Jak vydělávat na neodlišování lidi od zvířat

Francouzský novinář Aymeric Caron ve své knize Vivant: De la bactérie a Homo ethicus ukazuje vlastní extrémně levicové postoje. Zdá se však, že je zastává, neboť jsou módní, a část veřejnosti mu za ně zatleská.

Postliberální diktatura. | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy Postliberální diktatura. | foto: Ilustrace Richard CortésČeská pozice
Postliberální diktatura.

Francouzský novinář a spisovatel Aymeric Caron se považuje za anarchistu, antiliberála a antispeciesistu neodlišujícího lidi od zvířat. Rád šokuje a vyhledává ostré diskuse, v nichž hájí své postoje na práva zvířat, a odsuzuje lidi, kteří jedí maso – zesměšňuje je i tím, že je nazývá masožrouty. Má i vyhraněné názory na izraelsko-palestinský konflikt, v němž se bezvýhradně staví na stranu Palestinců. Jde o levicového, až extremistického novináře, což není ve Francii nic divného.

Výjimečný je tím, že v letech 2012 až 2015 vystupoval v jednom z nejsledovanějších televizních pořadů ve Francii, tříhodinové talk show On n‘est pas couché (Ještě jsme si nelehli), i tím, že navzdory levicovým extremistickým názorům patří k francouzskému intelektuálnímu mainstreamu. Jeho kniha Vivant: De la bactérie a Homo ethicus (Živá bytost. Od bakterie k homo ethicus) pak tyto jeho postoje ukazuje. K jejímu pochopení je však třeba se vrátit k pořadu Ještě jsme si nelehli.

Odmítání výsadního postavení člověka

Tato talk show se vysílá od roku 2006. Každou sobotu přivítá na veřejnoprávní televizní stanici France 2 moderátor Laurent Ruquier politiky, intelektuály a spisovatelů, aby odpovídali na otázky poroty. Navzdory intelektuálním tématům je to především zábavní pořád, jeden z nejsledovanějších ve Francii – dívá se na něj více než milion lidí.

Antispeciesismus – neodlišování lidi od zvířat – odmítá výsadní postavení člověka. Zvířata mají být vnímaná jako stejné bytosti, na člověka nemá být brán zvláštní ohled. Speciesisté bojují za práva zvířat a proti konzumaci masa, kterou považují za kanibalismus.

Navíc se z členů poroty, například z Érika Zemmoura, Érika Naulleaua, Natachy Polonyové, Léa Salamého či Yanna Moixa, který nahradil Carona, stávají novinářské hvězdy – po odchodu z tohoto pořadu mají vlastní na hlavních rozhlasových a televizních stanicích. Jsou z nich známí novináři, protože je znají nejen jejich čtenáři, ale v podstatě celá veřejnost, která se zajímá o francouzské intelektuální dění.

Caron rozvířil média oznámením honoráře za jeden díl – 1500 eur –, přičemž tvrdě kritizoval bohaté a navrhoval strop pro měsíční plat deset tisíc eur, což mnozí považují za paradoxní, protože patří ve Francii k dobře vydělávajícím. Průměrná mzda se pohybuje okolo 1800 eur hrubého měsíčně. Caron rád šokuje, i když se zesměšní, protože to zvyšuje prodej jeho prací.

Jeho nejnovější kniha se skládá z několika desítek krátkých úvah na aktuální témata, která spojuje antispeciesismus – neodlišování lidi od zvířat. Tato doktrína odmítá výsadní postavení člověka – zvířata mají být vnímaná jako stejné bytosti, na člověka nemá být brán zvláštní ohled. Speciesisté bojují za práva zvířat a proti konzumaci masa, kterou považují za kanibalismus.

Nový člověk a etika

Caron se v první úvaze věnuje smrti. Život je dle něho cestou k ní neboli k velké prázdnotě. Každou minutu zemře na Zemi 120 lidí, přičemž si často neuvědomujeme, že náš život může skončit. Caron si všímá, že oznámení o smrti slavné osoby se dnes rychle šíří – stačí po skonu aktualizovat stránku na Wikipedii. Většina lidí smrti nevěnuje pozornost, pokud se netýká jich samotných nebo jejich blízkých.

Nový člověk, kterého Caron nazývá homo ethicus, se vyznačuje empatií ke všemu živému a chrání ovzduší, lesy, jezera a celý vesmír. Novou etikou je nezabíjet a podporovat vše živé. Nový člověka není vázán na konkrétní matku, je jí především Země, o kterou se musí starat, pokud se nechce stát nevděčníkem, což je současné lidstvo, její rakovina.

Meditace nad vlastní konečností by měla vést k lepšímu využívání času a splnění hlavního úkolu života – vymyslet nebo vytvořit jeho smysl, jenž by neměl být egoistický. Egoismus pak Caronovi slouží ke kritice bohatých, kteří většinu života pouze těkají od jednoho zážitku ke druhému, a jen málo z nich udělá něco užitečného pro lidstvo. Jeho odsudek je tvrdý – pro mnohé by bylo lepší, kdyby se vůbec nenarodili. A konstatuje, že ztráta života je největší zlo.

Caronova originální myšlenka přichází na konci úvahy, jež působí jako středoškolské přemítání o epikurejské filozofii. Pokud víme, že je život nejdražší, proč jsme lhostejní ke ztrátám milionů životů ve válkách? Proč chceme, aby zvířata byla zbavována života, jen abychom se najedli? Etické ponaučení zní: musíme umřít, abychom žili, ale musíme proto zabíjet? Caron má mnohem raději zvířata než lidi, jež nenávidí, protože ničí Zemi.

Záchranou je nový člověk, kterého nazývá homo ethicus, a jenž se vyznačuje empatií ke všemu živému a chrání ovzduší, lesy, jezera a celý vesmír. Novou etikou je nezabíjet a podporovat vše živé. Nový člověka není vázán na konkrétní matku, je jí především Země, o kterou se musí starat, pokud se nechce stát nevděčníkem, což je současné lidstvo, její rakovina. Navíc je současný člověk nedospělý, protože dospělost znamená odpovědnost. Nedospělé chování projevuje jednak vůči rodičům, což je Země, jednak vůči dětem, jimiž je vše živé na ní.

Alternativní výzkum

V další úvaze, která připomíná středoškolskou biologii, Caron tvrdí, že základ všeho živého tvoří buňka a nejstarším živým druhem je bakterie. Tato tvrzení upozorňují na fakt, který málokdo rozporuje, že život a živé bytosti mají mnoho společného. Existence společného však neznamená, že rozdíly živých bytostí jsou zanedbatelné. Po biologickém exkurzu se Caron vrací k morálnímu tématu mučení.

Caron chválí Evropskou unii, protože každý rok investuje 40 milionů eur na alternativní výzkum, ale ptá se, proč žáci základních a středních škol pitvají žáby a myši, když jde o týrání a mučení. Na námitky, že některé pokusy na zvířatech pomáhají objevit nové léky proti rakovině, odpovídá, že často má příčinu ve špatných stravovacích návycích, což nikdo neřeší.

Společným znakem všech civilizací a kultur je, že bolest způsobovaná bez svolení je nepřípustná. Mučení zakazují všechny mezinárodní smlouvy. Problém je mučení teroristů, kteří mají informace, jež zachrání lidské životy. V tomto případě lze dle Carona udělat výjimku. Jeho zájmem však není terorismus, ale připomenout, že nelze mučit zvířata. Pokusy na nich jsou stejné jako mučení lidí. Ve Francii jsou zakázané, ale legislativa nedostatečná, protože pokud neexistuje alternativní metoda, jsou možné.

Caron chválí Evropskou unii, protože každý rok investuje 40 milionů eur na alternativní výzkum, ale ptá se, proč žáci základních a středních škol pitvají žáby a myši, když jde o týrání a mučení. Na námitky, že některé pokusy na zvířatech pomáhají objevit nové léky proti rakovině, odpovídá, že často má příčinu ve špatných stravovacích návycích, což nikdo neřeší. A úvahu končí, že vědou nelze ospravedlnit utrpení zvířat, přičemž je připraven obětovat několik let svého života, než žít s tím, že byl lék objeven v důsledku utrpení krys, myší a opic.

Rostliny

Caronův antispeciesismus je důsledný, proto nepřekvapuje, že dle něho i rostliny mohou cítit, tudíž mít stejná práva jako zvířata. To by si měli uvědomit i vegetariáni, protože jíst mrkev může být stejně násilné jako hovězí. Caronova úvaha se opírá o německého lesníka Petera Wohllebena, který tvrdí, že stromy se chovají sociálně, jsou schopné přátelství, empatie a altruismu. Caron sice Wohllebena chápe, ale kritizuje, protože neuvádí žádný vědecký důkaz – chce, aby se jeho tvrzením věřilo.

Nejdůležitější pro Carona, vegetariány a vegany je, že rostliny nemají tato čidla propojená v centrálním orgánu. Proto se jimi lze živit – nezažívají stejnou bolest jako bytosti s centrální nervovou soustavou. Pokud jde o vegetariánskou stravu z hlediska utrpení rostlin a stromů, Caron se domnívá, že nejlepší je ovoce, protože i po jeho očesání stromy přežijí.

Caron přisuzuje stromům vlastnosti zvířat, čímž se dopouští zoomorfismu. Lesy zřejmě cítí, neboli reagují na okolí, ale tyto reakce nejsou stejné jako zvířat. Na námitku, že mnohá jsme dříve považovali za necitlivá, ale dnes nikoli, odpovídá, že možná věda přiblíží život stromů, což však jsou jen domněnky. Rostliny mají receptory, jež by se však neměly zaměňovat za inteligenci, vědomí či schopnost vnímat utrpení. V současnosti víme, že některé rostliny reagují na barvy, dotyk, hluk nebo vibrace. Nemají neurony, ale až 700 druhů senzorových čidel.

Nejdůležitější pro Carona, vegetariány a vegany je, že rostliny nemají tato čidla propojená v centrálním orgánu. Proto se jimi lze živit – nezažívají stejnou bolest jako bytosti s centrální nervovou soustavou. Pokud jde o vegetariánskou stravu z hlediska utrpení rostlin a stromů, Caron se domnívá, že nejlepší je ovoce, protože i po jeho očesání stromy přežijí.

Nina a masožrouti

Součástí Caronovy knihy je i jednoaktovka Nina a masožrouti. Hlavní hrdinka Nina, jež se narodila do buržoazní pařížské rodiny, bojuje za práva zvířat. Její rodiče – otec novinář, matka tisková mluvčí – pozvou na večeři přátele, například ředitele personálního oddělení, právničku či odborníka v informačních technologiích, kteří ztěsňují současný úspěšný francouzský model v profesním i osobním životě. Večeří se v klidu a konverzuje o aktuálních politických tématech.

Podle Niny nejde jen o klimatické změny, ale i o pesticidy v zemědělství. A zaútočí na suši oblíbené u Pařížanů, protože se po něm netloustne, přičemž jeho celosvětová oblíbenost ohrožuje červeného tuňáka

Tento klid naruší Nina, která se vrací z demonstrace před jatkami. Pozvání ke stolu odmítne, protože je veganka. Na otázky o svém studiu odpovídá, že rodiče zklamala, protože se nestala lékařkou, ani se nehlásila na prestižní školu ENA, a po absolvování biologie se věnuje právům zvířat. To, že se nezaměřuje na profesní kariéru, však není její největší problém. Nemá budoucnost, protože se blíží ekologická katastrofa. A je chybou rodičů a jejich přátel, že nové generaci zanechali Zemi zbídačenou.

Jeden z přátel se hájí tím, že se v 17 letech zúčastnil demonstrace proti jaderným elektrárnám, protože na ní byla nejhezčí dívka ze třídy, a třídí odpadky. Tato odpověď Ninu neuspokojí, ale ještě víc rozhněvá, protože je třídí jen kvůli dobrému svědomí. Jeden z rodičů ji brání – je hezké, že se zajímá o přírodu, je třeba ji chránit, protože druhy zvířat vymírají, což vyvolá diskusi o nosorožcích. Úbytek zvířat na Zemi včetně Francie, kde klesá počet ptáků, diskutující na chvíli spojí. Nové spory nastanou při diskusi o důvodu této situace.

Podle Niny nejde jen o klimatické změny, ale i o pesticidy v zemědělství. A zaútočí na suši oblíbené u Pařížanů, protože se po něm netloustne, přičemž jeho celosvětová oblíbenost ohrožuje červeného tuňáka. Po vymírání druhů zvířat se zaměří na právničku zastupující koncerny. Nezajímá ji, že škodí životnímu prostředí, ale zda jí zaplatí 400 eur za hodinu. Neustále říká, že by všichni měli jednat odpovědně, ale nechce nést odpovědnost za to, komu slouží.

Malá nápaditost

Nina následně odsoudí turistiku a starosti o opalovací krémy. Právnička to nevydrží, práskne dveřmi a se svým přítelem odejde. Diskuse se stočí na další ekologické téma – úbytek pralesů kvůli rozšíření palmového oleje v potravinářském průmyslu. Pro Ninu je jediným řešením radikální změna životních návyků, především konzumace masa. Neustálé vysvětlování ji však unaví, a proto odchází spát, čímž jednoaktovka končí.

Jednoaktovka jen zvýrazňuje Caronovu malou nápaditost a nedůsledné zpracování témat, čímž zapadá do postmoderního světa. Není to ani filozofická úvaha, co je to život a živé bytosti, ani morální pojednání o utrpení lidí a zvířat. Nesnaží se pochopit vývoj přírodních věd, ani se nezamýšlí nad aktuálními problémy.

Jednoaktovka jen zvýrazňuje Caronovu malou nápaditost a nedůsledné zpracování témat, čímž zapadá do postmoderního světa. Není to ani filozofická úvaha, co je to život a živé bytosti, ani morální pojednání o utrpení lidí a zvířat. Nesnaží se pochopit vývoj přírodních věd, ani se nezamýšlí nad aktuálními problémy.

Caron nabízí od každého kousek. Nutí sice k zamyšlení, ale myšlenkám, kterým chce sloužit, dělá medvědí službu. Propaguje extrémní pokrokové názory formou, která je v podstatě mainstreamová. Je obtížné mu uvěřit, že to myslí vážně. Spíše se zdá, že tyto názory zastává, protože jsou módní, a část veřejnosti mu za ně zatleská.

Aymeric Caron, Vivant: De la bactérie a Homo ethicus.

Vivant: de la bactérie a Homo ethicus

Živá bytost. Od bakterie k Homo ethicus

AUTOR: Aymeric Caron

VYDAL: Flammarion 2018

ROZSAH : 272 stran

Počet příspěvků: 4, poslední 21.4.2020 01:08 Zobrazuji posledních 4 příspěvků.