Dělení na pravici a levici je pasé

Nová třída byrokratů už nepotřebuje ideovou orientaci. V udržení moci si pomáhá omezováním občanských svobod a posilováním role státu.

foto:  © archivČeská pozice

Největší chybou dnešního konvenčního politického myšlení je bezmyšlenkovité zastaralé dělení politiky na levici a pravici. Těm, kdo to už nějakou dobu tuší, to s definitivní platností potvrzuje britský novinář Peter Hitchens. A můžeme se na něho stoprocentně spolehnout, že to, co napíše, poskytuje hodně námětů k přemýšlení.

Politické zmatení

V jedné ze svých novějších politických knih The Broken Compass (Rozbitý kompas) sice hned v podtitulu How British Politics lost its way (Jak britská politika ztratila cestu) sděluje, že se tato jeho práce týká současné Británie, ale jeho objasnění dnešního politického zmatení se vztahují na celou Evropu. Politický kompas jsme ztratili všichni. Dělení na levici a pravici, vysvětluje Hitchens, stále vychází ze „symbolů, které jsou dávno mrtvé a udržovaly se před rozkladem jen zmrazením ve studené válce“ – z tradičních protikladů, jako je kapitál versus pracující, státní kontrola versus svobodné podnikání, demokracie versus komunismus.

Tato stará klišé se rozsypala a dnes se v politickém spektru těžko orientujeme, kdo je komu oponentem a kdo s kým otevřeně, nebo v zákulisí spolupracuje. Západ se posunuje k myšlení, v němž se konzervativní strany proměnily v umírněnější levici a ztratily napojení na tradiční konzervatismus Edmunda Burka. Domnívají se totiž, že se tím směrem posunuli i voliči, jimž se musejí přizpůsobit, chtějí-li ještě někdy vládnout.

Zatímco se pravice prakticky posunula do leva, levice se naučila znamenitě předstírat posun do prava

Zatímco se pravice prakticky posunula do leva, levice se naučila znamenitě předstírat posun do prava. Objevila, že místo znárodňování firem se víc vyplatí je svázat regulacemi a oloupit vysokými daněmi a ponechat v iluzích, že podnikají svobodně. Vytvořila proti nim přezaměstnanost ve veřejné sféře, aby rozšířila svou voličskou základnu. Ve školství prosadila – a Hitchens míní konkrétně New Labour – rovnostářství na nejnižší intelektuální úrovni, oslabila národní svrchovanost a zmrzačila instituci rodiny. A navíc vypudila z veřejného života křesťanské hodnoty a úctu k vzdělanosti.

Nová třída byrokratů

Ze všech částí politického prostředí vzešla nová třída byrokratů, kteří si pomáhají v udržení moci omezováním občanských svobod a posilováním role státu. Osvědčenou metodou je vymýšlení strašáků, před nimiž musejí chránit, například zločinnost, terorismus, klimatické změny, závadné potraviny či pedofilové. Cokoli se hodí. A vymýšlí na to nové zákony, jimiž si chrání svou moc před naší svobodou.

Politici ze všech politických stran se přestali zajímat o politiku a nechali se uchvátit politickou kariérou a finančními výhodami. Tím se zamlžily politické hranice a rozdíly. V zásadních věcech a principech se politika všech parlamentních stran ztotožnila. Zapojily se do denunciace veškerých projevů politické pravicovosti hanlivými přezdívkami „krajně-pravicový, xenofobní a nacionalistický“.

Tím se dle Hitchense dovršil dlouholetý program labouristické strany, který poprvé vyhlásil hned po druhé světové válce na stranickém sjezdu Aneurin Bevan: „Nestačí jen získat parlamentní většinu. Chceme kompletně zlikvidovat politický konzervatismus.“ Hitchens popisuje, jak v různých parlamentních obdobích labouristické vlády nastolily postupně sociální stát a státní zdravotnictví, kulturní a morální revoluci, degradaci vzdělání, politizaci státní správy, rozšíření veřejné sféry a demontáž jednotné Británie.

Podpora všeho protizápadního

Jejich zavedením Parlament přestal být kolbištěm protichůdných zájmů veřejnosti a stal se z něj schvalovací mechanismus zájmů politické třídy. Ta se proměnila v permanentní „středovou“ vládu, v níž se střídají osoby, nikoli však politické ideje a záměry. Rozdělení na levici a pravici zmizelo z politiky a nachází se mimo její rámec, kde se ještě může odehrávat svobodná a racionální debata nejen o symptomech, ale i o principech a o příčinách dnešního stavu. Skutečné rozdělení spočívá dle Hitchensova návrhu „v utopickém reformátorství a v antiutopickém konzervatismu“.

Politický konzervatismus se nechal levicí porazit, protože se většinou zabýval spíš praktickými věcmi než myšlenkami a ideály

Zmatení hodnot a smyslu levice – v minulosti jednoznačné zastánkyně svobody a rovnoprávnosti – se dnes absurdně projevuje podporou všeho protizápadního, i když je to sebekrutější totalita: muslimů proti Srbsku, Palestinců proti Izraeli, islámu na úkor křesťanství. Nejabsurdnější pak je její prosazování práv homosexuálů a současně totalitního islámu, který je vraždí. Jako pštros s hlavou v písku odmítá brát na vědomí, že to jednou musí dospět do situace, kdy se bude muset rozhodovat, zda jedno či druhé.

Radikální levicové feministky, které by byly v islámské tyranii první na řadě, se snaží obhajovat islámské odívání, protože osvobozuje ženu od sexuálního soutěžení. Přehlížejí však islámské násilí na ženách, nucená manželství a podřízenost ženy v zákonech šaríi.

Náhrada proletariátu

„Běžný levičák,“ píše Hitchens, „je neodolatelně vtahován do obrany nebo obhajoby islámu, neboť je to nepřítel britské monokultury a významné náboženství početné etnické skupiny. Dokonce jej chválí za to, že je nerasistický, a omlouvá jeho vrozený antisemitismus jako pouhý projev antisionismu, který s ním sdílí.“ Hitchens dále tvrdí, že „levice vězí po kolena v těchto paradoxech“, protože po skočení studené války, zavření těžkého průmyslu a úspěšného nastolení sociálního státu „potřebuje nové masy, které by jí nahradily proletariát a ochotně a bezmyšlenkovitě přijímá muslimy jako náhražku“.

Politický konzervatismus se nechal levicí porazit, protože se většinou zabýval spíš praktickými věcmi než myšlenkami a ideály. Postoupil jí politické bitevní pole nikoli proto, že by se nechal přesvědčit jejími argumenty, ale protože byl příliš slabý, než aby jim dokázal oponovat.

Současné dělení na levici a pravici ponechává konzervativce v pasti frakcí, které bezmyšlenkovitě opakují předsudky, zaznamenává Hitchens. A nabízí, i když skepticky, jakžtakž možné řešení: „Má-li konzervatismus vůbec přežít, bude muset změnit své zvyky.“ To znamená znovu objevit principy, z nichž vznikl, srozumitelně je formulovat, vysvětlovat a hájit. Nejde-li to už v zavedených politických strukturách, musí začít mimo ně.

The Broken Compass: How British Politics lost its way
(Rozbitý kompas. Jak britská politika ztratila cestu)
AUTOR: Peter Hitchens
VYDAL: Continuum, 2009
ROZSAH: 272 stran

Počet příspěvků: 3, poslední 6.7.2011 08:10 Zobrazuji posledních 3 příspěvků.