Jak jednoduše ochromit západní společnost

Anonymní autoři se snaží dokázat, že údajně patologický život Západu vstoupil do finální smrtelné fáze. Současně ohlašují nové lepší zítřky.

 | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy foto: © Neviditelný výbor, vzpoura přichází, knihaČeská pozice

Na zadní straně obálky českého vydání knihy Vzpoura přichází od Neviditelného výboru – anonymních autorů – se o ní uvádí: „Společensko-politický esej, který vynesl jednomu z jeho domnělých autorů nejvýznamnější ocenění, jehož je možné se dočkat: uvěznění.“ Navíc „podává přesnou analýzu současné společnosti“ v podobě popisu „světa, který je rovněž ,fenomenologií každodenního života‘, jenž bere v úvahu čistě apokalyptickou časovost a přináší praktický návod na možnou změnu naší společnosti“.

Neviditelný výbor se snaží dokázat, že údajně patologický život západní společnosti založené na práci, konzumu, tržních vztazích, vykořisťování člověka a drancování přírody vstoupil do své finální smrtelné části. Současně však ohlašuje nové lepší zítřky.

Je však třeba dodat, že jeden z údajných autorů knihy, jež byla v roce 2007 zveřejněna ve Francii pod titulem L’Insurrection qui vient, Julien Coupat nestrávil několik měsíců ve vyšetřovací vazbě kvůli ní, ale kvůli podezření, že v listopadu 2008 se spolupachateli umístil do kolejiště rychlovlaků TGV železobetonový kvádr. Cílem této akce bylo ochromit železniční dopravu, což se podařilo. Naštěstí se tento čin obešel bez lidských obětí.

Kudy z pekla

Kniha Vzpoura přichází začíná sedmi kapitolami označenými jako kruhy. Ve francouzských recenzích to bývá vykládáno jako narážka na kruhovitý sestup do pekel v Dantově Božské komedii. Na rozdíl od renesančního básnického díla však v této knize dva kruhy chybějí. Následují kratší kapitoly, spíš výkřiky, například VPŘED! ORGANIZOVAT SE, Všechnu moc komunám! V nich se uvádí, jak a kudy z pekla – jakýsi návod k použití.

Z analýzy Neviditelného výboru vyplývá, že západní společnost všechny své negativní atributy nedokáže odstranit, neboť jsou jejími nosnými pilíři

Neviditelný výbor nejprve analyzuje uspořádání západní společnosti a její pracovní i mimopracovní život. Z této analýzy však vyplývá, že všechny zmíněné negativní atributy tato společnost nedokáže odstranit, neboť jsou jejími nosnými pilíři, přičemž současně proměňují podstatu každého člověka.

Západní hon za ziskem, ekonomický růst a konzum z něj na úkor jeho přirozenosti a normálních lidských vztahů založených na soužití s přírodou vytvářejí jednak elitního organizátora těchto procesů, dále placeného udržovatele statutu quo (policie, armáda) a konečně anonymního a víceméně bezmocného spoluúčastníka, jemuž v zájmu přežití nezbývá nic jiného než touto cestou pokračovat.

Nepřítelem je práce

Zpočátku v mnoha ohledech přesná a zajímavá analýza však implicitně podsouvá viníka: kapitalismus, trhy, svět peněz a bezuzdného ždímání lidských i přírodních zdrojů. A vzápětí to od Neviditelného výboru schytávají i ti, kdo proti těmto jevům programově bojují – levicové strany, odboráři, zelení, anarchisté, různá alternativní hnutí. Jejich chybou totiž je, že v rámci systému kritizují či hodlají odstranit pouze jeho dílčí nedostatky, nikoli jej samotný.

Navíc jsou svými aktivitami neúnosně „viditelní“, a proto ďábelsky chytrá moc přesně ví, s kým má co činit, a podle toho reaguje – buď represí, nebo korupcí. Ta znamená vtažení do politické či mocenské hry, jež zavazuje k přijetí určité zodpovědnosti. Kdo je tedy hlavním nepřítelem člověka? Podmaní si ho současný systém díky němu?

Práce zotročuje, popírá přirozenost, ničí mezilidské vztahy a nutí drancovat přírodu

Čím víc se točíme v kruzích Neviditelného výboru, tím je tento nepřítel zřetelnější – práce! Ta zotročuje, popírá přirozenost, ničí mezilidské vztahy, nutí drancovat přírodu. Peníze, honba za majetkem a požitky, jsou proto jen výsledkem různorodých statků, jež Západ nahromadil za dobu svého trvání.

Lék na zlo

Lékem na primární zlo proto je vytvářet komuny, jakési zárodky nového života, nepodílet se na systému, a naopak cílenými akcemi – především sabotáží dopravy, zásobování i toku informací a energie – urychlit a proměnit jeho dnešní fázi předsmrtných křečí v definitivní konec. Právě v těchto neuralgicky citlivých bodech je totiž systém nejzranitelnější. To by určitě podepsal každý terorista.

Neviditelný výbor nechce mít nic společného ani s bojem za prosazení partikulárních nábožensko-ideologických cílů: „Požadavkem komuny je uvolnit pro všechny co nejvíce času. Jde o požadavek, který se nepočítá pouze a výhradně množstvím hodin zbavených námezdního vykořisťování. Volný čas pro nás neznamená prázdniny. Prázdný čas, mrtvý čas, čas prázdnoty a strachu z prázdnoty – to je čas práce. Už není žádný čas určený k vyplnění, ale pouze osvobození energie, které žádný z časů nepotřebuje.“

Lékem na primární zlo je vytvářet komuny, jakési zárodky nového života, a nepodílet se na systému

Jak a čím – lépe řečeno, pro co – by měly tyto komuny žít v nové době „osvobozené energie“, však Neviditelný výbor explicitně nevysvětluje. Poskytuje však přesný návod, jak přežívat, než nastane kýžený zlatý věk. Škála povolených prostředků je pestrá – několikrát připomíná improvizaci odvíjející se od konkrétních situací, například vykrádání obchodních zón, jejich skladů, kšeftování se zařízením zrušených továren, příležitostné práce, černé společné fondy, jež se napájejí z přídavků na děti, nemocenské, podpory v nezaměstnanosti, studijní stipendia či dary.

Dvojí osud

Jde sice o zjevnou závislost na systému, ale v duchu sloganu účel světí prostředky. Proto se vnucuje otázka, co by se stalo, kdyby se nepřátelský systém skutečně zhroutil a zmizely sociální podpory i zbožím napěchované obchody a sklady. Neviditelný výbor s tím počítá a dle jeho představ se společnost – lépe řečeno, mnohotvárný konglomerát navzájem se prolínajících komun – vrátí k tradičním formám zemědělství a řemesel.

Co se stane s těmi, kdo s podobným návratem nesouhlasí, je podle Neviditelného výboru zbytečná otázka. V nových životních podmínkách se totiž údajně rychle obnoví přirozené mezilidské vztahy, což vyváží případné prvotní rozpaky, nezvyk či neshody. Toto své přesvědčení Neviditelný výbor ukazuje na příkladu domu, v němž byl odpojen elektrický proud a nájemníci začali žít jinak, naplno.

V nových životních podmínkách se údajně rychle obnoví přirozené mezilidské vztahy, což vyváží případné prvotní rozpaky, nezvyk či neshody

Podobných pokusů o plnohodnotný život v komunách bez automatického přitakání materialismu bylo v dějinách lidstva mnoho. Z hlediska Západu lze zmínit prvotní křesťany či hnutí hippies na kalifornských plážích. Vždy je však čekal dvojí osud: buď dříve, či později zmizely z centra zájmu veřejnosti a zanikly, anebo se naopak chopily moci.

Obětování ideálů

Příčina tohoto dvojího osudu spočívá v tom, čeho se Neviditelný výbor dovolává – v lidské přirozenosti, jedinečnosti, originalitě. Každý člověk je jiný a recepty na věčné štěstí neexistují. Proto se po čase začnou nezadržitelně rozcházet názory na uspořádání takových komun, na jejich plnohodnotný život či v náboženském případě na cestu ke spáse. Tento fakt v dějinách zřetelně a pravidelně ještě víc vyniká při druhé možnosti – převzetí moci komunou.

V takovém případě bývají společné ideály rychle obětované úzkým či partikulárním zájmům silnějších nebo schopnějších jednotlivců, čímž neodvolatelně vzniká hierarchie hnutí se závaznými zákony a řády – tedy Neviditelným výborem tolik zpochybňovaný systém. S ním se pak zákonitě pojí i vznik donucovacích či represivních prostředků vůči různým heretikům, kacířům a kverulantům, kteří s podobným postupem nesouhlasí a začnou hledat jiný směr, cestu či formu spásy.

Příčina dvojího osudu spočívá v tom, čeho se Neviditelný výbor dovolává – v lidské přirozenosti, jedinečnosti, originalitě

K jakým koncům to vede, vidíme například na běsnění a netoleranci katolické církve ve středověku i na nedávném prosazování komunistických ideálů dle známého hesla: Kdo nejde s námi, jde proti nám.

Nejen manifest, ale i manuál

Současná západní společnost má zajisté spoustu vad, a jak již bylo řečeno, recept na věčné štěstí ani mít nemůže, na což Neviditelný výbor upozorňuje a dokládá mnoha postřehy a argumenty. Současně však tato společnost umožňuje uplatnit se, mít radost, potěšení a satisfakci z vlastní práce, rodiny, přátel, vzdělání či z volného času, aniž by to automaticky znamenalo hnát se za každou cenu za ziskem, žít v duševní prázdnotě.

„Co nás to jen mohlo jednoho dne přinutit jít v neděli ráno na jogging? Co drží všechny ty fanatiky karate, rybaření a mykologie?“ ptá Neviditelný výbor. A vzápětí si odpovídá: „Co jiného než nutnost vyplnit totální prázdnotu zahálky, obnovit svou pracovní sílu či svůj ,zdravotní kapitál‘?“ Proroci lidské přirozenosti a normálního života se však mýlí: člověk nemůže jen stále diskutovat, dělit se o život v komuně, k čemuž vybízejí, ale musí být i sám sebou.

Ve Francii se kniha stala bestsellerem, v čemž se nepochybně odráží míra nespokojenosti jejích obyvatel s poměry v této zemi

Navzdory veškeré naivitě, všem nedostatkům, fantasmagoriím, protiřečením a často nesrozumitelnému jazyku je však třeba vzít knihu Vzpoura přichází, která vyzývá ke zničení západního způsobu života, vážně. Není to jen plamenný manifest nespokojených, ale i manuál, jak a kudy jednoduchými prostředky ochromit život společnosti. Ostatně, ve Francii se stala bestsellerem, v čemž se nepochybně odráží míra nespokojenosti jejích obyvatel s poměry v této zemi.

Síla demokracie

Aféra zmíněného Juliena Coupata však také ukázala, v čem je západní demokratický systém navzdory všem nedostatkům silný a proč je třeba jej bránit a vlastně donekonečna obnovovat. Jak už bylo řečeno, Coupat byl kvůli podezření ze zablokování TGV ve vazbě. Policie proti tomuto údajnému pachateli a jeho spolupracovníkům sice nenašla žádné usvědčující důkazy, ale pod různými záminkami ho nechtěla propustit na svobodu.

To vedlo k obrovské kampani studentů, univerzitních profesorů, novinářů, intelektuálů, politiků i obyčejných Francouzů za Coupatovo propuštění. Policie – či spíše tehdejší vládní moc, která si od soudu s Coupatovou skupinou slibovala další legitimní posílení represivních složek – proto po čtyřech měsících couvla a Coupata žijícího v komuně u vesnice Tarnac v kraji Correze z vazby pustila. Učinil by něco podobného v případě svého potenciálního nepřítele Neviditelný výbor?

Vzpoura přichází
(L’Insurrection qui vient, La Fabrique éditions 2007)
AUTOR: Neviditelný výbor (Comité invisible)
VYDAL: Rubato 2012
ROZSAH: 127 stran

Počet příspěvků: 3, poslední 18.4.2014 11:00 Zobrazuji posledních 3 příspěvků.