Dobrý politický lídr: Nikoliv mužný Achilles, ale schopný manažer

Současná mládež si vytváří vlastní způsoby vůdcovství a angažovanosti v politice, klade větší důraz na spolupráci, sociabilitu a měkkou moc.

foto: © Oxford University Press, USA (March 3, 2008)Česká pozice

„V demokratických režimech by měl být každý občan poučen, co obnáší být dobrým a špatným lídrem,“ domnívá se americký politický vědec a analytik mezinárodní politiky Joseph S. Nye mladší ve své knize The Powers to Lead (Schopnosti k vedení). Ta sice byla poprvé anglicky zveřejněna již v roce 2008, ale díky svému tématu je nadčasová a zajímavá i dnes.

Podle Nyeho političtí lídři pomáhají své skupině vytvořit a dosáhnout cíle, jež s ní sdílejí. Vůdcovství je pak sociální vztah, jejž tvoří tři klíčové součásti: lídři, jejich stoupenci a kontext, ve kterém nastávají interakce mezi nimi. V praxi jsou úspěšní jen ti lídři, kterým se podaří účinně spojit takzvanou měkkou a tvrdou moc (soft a hard power). Nye tuto kombinaci nazývá chytrou mocí (smart power).

V současnosti není nejlepším válečníkem mužný Achilles nebo nejsilnější alfa samec, ale ten, kdo mimo jiné disponuje politickými a manažerskými schopnostmi. Dnes totiž generálové používají častěji slova než meče.

Typy lídrů

Dle Nyeho lze lídry lze rozdělit na ty, kteří svým konáním události pouze ovlivňují a usměrňují, a na ty, kteří tyto události vyvolávají a způsobují. Například britská konzervativní premiérka Margaret Thatcherová ani později labouristický předseda vlády Velké Británie Tony Blair nebyli ve své zemi příliš oblíbení, ale dokázali změnit její politické prostředí.

Lídry lze rozdělit na ty, co svým konáním události pouze ovlivňují a usměrňují, a na ty, co tyto události vyvolávají a způsobují

Také prezident USA George W. Bush vytvářel dějiny svou politikou boje proti terorismu – vydal se novou cestou. Z tohoto hlediska se o konec studené války víc zasloužil generální tajemník Ústředního výboru Komunistické strany Sovětského svazu Michail Gorbačov než americký prezident Ronald Reagan.

Nye rozlišuje takzvané transformační a transakční lídry. Ti transakční většinou používají nástroje tvrdé moci: odměnu, trest a vlastní prospěch. Transformační lídři pak apelují na kolektivní zájmy skupiny nebo organizace, sázejí spíše na měkkou moc, a především inspirují. Ke svým stoupencům pak přistupují tak, že z tohoto přístupu mají prospěch oba – ve smyslu například větší motivace či morálky. (Příkladem transformačního lídra může být jeden z největších politických a duchovních vůdců Indie Mahátma Gándhí.)

Transformační přístup však nemusí být lepší než transakční. Například čínský komunistický transformační lídr Mao Ce-tung prosadil nejdříve Velký skok vpřed a následně Kulturní revoluci, přičemž oba projekty způsobily zbytečně smrt mnoha milionů lidí.

Odborník i manažer

Říká se, že ministr by měl být především manažerem, a pokud je zároveň odborníkem, tím lépe. Proto vzniká otázka, jakými vlastnostmi by měl dobrý lídr disponovat. V případě výkonu tvrdé moci by měl být organizačně a politicky schopný, což může znamenat nejen zcela machiavellistické praktiky, jako je zastrašování či manipulace, ale i pocit důvěry nebo vytváření inspirace.

K efektivnímu výkonu měkké moci by lídr měl disponovat emoční inteligencí, sebekontrolou, empatii i rétorickými schopnostmi

K efektivnímu výkonu měkké moci by pak lídr dle Nyeho měl disponovat emoční inteligencí, sebekontrolou, empatií i rétorickými schopnostmi. Dobří lídři by měli také být schopní takzvané kontextuální inteligence či chytré moci – například dokázat vycítit potřeby a požadavky svých potenciálních následovníků či vystihnout správný okamžik.

Charisma, z něhož má prospěch každý politik, je pak spíše důsledkem jeho stoupenců než samotného lídra. To je možná důvod, proč v historii lze objevit jen málo charismatických lídrů mezi ženami. Navíc demokratický politik musí mít velkou schopnost navazovat povrchní přátelství.

Test spánkem

K výkonu efektivního vůdcovství je také třeba mít určité biologické a genetické předpoklady. Mnoho ze zmíněných dovedností se však dá naučit, například emoční inteligence se zlepšuje s věkem a zkušenostmi. A každý pravý lídr by měl mít vize. Bez nich totiž může být pouze transakčním, nikoliv však transformačním lídrem.

I pokud lídr disponuje všemi uvedenými vlastnostmi, nemusí být úspěšný, protože značně záleží na kontextu a době. Například Churchillova chvíle přišla až po vypuknutí druhé světové války, až tehdy se zapsal do dějin jako jeden z největších státníků.

Každý pravý lídr by měl mít vize. Bez nich totiž může být pouze transakčním, nikoliv však transformačním lídrem.

Stejně jako se negeniálnímu šachistovu občas podaří geniální tah, politici někdy mohou provést nemorální čin. Proto se Nye také věnuje morálnosti politických činů a rozhodnutí, přičemž se dle něho veřejná morálka liší od soukromé. Politický lídr musí například čas od času poslat vojáky do války, aby občanům své země zajistil bezpečí. Už německý sociolog a ekonom Max Weber (1864–1920) varoval ty, kdo hledají spásu své duše, aby to činili jinde než v politice.

Dle Nyeho etika hodnotí správnost rozhodnutí, konání či jednání na základě dvou kritérií – morální povinnosti (takzvaná deontologická etika) nebo následků (konsekvencialistický neboli teleologický přístup). Někdy se však tři zdroje morální povinnosti – svědomí, společenská morálka a kodex profesní etiky či očekávání spojená s výkonem určité funkce – ocitnou v rozporu. Pak politikovi nezbývá než „test spánkem“ – jeho rozhodnutí bylo správné, pokud se mu podaří usnout a „normálně“ spát.

Změna přístupu k vůdcovství

Říká se, že lidé mají takové lídry, jaké si zaslouží. Proto Rusům vládl v minulosti car a dnes jim vládne prezident Vladimir Putin, přičemž anglická „nátura“ už od Velké listiny práv a svobod z roku 1215 podobný ruský způsob vládnutí neumožňuje. Charakteristickým rysem japonské společnosti je zase konformismus, a proto se v ní mnoho charismatických lídrů neobjevilo. Jací jsou čeští političtí lídři? Určitě odrazem nás samých! Proto každý politik musí poznat duši neboli kulturu svého lidu, který chce vést.

Političtí lídři vstoupili do světa ženského chápání politiky

Dle Nyeho se přístup k vůdcovství mění. Současná mládež si vytváří vlastní způsoby vůdcovství a angažovanosti v politice, klade větší důraz na spolupráci, sociabilitu a měkkou moc. Třebaže to nevystihuje celou otázku vůdcovství, Nye se domnívá, že političtí lídři vstoupili do světa ženského chápání politiky. A v době tohoto posthrdinského vůdcovství záleží více na spolupráci celé skupiny než na heroických činech jednotlivců v jejím čele.

The Powers to Lead
(Schopnosti k vedení)
AUTOR: Joseph S. Nye Jr. 
VYDAL: Oxford University Press 2008
ROZSAH: 226 stran

Počet příspěvků: 1, poslední 27.6.2013 07:03 Zobrazuji posledních 1 příspěvků.