Dejte jim šanci, pane Jando

Frontman kapely Olympic o nové hudební éře a příležitostech mladých muzikantů.

Muzikant Petr Janda nedávno oslavil sedmdesáté narozeniny a snad z toho důvodu ho dramaturgové České televize pozvali do středečního Hyde Parku. To bylo jistě krásným gestem pro všechny fanoušky kapely Olympic. Ti z něj vydyndali odpovědi na otázky, která jeho nejoblíbenější píseň, jaké to bylo dělat předskokana Rolling Stones, nebo jestli se považuje za kvalitního autora. Když padla řeč na antichartu, Janda přiznal, že se svůj podpis není zrovna pyšný, ale že měl tehdy strach a rodinu (autor článku tuto dobu nezažil, tudíž mu nepřísluší se k tomuto bodu vyjadřovat).

Jakmile však přišlo na současnou hudbu, Janda jako by začal ztrácet půdu pod nohama. „Pro mladé kapely je dnes opravdu těžké se uživit, mně je to opravdu strašně líto,“ soucítí rocker s kolegy z hudební branže. Jednou z hlavních příčin je podle něj internet, protože hudby je prý dnes zkrátka moc, hlavně na serverech, kam kapely umísťují své nahrávky. (Což ovšem dělá i Olympic, který má od roku 2008 založený profil na Bandzone.cz, tedy největší hudební databázi českých a slovenských klubových kapel. Nemluvě o MySpace.com.) Ale jestli je mu mladých hudebníků opravdu lidsky líto a ví o nějaké mladé kapele, která by stála za to, mohl by jí z pozice majitele nahrávacího studia a vydavatelství dát šanci.

Je samozřejmě otázka, co by to mělo být za muziku. Janda kopnul krásnou malou domů, když o společném songudcery Marty a německé kapely Revolverhelt, který má na YouTube přes 13 milionů zhlédnutí, prohlásil, že „to je vono“. Má být vlajkovou lodí svěží průkopnické hudby unylá čtyřakordovka s banálně patetickým textem (bingo, o lásce)?

„Dneska je slavný každý, ale jenom trošku. Ten prostor už je jiný, i v celosvětovém měřítku. Žádná pecka jako Sex Pistols, Led Zeppelin nebo Nirvana,“ zněla Jandova odpověď na otázku, zda se dnes musí kapely za každou cenu proslavit. Jenže k tomu, aby si všichni jmenovaní velikáni sáhli po úspěchu, byla potřeba i něčeho jiného – odvahy hudebních vydavatelství a promotérů vsadit na neotočenou kartu.

Frontman skupiny Olympic si tu šanci vybojoval, dostal ji a využil, téměř nepřetržitá padesátiletá hudební kariéra je důkazem. Teď by možná byl správný čas dát jí i někomu dalšímu. Bylo by to přínosnější než prostá lítost nad novou hudební érou.