Jak může vypadat úpadek mužské sexuality v době internetu

Film V síti neseznamuje s realitou mužského sexuálního predátorství. Ukazuje sexuální prasáctví.

Pornografie, internet a děti. | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy Pornografie, internet a děti. | foto: Ilustrace Richard CortésČeská pozice
Pornografie, internet a děti.

Ve čtvrtek 27. února se odehrála premiéra hraného dokumentu V síti, který tematizuje sexuální predátorství ve virtuálním prostředí, a v průběhu týdne se stal nejnavštěvovanějším českým filmem. Seznamuje s šokující skutečností, že dvanáctileté dívky na internetu mohou být masově sexuálně obtěžované muži.

Dospělé herečky, které při natáčení vystupovaly jako dvanáctileté dívky, v průběhu deseti dnů oslovily 2458 lidí, většinou mužů, kteří konverzace na internetu často brzy přenesli do sexuálního kontextu, a to, že šlo o dvanáctileté děti, predátorům nevadilo. Otázka, co film vypověděl o sexuálním predátorství, však může být zavádějící. Nevznikl totiž se záměrem mu porozumět, ale spíše (odhlédneme-li od prodeje výbušného tématu) eticky a výchovně apelovat na společnost.

To je chvályhodné, ale například neukazuje, kolik mužů z 2458 oslovených lidí skutečně dívky sexuálně obtěžovalo, v kolika případech zasílali i sexuálně explicitní fotografie a videa nebo kolik by bylo ochotných překročit hranici virtuálního světa a s dívkami se osobně setkat. Proto je i po zhlédnutí filmu a rozhovorech s jeho tvůrci v médiích ten, kdo chce predátorství porozumět, na rozpacích.

Kam až žena dovolí

Film neseznámil s realitou sexuálního obtěžování nezletilých na internetu, ale spíše ji vytvořil. Je možné, že by dvanáctiletá dívka reagovala na explicitní sexuální obsah, například masturbaci při videohovoru, ukončením interakce. Stručně řečeno, vyděsila by se. Argument, že nikoli, neboť na druhé straně je dospělý člověk, tedy autorita, již poslouchá, do velké míry neplatí. Funguje totiž zejména v situacích tváří v tvář, nikoli na internetu, pro nějž je typická rovnost a vytrácení autority.

Sexuální dobývání ženy typicky probíhá tak, že muž je aktivní a žena se (někdy naoko) brání. Pokud nikoli (nebo ne dostatečně razantně), interpretuje si to muž jako souhlas, a pokračuje až tam, kam mu žena dovolí. Tým filmu V síti ovšem musel nechat mužům co největší prostor, aby měl materiál. Proto muži zašli až tam, kam jim dívky dovolily.

Také to, že by dvanáctiletá dívka ukončila sexuálně explicitní videohovor, je pouze hypotéza. Ve skutečnosti nevíme, jak by se zachovala, a ani to nelze zjistit. A to nejen proto, že by takové zjišťování nebylo etické. Nemáme tedy k dispozici žádnou reakci skutečné dvanáctileté dívky. Realita jejich obtěžování tedy zůstává utajena, protože film ji neukázal.

Režisér Vít Klusák (společně s Barborou Chalupovou) prohlásil, že nešlo o provokaci mužů, nýbrž o simulaci. Měl i neměl pravdu. Tvůrci filmu muže provokovali tím, že jim nechávali prostor pro sebeukájení. Ostatně, sexuální dobývání ženy typicky probíhá tak, že muž je aktivní a žena se (někdy naoko) brání. Pokud nikoli (nebo ne dostatečně razantně), interpretuje si to muž jako souhlas, a pokračuje až tam, kam mu žena dovolí. Tým filmu V síti ovšem musel nechat mužům co největší prostor, aby měl materiál. Proto muži zašli až tam, kam jim dívky dovolily.

Pojem simulace poprvé v sociologii médií použil francouzský teoretik Jean Baudrillard (1929–2007). Dle něho jsou výsledkem simulace „simulakra“, obraz bez reálné předlohy. Hraný dokument V síti je takovým simulakrem – protože nejsou k dispozici dvanáctileté dívky, jež by bez vnějšího ovlivnění reagovaly na virtuální obtěžování, nemá reálný podklad. Nejde o realitu, nýbrž o simulaci, o to, co Baudrillard nazývá „hyperrealitou“, o kvaziskutečnost ze simulaker.

Velká odvaha

Těmito postřehy film nekritizuji, jeho záměrem byl etický apel, což se podařilo. Jen je třeba jej brát s rezervou, není totiž jisté, co řekl o jevu, o němž pojednával. A určitě neukazuje realitu obtěžování nezletilých na internetu – spíše seznamuje s povahou mužské sexuality než se sexuálním predátorstvím. Můj kolega-sociolog rezolutně prohlásil, že jsme se dozvěděli pouze to, že (někteří) „chlapi jsou prasata“. Má zřejmě pravdu. To však není málo. Film říká hodně o tom, jak může vypadat úpadek mužské sexuality v době internetu.

A je chybou tento úpadek ztotožňovat s úchylkami. Typickou reakcí na film studentů, s nimiž jsem jej rozebíral, jsou poznámky typu „jo, ti úchyláci“. Nejenže však většinou nešlo o pedofilní úchylku (herečky nebyly děti, nýbrž dospělé ženy, což bylo vidět na první pohled), ale ani o odchylku od běžné mužské sexuality. Film dává nahlédnout, co je potenciálně přítomno v normálním muži.

K otevřené analýze sexuality je třeba velká odvaha, již však má málokdo, což poznámky o „úchylácích“ naznačují: dělali to „úchyláci“, a to nejsem já, to nejsi ty, to nejsou muži, které znám, ale ti jiní, ti zlí, ti „úchyláci“. Aplikací takového psychologického obranného mechanismu se o mužské sexualitě mnoho nedozvíme.

K otevřené analýze sexuality je třeba velká odvaha, již však má málokdo, což poznámky o „úchylácích“ naznačují: dělali to „úchyláci“, a to nejsem já, to nejsi ty, to nejsou muži, které znám, ale ti jiní, ti zlí, ti „úchyláci“. Aplikací takového psychologického obranného mechanismu se o mužské sexualitě mnoho nedozvíme. Jen málo myslitelů mělo při analýze mužské sexuality tolik odvahy jako francouzský filozof Georges Bataille (1897–1962): „Sexuální akt znamená v čase totéž, co tygr v prostoru.“

Tygr symbolizuje majestátnost, důstojnost a hrdinství, ale loví, přičemž nemyslí na dobro své kořisti, má hlad a chce jej utišit, vždy se na ní dopouští násilí. Muž do ženy násilně proniká a ona se, jak říká Bataille, „poddává násilí, které ji zvnějšku zaplavuje“. Mužská sexualita je predátorská, nejde o nic zvláštního, úchylného ani nesprávného.

V mužské sexualitě mohou a mají být přítomné i něha a láska. Zdá se, že zdravou sexualitu představuje napětí mezi něhou a láskou a predátorstvím. To, že je přítomna láska, ale neznamená, že se vytratil tygr. Spíše je láskou a něhou vyvažován. Nechtějme muže vykastrovat jako ve filmu Teorie tygra, v němž je tygří prvek muže postupně domestikován, až ho symbolizuje králík, jemuž pak žena dá „za ucho“ a upeče ho. Mějme odvahu si přiznat, že sexualita muže vůči ženě je a má být tím, čím je tygr vůči antilopě – má se stát tygrem.

Láska, něha a tygr

Mužská sexualita je ve filmu V síti zobrazena jako úpadková ve dvou aspektech. Za prvé, postrádá něhu a lásku. Muži používají dívky jen jako masturbační prostředek, což prohlásili i tvůrci filmu. To znepokojuje. Za druhé, chybí jí i tygr. Hovoří se sice o sexuálním „predátorství“, žádní predátoři však ve filmu nejsou. Ostatně, můj kolega výstižně označil ony muže za prasata, nikoli za dravce. Prase není predátor, na čemž nic nezmění, že masem nepohrdne.

Ani Bataille by si sexuálního tygra nepředstavoval, jak škemrá, aby si dívka na druhé straně „drátu“ vyhrnula tričko. Tygr je důstojný a hrdinský. Z jeho vlastností zbyla mužům jen bezohlednost a ochota ublížit, zmizelo vzepětí, odvaha a velikost. To není tygr, ale králík z filmu Teorie tygra, který se transformoval v prase. Úpadek tygra přitom děsí stejně jako absence lásky a něhy.

Mužská sexualita je ve filmu V síti zobrazena jako úpadková ve dvou aspektech. Za prvé, postrádá něhu a lásku. Muži používají dívky jen jako masturbační prostředek, což prohlásili i tvůrci filmu. To znepokojuje. Za druhé, chybí jí i tygr. Hovoří se sice o sexuálním „predátorství“, žádní predátoři však ve filmu nejsou.

Nemluvme tudíž o sexuálním predátorství, protože takovým příměrem urážíme mužskou sexualitu, jež smí a má být predátorská, láskyplně predátorská, ale spíše o sexuální prasečině. To je mnohem přiléhavější příměr. Jak jsme se sem dostali? Co se stalo, že ti, kdo se měli stát láskyplnými tygry, se ponižují na prasata? Nedělejme si iluze, ideál „láskyplného tygra“ je příliš vznešený. Kolik mužů této mety dosáhlo? Ti, kdo jí nedosáhnou, však neztratí pudy, nadále mají tygří hlad a chtějí jej utišit.

Internet je novou platformu, kde mohou králíci ukojit svůj tygří hlad, a stát se prasaty. Pokud jde o poselství filmu, je třeba se věnovat rozdílu mezi komunikací osobní a na internetu. Tři aspekty té osobní se na internetu oslabují či vytrácejí. Za prvé, lidé při ní druhého respektují, což ústí až do ostýchavosti či stydlivosti. Proto je často obtížné se druhému podívat do očí, a tudíž jsme nesmělí.

Za druhé, člověk má strach. Při osobním setkání se může na druhého třeba rozzlobit, ale často takovou emoci potlačí. Pokud totiž zareaguje rozzlobeně, druhý může také. To nechce, toho se bojí. A za třetí, jak upozorňuje francouzský filozof židovského původu Emmanuel Levinas (1906–1995), tvář druhého konfrontuje s biblickým přikázáním „Nezabiješ!“ To považujeme za imperativ vyplývající z bezbrannosti druhého, jež přikazuje: „Neublížíš mi!“

Vulgární chování

Tyto tři prvky osobní komunikace – nesmělost, strach i imperativ „neublížíš!“ – se na internetu výrazně oslabují. Síť odstraňuje přirozené zábrany, je řečištěm, do něhož plyne emoční stoka, která se v osobní komunikaci nikdy nemůže projevit. Ostatně, i slušní lidé bývají v anonymních internetových diskusích vulgární. Chování mužů vůči dívkám je obdobou této vulgarity – zmizí-li zábrany osobní komunikace, necítí se nesměle, nechovají se zodpovědně, ani se nebojí.

Tři prvky osobní komunikace – nesmělost, strach i imperativ „neublížíš!“ – se na internetu výrazně oslabují. Síť odstraňuje přirozené zábrany, je řečištěm, do něhož plyne emoční stoka, která se v osobní komunikaci nikdy nemůže projevit. Ostatně, i slušní lidé bývají v anonymních internetových diskusích vulgární. Chování mužů vůči dívkám je obdobou této vulgarity – zmizí-li zábrany osobní komunikace, necítí se nesměle, nechovají se zodpovědně, ani se nebojí.

Internetová komunikace je jiná než osobní. Proto je třeba si dávat pozor, co dělám (i já ztrácím zábrany), i na to, co dělá druhý (i on ztrácí zábrany). Film nesděluje, kolik mužů z téměř 2500 oslovených by dokázalo vykročit z internetové anonymity do obtížného a nebezpečného reálného setkání, kde by se kromě osobní komunikace museli obávat i policie. Filmových 21 setkání nic neukazuje – nejde ani o jedno procento z celkového počtu mužů. To, že se mezi mnoha muži najde několik kriminálníků, lze očekávat.

Pouze málo mužů by bylo ochotných přejít do reálného světa. Internet je pohodlnější – lze na něm utišit tygří hlad, aniž by se králík obtěžoval s proměnou v tygra. Navíc to není reálná, ale virtuální realita. I kdyby se muž na internetu choval „jako prase“, může si stále říkat, to nejsem já, to není doopravdy, jde „jen“ o virtuální realitu. Tím je možné internet vyjmout z etiky, jež téměř nikdy není uplatňovaná v neomezeném prostoru.

Češi se například zřejmě cítí eticky vázáni pouze svým národem – když před několika lety přicházeli arabští uprchlíci, většina z nich by je spíše nechala zemřít, než jim pomohla. Domnívají se, že není třeba se k nim chovat eticky. Etický prostor je omezen na vlastní kmen. Kmenová morálka má dlouhou historii – už staří Židé měli odlišná pravidla pro své soukmenovce a cizince.

Virtuální simulace reality

Zdá se, že na internetu jsou všichni cizinci, a nikdo součástí kmene. Neobtěžuji dívku reálně, ale pouze zdánlivě. Touto legitimizací vlastního chování může králík proměněný v prase „pouze virtuálně“ vydírat dívky. Z hlediska porozumění mužské sexualitě film V síti ukazuje, že internet změnou povahy mezilidské interakce vytváří vhodnou platformu pro proměnu mužů v sexuální prasata.

Z hlediska porozumění mužské sexualitě film V síti ukazuje, že internet změnou povahy mezilidské interakce vytváří vhodnou platformu pro proměnu mužů v sexuální prasata. Ani mužská sexualita tedy není ve filmu V síti reálná. Stejně jako chování dospělých hereček je i ona uměle vytvořená. Vytvořila ji virtuální simulace reality, tedy internetová „hyperrealita“.

Ani mužská sexualita tedy není ve filmu V síti reálná. Stejně jako chování dospělých hereček je i ona uměle vytvořená. Vytvořila ji virtuální simulace reality, tedy internetová „hyperrealita“. Říká se, že příležitost dělá zloděje. Stejně internet vytváří prase. Je však otázkou, zda je o tolik lepší být hyperreálným než reálným prasetem. Jak se obával Baudrillard, možná už žádnou realitu nalézt nelze.

V jedné své skladbě zpívá skupina Traband: „A srdce bolí, když si vzpomenu, že stromy, který měly dorůst k nebi, tu leží vyvrácený z kořenů.“ Srdce bolí, když ti, ze kterých se měli a možná i mohli stát láskyplní tygři, končí jako vlastní karikatury. Králík v nich nedorostl v tygra, nýbrž pervertoval v prase.

Po zhlédnutí filmu V síti by bylo možné se domnívat, že seznamuje s realitou mužského sexuálního predátorství. To je omyl. Ukazuje internetově vytvořenou simulaci, hyperrealitu. A to, že se často hovoří o sexuálním predátorství, dokazuje nepochopení mužské sexuality. Stále se obáváme Bataillova tygra a skutečných predátorů. Film nepředstavuje sexuální predátorství, ale sexuální prasáctví.

Plakát na film V síti.

V síti

Hraný dokument

REŽIE: Vít Klusák, Barbora Chalupová

VYDAL: produkce Hypermarket film, koprodukce Česká televize, premiéra 27. února 2020

ROZSAH: 100 minut

Počet příspěvků: 3, poslední 25.3.2020 02:50 Zobrazuji posledních 3 příspěvků.