Jak lidi motivovat k práci? Neotravujte je penězi.

Systém úkolování spojeného s finanční odměnou je prý relikt minulého století.

Benjamin Kuras 10.9.2012

Americký novinář Daniel H. Pink ve svém druhém bestselleru Drive: The Surprising Truth About What Motivates Us (Poháněcí impuls. Překvapivá pravda o našich motivacích) zkoumá psychologické změny pracovního prostředí a tvůrčí motivace. Nejen někteří psychologové, ale i podnikatelé už na to přišli před ním. Pink je hojně uvádí a jejich poznatky sestavuje do stručného, přehledného a srozumitelného systému vycházejícího ze zjištění, že skončila doba, kdy k ekonomickému rozvoji stačila motivace finanční odměnou.

Ta patří do psychiky minulého století, v němž, jak Pink přiznává, vytvořila nebývalou prosperitu, která však zadrhává a začíná se hroutit, a proto je třeba, aby se lidská tvořivost kvůli dalšímu růstu psychologicky posunula. Podle Pinka systém odměny a trestu (cukru a biče) člověka udržuje na úrovni poslušného psa či koně, protože používá motivaci vnější. Toto století bude potřebovat motivaci vnitřní, kterou se Pink snaží identifikovat, vysvětlit a sledovat v akci.

Případ Wikipedie

Jako nejnápadnější důkaz této teorie Pink uvádí ještě nedávno nepředstavitelný, ale dnes považovaný za samozřejmý komerční úspěch amatérské Wikipedie porážející na trhu všechny profesionální encyklopedie. Ten „popřel zákony behaviorismu“ a nastavil nový podnikatelský model – „otevřený zdroj“.

Úspěch Wikipedie je trochu založen na příživnictví. Nikoli však nezákonném, pokud poctivě uvádí prameny a původní autory svých informací.

Hned na začátku bychom si však měli připomenout, co Pinkovi zřejmě uniklo, anebo se mu argumentačně nehodilo. Většina těch neplacených amatérských učenců na Wikipedii své informace přebrala tak či onak od profesionálů, kteří je zveřejnili předtím někde jinde a nemají na ně copyright.

Úspěch Wikipedie je tedy trochu založen na příživnictví. Nikoli však nezákonném, pokud poctivě uvádí prameny a původní autory svých informací. Navzdory tomu se vyplatí sledovat Pinkovy argumenty, jež vycházejí z případu Wikipedie.

Model „otevřeného zdroje“

Tím hlavním argumentem je identifikace tří motivací odpovídajících třem stupňům lidské evoluce. Motivace 1.0, jak ji Pink nazývá, byla založená na základních živočišných pudech – jídlu, sexu a obydlí. Je v nás stále přítomná a bez ní by se nedalo přežít.

K ní se však přidal druhý poháněcí impuls – motivace 2.0. Potřeba hospodářského a společenského růstu založená na touze po odměně a strachu z trestu a poháněná sobectvím, které však zároveň sloužilo k tvorbě užitečných věcí pro druhé lidi, se stala základem technologického pokroku, prosperity a svobody vrcholící ve 20. století. Její základní myšlenkou bylo, že chceme-li zlepšit výkon, zvýšit produktivitu a povzbuzovat skvělost, musíme odměňovat dobré a trestat špatné.

Nový podnikatelský model „otevřeného zdroje“ se v uplynulém desetiletí rozrostl na širokou sféru tisíců firem

Nový podnikatelský model „otevřeného zdroje“ se v uplynulém desetiletí rozrostl na širokou sféru tisíců firem. U nich psychologové zaznamenali, že vnitřní motivace založená na radosti z práce, konkrétně na tom, jak se člověk cítí kreativní, když na projektu pracuje, je ten nejsilnější a nejpronikavější poháněcí impuls. K tomu mu spíš pomáhá, když zná dlouhodobý cíl a smysl své práce a její společenskou užitečnost, než jen bezprostřední krátkodobý ekonomický zisk. Tím se „maximalizace zisku“ mění na „maximalizaci smyslu“.

„Sawyerův efekt“

Ekonomická věda se mezitím proměnila ze studia peněz ve studium chování a Nobelovu cenu za ekonomii začali dostávat psychologové. „Homo economicus“ – robot na vydělávání peněz – dospěl k titulu „homo economicus maturus“, u něhož začala fungovat „vytříbenější struktura vnitřní motivace“.

Práce se začala rozlišovat na úkoly „algoritmické“, k jejichž splnění je stanoven jednotný postup s instrukcemi čili algoritmus, a „heuristické“, pro které žádný algoritmus neexistuje, a proto je k nim třeba objevovat nové postupy a řešení. Zhruba řečeno, úkoly mechanické a úkoly tvořivé. Na ty tvořivé nastupuje třetí poháněcí impuls – motivace 3.0. V ní je tvořivost samořízená, poháněná vnitřní motivací, u níž působí víc zápal či posedlost samotným tvořením než finanční pobídka. A tvůrce má při ní pocit, že pracuje pro sebe, na sobě, na sebezdokonalování a pro vlastní potěšení.

„Sawyerův efekt“ znamená posun z motivace 2.0 do motivace 3.0 tím, že si práci uděláme zábavnou

Jako zábavný vzorek z klasické literatury Pink uvádí „Sawyerův efekt“, podle hlavní postavy z knihy Marka Twaina Dobrodružství Toma Sawyera a kapitoly, v níž dostává za úkol nabílit obrovský plot. Po počáteční nechuti si z práce udělá zábavu tím, že posmívajícím se kamarádům vysvětluje, jaký je to požitek bílit plot a že je k tomu nepustí, i kdyby ho prosili. Výsledkem je, že se kamarádi vrhnou na bílení plotu s takovým zápalem, že jej dobílí za něho.

„Sawyerův efekt“ znamená posun z motivace 2.0 do motivace 3.0 tím, že si práci uděláme zábavnou. Mark Twain je v tomto příběhu také autorem definic „práce“ a „hry“: „Práce je vše, co tělo dělat musí, hra je vše, co tělo dělat nemusí.“ Vnitřní motivace mění práci ve hru tím, že ji dělá, protože chce, nikoli proto, že musí.

Tvůrčí požitek a pocit užitečnosti

Pink také uvádí poznatky motivačních psychologů, podle nichž tvořivost – práce jako hra pro vlastní účel a z vlastní motivace – se dá nikoli vylepšit, ale naopak poškodit, nechá-li se ze samořízeného zápalu vyrušit vnější motivací – úkolováním a spojováním s finanční odměnou. Pink vysvětluje, že to neznamená chtít po někom práci bez odměny, ale jen tvorbu připomínáním odměny nevyrušovat. Připomenutím odměny totiž motivace 3.0 přešaltuje zpět do motivace 2.0, která naruší pracovní soustředění a „tok“ potřebný k mimořádně inspirovanému výkonu.

Motivace 3.0, připomíná Pink, byla vždy přítomná u špičkových umělců a vědců ponořených do práce a zapomínajících na vše ostatní. Tvorba z vnitřní motivace uspokojuje tři psychologické potřeby: profesionalitu, autonomii a sounáležitost čili sebezdokonalování, svobodu a užitečnost druhým, též zvané mistrovství, samostatnost a vědomí účelu. Jsou-li tyto motivace uspokojené, jsme šťastní a produktivní. Pokud nikoli, zakrňujeme.

Motivace 3.0 byla vždy přítomná u špičkových umělců a vědců ponořených do práce a zapomínajících na vše ostatní

Úkolem managementu v této nové fázi tvůrčí evoluce, jak navrhuje Pink, je vytvářet pracovní prostředí, v němž se přirozené psychologické potřeby dají uplatňovat, pěstovat a rozvíjet. Při zadávání úkolů – přesněji řečeno, při předávání problémů k autonomnímu tvůrčímu zpracování – je třeba dbát, aby ladily s psychologií a profesionalitou vybíraných tvůrců. Je-li úkol příliš nad naše síly a schopnosti, dostavuje se úzkost. Je-li pod naši úroveň, dostavuje se nuda.

Pracovní autonomie povzbuzuje k angažovanosti, zainteresovanosti, zápalu a vášni, jež motivují k neustálé praxi, potřebnému opakování a budování mistrovské profesionality. Ty budeme potřebovat k přežití v další fázi ekonomické evoluce založené méně na penězích, jejichž struktura se hroutí, a víc na tvůrčím požitku a pocitu užitečnosti.

Drive: The Surprising Truth About What Motivates Us
(Poháněcí impuls. Překvapivá pravda o našich motivacích)
AUTOR: Daniel H. Pink
VYDAL: Riverhead Hardcover 2009
ROZSAH: 256 stran