat islámské země za porušování občanských, náboženských a lidských práv svých občanů, zrušit s nimi spojenectví a jednat s nimi stejně jako Ronald Reagan se Sovětským svazem. Pomáhat perzekvovaným skupinám, disidentům a exulantům usilujícím o změnu totalitních režimů. Posílit koordinaci a spolupráci s nejakutněji ohroženými zeměmi, jako je Indie a Izrael. V západních demokraciích trvat na tom, že islámské totalitní doktríny nepatří do moderní civilizace a znemožňovat jejich propagaci, podobně jako propagaci nacismu.

Je třeba vyhlásit džihád ve všech jeho formách, násilné či politické, za genocidní ideologii a zločin proti lidskosti

Zastavit sociální podporu a financování organizací těch částí muslimské imigrace, které odmítají a ohrožují západní principy demokracie a pluralismu. Zrušit zákonem islámské instituce, které džihád propagují a ohrožují demokracii. Konfrontovat vzdělané muslimy s fakty v rozporu s jejich zfanatizovanou vírou. Probudit je k vědomí, že ideologie džihádu nemůže nikdy vytvořit nic jiného než strádání. Vyhlásit džihád ve všech jeho formách, násilné či politické, za genocidní ideologii a zločin proti lidskosti.

Muthuswamy dospívá k závěru, že demokratické státy musejí nejprve všemi prostředky neutralizovat politický islám, aby se vůbec někdy dala vyhrát válka proti terorismu a zachránit pluralitní civilizace. A připomíná, že ve srovnání se zaostalými islámskými zeměmi Západ a ostatní pluralitní civilizace, jako je Indie, k tomu technologii, výzbroj a finanční prostředky nepochybně mají. Najde však ještě morální sílu a politickou vůli k obraně před největším celosvětovým nebezpečím naší doby, jestliže je jako nebezpečí nevnímá?

Defeating Political Islam: New Cold War
(Jak porazit politický islám. Nová studená válka)
AUTOR: Moorthy S. Muthuswamy
VYDAL: Prometheus Books 2009
ROZSAH: 287 stran

Počet příspěvků: 29, poslední 12.11.2012 09:52 Zobrazuji posledních 29 příspěvků.