Finsko jako Československo mezi Hitlerem a Stalinem

Román Chiméra 38 švédsky píšícího finského spisovatele Kjella Westöho se vrací na konec třicátých let 20. století, kdy se schyluje ke druhé světové válce. Jde sice o příběh realistický, ale je plný přeludů a klamných představ.

Ondřej Horák 21.4.2021
Budova finského parlamentu v Helsinkách | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy Budova finského parlamentu v Helsinkách | foto: Wikimedia
Budova finského parlamentu v Helsinkách

V románu Chiméra 38, jak napovídá číslo v názvu, se schyluje ke druhé světové válce. Proto hluboko uvnitř příběhu čteme i tuto zprávu: „Byl večer pátého října a Hitler vstoupil do českých zemí a zabral si své Sudety, ke smutku Čechů a nadšení sudetských Němců.“ Postavy románu Kjella Westöho o mezinárodní situaci debatují, jsou to intelektuálové a mají svůj Středeční klub, ale lze namítnout, že pro ně, obyvatele Helsinek, jde o něco bezpečně vzdáleného. To je však jen chiméra.

Navíc nechtějí, aby Finsko stálo stranou, ale bylo součástí těchto historických dějů. Přitom netuší, jak rychle poklidné debatování vezme za své. Citát o Sudetech je příhodný v tom smyslu, že se týká problému, který se stal ústředním bodem meziválečného období. To, co se po první světové válce stanovilo, se některým natolik zajídalo, že druhou světovou válku vnímali jako možnost to narovnat zpět.

Siný soused Švédsko

Jen si vezměme, jak dlouho se nové Československo po první světové válce přetlačovalo s Poláky a Maďary – a první, co se stalo poté, co Hitler Československo škrtl z mapy, bylo, že si „svá“ území vzali zpět. Národnost a jazyková příslušnost se ne vždy kryla s tím, jak někdo na konferenci vyměřil hranici. To se týkalo či týká i Finska. To má ve Skandinávii tradičně silného souseda ve Švédsku. V doslovu se dočteme: „Není bez zajímavosti, že Finové dodnes považují povolání lékař a právník za typicky finsko-švédská.“

K tomu má český čtenář chuť dodat, že tyto profese ve středoevropském prostoru bývaly výsadou spíše židovských obyvatel – nepěkně to vyplavalo na povrch za druhé republiky, kdy „kolegáčkové“ židovské odborníky udávali, aby se dostali na jejich místo či k jejich klientům. I v Chiméře 38 jedna postava podotýká: „Ale zamlada jsem byl na praxi v Berlíně a každý druhý lékař nebo advokát tam byl žid!“ Westöho román se tedy poměrně výrazně věnuje též židovské otázce.

Národnost a jazyková příslušnost se ne vždy kryla s tím, jak někdo na konferenci vyměřil hranici. To se týkalo či týká i Finska. To má ve Skandinávii tradičně silného souseda ve Švédsku. A není bez zajímavosti, že Finové dodnes považují povolání lékař a právník za typicky finsko-švédská.

V doslovu Jana Dlaska se o židovské menšině, jež byla ve Finsku daleko menší než jinde, dozvíme: „Finští židé se jako občané s brannou povinností zapojili rovněž do bojů druhé světové války, což paradoxně po určitou dobu znamenalo i válčit na straně Němců. Co se týče holocaustu, finská vláda podlehla německému tlaku v roce 1942, kdy z několika stovek židovských uprchlíků před Hitlerem, kteří pocházeli z jiných zemí a pobývali ve Finsku, do Německa vydala osm osob. Přežít se podařilo pouze jediné z nich.“

V roce 2003 česky vyšel román švédského spisovatele Mikaela Niemiho Popmusic z Vittuly, kterého se ve Švédsku prodalo šest set tisíc výtisků. Niemi pochází z Pajaly na švédsko-finských hranicích. Toto městečko původně obývali Finové, jak naznačuje i spisovatelovo příjmení, později, po ruském záboru, ale skončilo na švédské straně. To by šlo označit z hlediska dalších historických dějů za štěstí, navzdory tomu Pajalu v průběhu rusko-finské v roce 1940 omylem bombardovali Rusové.

Oproti tomu Westö patří k helsinským Švédům. Na konci knihy děkuje nadacím, fondům a dalším institucím, „jejichž podpora mi umožňuje se už dlouhou řadu let s plným nasazením věnovat psaní románů“. Chiméra 38 získala přitom Cenu Severské rady, což je nejvyšší skandinávské literární ocenění. Důvodem, že nyní román vychází, ale nemusí být jen tyto vavříny.

Co nejdůvěryhodnější vyprávění

Je tu totiž spousta motivů, které český čtenář zná z tuzemské historie. Za prvé, již naznačená jazyková otázka a s ní související problematika takzvaných národních států. Druhá podobnost spočívá v tom, že nejen Československo bylo mezi dvěma mlýnskými kameny, mezi Německem a Ruskem, mezi Hitlerem a Stalinem. Obdobně na tom bylo i Finsko, přičemž Finové měli asi blíž k baltským zemím, kde po bezprostřední zkušenosti se Stalinem vítali Hitlera, aby rychle vystřízlivěli, navíc když se Stalin později vrátil…

Finsko se Sovětským svazem bojovalo, bylo poraženo a přišlo o část území. Němci Finsku nepomohli, naopak jim přestali dodávat zbraně. Jakmile však Hitler porušil pakt Molotov–Ribbentrop, Finsko se k německé armádě připojilo. Již v roce 1944 však, vyděšeno Stalinovými úspěchy, uzavřelo se Sovětským svazem separátní mír a zavázalo se, že vyžene Němce ze svého území. Po válce následovaly velké ústupky východnímu sousedovi…

Chiméra 38 je román v tom nejlepším smyslu normální. Kjell Westö se nesnaží ani na sebe upozorňovat, ani o stylistické výstřednosti, jen chce co nejdůvěryhodněji odvyprávět přitažlivou story.

Malá země – byť disponující řadou odvážných bojovníků – je nucena být postavičkou, která se ze strachu před vrahem až tragikomicky chytá za ruku jiného vraha. Chiméra 38 je román v tom nejlepším smyslu normální. Westö se nesnaží ani na sebe upozorňovat, ani o stylistické výstřednosti, jen chce co nejdůvěryhodněji odvyprávět přitažlivou story. Šlo by namítnout, že používá věty jen k posouvání děje, že nejsou krásné samy o sobě, ale proto, že oddaně slouží příběhu.

A dále by šlo namítnout, že se zištně vrací do atraktivního historického období, nicméně počíná si tak, že nad závanem chladného kalkulu převažuje dojem, že potřeboval pro svůj příběh výrazné kulisy, poslední měsíce podivného klidu před bouří. Navíc Westö přidává téměř detektivní zápletku. Tím – spojením dějinného předělu s napínavostí děje – jako by Chiméra 38 připomněla některé romány Egona Hostovského, nejvíc asi Nezvěstného.

Příběh Nezvěstného se odehrává v předjaří 1948 v úřednických a diplomatických kruzích. Bývalým pracovníkem velvyslanectví ve Stockholmu a v Moskvě je i hlavní hrdina románu Westöho, advokát Claes Thune, přáteli zvaný Klacek. Není příliš výrazný, respektive příliš plachý a slušný, aby se lépe uplatnil v diplomatických službách, více vydělal v právnickém prostředí i aby si udržel manželku. Dle paní Wiikové, jeho nové zaměstnankyně, se podobá Stanu Laurelovi. Tedy helsinský, švédsky mluvící rytíř smutné postavy i smutné tváře.

Diskuse o dobové situaci

S přáteli pořádá Claes Thune Středeční klub, skrze nějž se Westömu daří dostat do románu diskusi o dobové situaci. A především prostřednictvím těchto debat může naznačit rozdílné názory – zatím jde pouze o názory, které nepřešly úplně v praxi, proto jsou někteří radikální a neprozíraví. Navíc Robert Lindemark, úspěšný lékař, je nejen Klackovým nejlepším přítelem z mládí, ale i novým mužem Gabi, bývalé Thuneho manželky. Což je pro Klacka nesmírně bolestivé. Stejně jako objevení důkazů, že je mu nevěrná a s kým…

Gabi navíc právě vydala knihu povídek Hedvábný polštářek. A helsinský Stan Laurel si při jejím čtení rozdírá už tak krvácející srdce. Rovněž je Klacek nemocný z toho, že Gabiino tělo je pro něho nedostupné a žádná jiná žena není na obzoru. Gabi bývalého manžela nešetří, hned v titulní povídce musí číst věty:

Skrze Středeční klub se Westömu daří dostat do románu diskusi o dobové situaci. A především prostřednictvím těchto debat může naznačit rozdílné názory – zatím jde pouze o názory, které nepřešly úplně v praxi, proto jsou někteří radikální a neprozíraví.

„Lehla si na kanape a přitiskla si na břicho vyšívaný polštářek. Již necítila očekávání. Hořela čistou a nefalšovanou touhou – žhnula dráždivým teplem! Několikrát polštářkem přejela sem a tam a onen dráždivý pocit nabral na síle. Jak jen v sobě může nepozorovaně ukrývat tak mohutnou touhu?“ Gabi však není hlavní hybatelkou děje, femme fatale. A není jím ani další ze staré party, herec a básník Jogi – Joachim Jary. Ten stále častěji propadá depresím i proto, že jako žid přecitlivěle reaguje na to, co se děje v Německu.

A nejen v něm, pánové jsou totiž při návštěvě nového helsinského stadionu, kde se má brzy pořádat olympiáda – nakonec se uskutečnila až v roce 1952, kdy na ní dominoval Emil Zátopek – a kde sledují atletické závody, svědky, jak je Jogiho synovec bezostyšně okraden o vítězství. Copak se hodí, aby vyhrál žid, navíc před váženými německými hosty? Jogi tráví stále víc času na klinice u přítele Lindemarka a jeho pobyt platí další přátelé, ti movití. Mezi ně Thune nepatří, i když by rád, neboť má k nemocnému kamarádovi velmi blízko.

Jogi možná trpí přeludy, ale ti, kteří mu bohorovně platí léčbu, často klamnými představami. Ústřední postavou Chiméry 38 se jeví tajemná podřízená Claese Thuneho. Ta se někdy v soukromí – po vzoru starých psychologických románů – rozkládá na tři postavy, přičemž všechny mají její skutečná jména – Milja, Matilda a paní Wiiková. Nejenže začíná pracovat u Thuneho, ale i se o ni začne ucházet doktor Lindemark. Nepozná, že jde o ženu, kterou kdysi znal… Respektive, že je to někdo, kdo si ho dobře pamatuje v úplně jiné roli.

Vykreslení dobové atmosféry

Tady se vracíme k tomu, co bylo řečeno v úvodu. První světová válka a kroky těsně po ní vedly pomalu, ale jistě ke druhé světové válce. I když ve finském případě by šlo spíš říct, že se vše jen zopakovalo. Je to letmo zmíněno též v souvislosti s hlavní postavou v nedávno česky vydaném románu Op Oloop argentinského spisovatele Juana Filloye. Finský exulant Op Oloop totiž patřil k rudým. Opět se tak ocitáme v pingpongovém zápase mezi Ruskem a Německem na finském stole…

Poté, co Lenin na konci roku 1917 uznal nezávislost Finska, v lednu 1918 povstaly finské rudé gardy, čímž začala občanská válka. Na druhé straně stály bílé gardy, jejichž dobrovolníci byli cvičeni v Německu a s německými jednotkami nakonec vítězně zasáhli do boje. Po rudém teroru nastal teror bílý a rudí byli natlačeni do zajateckých táborů, kde umírali hlady. Německo však v první světové válce prohrálo a Finsko se stalo nezávislou demokratickou republikou, kde bílá byla dobrá.

Snaha o napínavost není Kjellu Westöovi příliš vlastní. Protřelý autor krimiliteratury by si počínal mnohem razantněji. Na druhou stranu zkušený výrobce detektivek by si zase asi nedal takovou práci s vykreslením dobové atmosféry Helsinek. A to je parketa, která sedí tvůrci Chiméry 38 nejvíc.

Paní Wiiková, jelikož se naskytla příležitost, je připravena vyrovnat staré účty. V tomto směru by se dala zmínit podobnost ještě s jednou českou prózou – Lvíčetem Josefa Škvoreckého. Pomsta po natolik dlouhé době, že už je pro ostatní těžké vidět souvislosti… Chiméra 38 je románem, jenž potěší ty, kteří se na jedné straně při čtení beletrie rádi přivzdělají, zde o finské historii, a na druhé jsou rádi taženi napínavou zápletkou. Čtenářovou myslí však létají i otázky:

Proč se Gabi za Thuneho provdala? Je tak silné Jogiho náhlé zacyklení v důsledku židovského tématu důvěryhodné? Opravdu si doktor Lindemark mohl paní Wiikovou nepamatovat? V případě vztahu těchto dvou se zprvu zdá, že půjde o obdobu příběhu z filmu Noční vrátný s Charlotte Ramplingovou – že paní Wiiková a doktor Lindemark předvedou „stockholmský syndrom“ po helsinsku –, to se však nepotvrdí.

A v neposlední řadě je nutné zmínit, že snaha o napínavost není Kjellu Westöovi příliš vlastní. Protřelý autor krimiliteratury by si počínal mnohem razantněji. Na druhou stranu zkušený výrobce detektivek by si zase asi nedal takovou práci s vykreslením dobové atmosféry Helsinek. A to je parketa, která sedí tvůrci Chiméry 38 nejvíc.

Kjell Westö, Chiméra 38

Chiméra 38

Hägring 38, Schildts and Söderströms 2013

AUTOR: Kjell Westö

VYDAL: Pavel Mervart 2021

ROZSAH: 320 stran

Diskuse neobsahuje žádné příspěvky.