Ceska Pozice

Bohové byli vyhnáni ze svých domovů

Je třeba odmítnout Huntingtonovu tezi o střetu civilizací. Vychází totiž z předpokladu, že základ civilizací tvoří náboženství, ale je tomu naopak.

 | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy foto: Česká pozice

Profesor Evropského univerzitního institutu ve Florencii a odborník na islám Olivier Roy se ve své nejnovější knize La sainte ignorance: Le temps de la religion sans culture (Boží prostota. Doba náboženství bez kultury) nevěnuje své specializaci, ale roli fundamentalismu v různých náboženstvích. Ten je dnes sice často spojován s islámem, ale Roy tvrdí, že jeho rysy lze objevit v mnoha současných formách religiozity. A navíc je přímým potomkem sekularizované a globalizované společnosti.

Společnost a náboženství

Roy nepovažuje za typický projev fundamentalismu sebevražedné atentáty muslimských teroristů. Místo toho si všímá rostoucího sklonu věřících zavrhovat jako barbarskou kulturu, jíž jsou součástí. Na námitku, že podobný odstup od většinové kultury je odvěkým projevem religiozity, Roy odpovídá, že toto napětí mezi společností a náboženstvím se objevilo pouze dvakrát.

Poprvé, když nové náboženství vznikalo a rodící se náboženská komunita se vymezovala vůči tehdejšímu společenskému řádu. A podruhé poté, co se společnost sekularizovala. Není proto žádnou náhodou, že fundamentalismus, jenž se vyznačuje touhou zrušit mnoho století mezi vznikem náboženství a současností, představuje pro dnešní společnost nezanedbatelný problém.

Sekularizace způsobila, že se náboženství vyčlenilo ze společnosti a stal se z něj autonomní systém

Sekularizace způsobila, že se náboženství vyčlenilo ze společnosti a stal se z něj autonomní systém. V důsledku toho představuje kultura a náboženství dva oddělené světy. A toto vyčlenění náboženství vyústilo v odbožštění společnosti. Kulturu většinové společnosti již nelze z hlediska náboženského systému označit za profánní neboli světskou. Sekularizovaná společnost je mimo religiózní rozlišení světského a posvátného, a proto ji lze z hlediska náboženských fundamentalistů označit za barbarskou.

Odmítnutí Huntingtonovy teze

Z tohoto důvodu je dle Roye třeba odmítnout Huntingtonovu tezi o střetu civilizací. Vychází totiž z předpokladu, že základ civilizací tvoří náboženství, přičemž se ukazuje, že je tomu naopak. Dnešní fundamentalistické projevy vyplývají ze ztráty kulturní identity, čehož jsou dokladem muslimští fundamentalisté. Ti se sice dokážou začlenit do západní kultury, v níž vyrostli a často vystudovali technické obory na západních univerzitách, ale navzdory tomu jejich jednání často inspirují fundamentalistická hnutí.

Podobný jev lze pozorovat u evangelikálních křesťanů. Ti se zříkají kultury i tradice a spoléhají se ve své víře výlučně na Ježíše, Bibli a osobní nitro. Výsledkem této redukce je v obou případech – evangelikálních i islámských hnutí – určitý antiintelektualismus. Věřící odmítají mnoho století se vyvíjející náboženskou tradici, především propracovanou křesťanskou teologii, která je pro ně symbolem neplodných teologických sporů. Právě kvůli tomuto rysu fundamentalismu zavádí Roy provokativní pojem „boží prostota“.

Z postsekulárního vztahu náboženství a kultury však vyplývá, že boj proti fundamentalismu integrací imigrantů do většinové společnosti nemůže přinést uspokojivý výsledek. Není totiž důvod, proč by integrace do nábožensky neutrální – barbarské – společnosti měla vyústit v odmítnutí extremistických či umírněných náboženských přesvědčení. Naopak uvolňuje značný náboženský potenciál.

Konverze

Tím, že se náboženství vymanilo z těsného propojení s kulturou, začalo na příslušníky svého světa klást vyšší nároky. Řečeno jinak, v sekularizované společnosti není místo pro vlažnou religiozitu, která v nesekularizovaných společnostech bývala spíš pravidlem než výjimkou. V nich se člověk mohl nazývat křesťanem a bez většího duševního či společenského tlaku porušovat Desatero. Dokonce lze tvrdit, že v nesekularizované křesťanské společnosti necítil vůbec potřebu se křesťanem nazývat. Křesťanství bylo součástí jeho identity a její zpochybnění postrádalo smyl stejně jako to, že patří k určité národnostní skupině.

Tím, že se náboženství vymanilo z těsného propojení s kulturou, začalo na příslušníky svého světa klást vyšší nároky

Dnes se však víra, protože se uzavřela před většinovou kulturou, stala náročnější. Proto není žádnou náhodou, že se v současné době vrací náboženské vyloučení – takfír – v islámu či prokletí – pulsa dinura – v ultraortodoxním směru judaismu charedim. Ti, kdo nedostojí počátečnímu náboženskému zápalu, jsou z náboženské komunity vyloučeni.

Současně se však velký význam přisuzuje konverzi. Má-li být člověk uznán za religiózního, nestačí, aby se narodil rodičům určitého vyznání. Víra i religiozita se v moderní společnosti přestaly dědit. Každý si je musí sám vybojovat a následně udržet. Tato druhá konverze v dospělosti je vždy individuální a má vyústit v niterný vztah k Bohu. I tuto vyvolanou spiritualitu, která se nenechává svázat literou či vnější autoritou, označuje Roy za symptom boží prostoty.

Pohrdání věděním a teologickým poznáním

Důraz na konverzi v dospělosti je výrazný u protestantského letničního hnutí. Jeho název je odvozen od svátku letnic, kdy sestoupil Duch Svatý a naplnil nitro apoštolů natolik, že „začali ve vytržení mluvit jinými jazyky, jak jim Duch dával promlouvat“. I konverzi současných vyznavačů letničních hnutí má dovršit přijetí Ducha Svatého a v ideálním případě vyústit v „mluvení jazyky“.

Věřící však najednou nezačnou hovořit čínsky nebo svahilsky. Roy zdůrazňuje, že jde o mimovolné vydávání zvuků. A na tomto fenoménu se ukazuje další forma boží prostoty. Věřící odmítají jazyk – výsostný projev kultury – ve prospěch neartikulovaného vydávání zvuků, protože poselství Ducha Svatého se neváže na žádný konkrétní jazyk ani kulturu. Bůh je osvobozen od vztahu s konkrétní kulturou, národem či jazykem a podobně absolutním se má stát i věřící.

V globalizovaném světě byli bohové vyhnáni ze svých domovů na trh s posvátnem, kde se setkávají s konkurenty, kterými se nechávají inspirovat

Bůh i věřící pohrdají jakýmkoli zprostředkujícím věděním či teologickým poznáním. Počítá se pouze nitro, které má obsadit nekulturní a nejazykový Bůh. V tomto kontextu Roy upozorňuje, že podobně jako muslimské ženy používají burku, aby se vydělily z barbarské společnosti, čímž značně pohoršují západní nemuslimy, vyznavači letničních hnutí nosí trička s nápisy Branded by God (Označený Bohem) či I strip off the identity of the world, and this morning I cloth myself with Christ (Odkládám identitu světa a toto ráno se odívám Ježíšem).

Trh s posvátnem

I tato absolutizace – vyvázání Boha ze všech kulturních kontextů – je důsledkem sekularizovaného globálního světa. Bůh se musí stát maximálně flexibilním, aby si uchoval své příznivce, i když se s nimi bude přemísťovat z kontinentu na kontinent. V důsledku přizpůsobení se hinduismu, súfismu či buddhismu cestovní horečce globalizovaného světa se může věřící soustředit na pojetí posvátného, které je aplikovatelné v každé kultuře a jež postrádá jakékoli kulturní zakotvení.

V globalizovaném světě byli bohové vyhnáni ze svých domovů na trh s posvátnem, kde se setkávají s konkurenty, kterými se nechávají inspirovat. Na globálním náboženském trhu si proto lze vybrat více či méně hinduistického či muslimského Boha. Roy však upozorňuje, že tím, jak si bohové navzájem vypůjčují kompetence a zároveň věřící fundamentalisticky odmítají intelektualismus, bohové začali povážlivě splývat. Křesťanský Bůh zbuddhističtěl a buddhismus na západě natolik zprotestantštěl, že „konvertoval“ k tvrdé práci, odříkavosti a píli. Všechna hnutí, která chtějí být brána vážně, navíc propadla různým meditačním technikám a náboženství, jež měla ve svém slovníku pojmy peklo, očistec či Poslední soud, je z něj vypustila.

Roy je sice vůči současným fundamentalistickým náboženským hnutím velmi kritický, ale zdůrazňuje, že jejich boží prostota představuje pro západní společnost zrcadlo, ve kterém se především v případě fundamentalistického islámu odráží její krize identity. Hnutí, která se vyznačují boží prostotou, mají totiž v jedné věci zřejmě pravdu. V tom, že nebojují proti sekulárním hodnotám, protože v sekulárním světě nic takového neexistuje. Je-li střet náboženství a kultury natolik radikální či absolutní, jak tvrdí Roy, je minimálně stejně kritizovaná i většinová nenáboženská společnost, respektive to, co z ní po ztrátě hodnot zbývá.

La sainte ignorance: Le temps de la religion sans culture
(Boží prostota. Doba náboženství bez kultury)
AUTOR: Olivier Roy
VYDAL: Seuil, 2008
ROZSAH: 275 stran

zpět na článek


© 2020 MAFRA, a.s., ISSN 1213-1385 © Copyright ČTK, Reuters, AFP. Publikování nebo šíření obsahu je zakázáno bez předchozího souhlasu.