Pavel Brázda je skutečným nezávislým solitérem na české výtvarné
scéně. Jeho osud a dílo jsou až románovým příběhem vinoucím se od
poloviny minulého století až po dnešek. Letos osmaosmdesátiletý umělec
představuje své méně známé práce v pražské Galerii 1. patro.
Ve svém typickém černém roláku a s distingovaným přirozeně střídmým vystupováním se stále mladistvě vyhlížející malíř vymyká navyklým představám o alternativním umělci. Do pozice jakéhosi outsidera byl odsouzen pro své neústupné názory, ale i díky „závadnému“ původu.
Jeho otec byl úspěšným prvorepublikovým brněnským právníkem a předákem agrární strany, babička byla sestrou Josefa a Karla Čapků. Jejím druhým manželem se stal kontroverzní básník a diplomat Josef Palivec. A Brázdův strýc zastával pozici ministra československé vlády, který po válce působil ve zdejší politice až do roku 1948. Mladík z dobře situované rodiny se také proto nemohl dlouho udržet na Akademii výtvarných umění. V roce 1949, v době sílící komunistické represe, byl z této školy a jakýchkoli dalších studií vyloučen. Stejný osud čekal na jeho přítelkyni a pozdější manželku malířku Věru Novákovou.
Bez okolních vlivů
V nastalé nelehké situaci se Brázda musel živit příležitostnými pracemi – odbornými ilustracemi či kresbami archeologických vykopávek. Až v letech 1977–1978 se mu naskytlo skryté a klidné útočiště v kotelně 1. zubní kliniky na Albertově. Zde mohl ve volných chvílích kreslit a stýkat se nepozorován se svobodomyslnými přáteli.
S umanutou představou o
povaze a funkci vlastního díla, rozvíjel bez okolních vlivů malířskou
cestu (jistou spřízněnost nalezl snad jen u zmíněné Věry Novákové či u
podobně a nekompromisně smýšlejícího malíře Ivana Sobotky, jehož
retrospektiva proběhla loňského roku v kutnohorském Gasku). Jinak se
Brázda vědomě vyhýbal skupinovým či generačním kontaktům.
O to
více navazoval přátelství s mladšími kolegy a uskutečňoval různá
inspirativní setkání (například s „také kotelníkem“ malířem Michalem
Singerem). Vystavovat však nesměl. Jeho jméno vešlo v širší známost až
po roce 1989 – především zásluhou aktivity časopisu Revolver Revue. Ve
svobodné atmosféře pak konečně následovalo několik „objevných“
přehlídek. Dosud nejrozsáhlejší byla retrospektiva v Národní galerii
v Praze. V této instituci je také zastoupen ve stálé expozici.
Loňská rozsáhlá výstava v Obecním domě představila soubor prací pod názvem Lidská komedie, která zahrnovala práce z let 2007 až 2012. Převládaly obrazy a digitální tisky upravené v počítači. Tento „lidový“ přístup souvisí s Brázdovou snahou o snadnou dostupnost umění a také s projevem ve jménu „probíhající vědecko-technické utopie“. Umělec kdysi vyhoštěn z akademie „z vůle pracujícího lidu“ se tak paradoxně cíleně obrací k běžnému publiku. Chce být otevřený, zábavný a srozumitelný, nevyhýbá se přitom ani zobrazování nelehkých životních situací (odcizení, zklamání, smrt). Nevstupuje do sektářského uzavření – jeho kompozice jsou záměrně podané v duchu „naivního“ civilismu, přísně stylizované a zjevně vypointované.
Rodící se hominismus
Právě probíhající výstava nese název Z minulosti do současnosti.
Doplňuje tak již populární Brázdovo dílo o juvenilie, grafiky, vyšívané
obrázky a další unikátní a většinou dosud nezveřejněné práce. Expozice
je tedy méně reprezentativní, zato však intimnější než nedávné výstavy
v Praze, Wroclavi nebo Moskvě.
Je tu poukázáno na doprovodné či méně známé výtvarné činnosti, které však dále osvětlují Brázdovu zajímavou osobnost a svéráznou filozofii. Nalezneme zde dokonce dětské olejomalby, raná díla z válečného období (1943–1944) a jeho rodící se styl nazývaný hominismus (program umění o lidech a pro lidi, kterému je věrný dodnes). Realistické barevné studie dokládají jeho vztah k přírodě, ale ještě více k městu a okolní periférii.
Expozice je doplněna umělcovou překvapivou zálibou rozvíjející se od devadesátých let – jedná se o koláže z barevných tonerů na pestrých papírech. Jejich dokončení s použitím digitálních technik se datuje do letošního roku. Nechybí ani skici z kotelny (1977–1987), které jsou atraktivním vhledem do „kuchyně“ a přípravy pro finální klasické obrazy.
Brázda stále intenzivně pracuje. Jeho dílo je pestré a vzácně kontinuální. Výstava v Galerii 1. patro přispěla k dalšímu a hlubšímu poznání této originální osobnosti.
Pavel Brázda: Z minulosti do současnostiGalerie 1. patro Myslíkova 9, Praha 1 Výstava potrvá do 3. května 2014. Otevírací doba: čt – so 14 – 18 hod. |