Ceska Pozice

Devatenáctkrát, jak i ve špatné situaci hledat pozitiva

Mix různorodých povídek 19 spisovatelů, špiček české literatury, na téma nové nemoci covid-19, které do sbírky Za oknem na jaře vybral Aleš Palán, se zabývá strachem z neznámého nebo psychickými dopady izolace. Otvírají také otázky hledání pravdy v informačním šumu nebo uvědomění si zdánlivých banalit, které jsme až dosud přehlíželi.

Testování na koronavirus na Slovensku. | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy Testování na koronavirus na Slovensku. | foto: Reuters
Testování na koronavirus na Slovensku.

Když na jaře sestavoval Aleš Palán soubor povídek na téma nákaza, ještě si nikdo nedokázal představit, do čeho se to svět skutečně řítí. Všichni doufali, že přežijeme dva měsíce v karanténě a život půjde dál jako dřív. Doufali v to i spisovatelé, jež s napsáním povídky reagující na aktuální dění oslovil.

Bylo jich symbolicky 19, jako je číslo v názvu nové nemoci, samé špičky české literatury, jako je Alena Mornštajnová, Jiří Padevět, Bianca Bellová, Miloš Urban, Petr Stančík nebo Iva Pekárková. Devatenáct procent z prodeje povídkové knihy s názvem Za oknem jde na boj proti koronaviru. „Vybrali jsme zatím necelých 50 tisíc, část šla do Alzheimer centra v Jihlavě a druhá Diakonii Karviná,“ řekl Aleš Palán.

V průběhu března, kdy většina povídek vznikla, ještě strach společnost stmeloval. Všichni šili roušky, dezinfikovali si ruce a na chodbě se vyhýbali i sousedům. V létě, kdy kniha vyšla, byla už situace trochu jiná. Nadšení a ideály opadly a na podzim se znovu začalo přiostřovat, ačkoli si to velká část společnosti nechtěla připustit. Proto neškodí přečíst si tuto knihu právě nyní, s tímto odstupem.

Společný jmenovatel

Mix povídek je různorodý, a pokud by i tato recenze měla mít symbolických devatenáct vět, dal by se děj každé z nich shrnout do jedné. Lze mezi nimi najít ale i různá pojítka. Všechny například berou pandemii jako realitu, na niž je třeba reagovat, a nerozvíjejí konspirační teorie ani politické debaty, jak by se mohlo nabízet. Některé zavádějí do minulosti, kdy lidstvo prožívalo epidemie cholery nebo moru, jiné do současných odlehlých krajin.

S Pavlem Kosatíkem se podíváme na výlet do sovětské Moskvy, Jiří Padevět vezme do Terezína na konci války, Pavla Horáková na moravskou vesnici a Markéta Pilátová pod chrlící sopku v Patagonii. Alena Mornštajnová se vrací do světa svého bestselleru Hana a nabízí scénu s otrávenými věnečky, jež v padesátých letech na Valašsku rozpoutaly epidemii břišního tyfu, z jiného pohledu než v knize, podobně Petr Stančík sáhl do svého Mlýnu na mumie pro postavu komisaře Durmana, jemuž ušil na míru nový příběh.

Společný jmenovatel několika textů lze najít v tom, že již tenkrát varovaly před tím, aby se lidé upínali na sny, co nastane po karanténě. Svět už totiž nebude jako dřív, a než doufat v něco, co se nikdy nestane, je lepší žít dneškem, jakkoli se zdá ponurý. Žít tady a teď, to je poselstvím „anticovidových“ povídek.

Řada autorů vychází z vlastních zkušeností a popisují realitu izolace, jiní se esejisticky zamýšlejí nad nevšedními pocity a podněty, které nová situace přináší. Povídkami rezonuje téma, že i ve špatné situaci lze hledat pozitiva. Díky tomu, že jsou hlavním hrdinům běžné činnosti zapovězené, všímají si obyčejných věcí, které dosud neměli čas vnímat. Třeba jak se na jaře probouzí příroda. Společný jmenovatel několika textů lze najít v tom, že již tenkrát varovaly před tím, aby se lidé upínali na sny, co nastane po karanténě.

Svět už totiž nebude jako dřív, a než doufat v něco, co se nikdy nestane, je lepší žít dneškem, jakkoli se zdá ponurý. Žít tady a teď, to je poselstvím „anticovidových“ povídek.Jan Němec v pandemii nachází pozitivum, že se celý svět semkl proti jedinému nepříteli, v Česku žijící Američan Mark Slouka dokonce dává českou solidaritu v první vlně epidemie za vzor celému světu. Možná by oba autoři nyní viděli situaci jinak.

„Kdybych tu knihu sestavoval nyní, tak bych neměnil, vážím si kolegů a kolegyň, kteří do toho šli. Bylo to jisté gesto vzdoru a snaha se neuzavírat ve své mysli. Bylo by zajímavé zjistit, jestli by dnes byly texty neklidnější, nebo naopak optimističtější. Ale repete už dělat nebudeme,“ přiznává Palán.

Osamělá seniorka

Vedle Sloukova pohledu je další mezinárodní srovnání. Palán oslovil Paula Austera, který pátrá po východoslovanských kořenech svého dědečka a dobírá se, že z vyprávění pamětníků ani propagandistických dobových filmů si nemůže být jistý pravdou. Stejně jako v dnešním informačním šumu.

Pohled na epidemii a její důsledky zprostředkovává i v Londýně žijící Iva Pekárková. Ta se zamýšlí, „do jakého státu člověk patří“, když kosmopolitní způsob života není možný. Vlády najednou nutí klást si otázku „kde domov můj“, rozhodnout se, kam se vrátíme, a kde se usadíme.

Titul Za oknem si editor vypůjčil z povídky Lidmily Kábrtové, která se snažila vcítit do osamělé seniorky ovlivněné strachem z neznámého, jejž přiživují mainstreamová média i fake news. Strach o vlastní život, deprese z izolace, obavy, čemu věřit a čemu ne, to vše se prolíná více povídkami.

Titul Za oknem si editor vypůjčil z povídky Lidmily Kábrtové, která se snažila vcítit do osamělé seniorky ovlivněné strachem z neznámého, jejž přiživují mainstreamová média i fake news. Strach o vlastní život, deprese z izolace, obavy, čemu věřit a čemu ne, to vše se prolíná více povídkami. Okno v její povídce znamená nejdříve radost, protože za ním našla nového společníka – kocoura. Brzy se ale stane i hrozbou, bránou do vnějšího světa, z nějž může přijít nebezpečná nákaza.

Jako symbol epidemie si okno nezávisle na sobě vypůjčili i další autoři. Hlavní aktér povídky Zuzany Dostálové se z něho toužebně dívá ven, protože je mu doma už těsno, námořníkova milenka v textu Biancy Bellové ho naopak zavírá, aby neslyšela bití umíráčku a nářky nemocných. Pro Martina Sichingera je „kouzelné“ výdejní okénko světlem na konci tunelu, protože je to jediný způsob, jak v době zavřených restaurací získat točené pivo. Pro mnohé možná jediné zpříjemnění dnů, kdy rande mohou probíhat pouze virtuálně.

Třeba v podobě večeře bývalých partnerů po Skypu, jak ji popisuje Miloš Urban, nebo flirtování na Tinderu v povídce Olgy Stehlíkové. „Okno neotvírám, virus se drží v ovzduší několik hodin a informace o tom, jestli stoupá s aerosolem nahoru, nebo klesá dolů, se různí, takže nebudu riskovat, že by doputoval z ulice až sem do čtvrtýho patra,“ vypráví její paranoidní Romeo, který si zkracuje dlouhou chvíli „oťukáváním“ potenciální partnerky.

Nový žánr

Rozpětí žánrů i témat povídek je široké, a ačkoli se ne všechny věnují přímo koronaviru, bude možná tato kniha za pár desítek let sloužit jako svědectví o jedné éře naší historie. Palán nebyl jediný, koho napadlo zpracovat téma pandemie, je to velmi lákavý námět. Brzy začaly po celém světě vycházet knihy, které se dnes už civilizační změně věnují.

Aleš Palán nebyl jediný, koho napadlo zpracovat téma pandemie, je to velmi lákavý námět. Brzy začaly po celém světě vycházet knihy, které se dnes už civilizační změně věnují. Jsme svědky nejen nešťastné dějinné epochy, ale nejspíš i vzniku nového žánru.

V říjnu vydalo nakladatelství Prostor také prorocký thriller Lawrence Wrighta Na konci října, který se věnuje boji s virem, jenž sráží svět na kolena. Už na jaře na nastalou situaci reagovalo nakladatelství Petrklíč s populárně-naučnou knihou Vojtěcha Hellera Pandemie od starověku po současnost, která koronavirus bagatelizovala. Její poselství „hlavně nepanikařit“ zní v současné situaci překonaně.

Z textů lékařů, filozofů a publicistů o životě s novou nemocí sestavilo v květnu antologii Doba koronavirová také nakladatelství Zeď. Později vydalo knihu Terezy Hronové Láska za časů korony o vztazích rozdělených karanténou. Podobné téma zpracoval komediální seriál ČT Láska v čase korony, kde herci museli nosit roušky a ochranné štíty. Ač si o horkou jehlou spíchnutých dialozích můžeme myslet cokoli, šlo o rychlou reakci na aktuální téma. Jsme svědky nejen nešťastné dějinné epochy, ale nejspíš i vzniku nového žánru.

Aleš Palán (ed.), Za oknem

Za oknem

AUTOR: Paul Auster, Bianca Bellová, Zuzana Dostálová, Pavla Horáková, Lidmila Kábrtová, Pavel Kosatík, Jiří Kratochvil, Alena Mornštajnová, Jan Němec, Jiří Padevět, Iva Pekárková, Markéta Pilátová, Martin Sichinger, Mark Slouka, Petr Stančík, Olga Stehlíková, Jan Štifter, Miloš Urban, Michal Vrba

EDITOR: Aleš Palán

VYDAL: Prostor 2020

ROZSAH: 212 stran

zpět na článek


© 2020 MAFRA, a.s., ISSN 1213-1385 © Copyright ČTK, Reuters, AFP. Publikování nebo šíření obsahu je zakázáno bez předchozího souhlasu.