Diskuse k článku

Jak odkrýt souvislosti zasuté pod racionálním moderním myšlením

Švýcarský psychoterapeut Carl Gustav Jung a rakouský teoretický fyzik Wolfgang Ernst Pauli dospěli k podobným závěrům, přestože každý z pozice vlastní profese. Jungovo „Já“ přesahuje ego – neváže se na lineární čas, přičemž používá jiný způsob posloupnosti. Tomu odpovídají úvahy Pauliho.

Upozornění

Litujeme, ale tato diskuse byla uzavřena a již do ní nelze vkládat nové příspěvky.
Děkujeme za pochopení.

Zobrazit příspěvky: Všechny podle vláken Všechny podle času
J. Křivan 5.8.2018 10:38

Asi to můj mozek nebere.

Z přírodních zákonů jsme pochopili jen zlomky a to každý podle svých intelektuálních schopností. Vždy se najdou proroci co z dosažených znalostí či pseudoznalostí udělají ideologii. Které z iracionálních pohledů se v čase promění v lepší poznání přírodních zákonů je ve hvězdách. Nejspíš většina přírodních zákonu bude vždy mimo naše chápání. To nejhorší co je v nás je obecná nadřazenost lidského myšlení právě nad přírodními zákony a z toho nepochopení pak sebedestrukce, kdy je celá příroda v ohrožení díky naší namyšlenosti.

P. Bílek 2.8.2018 5:46

Chce to víc racionality

Když něco přesahuje schopnosti našeho omezeného rozumu, neznamená to, že je to iracionální. Nepotřebujeme víc iracionality. Mimo náš časoprostor se děje mnoho věcí, náš mozek na to nestačí, to však neznamená, že by to bylo iracionální.

Synchronicita není porušením kauzality. Čas je jen fyzikální veličina, mezi časem a kauzalitou je rozdíl. Když by se například v našem vesmíru mohla informace šířit jen v jednom pevně daném směru nadsvětelnou rychlostí, nemohlo by to způsobit žádné porušení kauzality, přestože by se obracely příčina a následek v čase. K porušení kauzality by vedl až nadsvětelný přenos informace v opačném směru, který by následoval spolehlivě a neprodleně za přenosem prvním.

Čím víc se v 19. století prohlubovalo poznání přírody, tím jistější si vědci byli, že příroda je deterministický stroj. Takový stroj má smysl zkoumat s pomocí metodiky, která říká, že to, co funguje reprodukovatelně, je skutečné, a co se reprodukovat nedaří, byl sebeklam.

Kvantová fyzika odhalila, že příroda

P. Bílek 2.8.2018 5:49

Re: Chce to víc racionality

Kvantová fyzika odhalila, že příroda je významně formována něčím, čemu se říká kolapsy vlnové funkce, a že stojí-li za kolapsy vlnové funkce něco víc než jen pouhá náhoda, pak to něco se z principu nemůže projevovat reprodukovatelně.

Když neexistují žádná empirická data, k jejichž vysvětlení by byla potřeba teorie složitější, princip úspornosti velí dát přednost teorii jednodušší. Když složitější teorie předpovídá nějaká empirická data, která jednodušší teorie vysvětlit nedokáže, a my taková data zaznamenáme, pak je rozumné opustit jednodušší teorii a dát přednost takové teorii, která naše pozorování vysvětlit dokáže.

Od 19. století přetrvává zvyk ztotožňovat racionalitu s apriorním předpokladem, že mimo náš časoprostor neexistuje nic inteligentního, co by do dění v něm zasahovalo. Je však racionální vyvozovat z fyziky, že tam venku není nic víc než náhoda, znásilňujíc fyziku apriorním předpokladem, že tam venku nic není? Vzít předpoklad A, přidat k němu něco hezkého, třeba fyziku, a vyvod

P. Bílek 2.8.2018 5:50

Re: Chce to víc racionality

Vzít předpoklad A, přidat k němu něco hezkého, třeba fyziku, a vyvodit z toho platnost A, to není intelektuálně příliš uspokojivé.

Fyzika zbavená předpokladu, že tam venku nic není, dává předpověď, že pokud tam venku něco je, co náš svět formuje, pak projevy toho něčeho budou jedinečné, nereprodukovatelné. Je racionální pod dojmem množství úspěchů dosažených s určitou metodikou prohlásit tuto metodiku za absolutní a vyžadovat ji i mimo hranice její použitelnosti, které vytyčuje fyzika? Je racionální v rozporu s fyzikou tvrdit, že tam venku nic není, protože se to neprojevuje reprodukovatelně jako stroj?

Potřebujeme víc racionality, ne míň.