700 osudů, tváří, okamžiků

Už třetím rokem portrétují fotografové Tomáš Novák a Jan Rasch radiohosty na ČRo Radiožurnálu. Který z nich byl nejzajímavější?

„V cizině jsme proslavení hokejem nebo pivem, ale například celé Sarajevo navrhl český architekt," říká architekt a herec David Vávra. | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy „V cizině jsme proslavení hokejem nebo pivem, ale například celé Sarajevo navrhl český architekt," říká architekt a herec David Vávra. | foto: © Radiohost.cz / T. Novák & J. RaschČeská pozice
„V cizině jsme proslavení hokejem nebo pivem, ale například celé Sarajevo navrhl český architekt," říká architekt a herec David Vávra.

Jsou to lidé, kolem nichž se Česko točí. Důležití lidé. Důležití hosté. Radiohosté. Od polovičky roku 2009, kdy denně do studia ČRo Radiožurnálu přicházejí vzácné návštěvy na hodinový rozhovor, vznikají i jejich originální fotoportréty. Fotky, jež mají „zkratkou co nejvíce vystihnout portrétované a přiblížit, jakou roli ve společnosti představují“, jsou dílem dvojice etablovaných fotografů – Tomáše Nováka a Jana Rasche.

Kromě šancí navštívit jejich neustále přibývající on-line výstavku na webu Radiohost.cz se aktuálně nabízí i výlet na výstavu leskle papírovou – už jen do 22. května hostí černobílé „radiohosty“ galerie v Novoměstské radnici v Praze.

Kolik zpovídaných už dostihl fotografický blesk? Kdo jich blýskl víc?

„Projekt není soutěží o to, kdo vyfotí víc lidí, ale vychází to mezi mnou a Janem zhruba na polovinu z celkových (zatím) asi sedmi set portrétů,“ řekl ČESKÉ POZICI Tomáš Novák. Fotky jsou rozličné: zábavné, hravé, podivné i okouzlující. Vyjadřují profese, povahu a osudy hostí.

Brankář Petr Čech skrytý za ne-zlatým míčem, hudebník Ondřej Havelka s prazvláštní indiánskou „čelenkou“, rozlétaný šéf výzkumného CERN Rolf-Dieter Heuer, orlojník Petr Skála s ciferníkem na nose nebo operní pěvkyně Dagmar Pecková, jejíž hlas tříští číši...

Kde se berou nápady

„Největší inspirací pro fotku je rozhovor sám. Portrétovaného je potřeba trochu poznat, poslouchat jej a tím portrétem vlastně jen pokračovat v rozhovoru; zastavením okamžiku doplnit mluvené slovo, takže vlastně neimprovizuji, protože vím, koho jdu fotografovat a proč,“ vysvětluje Novák, jenž je art directorem byznysového týdeníku Euro.

Kde bere inspiraci k portrétům jeho mladší kolega?

„Inspirace a improvizace vychází z dané osobnosti. Na přípravu máme většinou několik dnů, takže je i čas přemýšlet, jak výsledný portrét pojmeme. Někdy používáme rekvizitu, kterou si do rádia přineseme, jindy si vystačíme pouze s gestem či postojem,“ říká Jan Rasch, fotograf týdeníku Ekonom. Rasch byl několikrát oceněn v soutěži Czech Press Photo (kategorie umění).

S příliš velikým Boltem

Sedm set osobností, sedm set příběhů a tváří. Pokud by měl autor těchto řádek volit své favority, patřili by mezi ně cimrmanolog Miloň Čepelka se zářícíma očima, kněz Miloslav Fiala, bystromyslý Michal Horáček, notně prošedivělí jůheláci (Ota Jirák a Jiří Lábus), „zakleknutá“ Jarmila Kratochvílová, předseda Úřadu na ochranu osobních údajů Igor Němec (toho času s pytlíkem na hlavě) nebo cestovatel Miloslav Stingl se svým typickým špacírštykem. A pochopitelně vidící vizionář David Vávra – včetně vizionářské cihly.

„Na portrét, jenž by Vávru vyjadřoval jako architekta a poetu zároveň, jsem přišel až cestou do rádia. Cihlu jsem samozřejmě s sebou neměl, ale naštěstí jsem potkal stavaře, kteří mi jednu půjčili. Měl jsem štěstí, byla to ta s dalekohledem...,“ směje se Honza Rasch, když vypráví o jedné ze svých nejoblíbenějších fotek.

Památným focením bylo prý i setkání s atletem Usainem Boltem v rámci ostravské Zlaté tretry.

„Jako pozadí jsme použili přefocenou betonovou zeď, aby portrét zapadal do našeho konceptu. Na focení bylo maximálně deset vteřin, nenechali jsme nic náhodě. Vše bylo připravené a vyzkoušené. Jediné, s čím jsme nepočítali, byl sám Usain Bolt, který se svým vítězným gestem nevešel do rozměru vytištěné zdi. Byl opravdu veliký,“ říká Rasch.

Na cestě k tištěné parádě

Zato Novák konkrétnější být nechce. „Nebudu vybírat nejpamátnější focení ani nejlepší obrázky, tohle není žebříček z televizní soutěže. A navíc si žádné takové focení nepamatuju, ale vybavuje se mi spousta úžasných setkání s lidmi. To je, myslím, ten nejpodstatnější pocit přenesený do portrétu,“ zamýšlí se nad projektem, který by měl časem na internetu propojit tyto vizuální obrazy s rozhlasovými interview. Zatím nabízí pár vět, které k  obrázkům přidáváme.

A co bude dál? „No, a pak přijde na řadu čas, který to všechno zhodnotí. Za deset, dvacet let, ale nejspíš až po mé smrti. Zůstanou tu portréty několika méně či více významných lidí a třeba taky nezůstanou, protože přijdou naši potomci a ,jedním jebem‘ všechno smažou, což je nejpravděpodobnější, protože lidstvo se ke své historii takto chová,“ míní Novák.

Výhledově by se autoři rádi dočkali knihy. Pěkné knihy. „Kniha bude, pokud se sežene dostatek peněz. A dostatkem peněz myslíme opravdu hodně, protože chceme, aby byla kvalitní,“ říkají fotografové.

Pokud ale chtějí exkluzivní a ucelenou bibliofilii, měli by ještě trochu máknout. Pro kapitoly s písmeny Q, X a Y totiž zatím „radiohosty“ nenašli!